Dokumentární pořad o naší přírodě (1990)

Národní park Podyjí, foto: Zp at cs.wikipedia, wikipedia.org Jen málo zasvěcených ví, že na naší jižní hranici se rozkládá největší přírodní rezervace u nás. Romantická krajina dyjského údolí je přírodním a krajinářským unikátem v celoevropském měřítku. Je to malebný kraj, a člověk se jej snažil od pradávna využívat. Tudy např. vede prastará obchodní stezka, jejíž kamennou dlažbu dnes zalitou asfaltem prý pokládali Římané. V nejstrmějším a nejužším místě cesty dodnes stojí polorozbořené pilíře, které evokují atmosféru dávných dob.

Vinařství Šobes v Národním parku Podyjí, foto: Petr Adámek, wikimedia.org Do koloritu rezervace patří vinice s bizardním názvem „Šobes“. Tvrdí se, že ji založili Přemyslovci a vína z tohoto přírodního amfiteátru se pijívala až na Pražském hradě. Kdo ví. Při procházce mezi řádky vinné révy každopádně najdete střepy staré keramiky. Zřejmě zde dějiny ještě neřekly poslední slovo. Stejně tak jako o zříceninách Nového hrádku, který byl postaven ve 14. století nad Starým hrádkem a o tom, jak jinak, se dodnes nic konkrétního neví.

Znalci tvrdí, že z věže Nového hrádku je nejkrásnější pohled na meandry řeky. Z jednoho místa lze spatřit 6 ohybů a stopy lidské spolupráce. Dyje je zde totiž řekou hraniční.

Vyhlídková Skála Sealsfieldův kámen, foto: cs.wikipedia, wikimedia.org Po léta zde lidé žili nejen v souladu s přírodou, ale i ve vzájemném respektu k práci toho druhého. Teprve totalitní režimy 20. století je rozdělily. Pohled z českého břehu na nejmenší rakouské městečko Hardek zůstal dosud jen v paměti starší generace. Vývoj šel dál, lidé pokračovali ve své práci. Rakouská strana Dyje vzkvétala. Za to na naší straně hranice se kdysi kvetoucí a lidmi využívaný kraj měnil pomalu v pustinu. Jen zbořeniště a polorozpadlé jezy svědčí o tom, že zde kdysi žili a pracovali lidé. Soustava mlýnů, která byla budována celá staletí, postupně v 50. letech zanikla. Mlýny byly násilně a nesmyslně bořeny, poslední dokonce v r. 1983. Lidé byli vypuzeni, staré terasy kolem břehů Dyje, na kterých se dříve hospodařilo, zarostly lesem.

Třemdava, foto: Franzxaver, wikimedia.org Beze zbytku se zde uplatnil tzv. hraniční fenomén. Území bylo z naší strany prakticky očištěno od většiny civilizačních prvků. Je paradoxem, že se právě zde zachovala člověkem téměř nedotčená příroda, jejíž krásy nám sousedé za řekou závidí. Přírodní bohatství je zde obrovské. Je způsobeno značnou rozmanitostí přírodních stanovišť na tomto území. Z hmyzu se zde např. vyskytuje 90 % druhů chráněných v ČR zákonem. V hlubokých listnatých lesích kolem téměř neznatelných stezek zvěře roste naše snad nejkrásnější orchidej střevíčník pantoflíček. Na lučních terasách kolem řeky přebývá motýl Jasoň dymnivkový. Jen znalci poznají plody klokočí, jehož keře jsou roztroušeny na úpatí skalních svahů. Na skalách nad řekou se v teplém slunci vyhřívá vzácná ještěrka zelená. Je zvědavá, možná, že celé generace neviděly člověka.

Člověk do těchto míst prakticky 40 let neměl přístup. Zvláštní povolení bylo vydáváno skutečně jen výjimečně. I pohraniční stráž střežící hranici se většinou pohybovala jen vně téměř 4 km hlubokého hraničního pásma. Vše se však změnilo na jaře roku 1990, kdy se i v Podýjí zbortila železná opona, navrátil se stav tzv. normální, lidé se mohli přes řeku zdravit. U městečka Hardek byl otevřen hraniční přechod, a ti, kterým není líno udělat pár kroků, se mohli vydat za přáteli i za poznáním. Je dalším paradoxem, že politické uvolnění znamenalo v tomto případě i ohrožení přírody. Trasy návštěvníků vedou v bezprostřední blízkosti vzácných lokalit.

Např. tzv. Hardecká stráň, jižní svah k řece s mnoha vzácnými rostlinami, je od jara do podzimu v květu. Svou bělostí a čistotou zaujme sasanka lesní. Mezi stébly a listy téměř přehlédnete chrpu Triumfettiho. Vítod se hrdě vzpíná ke slunci. Vstavač vojenský se barví do lila, že by pro svůj militaristický název? Na hraně lesa skrývá svoji krásu Medovník meduňkolistý. V trávě se ztrácí několik drobných vstavačů osmahlých. Červené bobulky předvádí skalník celokrajný. Ve stínu košatého stromu se ukryl kruštík širolistý, opodál roste jeho příbuzný. Oba jsou společně se vstavači zástupci našich orchidejí. V srpnu se stráň zabarví do žluta. Rozkvetou omany mečolisté. Mezi nimi se skromně bělá bělozářka větvitá.

Vraní skála, foto: Martin Vavřík, wikimedia.org Výraznou krajinnou dominantou a zároveň zajímavou přírodní lokalitou je Vraní skála. Strmé svahy, místy i s obnaženou horninou nabízejí útočiště řadě rostlinných i živočišných druhů. V červnu zde kvetou ve vzácné shodě třemdava bílá a kosatec různobarvý.

Na západním okraji rezervace člověk postavil u městečka Vranov přehradu. Obnažené břehy při 10–13metrovém podstavu ukazují druhou stránku naší civilizace.

Dyje pod Vraní skálou, foto: Martin Vavřík, wikimedia.org V přírodní rezervaci Údolí Dyje se vyskytuje i řada vzácných a chráněných živočišných druhů. Např. užovka stromová, bývá až 2 metry dlouhá. Patří k nejpamátnějším živočišným druhům jihomoravské přírody. Obývá prosluněná místa, pohybuje se po zemi i v korunách stromů. Žije skrytě, běžný návštěvník ji neuvidí. Vyskytuje se tu chrobák vrubounovitý, tesařík obrovský, v pravé poledne sedá na květy nesmírně vzácný Krasec. Žije ve Středozemí a v Severní Africe. Uprostřed kaliště divočáků si vybrala své stanoviště kýchavice černá. K negativním civilizačním faktorům i zde patří intenzivní zemědělská velkovýroba a nevhodné lesní hospodaření.

Nový Hrádek, foto: Lovecs, wikimedia.org Se skupinou zkušených speleologů jsme se vydali za další zvláštností rezervace a evropským unikátem do tzv. Ledových slují. Meandrující řeka v jednom místě podemlela obrovský skalní masiv, který se posunul po starých tektonických zlomech a na obřích rozsedlinách zasypaných sutí, vznikly dosti rozměrné podzemní prostory s několika dómy, úzkými plazivkami, a zvláštními břitovými útvary. Sluje nejsou příliš podobné obvyklým krasovým jeskyním. Liší se zejména úzkým vertikálním typem chodeb, množstvím obrovských v rozsedlinách zaklíněných balvanů a častými lomy skály s břity ostrými jako nůž. Hlavní zvláštností je však to, že v zimě jeskyně akumulují chlad a s přicházejícím jarem v nich mrzne tající voda a vytváří ledovou výzdobu. Zima v době natáčení filmu byla suchá a krátká, proto i ledová výzdoba byla chudá. Ve zvlášť přiznivých letech ledové krápníky vydrží až do další zimy.

Při obrazovém zpracování civilizačních faktorů ohrožujících rezervaci nám nedalo a ještě jednou jsme se museli vrátit na vinici „Šobes“. Podle starých záznamů prý kdysi patřila stovkám malých vinařů. Je dalším paradoxem, že i akt spravedlnosti, kterým je vrácení majetku by mohl negativně působit na zdejší přírodu.

Vřes, foto: Aqwis, wikimedia.org Je podzim a my vás zveme na další dominantu tohoto kraje. Na Liščí skálu, kde právě kvete vřes obecný. Při pohledu na tuto barevnou krásu nezbývá než opět konstatovat, že jsme v žádném případě nezachytili vše, co zdejší příroda nabízí. Nabídli jsme jen zlomek bohatství přírodní rezervace, která se od jara 1991 stala součástí nově vyhlášeného Národního parku Podýjí. Jeho největší zvláštností je to, že se zde na poměrně malé ploše nachází takové množství rostlinných i živočišných druhů a jejich společenstev, jaké nemá v jiných středoevropských oblastech vůbec obdoby. Je podzim a člověk společně s přírodou obvykle bilancuje. Co zasel, co sklidil, jak celý rok hospodařil. Jak bude hospodařit v letech následujících. Přejme nám všem, aby to dělal co nejlépe.

Stopáž24 minut
Rok výroby 1992
 ST 4:3
ŽánrDokument