Vánoční setkání se Š. Haničincovou, J. Přeučilem a F. Kožíkem (1993). Režie P. Šamánek
00:00:19 Dobrý večer, vážení a milí. Vítáme vás v naší Kavárničce.
00:00:22 Dobrý večer.
00:00:25 Vidím, že všichni máte své zvonečky a to je v pořádku,
00:00:29 protože naším dnešním setkáním se přímo procinkáme.
00:00:34 On totiž bude během pořadu nejeden důvod k oslavám,
00:00:38 a kdybychom si i na tu sebemenší měli dát sklenku vína, nevím,
00:00:42 jak by to na konci s námi dopadlo.
00:00:46 Například teď si zacinkáme na ty letošní Vánoce.
00:00:50 Aby se nám vydařily a aby byly šťastné...
00:00:54 A hlavně veselé.
00:01:00 Nevím jak pro vás, ale pro mě osobně
00:01:03 jsou Vánoce vždy spojeny s pohádkami.
00:01:06 A takovým zosobněním pohádky pro děti i pro dospělé
00:01:10 je Štěpánka Haničincová.
00:01:16 Štěpánko, vítáme tě u nás v čase vánočním.
00:01:20 Děkuji.
00:01:21 -Posaď se.
-Děkuji vám za pozvání.
00:01:24 -Štěpánka je pohádka sama o sobě.
-No, nepřeháněj.
00:01:29 My už se známe nějaký ten čas
00:01:32 a nikdy jsem ji neviděl rozzlobenou.
00:01:36 Štěpánko, umíš se vůbec na někoho zlobit?
00:01:38 Divil by ses, ale dokážu.
00:01:40 Já se ale nerozzlobím kvůli velkým věcem.
00:01:43 Když se stane opravdu něco velkého,
00:01:45 tak se nerozzlobím, ale kvůli maličkostem.
00:01:49 To jsem se mockrát rozzlobila třeba ve studiu,
00:01:52 když něco nefungovalo.
00:01:55 Já jsem se rozčílila,
00:01:57 pak jsem zjistila, když jsem se kolem sebe rozhlédla,
00:01:59 že se všichni usmívají a vůbec to neberou vážně.
00:02:02 Takže jsem si řekla,
00:02:03 že příště se zlobit už vůbec nebudu.
00:02:06 -Ono je to vlastně k ničemu.
-Vyšlo to stejně.
00:02:09 Já jsem tady nakousla téma pohádek.
00:02:13 Co pro vás pohádky v životě znamenaly, znamenají,
00:02:16 a které máte ráda?
00:02:19 Můžu začít od dětství?
00:02:21 Nebojte se, nebude to trvat tak dlouho.
00:02:24 Jako dítě jsem měla moc ráda pohádky Josefa Lady.
00:02:27 Hrozně jsem milovala kocourka Mikeše,
00:02:30 pak jeho bubáky a hastrmany.
00:02:33 Později, když jsem byla trochu větší,
00:02:34 hráli jsme s bráškou doma divadlo.
00:02:36 Já jsem si vymýšlela hry na královnu a sluhu Jana.
00:02:40 On se někdy bránil.
00:02:42 Nechtěl toho sluhu moc hrát,
00:02:44 protože při tom taky musel vykonávat různé domácí práce.
00:02:48 Potom jsme hráli divadlo u dědečka na dvoře.
00:02:52 Dědeček měl takový krásný dvůr. Měl sklad starého nábytku.
00:02:56 A já jsem si zdramatizovala pohádky.
00:02:59 Třeba Sůl nad zlato nebo Sněhurku a sedm trpaslíků.
00:03:02 -To jste hráli pro děti?
-To jsme hráli pro děti.
00:03:05 Jedna moje spolužačka,
00:03:06 která uměla krásně malovat, nám udělala plakáty.
00:03:09 Já jsem to všechno zrežírovala.
00:03:11 -Návštěvnost byla velká?
-Návštěvnost samozřejmě byla.
00:03:14 Plakáty byly po celém Heřmanově Městci.
00:03:16 To bylo takové malé městečko u Chrudimi.
00:03:20 Možná si myslíte, že jsem hrála princezny,
00:03:23 ale nehrála, protože děvčata, která se mnou hrála,
00:03:26 nechtěla hrát čarodějnice, takže ty zbyly na mě.
00:03:29 Mně to nevadilo, protože jsem tak toužila
00:03:32 psát, režírovat a hrát, že jsem i tohle vydržela.
00:03:36 Tak a teď pohádka Vánoc.
00:03:40 Na které pohádkové Vánoce nejraději vzpomínáš?
00:03:45 Já mám Vánoce vůbec strašně ráda,
00:03:47 takže bych vzpomínala skoro na každé.
00:03:49 Ale já patřím k těm maminkám, které chtějí mít
00:03:52 svoje kuřátka v houfu, takže jsem byla vždy hodně šťastná,
00:03:55 když jsme byli všichni pohromadě i s mojí maminkou a dětmi.
00:03:59 Ale pak se stalo,
00:04:01 že se moje děti musely vystěhovat z politických důvodů do Vídně.
00:04:06 To už jsme měli 2 vnoučátka a já jsem tím hrozně trpěla,
00:04:10 protože jsme se určitou dobu nemohli vidět,
00:04:15 protože jsme tam nemohli jet.
00:04:18 A konečně,
00:04:20 když jsme se tam dostali a strávili jsme opět
00:04:23 společné Vánoce, tak jsem byla hrozně šťastná.
00:04:27 A tak bych řekla,
00:04:28 že to byly ty nejpohádkovější Vánoce.
00:04:31 -No a Vánoce v televizi?
-Těch Vánoc v televizi už bylo.
00:04:35 Tak si představte, že letos to už budou 40. Vánoce.
00:04:42 Moje 40. Vánoce.
00:04:44 Trošku vás pozastavím. To je totiž důvod k zazvonění.
00:04:53 Takže slavíme to výročí.
00:04:56 Tak já bych ale měla mluvit o tom prvním pořadu.
00:04:59 Jak vypadaly první Vánoce v televizi?
00:05:01 Naštěstí si na to ještě vzpomínám.
00:05:04 Bylo to samozřejmě živé vysílání.
00:05:06 Tenkrát se nic netočilo, nebylo na co.
00:05:08 Nebylo na to ještě zařízení.
00:05:12 Já si to už zase tak přesně nepamatuji.
00:05:16 Vím, že už tenkrát jsme si tam vymysleli nějakou loutku.
00:05:19 Byla to veverka Zrzka.
00:05:20 Byla sice růžová, ale to se na černobílé televizi
00:05:23 nepoznalo.
00:05:25 Takže to byla prostě Zrzka.
00:05:27 Pak tam byl kouzelný dědeček,
00:05:30 kouzelník a já jsem to všechno prováděla s tou veverkou.
00:05:34 Jenomže se vysílalo asi v 6 hodin večer
00:05:38 a já jsem tenkrát bydlela u rodičů v Děčíně.
00:05:42 Tam jsem před tím chodila do školy.
00:05:43 Takže po tom živém vysílání jsem musela jet vlakem až do Děčína
00:05:48 a Štědrý večer jsme slavili o půlnoci.
00:05:52 Ale maminka z toho měla takovou radost,
00:05:54 že její dcera byla v televizi, i když sami jsme televizi neměli,
00:05:57 že mi to všechno odpustila.
00:05:59 Od té doby jsem spoustu Vánoc trávila v televizi,
00:06:03 protože jsme pořád nenatáčeli a mezi tím si doma zvykli,
00:06:06 že všechno dělají beze mě.
00:06:09 A když se konečně stalo,
00:06:11 že jsme poprvé natáčeli a já jsem byla na Štědrý den doma,
00:06:15 tak jsem zjistila, že nemám vůbec žádnou práci.
00:06:18 Oni si totiž zvykli všechno dělat beze mě.
00:06:21 Moje dcera se mezi tím naučila péct cukroví.
00:06:25 Tak mi nějakou dobu trvalo,
00:06:28 než jsem si tu svou pozici doma o Vánocích zase vydobyla.
00:06:31 Pak už to bylo všechno v pořádku.
00:06:33 Štěpánko, já musím divákům prozradit,
00:06:35 že jsi mi letos splnila jedno přání.
00:06:38 Můžeš to klidně prozradit.
00:06:40 Že si spolu zazpíváme.
00:06:42 Já jsem kdysi dávno otextoval španělskou lidovou koledu
00:06:46 pro paní Hlaváčovou a pro pana Munzara.
00:06:51 A letos o Vánocích si ji zazpíváme my dva.
00:06:55 Paní Pohádka a já.
00:06:58 Tak můžeme začít.
00:07:11 Stříbro bílé na tváři pálí, z dlouhé chvíle začíná tát.
00:07:18 Vločka padá na oční víčka, když si počká na človíčka.
00:07:24 Vánoční sen bude se zdát dětem všem, co šly už spát.
00:07:30 Vločka padá na oční víčka, když si počká na človíčka.
00:07:36 Vánoční sen bude se zdát dětem všem, co šly už spát.
00:07:49 Stříbro bílé na tváři pálí, z dlouhé chvíle začíná tát.
00:07:55 Františkům už konečky blednou, kdo si prosí ještě jednou.
00:08:02 Ráno děti budou se smát, stalo se, co má se stát.
00:08:08 Františkům už konečky blednou, kdo si prosí ještě jednou.
00:08:14 Ráno děti budou se smát, stalo se, co má se stát.
00:08:27 Stříbro bílé na tváři pálí, z dlouhé chvíle začíná tát.
00:08:33 Nebe zdobí hvězdy jak svíčky, z koled září slovní hříčky.
00:08:40 Ten, kdo dárek má komu dát, stokrát je na světě rád.
00:08:46 Nebe zdobí hvězdy jak svíčky, z koled září slovní hříčky.
00:08:52 Ten, kdo dárek má komu dát, stokrát je na světě rád.
00:09:09 Ono je těch pohádek několik druhů.
00:09:11 Pohádky pro děti a pro dospělé. Pohádka mládí, pohádka máje.
00:09:16 A co třeba pohádka manželská? Třeba taková existuje.
00:09:22 Naším dalším hostem je váš pan manžel.
00:09:25 Herec Divadla Bez zábradlí Jan Přeučil.
00:09:32 Štěpinko, dovol,
00:09:34 abych ti předal malý vánoční pozdrav.
00:09:37 Děkuji.
00:09:39 Je to pohádka. Já to dosvědčím. Všude a vždycky.
00:09:42 Květina patří k ženě, to je samozřejmé.
00:09:44 Já jsem chtěla povědět,
00:09:46 že my jsme se při pohádkách seznámili,
00:09:48 abychom u těch pohádek zůstali.
00:09:50 To jsme dělali takové seriály.
00:09:52 Byly to francouzské, orientální, norské pohádky.
00:09:57 Ale jednoho dne, to jsem měl ještě hodně vlasů.
00:10:00 -Hrál jste sluhu Jana?
-Ne.
00:10:02 Hrál jsem různé prince, ale už takové trošku podvodné.
00:10:08 -Ale někdy to byl i kladný.
-Někdy.
00:10:11 Slovo dalo slovo, že jsme se při těch pohádkách
00:10:14 seznámili a dohodli jsme se, že tu pouť životem povedeme spolu.
00:10:20 Ano, to už je 22 let.
00:10:24 Ovšem to je důvod k zacinkání. Přátelé, dvě dvojky.
00:10:31 -Já jenom musím říct...
-Jak to všechno bylo.
00:10:34 Když jsme se dohodli,
00:10:36 že se vezmeme, tak to vidím jako dnes.
00:10:39 Když jsme na Staroměstské radnici vyšli ven,
00:10:42 byla tam spousta dětí, maminek, tatínků atd.
00:10:47 A já to vidím jako dneska, kdy Láďa Menšík,
00:10:50 budiž mu země lehká, nám předával
00:10:52 ještě s jednou kolegyní z televize malého pejska.
00:10:55 -Knírače.
-Živého pejska.
00:10:58 Ano, to jsme dostali jako svatební dar.
00:11:00 A já to vidím jako dneska.
00:11:02 Naše maminka na to řekla: Co jsem jim udělala.
00:11:07 A když jsme vyšli ven před radnici,
00:11:11 tak tam plakala starší paní.
00:11:14 Já jsem si říkal, co se stalo.
00:11:16 Ona plakala a říkala: Prokristapána, ta paní Štěpánka,
00:11:20 která tak krásně vypráví ty pohádky našim dětem,
00:11:24 vychovává ty vnoučátka a bere si takového grázla.
00:11:30 On hraje takové podvodníky. Ten ji bude určitě bít.
00:11:34 Vidíte a zatím to vydrželo 22 let.
00:11:37 -A nebije.
-Nebije.
00:11:39 Vy jste se zmínili o těch zvířátkách.
00:11:41 Vaše paní je velká sběratelka zvířat
00:11:44 a velká ochránkyně.
00:11:46 Já k nim patřím taky. Jak je to s vámi?
00:11:49 Já jsem začala kocourkem. Toho jsem chytla kdysi na potoce.
00:11:53 Před našimi okny kdysi proudil potok
00:11:56 a jednou koťátko někdo vyhodil.
00:11:59 Já jsem ho chytila a kocourka jsme měli moc a moc let.
00:12:03 Dali jsme mu jméno Nácíček zase podle Josefa Lady.
00:12:06 Tak to bylo moje první zvířátko,
00:12:09 pak jsme ještě měli kočičku Lucinku.
00:12:11 Děti chtěly křečka. Měli jsme rybičky.
00:12:13 -A pak konečně přišel pejsek.
-To byl Gleneček.
00:12:17 To už jsme se s Honzou brali.
00:12:19 A když Gleneček odešel, což bylo velice smutné,
00:12:22 tak se k nám přidala taková fenka, která se jmenuje Lízinka.
00:12:26 Je to oříšek, ale je krásná.
00:12:28 Rozmazlená, ale chtěl bych se tak mít.
00:12:31 -Není rozmazlená.
-No, no.
00:12:34 Já vám musím k těm zvířatům ještě něco říct.
00:12:38 Stalo se to nedávno.
00:12:40 Nedávno jsem přišel po natáčení domů.
00:12:42 Otevřu dveře a těším se, že spolu strávíme krásný večer.
00:12:46 A taky že se nají po celodenní práci.
00:12:49 A najednou vidím,
00:12:51 jak Štěpánka stojí v domácím úboru celá bledá.
00:12:53 A já říkám: Co je, Štěpi? Ona říká: Papoušek.
00:12:56 Říkám: Copak, Štěpi? Ona: Papoušek.
00:12:59 A říkám: Co se stalo? Ona: Papoušek. Pojď.
00:13:03 Šli jsme do vedlejšího pokoje,
00:13:05 a tam na římse skutečně chodil papoušek.
00:13:09 Já už jsem měla otevřená všechna okna,
00:13:11 aby mohl dovnitř.
00:13:13 Papoušek, který samozřejmě někde někomu uletěl.
00:13:15 Já říkám: Štěpi, co s tím? Ona: To ty s tím budeš něco dělat.
00:13:17 Říkám: Co já.
00:13:19 Já se totiž papoušků bojím, protože jsem kdysi točil film
00:13:21 a veliký papoušek mě velice pokloval.
00:13:23 Tak mám trošku ne averzi, ale jsem opatrný.
00:13:27 Já se jich zase nebojím,
00:13:28 protože jsem kdysi v televizi točila Bertíkovy pohádky na přání,
00:13:33 a tam jsme měli papouška Lorinku a ta byla hodná.
00:13:35 -A abych to dopověděl.
-Promiň.
00:13:40 Já jsem říkal: Štěpi, musíme to vyřešit.
00:13:42 Ona: Všechno mám zařízené, my ho odneseme.
00:13:45 Já jsem říkal: To musíš ty.
00:13:47 Tak ona skutečně vzala šátek, chytla toho papouška.
00:13:52 V 17:30 v domácí róbě a já v domácích jeansech
00:13:57 jsme šli Vinohradskou třídou, držíce toho papouška
00:14:02 do obchodu se zvěří, a tam jsme ho dali.
00:14:09 My jsme ho drželi oba dva.
00:14:12 Tak takovéhle já mám záležitosti, které se týkají zvířat.
00:14:14 Ale to mělo ještě předehru. Ty jsi nebyl doma.
00:14:17 Já jsem toho papouška musela nechat,
00:14:19 aby se v klidu procházel.
00:14:20 Kdybych ho chtěla chytit hned, tak by mohl uletět.
00:14:22 On byl tak unavený,
00:14:24 že zřejmě přiletěl na první okno, kde se mu to zdálo sympatické.
00:14:28 A když jsem cítila, že je uklidněný,
00:14:30 tak do toho právě vstoupil Honza,
00:14:32 tak jsme papouška chytili a odnesli.
00:14:35 A dneska se už má dobře.
00:14:37 Ale o zvířátka bychom se měli starat.
00:14:39 Nejenom o Vánocích, ale celý rok.
00:14:42 Vánoce.
00:14:43 Jak vypadají divadelní Vánoce, Honzo?
00:14:46 Divadelní Vánoce jsou krásné svátky.
00:14:50 Já jsem byl v Divadle Na zábradlí 33 let.
00:14:54 Já jsem tam od samého začátku.
00:14:58 33 let, 22 let. Cinkáme.
00:15:01 Důvod k zacinkání.
00:15:04 Já jsem byl jeden ze zakládajících členů
00:15:08 skutečně profesionální činohry v Divadle Na zábradlí.
00:15:13 Bylo to 1. června v roce 1960,
00:15:16 kdy jsem podepisoval smlouvu a byl jsem tam těch 33 let.
00:15:19 Prožil jsem tam nádherná období, ale i smutná a problematická.
00:15:24 Ale to divadlo vždy patřilo k divadlům,
00:15:27 které určovalo nějaký krok, rytmus.
00:15:31 A vždy to bylo takové divadlo,
00:15:34 kde to byl ostrov jakési demokracie a svobody
00:15:38 i v tom komplikovaném a zoufalém režimu.
00:15:42 V Divadle Na zábradlí jsem zažil mnoho režisérů.
00:15:46 Vynikajícího režiséra a filosofa Jana Grossmanna,
00:15:48 který bohužel nedávno odešel.
00:15:50 Řadu filmových režisérů. Jiřího Krejčíka, Jiřího Menzela.
00:15:54 -Evalda Šorma?
-Evalda Šorma. To byla veliká éra.
00:15:58 Juraje Herze. Ať se nezlobí, když je nevyjmenuji všechny.
00:16:02 Ale ten Evald Šorm soustředil velikou hereckou partu,
00:16:06 což je dnešní Divadlo Bez zábradlí.
00:16:09 A my jsme byli nejenom dobrá herecká parta,
00:16:12 ale také jsme dělali i společenské akce.
00:16:16 A Jiří Bartoška vymyslel, že budeme slavit tzv. Vánoční jack.
00:16:22 A dávali jsme si dárky.
00:16:24 Před posledním představením
00:16:26 před Vánocemi jsme se vždy shromáždili na jevišti.
00:16:29 Byl tam stromeček, zpívali jsme koledy
00:16:32 a dávali jsme dárky.
00:16:34 To nebyly takové ty dárky, byla to taková lehká recese.
00:16:37 A já si vzpomínám, že jsem jednou dostal krásný dárek.
00:16:40 Byla to ohromně veliká bedna a všichni říkali: Honzo, otevři to.
00:16:46 Protože se to otevíralo před celým hereckým kolektivem.
00:16:49 Já jsem ji otevřel.
00:16:51 Byla tam ještě další bedna a další bedna a další.
00:16:54 A byla tam taková malinká červená škatulka
00:16:57 a na tom bylo napsáno: MADE IN USA.
00:17:00 Já říkám: Prokristapána, co to je?
00:17:04 Rozbalil jsem to a byla tam zelená tabletka
00:17:08 a pod ní bylo napsáno: Na rychlý vzrůst vlasů.
00:17:15 Ale já si myslím, že Vánoce jsou krásné svátky.
00:17:20 Jsou to svátky intimní,
00:17:22 a že v této době není jenom důležité
00:17:26 dávat si mnohatisícové dárky, to je hloupost.
00:17:29 Já si myslím, že by měli být především spolu.
00:17:32 Uměli se na sebe usmívat.
00:17:34 Držet se za ruce a uvědomovat si,
00:17:37 že je strašně krásné, že můžeme tuto dobu prožívat.
00:17:42 Protože můj tatínek, což je pán, kterému je 86 let.
00:17:46 Dědek. Je to ohromné, že to tak říkám.
00:17:51 Měl velice těžký život.
00:17:53 Je to poslední žijící z procesu Milady Horákové.
00:17:55 Byl 15 let v komunistickém vězení, ale to teď není vůbec podstatné.
00:17:58 Ale ten říká: Honzo, víš co je důležité?
00:18:00 Že prožíváme tuto dobu. Tuto dobu optimismu.
00:18:03 Dobu demokracie, svobody a všichni máme šanci.
00:18:08 A myslím si, že i to je součást Vánoc.
00:18:11 Uvědomit si toto nádherné, toto krásno, toto lidství.
00:18:16 To bychom si měli přát a k tomu bychom si měli zacinkat.
00:18:25 Pane Přeučile, vyznělo to skoro jako závěr,
00:18:30 ale já musím říci, že ne definitivní.
00:18:32 Protože tak jako tady Ondřej projevil přání
00:18:34 zazpívat si vánoční koledu s vaší paní,
00:18:37 tak já projevím přání podobného druhu.
00:18:40 I když jak víte, já nezpívám ráda,
00:18:42 ale ráda poslouchám hezké verše a od dobrého herce.
00:18:45 Nebyl byste tak laskav...
00:18:48 To mi velice lichotí,
00:18:49 když to říká tak půvabná dáma jako jste vy.
00:18:52 Tak jestli dovolíte.
00:18:58 Potkal jsem vílu.
00:19:01 Měla skořicové šaty.
00:19:05 Ústa voněla jí vanilkou a hlas, hlas měla stříbrozlatý.
00:19:14 Jsi víla s olší od Moravy.
00:19:17 Noříš se z telčských leknínů.
00:19:21 Poslali tě snad kroměřížští pávi?
00:19:25 Či jsi jen světlo vzešlé ze stínů.
00:19:31 Byla to víla vánoční
00:19:35 a usmála se jako maminka.
00:19:39 V čelence hořela jí svíčka. Poznala ve mně koledníčka.
00:19:45 Byla to víla vzpomínka.
00:19:56 Půvabné a něžné verše, které právě dozněly,
00:20:00 patří do autorské dílny našeho dalšího dnešního hosta.
00:20:04 Dramatika a spisovatele doktora Františka Kožíka.
00:20:11 -Vítáme vás.
-Děkuji.
00:20:14 Pane doktore, já těch vašich vánočních básniček znám celkem 7.
00:20:19 Objevují se na vašich novoročenkách.
00:20:23 Mohl byste nám říci,
00:20:25 kolik jich ve skutečnosti už vyšlo a proč na novoročenkách
00:20:30 oslavujete Vánoce, když by bylo logičtější,
00:20:34 že byste oslavoval příchozí Nový rok.
00:20:37 Nový rok 1. ledna to je datum.
00:20:41 To je datum, které se hodí na to,
00:20:45 aby se od něj třeba začal odvíjet pracovní plán.
00:20:48 Vznikne tím takový časový přehled, ale nemá v sobě poezii.
00:20:54 Poezii mají v sobě vánoční svátky.
00:20:58 To kouzlo, které si všichni neseme od dětských let.
00:21:03 Cosi tajemného, co vánoční svátky mají pro děti a pak i pro nás.
00:21:11 To nemají žádné jiné svátky.
00:21:14 Já bych také docela ráda přispěla.
00:21:17 Teď jsem dočetla knížku
00:21:18 od Jaroslava Seiferta Všecky krásy světa
00:21:21 a on tam mluví úplně stejně jako vy.
00:21:23 On říká: Víte, kdyby si člověk
00:21:25 datum 24. prosince 5x červeně podtrhl v kalendáři,
00:21:29 tak to není nic platné, když necítí tu svátečnost v srdci.
00:21:33 No jistě.
00:21:35 Já jsem s tím začal někdy v 50. letech,
00:21:40 kdy to byla smutná léta, jak je obecně známo.
00:21:45 Já jsem musel opustit rozhlas,
00:21:48 kde jsem asi 20 let obětavě a s velkou láskou pracoval.
00:21:53 A tak jsem asi v roce 1953 vzpomínal na přátele.
00:22:00 Na ty, kdo mi poskytli pomoc nebo mi dali příklad lidské hrdosti,
00:22:08 dlaň, pohár, květ, lásku.
00:22:14 Tak jsem napsal básničku,
00:22:17 kterou jsem rozeslal asi v 50exemplářích.
00:22:23 Rok od roku jich přibývalo.
00:22:27 Tehdy jsem dělával dost besed,
00:22:30 tak přibyly knihovny, školy, spolky, sběratelé
00:22:34 a za 20 let jsem už tiskl asi 1 tisíc vánočenek.
00:22:41 Tak jsem se toho polekal a pokusil jsem se to ukončit tím,
00:22:47 že jsem přál tehdy v tom roce 1983 až do roku 2000.
00:22:59 Cyril Bouda, podle jehož vzoru jsem to udělal,
00:23:03 mě varoval a říkal:
00:23:05 Nepodaří se vám to. Lidé vás nepustí.
00:23:09 A nepustilo.
00:23:10 Vzbudilo to takovou vlnu odporu, protestů, dopisů, žádostí,
00:23:17 že jsem se zase kajícně vrátil k těm každoročním
00:23:22 vánočním pozdravům a pokračoval jsem v tom.
00:23:27 Vždyť je to vlastně velice lichotivé.
00:23:29 Já si myslím, že už se to stalo
00:23:31 i sběratelským předmětem mít vaši báseň jako PF.
00:23:34 Zřejmě ano. Trvání té básničky je kratinké.
00:23:40 Já to dám do obálky a pošlu.
00:23:43 Ten adresát si to buď přečte nebo nepřečte,
00:23:46 zahodí nebo si to schová.
00:23:49 A skutečné vím o mnoha lidech, kteří si to ukládají.
00:23:54 Až v poslední době se slavný hudební skladatel
00:23:59 Slávek Smíšovský, který si vybral
00:24:03 ty nejrytmičtější a nejzpěvnější a dělá z nich takové pastorely,
00:24:09 jak tomu říká.
00:24:11 Takže se to snad trošku zachová.
00:24:14 Určitě.
00:24:16 Pane doktore,
00:24:17 já jsem do začátku našeho rozhovoru přinesl 2 nové knížky.
00:24:23 Právě vycházející knížky. Jedna se jmenuje Fanfáry pro krále.
00:24:30 Je o Eduardu Vojanovi a jeho době.
00:24:34 Na druhé jsem se podepsal já.
00:24:41 Zavřete oči, přichází. Je to kniha o Oldřichu Novém.
00:24:45 Ovšem máte na ní velký podíl vy, nejenom svou krásnou předmluvou,
00:24:49 ale i tím, co jste mi o panu Novém řekl.
00:24:54 Začněme u těchto knížek, které se věnují
00:24:58 dvěma velkým postavám českého divadla.
00:25:02 Eduardu Vojanovi a Oldřichu Novému.
00:25:06 -První divadlo.
-Ano, divadlo.
00:25:10 Ta první vznikala z podnětu nakladatelství Melantrich,
00:25:16 které chtělo oslavit znovuotevření Národního divadla
00:25:21 po těch dlouhých opravách.
00:25:24 Řekli mi, abych napsal cokoliv, co si vyberu z dějin ND.
00:25:29 Já jsem si to opravdu poctivě prostudoval
00:25:33 a přišel jsem na to, že nejzajímavější doba ND
00:25:39 a jeho činohry byla právě Vojanova éra,
00:25:45 který to divadlo táhl k tomu, co si dneska často říkáme.
00:25:50 K evropanství, světovosti.
00:25:54 A tak jsem pečlivě prostudoval jeho život a dobu.
00:26:01 Dost často jsem se zastavil u jeho hrobu na Olšanech.
00:26:06 Vzpomínal jsem, představoval jsem si a psal.
00:26:11 A ta druhá knížka je vaše,
00:26:14 ale tu předmluvu jsem psal velice rád,
00:26:19 protože jsem měl Oldřicha Nového velmi rád.
00:26:24 Byl jenom o 10 let starší než já,
00:26:27 ale režíroval všechna moje operetní libreta.
00:26:32 Spřátelili jsme se.
00:26:34 Sedávali jsme spolu v Akademické kavárně v Brně.
00:26:39 Dával mi rady, až se dostanu do Paříže,
00:26:42 kam mám jít, kde se cítí nejlépe.
00:26:47 Parfémy spojené s benzínem na náměstí Svornosti atd.
00:26:53 -Hráli jsme spolu tenis.
-V Brně i divadlo.
00:26:59 A v Brně i divadlo.
00:27:02 Třeba v Baru Šik jsem s ním byl na scéně jako konzervatorista
00:27:10 přes celé představení a mohl jsem také vidět
00:27:15 tu jeho přesnost, se kterou pracoval.
00:27:19 Jeho hereckou svědomitost.
00:27:22 A potom v Praze jsem měl příležitost
00:27:26 napsat mu pro jeviště Nového divadla
00:27:30 vyznání lásky k jevišti, vyznání lásky k herecké práci.
00:27:38 Byl to Komediant.
00:27:41 Pamatuji si,
00:27:43 že jsme to oslavili v Praze U markýze červeným šampaňským.
00:27:50 Protože to viděl někde ve filmu.
00:27:53 On rád napodoboval skvělé a výjimečné vzory.
00:28:00 Jestli pak víte, pane doktore, kolik je tomu let,
00:28:04 co se konala premiéra Komedianta v Novém divadle Oldřicha Nového?
00:28:09 Už je to všechno hrozně dávno.
00:28:12 Já si to dovolím upřesnit. Letos je to 50 let.
00:28:18 To je důvod k cinkání, přátelé.
00:28:23 Já děkuji i se vzpomínkou na Oldřicha.
00:28:27 Ovšem teď mám důvod k otázce zase já.
00:28:30 Musím říct,
00:28:32 že k vám cítím nelíčený obdiv a hned řeknu proč.
00:28:36 To, že máte hezký vztah k divadlu,
00:28:39 a že o něm dovedete psát, je celkem nasnadě.
00:28:44 Ale vy se kromě divadelních postav věnujete i postavám literárním
00:28:48 a postavám z doby vám naprosto nepřístupné,
00:28:52 protože jste psal i o Karlu IV.
00:28:54 Psal jste Největšího z Pierotů o Jeanu Gaspardu Deburau.
00:28:57 A to už je let.
00:28:59 Pane doktore, jak se k těm materiálům dostáváte?
00:29:01 Jak je zpracováváte?
00:29:03 A přitom působí tak úžasně autenticky, věrně, dobově.
00:29:08 Když jsem psal Největšího z Pierotů,
00:29:11 tak jsem se vyznával z velké lásky k divadlu
00:29:16 a víc jsem spoléhal na fantazii.
00:29:20 Ale přivedlo mě to k takové velké niterné radosti
00:29:26 ve tvorbě životopisných románů a řekl bych,
00:29:33 že jsem se to naučil, když jsem dělal Josefa Mánesa.
00:29:37 Toho Největšího z Pierotů jsem psal ve strašné rychlosti.
00:29:42 Bylo to po naší mobilizaci,
00:29:43 když jsem se vrátil do civilu a zbývali mi asi 2 měsíce
00:29:48 do uzávěrky románové soutěže, které jsem se chtěl zúčastnit.
00:29:54 Ne proto, že jsem myslel
00:29:57 na nějakou výhru, ale protože jsem si
00:30:01 v tom tehdejším chudém a maloměstském Brně přál,
00:30:06 aby mi někdy vyšla nějaká knížka v Praze.
00:30:11 Proto jsem chtěl poslat ten rukopis do soutěže.
00:30:15 Takže když mě potom pozvali do Prahy
00:30:17 a šetrně mi naznačili, že ten román
00:30:21 dostane asi nějakou cenu, tak se mě ptali,
00:30:25 jak jsem to psal dlouho.
00:30:27 Když jsem řekl, že 2 měsíce, tak se zděsili.
00:30:31 Já jsem nevěděl, jak dlouho se taková kniha píše.
00:30:35 Tak jsem řekl, že 3 měsíce, ale oči měli pořád vytřeštěné.
00:30:40 Nemohl jsem ovšem vysvětlit, že už několik let
00:30:44 jsem s tím Pierotem od doby, kdy jsem objevil jeho existenci
00:30:49 v dávných dobách, že jsem s ním žil jako s bratrem.
00:30:55 Že jsem v Paříži navštívil čtvrť, kde stávalo jeho divadlo.
00:31:01 Dům, kde bydlel.
00:31:03 Vícekrát jeho hrob, a že jsem na něj stále myslel.
00:31:11 Že jsem to divadlo znal už z vlastní zkušenosti.
00:31:16 Kdežto stejně velikou knihu o Josefu Mánesovi
00:31:22 jsem psal asi 5 let.
00:31:26 To jsem 2 roky jenom četl a četl všechno,
00:31:29 co o něm bylo napsáno.
00:31:31 Než jsem všechno prostudoval,
00:31:35 tak čím déle jsem na takových námětech pracoval,
00:31:40 tím jsem byl svědomitější, náročnější k sobě,
00:31:47 odpovědnější vůči postavám, čtenářům a českému jazyku.
00:31:57 Jsou tam i muzikanti. Třeba Leoš Janáček.
00:32:01 Mě zajímala jedna věc. Jak život souvisí s uměním.
00:32:06 Jak dochází k tomu krátkému spojení a zrovna právě u Janáčka,
00:32:11 kterého jste vzpomněla.
00:32:15 Tam je to nejnápadnější.
00:32:18 Tam ta chvíle života souvisí s tou první chvílí toho umění.
00:32:25 Jsou lidé, kteří říkají,
00:32:28 že umění má být posuzováno samo o sobě.
00:32:32 Dílo jako takové, ale já se domnívám,
00:32:36 že ten život k tomu neodbytně patří.
00:32:41 Například u Mánesa všechno to jeho životní utrpení,
00:32:45 které prožil jako umělec, nešťastný milenec
00:32:52 Fanynky Šťovíčkové, nešťastný otec,
00:32:56 který se nesměl hlásit ke své dceři, že to všechno velice úzce souviselo
00:33:01 právě i s jeho uměním a jeho tvorbou.
00:33:06 Takže ten život rozhodně patří k tomu umění.
00:33:12 Já bych se teď obrátil od těchto postav
00:33:17 k tzv. lehkonohé múze.
00:33:20 K vaší jedné velmi utajené profesi
00:33:23 a nakonec i k tomu, jak sám s oblibou říkáte,
00:33:28 že jste vedl dvojí život pod dvěma jmény.
00:33:32 Dokonce pod více jmény.
00:33:35 To je pravda.
00:33:36 Já jsem po maturitě studoval práva,
00:33:40 pak jsem byl jako soudcovský čekatel
00:33:45 a měl jsem udělat soudcovskou zkoušku
00:33:50 a obléknout talár se lvíčkem, jak si přála moje maminka.
00:33:56 Mě přitahovalo divadlo. Rád jsem recitoval.
00:34:00 Už v septimě jsem náhodou hrál hlavní úlohu
00:34:05 v nějakém studentském představení, do něhož nás inspiroval Jiří Mahen.
00:34:12 Hráli jsme Vrchlického a já jsem hrál tyrana Dionýsia.
00:34:18 Docela úspěšně, tak mě to přivedlo,
00:34:22 že jsem se také přihlásil na dramatickou konzervatoř.
00:34:29 Samozřejmě jsme zkoušeli role, dělali představení na konzervatoři.
00:34:37 Vypomáhali jsme v Zemském divadle v Brně.
00:34:41 A já jsem se potom zúčastnil všeho, co divadelního se v Brně dělo.
00:34:48 Psal jsem a hrál jsem pro tzv. Akademickou scénu.
00:34:53 My jako právníci jsme si také udělali dramatický spolek.
00:35:00 Pozvali jsme Voskovce a Wericha, které Brno dosud neznalo.
00:35:06 Nacvičili jsme jejich činohry.
00:35:11 Líčení se odročuje, Gorila ex machina
00:35:15 a tím jsme je dostali do Brna, abychom je Brnu představili.
00:35:21 S takovým úspěchem, že další roky už tam mohli jezdit
00:35:26 s celým souborem, orchestrem, Ježkem.
00:35:32 Byly to takové květnové divadelní svátky,
00:35:36 kdy to Osvobozené divadlo hostovalo v Brně.
00:35:40 Máme tomu rozumět, že na začátku jste se i vy
00:35:45 objevil po boku pánů Voskovce a Wericha
00:35:47 nebo se podílel na těch prvních představeních v Brně.
00:35:51 Ano, hrál jsem s nimi.
00:35:54 Já jsem si pro své účinkování v divadle řekl,
00:35:59 že abych to trochu odlišil, to je to, o čem jste se zmínil,
00:36:05 tak jako František Kožík jsem byl vážný, seriózní student.
00:36:10 I básničky, které jsem psal,
00:36:13 byly vážné nebo spíš smutné, protože jsem začal
00:36:17 prohlížet spoustu sociálních nespravedlností,
00:36:22 které tehdy ve 30. letech existovaly.
00:36:26 A tak jsem si pro tuto činnost zvolil pseudonym.
00:36:31 Vymyslel jsem si, Jiří Žalman.
00:36:35 Jméno Jiří se mi odjakživa líbilo a už nevím,
00:36:38 jak jsem přišel na toho Žalmana.
00:36:41 Tehdy jsem si to nějak z těch hlásek a samohlásek složil.
00:36:46 A to jméno jsem si nechal i jako operetní libretista,
00:36:52 když mě ředitel Jiříkovský spojil s Bohumírem Poláchem.
00:37:00 Řekl: Každý z vás něco má.
00:37:03 Polák má z lidového humoru. František má více poezie a texty.
00:37:10 Tak jsme spolupracovali.
00:37:13 Začali jsme dost velkým úspěchem Na růžích ustláno,
00:37:18 které se hrály v německém divadle, v Jugoslávii a jinde.
00:37:22 A pak Apropó, co dělá Andula a jiné.
00:37:26 S Vaintbergrem, Vilémem Tauským, který pak odjel do Londýna.
00:37:34 S Františkem Lukasem,
00:37:38 Jindrou Loukotou takové lidové příběhy.
00:37:42 A dělalo mi dobře, že mohu existovat ve dvou osobách.
00:37:50 -Floridor a Celestén.
-Vlastně to bylo něco podobného.
00:37:59 Mám třeba vzpomínku z Ostravy.
00:38:03 Přijeli jsme sem s Poláchem, já už nevím,
00:38:07 jestli to byla ta Andula nebo ty růže.
00:38:10 Ředitel Škoda nás zavedl do lóže. Seděli jsme a dívali jsme se.
00:38:15 Myslím, že to tehdy byl Hurich, Máj, paní Slánská.
00:38:24 Soubor zajímavý,
00:38:26 ale mě se tehdy ze všeho nejvíc na jevišti líbily ostravské dívky.
00:38:31 Prostě ta šestice děvčat co dělá tzv. nách tance,
00:38:37 jak se tomu říkalo v české terminologii.
00:38:44 Zejména jedna se mi tam zvlášť líbila, tak jsem vždycky vstal
00:38:48 a začal jsem tleskat, když tančily.
00:38:52 To já ne to Jiří Žalman. Ten si to mohl dovolit.
00:38:58 Ředitel Škoda se trochu divil, ale potom, když byla přestávka,
00:39:03 tak nás vzal do zákulisí, seznámil nás se souborem.
00:39:08 Ta moje favoritka se jmenovala Štěpánka,
00:39:12 ale mně se pro ni hodilo jméno Kamila.
00:39:17 A protože s námi byl Jindra Loukota jako host a přítel,
00:39:23 tak z toho byla do rána písnička.
00:39:27 Budu ti říkat Kamilo, to jméno mě tak zmámilo.
00:39:31 Je pro tě jako stvořené. Neříkej, že ne. Neříkej, že ne.
00:39:38 Abych řekl pravdu, tak tyto žalmanovské vylomeniny
00:39:48 jsem potom v dospělém, zralém věku přijal.
00:39:54 A například té paní Štěpánce dosud na její narozeniny volávám,
00:40:04 je to už 55 let, co se to stalo
00:40:08 a také jí posílám vánoční pozdrav, o kterých jste mluvil.
00:40:16 Můžeme paní Kamile zacinkat?
00:40:18 -Zkusíme to.
-55 let.
00:40:23 Já jsem také napsal 2 libreta pro Jaroslava Křičku.
00:40:28 A Jaroslav Křička si jaksi
00:40:32 pro tuto spolupráci přisvojoval Offenbachovu postavu
00:40:38 a ten měl libretistu Ludovica Halévyho.
00:40:44 Křička mi říkal Ludo.
00:40:47 Pro něho jsem byl Ludo a byl velice rád,
00:40:51 když jsem udělal něco tak operetního, nenáležitého.
00:40:55 Něco extra třeba jako to tleskání tanečnicím nebo něco takového.
00:41:01 Musím se přiznat, pane doktore,
00:41:04 že jsme s Ondřejem spíše sáhli po té lehké múze
00:41:08 a připravili jsme si z vašich textů malou směs.
00:41:14 Odpusťte nám to.
00:41:17 Než zazpíváme několik písniček, myslím si,
00:41:21 že bychom si ještě měli naposledy zacinkat.
00:41:25 -Jen tak pro radost a pro štěstí.
-A pro tu lásku také.
00:41:31 A pro tu lásku také.
00:41:33 -Děkujeme.
-Děkuji.
00:41:37 Na shledanou, přátelé.
00:41:40 Hodně štěstí a pohody. Na shledanou.
00:41:48 Krásná Jarmila se celé rotě líbila.
00:41:56 A proto všichni jak šli kolem,
00:42:02 pěli sborem písničku, již měla ráda.
00:42:06 Krásná Jarmila když ji tak rota zdravila.
00:42:15 Z okna na kvítek darovala,
00:42:20 a tak všechny vyznamenala.
00:42:27 Zítra možná přijde den,
00:42:33 kdy se mi vyplní krásný sen.
00:42:37 Zítra, šeptám si zítra po celý den.
00:42:44 Po celý den.
00:42:47 Zítra až se rozední, bude to můj smutek poslední.
00:42:56 Zítra, mne čeká zítra pár šťastných dní.
00:43:03 Pár šťastných dní.
00:43:08 Nikdo neví co je akšudil.
00:43:14 Já jsem o tom s nikým nemluvil.
00:43:17 Nikdo neví co je akšudil.
00:43:22 Jenom já to vím.
00:43:26 Je to jméno, jež jsem dal svému děvčátku.
00:43:31 Dovíte se, když je čtete hezky pozpátku.
00:43:35 Nikdo neví co je akšudil.
00:43:40 Já jsem o tom s nikým nemluvil.
00:43:45 Ona vám to pošušká.
00:43:50 Akšudil je Liduš, akšudil je Liduš,
00:43:54 Akšudil je Liduška.
00:44:03 Já a moje trumpeta.
00:44:12 Půjdem spolu do světa.
00:44:20 Kdo uslyšel tu naší hudbu hrát, hned musí s námi do zpěvu se dát.
00:44:29 Já a moje trumpeta.
00:44:32 My s tou naší hezkou hudbou půjdem do světa.
00:44:37 Půjdem do světa.
00:44:40 Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2009
