Vánoční setkání se Š. Haničincovou, J. Přeučilem a F. Kožíkem (1993). Režie P. Šamánek
00:00:19Dobrý večer, vážení a milí. Vítáme vás v naší Kavárničce.
00:00:22Dobrý večer.
00:00:25Vidím, že všichni máte své zvonečky a to je v pořádku,
00:00:29protože naším dnešním setkáním se přímo procinkáme.
00:00:34On totiž bude během pořadu nejeden důvod k oslavám,
00:00:38a kdybychom si i na tu sebemenší měli dát sklenku vína, nevím,
00:00:42jak by to na konci s námi dopadlo.
00:00:46Například teď si zacinkáme na ty letošní Vánoce.
00:00:50Aby se nám vydařily a aby byly šťastné...
00:00:54A hlavně veselé.
00:01:00Nevím jak pro vás, ale pro mě osobně
00:01:03jsou Vánoce vždy spojeny s pohádkami.
00:01:06A takovým zosobněním pohádky pro děti i pro dospělé
00:01:10je Štěpánka Haničincová.
00:01:16Štěpánko, vítáme tě u nás v čase vánočním.
00:01:20Děkuji.
00:01:21-Posaď se.
-Děkuji vám za pozvání.
00:01:24-Štěpánka je pohádka sama o sobě.
-No, nepřeháněj.
00:01:29My už se známe nějaký ten čas
00:01:32a nikdy jsem ji neviděl rozzlobenou.
00:01:36Štěpánko, umíš se vůbec na někoho zlobit?
00:01:38Divil by ses, ale dokážu.
00:01:40Já se ale nerozzlobím kvůli velkým věcem.
00:01:43Když se stane opravdu něco velkého,
00:01:45tak se nerozzlobím, ale kvůli maličkostem.
00:01:49To jsem se mockrát rozzlobila třeba ve studiu,
00:01:52když něco nefungovalo.
00:01:55Já jsem se rozčílila,
00:01:57pak jsem zjistila, když jsem se kolem sebe rozhlédla,
00:01:59že se všichni usmívají a vůbec to neberou vážně.
00:02:02Takže jsem si řekla,
00:02:03že příště se zlobit už vůbec nebudu.
00:02:06-Ono je to vlastně k ničemu.
-Vyšlo to stejně.
00:02:09Já jsem tady nakousla téma pohádek.
00:02:13Co pro vás pohádky v životě znamenaly, znamenají,
00:02:16a které máte ráda?
00:02:19Můžu začít od dětství?
00:02:21Nebojte se, nebude to trvat tak dlouho.
00:02:24Jako dítě jsem měla moc ráda pohádky Josefa Lady.
00:02:27Hrozně jsem milovala kocourka Mikeše,
00:02:30pak jeho bubáky a hastrmany.
00:02:33Později, když jsem byla trochu větší,
00:02:34hráli jsme s bráškou doma divadlo.
00:02:36Já jsem si vymýšlela hry na královnu a sluhu Jana.
00:02:40On se někdy bránil.
00:02:42Nechtěl toho sluhu moc hrát,
00:02:44protože při tom taky musel vykonávat různé domácí práce.
00:02:48Potom jsme hráli divadlo u dědečka na dvoře.
00:02:52Dědeček měl takový krásný dvůr. Měl sklad starého nábytku.
00:02:56A já jsem si zdramatizovala pohádky.
00:02:59Třeba Sůl nad zlato nebo Sněhurku a sedm trpaslíků.
00:03:02-To jste hráli pro děti?
-To jsme hráli pro děti.
00:03:05Jedna moje spolužačka,
00:03:06která uměla krásně malovat, nám udělala plakáty.
00:03:09Já jsem to všechno zrežírovala.
00:03:11-Návštěvnost byla velká?
-Návštěvnost samozřejmě byla.
00:03:14Plakáty byly po celém Heřmanově Městci.
00:03:16To bylo takové malé městečko u Chrudimi.
00:03:20Možná si myslíte, že jsem hrála princezny,
00:03:23ale nehrála, protože děvčata, která se mnou hrála,
00:03:26nechtěla hrát čarodějnice, takže ty zbyly na mě.
00:03:29Mně to nevadilo, protože jsem tak toužila
00:03:32psát, režírovat a hrát, že jsem i tohle vydržela.
00:03:36Tak a teď pohádka Vánoc.
00:03:40Na které pohádkové Vánoce nejraději vzpomínáš?
00:03:45Já mám Vánoce vůbec strašně ráda,
00:03:47takže bych vzpomínala skoro na každé.
00:03:49Ale já patřím k těm maminkám, které chtějí mít
00:03:52svoje kuřátka v houfu, takže jsem byla vždy hodně šťastná,
00:03:55když jsme byli všichni pohromadě i s mojí maminkou a dětmi.
00:03:59Ale pak se stalo,
00:04:01že se moje děti musely vystěhovat z politických důvodů do Vídně.
00:04:06To už jsme měli 2 vnoučátka a já jsem tím hrozně trpěla,
00:04:10protože jsme se určitou dobu nemohli vidět,
00:04:15protože jsme tam nemohli jet.
00:04:18A konečně,
00:04:20když jsme se tam dostali a strávili jsme opět
00:04:23společné Vánoce, tak jsem byla hrozně šťastná.
00:04:27A tak bych řekla,
00:04:28že to byly ty nejpohádkovější Vánoce.
00:04:31-No a Vánoce v televizi?
-Těch Vánoc v televizi už bylo.
00:04:35Tak si představte, že letos to už budou 40. Vánoce.
00:04:42Moje 40. Vánoce.
00:04:44Trošku vás pozastavím. To je totiž důvod k zazvonění.
00:04:53Takže slavíme to výročí.
00:04:56Tak já bych ale měla mluvit o tom prvním pořadu.
00:04:59Jak vypadaly první Vánoce v televizi?
00:05:01Naštěstí si na to ještě vzpomínám.
00:05:04Bylo to samozřejmě živé vysílání.
00:05:06Tenkrát se nic netočilo, nebylo na co.
00:05:08Nebylo na to ještě zařízení.
00:05:12Já si to už zase tak přesně nepamatuji.
00:05:16Vím, že už tenkrát jsme si tam vymysleli nějakou loutku.
00:05:19Byla to veverka Zrzka.
00:05:20Byla sice růžová, ale to se na černobílé televizi
00:05:23nepoznalo.
00:05:25Takže to byla prostě Zrzka.
00:05:27Pak tam byl kouzelný dědeček,
00:05:30kouzelník a já jsem to všechno prováděla s tou veverkou.
00:05:34Jenomže se vysílalo asi v 6 hodin večer
00:05:38a já jsem tenkrát bydlela u rodičů v Děčíně.
00:05:42Tam jsem před tím chodila do školy.
00:05:43Takže po tom živém vysílání jsem musela jet vlakem až do Děčína
00:05:48a Štědrý večer jsme slavili o půlnoci.
00:05:52Ale maminka z toho měla takovou radost,
00:05:54že její dcera byla v televizi, i když sami jsme televizi neměli,
00:05:57že mi to všechno odpustila.
00:05:59Od té doby jsem spoustu Vánoc trávila v televizi,
00:06:03protože jsme pořád nenatáčeli a mezi tím si doma zvykli,
00:06:06že všechno dělají beze mě.
00:06:09A když se konečně stalo,
00:06:11že jsme poprvé natáčeli a já jsem byla na Štědrý den doma,
00:06:15tak jsem zjistila, že nemám vůbec žádnou práci.
00:06:18Oni si totiž zvykli všechno dělat beze mě.
00:06:21Moje dcera se mezi tím naučila péct cukroví.
00:06:25Tak mi nějakou dobu trvalo,
00:06:28než jsem si tu svou pozici doma o Vánocích zase vydobyla.
00:06:31Pak už to bylo všechno v pořádku.
00:06:33Štěpánko, já musím divákům prozradit,
00:06:35že jsi mi letos splnila jedno přání.
00:06:38Můžeš to klidně prozradit.
00:06:40Že si spolu zazpíváme.
00:06:42Já jsem kdysi dávno otextoval španělskou lidovou koledu
00:06:46pro paní Hlaváčovou a pro pana Munzara.
00:06:51A letos o Vánocích si ji zazpíváme my dva.
00:06:55Paní Pohádka a já.
00:06:58Tak můžeme začít.
00:07:11Stříbro bílé na tváři pálí, z dlouhé chvíle začíná tát.
00:07:18Vločka padá na oční víčka, když si počká na človíčka.
00:07:24Vánoční sen bude se zdát dětem všem, co šly už spát.
00:07:30Vločka padá na oční víčka, když si počká na človíčka.
00:07:36Vánoční sen bude se zdát dětem všem, co šly už spát.
00:07:49Stříbro bílé na tváři pálí, z dlouhé chvíle začíná tát.
00:07:55Františkům už konečky blednou, kdo si prosí ještě jednou.
00:08:02Ráno děti budou se smát, stalo se, co má se stát.
00:08:08Františkům už konečky blednou, kdo si prosí ještě jednou.
00:08:14Ráno děti budou se smát, stalo se, co má se stát.
00:08:27Stříbro bílé na tváři pálí, z dlouhé chvíle začíná tát.
00:08:33Nebe zdobí hvězdy jak svíčky, z koled září slovní hříčky.
00:08:40Ten, kdo dárek má komu dát, stokrát je na světě rád.
00:08:46Nebe zdobí hvězdy jak svíčky, z koled září slovní hříčky.
00:08:52Ten, kdo dárek má komu dát, stokrát je na světě rád.
00:09:09Ono je těch pohádek několik druhů.
00:09:11Pohádky pro děti a pro dospělé. Pohádka mládí, pohádka máje.
00:09:16A co třeba pohádka manželská? Třeba taková existuje.
00:09:22Naším dalším hostem je váš pan manžel.
00:09:25Herec Divadla Bez zábradlí Jan Přeučil.
00:09:32Štěpinko, dovol,
00:09:34abych ti předal malý vánoční pozdrav.
00:09:37Děkuji.
00:09:39Je to pohádka. Já to dosvědčím. Všude a vždycky.
00:09:42Květina patří k ženě, to je samozřejmé.
00:09:44Já jsem chtěla povědět,
00:09:46že my jsme se při pohádkách seznámili,
00:09:48abychom u těch pohádek zůstali.
00:09:50To jsme dělali takové seriály.
00:09:52Byly to francouzské, orientální, norské pohádky.
00:09:57Ale jednoho dne, to jsem měl ještě hodně vlasů.
00:10:00-Hrál jste sluhu Jana?
-Ne.
00:10:02Hrál jsem různé prince, ale už takové trošku podvodné.
00:10:08-Ale někdy to byl i kladný.
-Někdy.
00:10:11Slovo dalo slovo, že jsme se při těch pohádkách
00:10:14seznámili a dohodli jsme se, že tu pouť životem povedeme spolu.
00:10:20Ano, to už je 22 let.
00:10:24Ovšem to je důvod k zacinkání. Přátelé, dvě dvojky.
00:10:31-Já jenom musím říct...
-Jak to všechno bylo.
00:10:34Když jsme se dohodli,
00:10:36že se vezmeme, tak to vidím jako dnes.
00:10:39Když jsme na Staroměstské radnici vyšli ven,
00:10:42byla tam spousta dětí, maminek, tatínků atd.
00:10:47A já to vidím jako dneska, kdy Láďa Menšík,
00:10:50budiž mu země lehká, nám předával
00:10:52ještě s jednou kolegyní z televize malého pejska.
00:10:55-Knírače.
-Živého pejska.
00:10:58Ano, to jsme dostali jako svatební dar.
00:11:00A já to vidím jako dneska.
00:11:02Naše maminka na to řekla: Co jsem jim udělala.
00:11:07A když jsme vyšli ven před radnici,
00:11:11tak tam plakala starší paní.
00:11:14Já jsem si říkal, co se stalo.
00:11:16Ona plakala a říkala: Prokristapána, ta paní Štěpánka,
00:11:20která tak krásně vypráví ty pohádky našim dětem,
00:11:24vychovává ty vnoučátka a bere si takového grázla.
00:11:30On hraje takové podvodníky. Ten ji bude určitě bít.
00:11:34Vidíte a zatím to vydrželo 22 let.
00:11:37-A nebije.
-Nebije.
00:11:39Vy jste se zmínili o těch zvířátkách.
00:11:41Vaše paní je velká sběratelka zvířat
00:11:44a velká ochránkyně.
00:11:46Já k nim patřím taky. Jak je to s vámi?
00:11:49Já jsem začala kocourkem. Toho jsem chytla kdysi na potoce.
00:11:53Před našimi okny kdysi proudil potok
00:11:56a jednou koťátko někdo vyhodil.
00:11:59Já jsem ho chytila a kocourka jsme měli moc a moc let.
00:12:03Dali jsme mu jméno Nácíček zase podle Josefa Lady.
00:12:06Tak to bylo moje první zvířátko,
00:12:09pak jsme ještě měli kočičku Lucinku.
00:12:11Děti chtěly křečka. Měli jsme rybičky.
00:12:13-A pak konečně přišel pejsek.
-To byl Gleneček.
00:12:17To už jsme se s Honzou brali.
00:12:19A když Gleneček odešel, což bylo velice smutné,
00:12:22tak se k nám přidala taková fenka, která se jmenuje Lízinka.
00:12:26Je to oříšek, ale je krásná.
00:12:28Rozmazlená, ale chtěl bych se tak mít.
00:12:31-Není rozmazlená.
-No, no.
00:12:34Já vám musím k těm zvířatům ještě něco říct.
00:12:38Stalo se to nedávno.
00:12:40Nedávno jsem přišel po natáčení domů.
00:12:42Otevřu dveře a těším se, že spolu strávíme krásný večer.
00:12:46A taky že se nají po celodenní práci.
00:12:49A najednou vidím,
00:12:51jak Štěpánka stojí v domácím úboru celá bledá.
00:12:53A já říkám: Co je, Štěpi? Ona říká: Papoušek.
00:12:56Říkám: Copak, Štěpi? Ona: Papoušek.
00:12:59A říkám: Co se stalo? Ona: Papoušek. Pojď.
00:13:03Šli jsme do vedlejšího pokoje,
00:13:05a tam na římse skutečně chodil papoušek.
00:13:09Já už jsem měla otevřená všechna okna,
00:13:11aby mohl dovnitř.
00:13:13Papoušek, který samozřejmě někde někomu uletěl.
00:13:15Já říkám: Štěpi, co s tím? Ona: To ty s tím budeš něco dělat.
00:13:17Říkám: Co já.
00:13:19Já se totiž papoušků bojím, protože jsem kdysi točil film
00:13:21a veliký papoušek mě velice pokloval.
00:13:23Tak mám trošku ne averzi, ale jsem opatrný.
00:13:27Já se jich zase nebojím,
00:13:28protože jsem kdysi v televizi točila Bertíkovy pohádky na přání,
00:13:33a tam jsme měli papouška Lorinku a ta byla hodná.
00:13:35-A abych to dopověděl.
-Promiň.
00:13:40Já jsem říkal: Štěpi, musíme to vyřešit.
00:13:42Ona: Všechno mám zařízené, my ho odneseme.
00:13:45Já jsem říkal: To musíš ty.
00:13:47Tak ona skutečně vzala šátek, chytla toho papouška.
00:13:52V 17:30 v domácí róbě a já v domácích jeansech
00:13:57jsme šli Vinohradskou třídou, držíce toho papouška
00:14:02do obchodu se zvěří, a tam jsme ho dali.
00:14:09My jsme ho drželi oba dva.
00:14:12Tak takovéhle já mám záležitosti, které se týkají zvířat.
00:14:14Ale to mělo ještě předehru. Ty jsi nebyl doma.
00:14:17Já jsem toho papouška musela nechat,
00:14:19aby se v klidu procházel.
00:14:20Kdybych ho chtěla chytit hned, tak by mohl uletět.
00:14:22On byl tak unavený,
00:14:24že zřejmě přiletěl na první okno, kde se mu to zdálo sympatické.
00:14:28A když jsem cítila, že je uklidněný,
00:14:30tak do toho právě vstoupil Honza,
00:14:32tak jsme papouška chytili a odnesli.
00:14:35A dneska se už má dobře.
00:14:37Ale o zvířátka bychom se měli starat.
00:14:39Nejenom o Vánocích, ale celý rok.
00:14:42Vánoce.
00:14:43Jak vypadají divadelní Vánoce, Honzo?
00:14:46Divadelní Vánoce jsou krásné svátky.
00:14:50Já jsem byl v Divadle Na zábradlí 33 let.
00:14:54Já jsem tam od samého začátku.
00:14:5833 let, 22 let. Cinkáme.
00:15:01Důvod k zacinkání.
00:15:04Já jsem byl jeden ze zakládajících členů
00:15:08skutečně profesionální činohry v Divadle Na zábradlí.
00:15:13Bylo to 1. června v roce 1960,
00:15:16kdy jsem podepisoval smlouvu a byl jsem tam těch 33 let.
00:15:19Prožil jsem tam nádherná období, ale i smutná a problematická.
00:15:24Ale to divadlo vždy patřilo k divadlům,
00:15:27které určovalo nějaký krok, rytmus.
00:15:31A vždy to bylo takové divadlo,
00:15:34kde to byl ostrov jakési demokracie a svobody
00:15:38i v tom komplikovaném a zoufalém režimu.
00:15:42V Divadle Na zábradlí jsem zažil mnoho režisérů.
00:15:46Vynikajícího režiséra a filosofa Jana Grossmanna,
00:15:48který bohužel nedávno odešel.
00:15:50Řadu filmových režisérů. Jiřího Krejčíka, Jiřího Menzela.
00:15:54-Evalda Šorma?
-Evalda Šorma. To byla veliká éra.
00:15:58Juraje Herze. Ať se nezlobí, když je nevyjmenuji všechny.
00:16:02Ale ten Evald Šorm soustředil velikou hereckou partu,
00:16:06což je dnešní Divadlo Bez zábradlí.
00:16:09A my jsme byli nejenom dobrá herecká parta,
00:16:12ale také jsme dělali i společenské akce.
00:16:16A Jiří Bartoška vymyslel, že budeme slavit tzv. Vánoční jack.
00:16:22A dávali jsme si dárky.
00:16:24Před posledním představením
00:16:26před Vánocemi jsme se vždy shromáždili na jevišti.
00:16:29Byl tam stromeček, zpívali jsme koledy
00:16:32a dávali jsme dárky.
00:16:34To nebyly takové ty dárky, byla to taková lehká recese.
00:16:37A já si vzpomínám, že jsem jednou dostal krásný dárek.
00:16:40Byla to ohromně veliká bedna a všichni říkali: Honzo, otevři to.
00:16:46Protože se to otevíralo před celým hereckým kolektivem.
00:16:49Já jsem ji otevřel.
00:16:51Byla tam ještě další bedna a další bedna a další.
00:16:54A byla tam taková malinká červená škatulka
00:16:57a na tom bylo napsáno: MADE IN USA.
00:17:00Já říkám: Prokristapána, co to je?
00:17:04Rozbalil jsem to a byla tam zelená tabletka
00:17:08a pod ní bylo napsáno: Na rychlý vzrůst vlasů.
00:17:15Ale já si myslím, že Vánoce jsou krásné svátky.
00:17:20Jsou to svátky intimní,
00:17:22a že v této době není jenom důležité
00:17:26dávat si mnohatisícové dárky, to je hloupost.
00:17:29Já si myslím, že by měli být především spolu.
00:17:32Uměli se na sebe usmívat.
00:17:34Držet se za ruce a uvědomovat si,
00:17:37že je strašně krásné, že můžeme tuto dobu prožívat.
00:17:42Protože můj tatínek, což je pán, kterému je 86 let.
00:17:46Dědek. Je to ohromné, že to tak říkám.
00:17:51Měl velice těžký život.
00:17:53Je to poslední žijící z procesu Milady Horákové.
00:17:55Byl 15 let v komunistickém vězení, ale to teď není vůbec podstatné.
00:17:58Ale ten říká: Honzo, víš co je důležité?
00:18:00Že prožíváme tuto dobu. Tuto dobu optimismu.
00:18:03Dobu demokracie, svobody a všichni máme šanci.
00:18:08A myslím si, že i to je součást Vánoc.
00:18:11Uvědomit si toto nádherné, toto krásno, toto lidství.
00:18:16To bychom si měli přát a k tomu bychom si měli zacinkat.
00:18:25Pane Přeučile, vyznělo to skoro jako závěr,
00:18:30ale já musím říci, že ne definitivní.
00:18:32Protože tak jako tady Ondřej projevil přání
00:18:34zazpívat si vánoční koledu s vaší paní,
00:18:37tak já projevím přání podobného druhu.
00:18:40I když jak víte, já nezpívám ráda,
00:18:42ale ráda poslouchám hezké verše a od dobrého herce.
00:18:45Nebyl byste tak laskav...
00:18:48To mi velice lichotí,
00:18:49když to říká tak půvabná dáma jako jste vy.
00:18:52Tak jestli dovolíte.
00:18:58Potkal jsem vílu.
00:19:01Měla skořicové šaty.
00:19:05Ústa voněla jí vanilkou a hlas, hlas měla stříbrozlatý.
00:19:14Jsi víla s olší od Moravy.
00:19:17Noříš se z telčských leknínů.
00:19:21Poslali tě snad kroměřížští pávi?
00:19:25Či jsi jen světlo vzešlé ze stínů.
00:19:31Byla to víla vánoční
00:19:35a usmála se jako maminka.
00:19:39V čelence hořela jí svíčka. Poznala ve mně koledníčka.
00:19:45Byla to víla vzpomínka.
00:19:56Půvabné a něžné verše, které právě dozněly,
00:20:00patří do autorské dílny našeho dalšího dnešního hosta.
00:20:04Dramatika a spisovatele doktora Františka Kožíka.
00:20:11-Vítáme vás.
-Děkuji.
00:20:14Pane doktore, já těch vašich vánočních básniček znám celkem 7.
00:20:19Objevují se na vašich novoročenkách.
00:20:23Mohl byste nám říci,
00:20:25kolik jich ve skutečnosti už vyšlo a proč na novoročenkách
00:20:30oslavujete Vánoce, když by bylo logičtější,
00:20:34že byste oslavoval příchozí Nový rok.
00:20:37Nový rok 1. ledna to je datum.
00:20:41To je datum, které se hodí na to,
00:20:45aby se od něj třeba začal odvíjet pracovní plán.
00:20:48Vznikne tím takový časový přehled, ale nemá v sobě poezii.
00:20:54Poezii mají v sobě vánoční svátky.
00:20:58To kouzlo, které si všichni neseme od dětských let.
00:21:03Cosi tajemného, co vánoční svátky mají pro děti a pak i pro nás.
00:21:11To nemají žádné jiné svátky.
00:21:14Já bych také docela ráda přispěla.
00:21:17Teď jsem dočetla knížku
00:21:18od Jaroslava Seiferta Všecky krásy světa
00:21:21a on tam mluví úplně stejně jako vy.
00:21:23On říká: Víte, kdyby si člověk
00:21:25datum 24. prosince 5x červeně podtrhl v kalendáři,
00:21:29tak to není nic platné, když necítí tu svátečnost v srdci.
00:21:33No jistě.
00:21:35Já jsem s tím začal někdy v 50. letech,
00:21:40kdy to byla smutná léta, jak je obecně známo.
00:21:45Já jsem musel opustit rozhlas,
00:21:48kde jsem asi 20 let obětavě a s velkou láskou pracoval.
00:21:53A tak jsem asi v roce 1953 vzpomínal na přátele.
00:22:00Na ty, kdo mi poskytli pomoc nebo mi dali příklad lidské hrdosti,
00:22:08dlaň, pohár, květ, lásku.
00:22:14Tak jsem napsal básničku,
00:22:17kterou jsem rozeslal asi v 50exemplářích.
00:22:23Rok od roku jich přibývalo.
00:22:27Tehdy jsem dělával dost besed,
00:22:30tak přibyly knihovny, školy, spolky, sběratelé
00:22:34a za 20 let jsem už tiskl asi 1 tisíc vánočenek.
00:22:41Tak jsem se toho polekal a pokusil jsem se to ukončit tím,
00:22:47že jsem přál tehdy v tom roce 1983 až do roku 2000.
00:22:59Cyril Bouda, podle jehož vzoru jsem to udělal,
00:23:03mě varoval a říkal:
00:23:05Nepodaří se vám to. Lidé vás nepustí.
00:23:09A nepustilo.
00:23:10Vzbudilo to takovou vlnu odporu, protestů, dopisů, žádostí,
00:23:17že jsem se zase kajícně vrátil k těm každoročním
00:23:22vánočním pozdravům a pokračoval jsem v tom.
00:23:27Vždyť je to vlastně velice lichotivé.
00:23:29Já si myslím, že už se to stalo
00:23:31i sběratelským předmětem mít vaši báseň jako PF.
00:23:34Zřejmě ano. Trvání té básničky je kratinké.
00:23:40Já to dám do obálky a pošlu.
00:23:43Ten adresát si to buď přečte nebo nepřečte,
00:23:46zahodí nebo si to schová.
00:23:49A skutečné vím o mnoha lidech, kteří si to ukládají.
00:23:54Až v poslední době se slavný hudební skladatel
00:23:59Slávek Smíšovský, který si vybral
00:24:03ty nejrytmičtější a nejzpěvnější a dělá z nich takové pastorely,
00:24:09jak tomu říká.
00:24:11Takže se to snad trošku zachová.
00:24:14Určitě.
00:24:16Pane doktore,
00:24:17já jsem do začátku našeho rozhovoru přinesl 2 nové knížky.
00:24:23Právě vycházející knížky. Jedna se jmenuje Fanfáry pro krále.
00:24:30Je o Eduardu Vojanovi a jeho době.
00:24:34Na druhé jsem se podepsal já.
00:24:41Zavřete oči, přichází. Je to kniha o Oldřichu Novém.
00:24:45Ovšem máte na ní velký podíl vy, nejenom svou krásnou předmluvou,
00:24:49ale i tím, co jste mi o panu Novém řekl.
00:24:54Začněme u těchto knížek, které se věnují
00:24:58dvěma velkým postavám českého divadla.
00:25:02Eduardu Vojanovi a Oldřichu Novému.
00:25:06-První divadlo.
-Ano, divadlo.
00:25:10Ta první vznikala z podnětu nakladatelství Melantrich,
00:25:16které chtělo oslavit znovuotevření Národního divadla
00:25:21po těch dlouhých opravách.
00:25:24Řekli mi, abych napsal cokoliv, co si vyberu z dějin ND.
00:25:29Já jsem si to opravdu poctivě prostudoval
00:25:33a přišel jsem na to, že nejzajímavější doba ND
00:25:39a jeho činohry byla právě Vojanova éra,
00:25:45který to divadlo táhl k tomu, co si dneska často říkáme.
00:25:50K evropanství, světovosti.
00:25:54A tak jsem pečlivě prostudoval jeho život a dobu.
00:26:01Dost často jsem se zastavil u jeho hrobu na Olšanech.
00:26:06Vzpomínal jsem, představoval jsem si a psal.
00:26:11A ta druhá knížka je vaše,
00:26:14ale tu předmluvu jsem psal velice rád,
00:26:19protože jsem měl Oldřicha Nového velmi rád.
00:26:24Byl jenom o 10 let starší než já,
00:26:27ale režíroval všechna moje operetní libreta.
00:26:32Spřátelili jsme se.
00:26:34Sedávali jsme spolu v Akademické kavárně v Brně.
00:26:39Dával mi rady, až se dostanu do Paříže,
00:26:42kam mám jít, kde se cítí nejlépe.
00:26:47Parfémy spojené s benzínem na náměstí Svornosti atd.
00:26:53-Hráli jsme spolu tenis.
-V Brně i divadlo.
00:26:59A v Brně i divadlo.
00:27:02Třeba v Baru Šik jsem s ním byl na scéně jako konzervatorista
00:27:10přes celé představení a mohl jsem také vidět
00:27:15tu jeho přesnost, se kterou pracoval.
00:27:19Jeho hereckou svědomitost.
00:27:22A potom v Praze jsem měl příležitost
00:27:26napsat mu pro jeviště Nového divadla
00:27:30vyznání lásky k jevišti, vyznání lásky k herecké práci.
00:27:38Byl to Komediant.
00:27:41Pamatuji si,
00:27:43že jsme to oslavili v Praze U markýze červeným šampaňským.
00:27:50Protože to viděl někde ve filmu.
00:27:53On rád napodoboval skvělé a výjimečné vzory.
00:28:00Jestli pak víte, pane doktore, kolik je tomu let,
00:28:04co se konala premiéra Komedianta v Novém divadle Oldřicha Nového?
00:28:09Už je to všechno hrozně dávno.
00:28:12Já si to dovolím upřesnit. Letos je to 50 let.
00:28:18To je důvod k cinkání, přátelé.
00:28:23Já děkuji i se vzpomínkou na Oldřicha.
00:28:27Ovšem teď mám důvod k otázce zase já.
00:28:30Musím říct,
00:28:32že k vám cítím nelíčený obdiv a hned řeknu proč.
00:28:36To, že máte hezký vztah k divadlu,
00:28:39a že o něm dovedete psát, je celkem nasnadě.
00:28:44Ale vy se kromě divadelních postav věnujete i postavám literárním
00:28:48a postavám z doby vám naprosto nepřístupné,
00:28:52protože jste psal i o Karlu IV.
00:28:54Psal jste Největšího z Pierotů o Jeanu Gaspardu Deburau.
00:28:57A to už je let.
00:28:59Pane doktore, jak se k těm materiálům dostáváte?
00:29:01Jak je zpracováváte?
00:29:03A přitom působí tak úžasně autenticky, věrně, dobově.
00:29:08Když jsem psal Největšího z Pierotů,
00:29:11tak jsem se vyznával z velké lásky k divadlu
00:29:16a víc jsem spoléhal na fantazii.
00:29:20Ale přivedlo mě to k takové velké niterné radosti
00:29:26ve tvorbě životopisných románů a řekl bych,
00:29:33že jsem se to naučil, když jsem dělal Josefa Mánesa.
00:29:37Toho Největšího z Pierotů jsem psal ve strašné rychlosti.
00:29:42Bylo to po naší mobilizaci,
00:29:43když jsem se vrátil do civilu a zbývali mi asi 2 měsíce
00:29:48do uzávěrky románové soutěže, které jsem se chtěl zúčastnit.
00:29:54Ne proto, že jsem myslel
00:29:57na nějakou výhru, ale protože jsem si
00:30:01v tom tehdejším chudém a maloměstském Brně přál,
00:30:06aby mi někdy vyšla nějaká knížka v Praze.
00:30:11Proto jsem chtěl poslat ten rukopis do soutěže.
00:30:15Takže když mě potom pozvali do Prahy
00:30:17a šetrně mi naznačili, že ten román
00:30:21dostane asi nějakou cenu, tak se mě ptali,
00:30:25jak jsem to psal dlouho.
00:30:27Když jsem řekl, že 2 měsíce, tak se zděsili.
00:30:31Já jsem nevěděl, jak dlouho se taková kniha píše.
00:30:35Tak jsem řekl, že 3 měsíce, ale oči měli pořád vytřeštěné.
00:30:40Nemohl jsem ovšem vysvětlit, že už několik let
00:30:44jsem s tím Pierotem od doby, kdy jsem objevil jeho existenci
00:30:49v dávných dobách, že jsem s ním žil jako s bratrem.
00:30:55Že jsem v Paříži navštívil čtvrť, kde stávalo jeho divadlo.
00:31:01Dům, kde bydlel.
00:31:03Vícekrát jeho hrob, a že jsem na něj stále myslel.
00:31:11Že jsem to divadlo znal už z vlastní zkušenosti.
00:31:16Kdežto stejně velikou knihu o Josefu Mánesovi
00:31:22jsem psal asi 5 let.
00:31:26To jsem 2 roky jenom četl a četl všechno,
00:31:29co o něm bylo napsáno.
00:31:31Než jsem všechno prostudoval,
00:31:35tak čím déle jsem na takových námětech pracoval,
00:31:40tím jsem byl svědomitější, náročnější k sobě,
00:31:47odpovědnější vůči postavám, čtenářům a českému jazyku.
00:31:57Jsou tam i muzikanti. Třeba Leoš Janáček.
00:32:01Mě zajímala jedna věc. Jak život souvisí s uměním.
00:32:06Jak dochází k tomu krátkému spojení a zrovna právě u Janáčka,
00:32:11kterého jste vzpomněla.
00:32:15Tam je to nejnápadnější.
00:32:18Tam ta chvíle života souvisí s tou první chvílí toho umění.
00:32:25Jsou lidé, kteří říkají,
00:32:28že umění má být posuzováno samo o sobě.
00:32:32Dílo jako takové, ale já se domnívám,
00:32:36že ten život k tomu neodbytně patří.
00:32:41Například u Mánesa všechno to jeho životní utrpení,
00:32:45které prožil jako umělec, nešťastný milenec
00:32:52Fanynky Šťovíčkové, nešťastný otec,
00:32:56který se nesměl hlásit ke své dceři, že to všechno velice úzce souviselo
00:33:01právě i s jeho uměním a jeho tvorbou.
00:33:06Takže ten život rozhodně patří k tomu umění.
00:33:12Já bych se teď obrátil od těchto postav
00:33:17k tzv. lehkonohé múze.
00:33:20K vaší jedné velmi utajené profesi
00:33:23a nakonec i k tomu, jak sám s oblibou říkáte,
00:33:28že jste vedl dvojí život pod dvěma jmény.
00:33:32Dokonce pod více jmény.
00:33:35To je pravda.
00:33:36Já jsem po maturitě studoval práva,
00:33:40pak jsem byl jako soudcovský čekatel
00:33:45a měl jsem udělat soudcovskou zkoušku
00:33:50a obléknout talár se lvíčkem, jak si přála moje maminka.
00:33:56Mě přitahovalo divadlo. Rád jsem recitoval.
00:34:00Už v septimě jsem náhodou hrál hlavní úlohu
00:34:05v nějakém studentském představení, do něhož nás inspiroval Jiří Mahen.
00:34:12Hráli jsme Vrchlického a já jsem hrál tyrana Dionýsia.
00:34:18Docela úspěšně, tak mě to přivedlo,
00:34:22že jsem se také přihlásil na dramatickou konzervatoř.
00:34:29Samozřejmě jsme zkoušeli role, dělali představení na konzervatoři.
00:34:37Vypomáhali jsme v Zemském divadle v Brně.
00:34:41A já jsem se potom zúčastnil všeho, co divadelního se v Brně dělo.
00:34:48Psal jsem a hrál jsem pro tzv. Akademickou scénu.
00:34:53My jako právníci jsme si také udělali dramatický spolek.
00:35:00Pozvali jsme Voskovce a Wericha, které Brno dosud neznalo.
00:35:06Nacvičili jsme jejich činohry.
00:35:11Líčení se odročuje, Gorila ex machina
00:35:15a tím jsme je dostali do Brna, abychom je Brnu představili.
00:35:21S takovým úspěchem, že další roky už tam mohli jezdit
00:35:26s celým souborem, orchestrem, Ježkem.
00:35:32Byly to takové květnové divadelní svátky,
00:35:36kdy to Osvobozené divadlo hostovalo v Brně.
00:35:40Máme tomu rozumět, že na začátku jste se i vy
00:35:45objevil po boku pánů Voskovce a Wericha
00:35:47nebo se podílel na těch prvních představeních v Brně.
00:35:51Ano, hrál jsem s nimi.
00:35:54Já jsem si pro své účinkování v divadle řekl,
00:35:59že abych to trochu odlišil, to je to, o čem jste se zmínil,
00:36:05tak jako František Kožík jsem byl vážný, seriózní student.
00:36:10I básničky, které jsem psal,
00:36:13byly vážné nebo spíš smutné, protože jsem začal
00:36:17prohlížet spoustu sociálních nespravedlností,
00:36:22které tehdy ve 30. letech existovaly.
00:36:26A tak jsem si pro tuto činnost zvolil pseudonym.
00:36:31Vymyslel jsem si, Jiří Žalman.
00:36:35Jméno Jiří se mi odjakživa líbilo a už nevím,
00:36:38jak jsem přišel na toho Žalmana.
00:36:41Tehdy jsem si to nějak z těch hlásek a samohlásek složil.
00:36:46A to jméno jsem si nechal i jako operetní libretista,
00:36:52když mě ředitel Jiříkovský spojil s Bohumírem Poláchem.
00:37:00Řekl: Každý z vás něco má.
00:37:03Polák má z lidového humoru. František má více poezie a texty.
00:37:10Tak jsme spolupracovali.
00:37:13Začali jsme dost velkým úspěchem Na růžích ustláno,
00:37:18které se hrály v německém divadle, v Jugoslávii a jinde.
00:37:22A pak Apropó, co dělá Andula a jiné.
00:37:26S Vaintbergrem, Vilémem Tauským, který pak odjel do Londýna.
00:37:34S Františkem Lukasem,
00:37:38Jindrou Loukotou takové lidové příběhy.
00:37:42A dělalo mi dobře, že mohu existovat ve dvou osobách.
00:37:50-Floridor a Celestén.
-Vlastně to bylo něco podobného.
00:37:59Mám třeba vzpomínku z Ostravy.
00:38:03Přijeli jsme sem s Poláchem, já už nevím,
00:38:07jestli to byla ta Andula nebo ty růže.
00:38:10Ředitel Škoda nás zavedl do lóže. Seděli jsme a dívali jsme se.
00:38:15Myslím, že to tehdy byl Hurich, Máj, paní Slánská.
00:38:24Soubor zajímavý,
00:38:26ale mě se tehdy ze všeho nejvíc na jevišti líbily ostravské dívky.
00:38:31Prostě ta šestice děvčat co dělá tzv. nách tance,
00:38:37jak se tomu říkalo v české terminologii.
00:38:44Zejména jedna se mi tam zvlášť líbila, tak jsem vždycky vstal
00:38:48a začal jsem tleskat, když tančily.
00:38:52To já ne to Jiří Žalman. Ten si to mohl dovolit.
00:38:58Ředitel Škoda se trochu divil, ale potom, když byla přestávka,
00:39:03tak nás vzal do zákulisí, seznámil nás se souborem.
00:39:08Ta moje favoritka se jmenovala Štěpánka,
00:39:12ale mně se pro ni hodilo jméno Kamila.
00:39:17A protože s námi byl Jindra Loukota jako host a přítel,
00:39:23tak z toho byla do rána písnička.
00:39:27Budu ti říkat Kamilo, to jméno mě tak zmámilo.
00:39:31Je pro tě jako stvořené. Neříkej, že ne. Neříkej, že ne.
00:39:38Abych řekl pravdu, tak tyto žalmanovské vylomeniny
00:39:48jsem potom v dospělém, zralém věku přijal.
00:39:54A například té paní Štěpánce dosud na její narozeniny volávám,
00:40:04je to už 55 let, co se to stalo
00:40:08a také jí posílám vánoční pozdrav, o kterých jste mluvil.
00:40:16Můžeme paní Kamile zacinkat?
00:40:18-Zkusíme to.
-55 let.
00:40:23Já jsem také napsal 2 libreta pro Jaroslava Křičku.
00:40:28A Jaroslav Křička si jaksi
00:40:32pro tuto spolupráci přisvojoval Offenbachovu postavu
00:40:38a ten měl libretistu Ludovica Halévyho.
00:40:44Křička mi říkal Ludo.
00:40:47Pro něho jsem byl Ludo a byl velice rád,
00:40:51když jsem udělal něco tak operetního, nenáležitého.
00:40:55Něco extra třeba jako to tleskání tanečnicím nebo něco takového.
00:41:01Musím se přiznat, pane doktore,
00:41:04že jsme s Ondřejem spíše sáhli po té lehké múze
00:41:08a připravili jsme si z vašich textů malou směs.
00:41:14Odpusťte nám to.
00:41:17Než zazpíváme několik písniček, myslím si,
00:41:21že bychom si ještě měli naposledy zacinkat.
00:41:25-Jen tak pro radost a pro štěstí.
-A pro tu lásku také.
00:41:31A pro tu lásku také.
00:41:33-Děkujeme.
-Děkuji.
00:41:37Na shledanou, přátelé.
00:41:40Hodně štěstí a pohody. Na shledanou.
00:41:48Krásná Jarmila se celé rotě líbila.
00:41:56A proto všichni jak šli kolem,
00:42:02pěli sborem písničku, již měla ráda.
00:42:06Krásná Jarmila když ji tak rota zdravila.
00:42:15Z okna na kvítek darovala,
00:42:20a tak všechny vyznamenala.
00:42:27Zítra možná přijde den,
00:42:33kdy se mi vyplní krásný sen.
00:42:37Zítra, šeptám si zítra po celý den.
00:42:44Po celý den.
00:42:47Zítra až se rozední, bude to můj smutek poslední.
00:42:56Zítra, mne čeká zítra pár šťastných dní.
00:43:03Pár šťastných dní.
00:43:08Nikdo neví co je akšudil.
00:43:14Já jsem o tom s nikým nemluvil.
00:43:17Nikdo neví co je akšudil.
00:43:22Jenom já to vím.
00:43:26Je to jméno, jež jsem dal svému děvčátku.
00:43:31Dovíte se, když je čtete hezky pozpátku.
00:43:35Nikdo neví co je akšudil.
00:43:40Já jsem o tom s nikým nemluvil.
00:43:45Ona vám to pošušká.
00:43:50Akšudil je Liduš, akšudil je Liduš,
00:43:54Akšudil je Liduška.
00:44:03Já a moje trumpeta.
00:44:12Půjdem spolu do světa.
00:44:20Kdo uslyšel tu naší hudbu hrát, hned musí s námi do zpěvu se dát.
00:44:29Já a moje trumpeta.
00:44:32My s tou naší hezkou hudbou půjdem do světa.
00:44:37Půjdem do světa.
00:44:40Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2009
