Hostem Jiřího a Ondřeje Suchých je jejich otec Jaroslav Suchý (1993). Režie P. Šamánek
00:00:24 Dobrý večer, vážení a milí.
00:00:29 V životě se snažím vystříhat mnoha věcí.
00:00:32 Mj. také tomu, abych někam lezl za zvuků této písně,
00:00:38 a také tomu, abych si nasadil na hlavu slaměný klobouk.
00:00:45 Jak vidíte, dnes jsem přišel za zvuku písně Vyvěste fangle,
00:00:49 bez uzardění držím slaměný klobouk, dokonce se k němu hlásím,
00:00:54 pohazuji si s ním.
00:00:57 Asi tušíte, proč. A tušíte správně.
00:01:00 Dovolte, abych v naší kavárničce přivítal prvního hosta.
00:01:04 Pan Jiří Suchý!
00:01:13 To je historické setkání českých bratří na Moravském poli.
00:01:19 Jiří, jestlipak víš, že letos to je čtvrt století,
00:01:23 kdy jsme poprvé a naposled stáli před televizní kamerou.
00:01:27 Byl to pořad Plakala panna, plakala.
00:01:30 Bylo to o příbuzenstvu.
00:01:32 Tam jsme poprvé a naposled zpívali před TV kamerou.
00:01:38 Bylo to o příbuzenstvu, proto jsem si tam vzal
00:01:41 nejbližšího příbuzného, bratra.
00:01:43 To jsi udělal dobře.
00:01:45 Jsme rozvětvená rodina.
00:01:46 Máme tolik příbuzných, že kdyby nás polovinu pomlátili,
00:01:50 ještě nějací zbudou.
00:01:53 Nevím, jak ty, ale já nejraději vzpomínám na tety.
00:01:57 Na tetu Mařku, tetu Janu...
00:01:59 Tety jsme měli krásné.
00:02:01 Tetu Fany. Byly skvělé.
00:02:04 Řekl bych, že tetičky byly tvým inspiračním zdrojem,
00:02:09 co se týče písniček.
00:02:11 Napsal si jich hodně o tetičkách.
00:02:13 Napsal jsem jich řadu.
00:02:16 Byly mým inspiračním zdrojem, ale samo slovo teta je inspirací.
00:02:22 Je krásně rytmické.
00:02:24 1. písnička byla Zlomil jsem ruku tetičce, že?
00:02:27 Ano, tam se zpívá: Tu ruku ti, teto, tu ruku ti, teto,
00:02:31 tu ruku ti, teto, do sádry dají.
00:02:33 Krásné slovo: Sádra!
00:02:35 Ne, sádra je blbé slovo, teta je krásné slovo.
00:02:39 Pojďme ještě vzpomínat na písničky.
00:02:42 Čekání na tetu.
00:02:44 V růžovém žaketu čekám tu na tetu...
00:02:48 Teta z Liverpoolu byla postava z dobře placené profese.
00:02:53 Pak byla píseň Tři tety.
00:02:56 Tři tety je píseň, kterou tady dnes vystřihneme.
00:02:59 Ano, ale musím předeslat, že tyto 3 tety v písničce
00:03:05 s těmi našimi nemají nic společného.
00:03:11 Mám jednu tetu v Bechyni, jezdí k nám na návštěvu
00:03:17 a hrabe se nám ve skříni a na dráze má slevu.
00:03:22 Druhou tetu mám v Kolíně, má na náměstí dům.
00:03:27 V něm sedí s kočkou na klíně a přitom pije rum.
00:03:32 Nejpodivnější ze všech tet je ale teta třetí.
00:03:37 Má jeden žaludeční vřed a asi 7 dětí.
00:03:42 Ta pije whisky se sodou a někdy taky bez.
00:03:47 A tahle teta náhodou má hrozně ráda jazz.
00:03:52 Sousedi, když jdou do kina, tu teta světlo zhasíná
00:03:58 a do vzpomínek potichu se noří.
00:04:03 A pak se chápe trumpety, na kterou strejček před lety
00:04:08 hrávával při požárech svoje: Hoří!
00:04:14 A v melodii teskné se pokoj rozplyne.
00:04:19 Jak se ta trubka leskne a teta v kombiné.
00:04:24 Sousedi, když se vrací zpět, nejpodivnější ze všech tet
00:04:29 přestane hrát a tváří se zas přísně.
00:04:35 A v pokoji s ní zavřená zůstává tichá ozvěna
00:04:40 tý její smutný opuštěný písně.
00:04:45 Cárárá.
00:05:17 Sousedi, když se vrací zpět, nejpodivnější ze všech tet
00:05:23 přestane hrát a tváří se zas přísně.
00:05:28 A v pokoji s ní zavřená zůstává tichá ozvěna
00:05:33 tý její smutný opuštěný písně.
00:05:50 My jsme se, přátelé, nesešli s Jiřím kvůli oslavě našich tet,
00:05:56 ale kvůli oslavě mnohem důležitější.
00:06:00 V našem životě velmi důležité.
00:06:03 Náš tatínek má narozeniny a v pořadí již 90.
00:06:14 a přijel je oslavit s námi do Ostravy.
00:06:19 Pan Jaroslav Suchý.
00:06:28 Musíme říct divákům, že tatínkovi neříkáme tatínku,
00:06:33 ale říkáme mu od nepaměti Jášo.
00:06:39 -To jsem udělal já.
-Máš recht.
00:06:42 Čím začneme?
00:06:43 Mám pocit, že musíme začít Jášovým dětstvím,
00:06:46 narozením a tudíž městem Klatovy.
00:06:49 Pověz nám něco o svých rodičích. Já jsem babičku ani dědečka nepoznal
00:06:55 Maminčini rodiče byli Císařovi a prarodiče tatínkovi byli Královi.
00:07:01 Takže jsme císařsko-královského rodu.
00:07:05 Ano, z královského rodu.
00:07:08 Ty jsi křtěný na Vyšehradě a Jiří v Plzni na Petrohradě.
00:07:15 -Je krásné, že se to dnes dá říct.
-Jo, to je prima.
00:07:19 Dřív by to byl kádrový škraloup.
00:07:23 Z kolika dětí jsi?
00:07:25 Jsem z 11 dětí, ale pamatuji si jich pouze 7.
00:07:30 Byli jsme 4 kluci a zajímavé je, že otec byl velmi přísný.
00:07:36 Řekl, že všichni budeme truhláři.
00:07:39 Já jsem byl nejstarší a chytil jsem to jako první.
00:07:42 Postavil mě k ponku a naučil jsem se truhlařit.
00:07:46 2 roky jsem to musel vydržet.
00:07:48 Dostal jsem papíry a poslal mě do světa.
00:07:51 Bylo to hezké, co?
00:07:53 Vy jste ale měli i hospodářství, že?
00:07:56 Měli jsme velké hospodářství. Každý rok 4-5 housat,
00:07:59 ta si maminka vychovala.
00:08:01 Měli jsme i husy.
00:08:04 Náš houser byl úplný vrah.
00:08:08 Když šel někdo do 2. baráku, musel si vzít proutěné koště
00:08:13 a museli jsme se ohánět.
00:08:16 On vás napadal?
00:08:18 Hrozně.
00:08:19 Byl hlídací.
00:08:21 Asi ve 14 letech mě popadl vztek, že se přece nebudu bát husy.
00:08:26 Naši šli v neděli do kostela, já jsem si vzal laťku, klacek.
00:08:32 Houser na mě zasyčel a já ho ze strachu praštil přes hlavu
00:08:41 Mával jedním křídlem a kejhal.
00:08:46 Zahodil jsem klacek a utíkal domů.
00:08:50 Bál jsem se, že mi naši vynadají, kde jsem tak dlouho.
00:08:54 Měl jsem strach.
00:08:56 O huse se ale nemluvilo. Byl jsem rád.
00:09:00 Ráno jdu počítat husy a bylo jich 7.
00:09:06 Maminka se divila, že ten náš houser po nás nejde.
00:09:11 Co se to s ním stalo?
00:09:13 On se oklepal a dal pokoj.
00:09:17 Udělal jsem takovou hloupost.
00:09:19 Byl jsem v cirkuse Orient,
00:09:21 kde měli cvičeného psa a malého ponyho.
00:09:25 Asi 10letá holčička na poníkovi dělala psí kusy.
00:09:32 Když objížděla arénu, bičíkem ho klepla přes zadní nohy,
00:09:41 on si sedl a klaněl se.
00:09:43 Moc se mi to líbilo.
00:09:46 Měli jsme doma kozu, tak jsem ji taky cvičil.
00:09:50 Když mě koza už za 3 dny viděla ve dveřích,
00:09:53 tak si sedla.
00:09:56 To všechno šlo, ale když šla maminka dojit,
00:10:00 divila se, co jí je, že si sedne, sotva k ní přijde.
00:10:06 Otec ji musel držet za ocas, aby ji maminka mohla podojit.
00:10:12 Pojďme do dětství.
00:10:13 Jiří se narodil v Plzni.
00:10:15 Jiří se narodil a měl se jmenovat Savo,
00:10:18 tak to chtěla maminka.
00:10:20 Ona byla nemocná, tak jsem ho nesl ke křtinám já.
00:10:25 -Už si nepamatuji, jak jsem ho nesl.
-Ani já ne.
00:10:36 -Vím, že jsem ho nesl takhle.
-Jako vánočku.
00:10:40 Přišel jsem do kostela a zapomněl jsem na jméno.
00:10:45 Poslali toho pravého.
00:10:48 Copak jsem někdy nosil děti ke křtu?
00:10:53 Oni teď chtěli jméno. Vzpomněl jsem si: Jiří.
00:10:57 Když jsem přišel domů, řekla maminka: Máme Sávu, viď?
00:11:01 Já na to, že nemáme Sávu, máme Jiřího.
00:11:06 -Jak to?
-Říkali, že Jiří je lepší.
00:11:12 Jsem rád, poněvadž bych měl blbý monogram.
00:11:15 SS byly ve válce nechvalně známé jednotky,
00:11:18 později sovětské rakety...
00:11:25 Jášo, chtěl bych ti věnovat písničku.
00:11:28 Ty mě, jo? To mi toho dáš!
00:11:36 Místo aby mi přinesli dary, k mým sto letům,
00:11:40 tak mi řekne, že mi zazpívá.
00:11:44 Rád tě poslechnu.
00:11:45 To je k 90. Ke stovce už zpívat nebudu.
00:11:49 Ty mně budeš zpívat, ale já už tě nebudu poslouchat.
00:11:52 Jášo, já ti zazpívám písničku, kterou si dodnes přehráváš na klavír
00:11:58 Jmenuje se Courat se lesem.
00:12:00 Musím předeslat, že text je velmi naivní,
00:12:05 protože to je píseň velmi lyrická z mých 16 let.
00:12:10 Ještě jsi neřekl, že jsi text psal ty.
00:12:13 Můj bratr se od něj distancuje, tak ho omluvte.
00:12:24 Courat se lesem, mít boty rosou zmáčené.
00:12:34 Poslouchat ticho, vyhnout se cestě značené.
00:12:41 Jít tam, kam ještě nikdo nezašel, tam doprostřed lesa,
00:12:51 kam nevede cesta a kde by nikdo nikoho nenašel.
00:13:03 To je můj sen a taky že jednou si vyjdu.
00:13:11 To je můj sen a taky že na to místo přijdu.
00:13:18 To je můj sen, lalala.
00:13:22 Až najdu ten svět ticha, nebudu vás nudit zpěvem.
00:13:30 Budu šťasten zticha.
00:13:41 Courat se lesem, mít boty rosou zmáčené.
00:13:50 Poslouchat ticho, vyhnout se cestě značené.
00:13:57 Jít tam, kam ještě nikdo nezašel, tam doprostřed lesa,
00:14:08 tam nevede cesta a kde by nikdo nikoho nenašel.
00:14:30 To byl hřích mých 16 jar.
00:14:34 Ale vraťme se k dětství.
00:14:37 Jášovo dětství už probírat nebudeme, ale naše dětství, Jášu jako otce.
00:14:43 Ty jsi s námi zažil horory.
00:14:46 No, jejda. To byly horory!
00:14:49 Tenkrát jsem to slovo ani neznal, ale horory to byly.
00:14:53 Začni s Jiřím.
00:14:57 Jednou jsme šli s Jiřím na procházku, s knížkou v ruce.
00:15:03 Břichem jsem tlačil kočárek.
00:15:05 Najednou se dívám, že tam Jiří není.
00:15:10 Rozhlížel jsem se zoufale, kde je.
00:15:17 Víte, kde byl? Visel na řemínku za boudou.
00:15:22 Vypadl mi, já si ho nevšiml.
00:15:28 S kterýmpak to bylo na tom fotbale? Zase s tebou?
00:15:32 Ne, to bylo se mnou.
00:15:34 Ježíši, já mám tolik dětí!
00:15:42 Šli jsme na hřiště na trénink na fotbal,
00:15:45 ale přitom žádný sportovec není.
00:15:49 Tehdy mě to zajímalo.
00:15:53 Tak jsme šli, poněvadž to bylo zadarmo...
00:15:58 Kdo chtěl, se podíval.
00:16:04 Koukám, že kluk měl takový zájem a najednou tu není.
00:16:08 On si hrabal proutkem v písku.
00:16:12 V tom jsem dostal ránu merunou do hlavy.
00:16:16 Řekl jsem si, že to ne, dal jsem mu pohlavek a šli jsme domů
00:16:21 To byla 1. a poslední návštěva fotbalu.
00:16:24 Hned jsi koupil pecku do hlavy.
00:16:26 Co máme z tatínka a maminky? Jste tak odlišní.
00:16:35 Povahově jste byl každý dost jiný.
00:16:38 Maminka byla dost tichá, nenápadná.
00:16:43 Jáša naopak byl...
00:16:46 Já jsem vás jen mlátil, maminku jsem zmlátil.
00:16:51 Jednou jsem přišel domů a lítalo to, pamatuješ?
00:16:59 Musím vysvětlit,
00:17:01 že jsem od tebe nikdy nedostal ani facku.
00:17:04 Nikdo nedostal, já nefackoval. Já hned holí.
00:17:10 Maminka psala do časopisu Houpačka,
00:17:19 ale taky byla špásovná.
00:17:22 Byla spíš introvert, ty jsi byl extrovert.
00:17:26 Chtěl jsem říct, že maminka už 15 let mezi námi není.
00:17:30 Proto na ni vzpomínáme.
00:17:32 Zdědili jsme po ní poklidnější povahu.
00:17:38 Mírumilovní, nic nás nerozhází.
00:17:41 Po mně dědíte šaty a tak dál.
00:17:49 Po Jášovi jsme zdědili... Vím co.
00:17:54 Zasel do mě semínko Voskovco-Werichismu.
00:18:01 V Klatovech jsem znal jejich písničky,
00:18:06 které tehdy vznikaly.
00:18:09 Byly hezké.
00:18:13 Uměl jsem zpívat písně typu: Život je jen náhoda ve 4-5 letech.
00:18:17 Nejradši jsem měl 1 o strašidlech. V domě straší duch.
00:18:26 To je píseň, kterou si zazpíváme.
00:18:32 Já bych vám nebyl sám přes noc ve starodávném hradu
00:18:37 není tam klidné spaní.
00:18:40 Chodí tam Bílá paní, jé.
00:18:42 Praskání nahání strachu člověku v nočním chladu,
00:18:46 srdce mi hlasitě klepe.
00:18:48 KLEP, KLEP
00:18:49 Tuším tady záhadu.
00:18:51 Boty dupou po schodech, v domě straší duch.
00:18:55 Náhle táhle začne pištět: prásk a zbyl po něm puch.
00:18:59 Ve vikýři na střeše vytřeštěná tvář.
00:19:03 Dlouhá čouhá z krbu ruka a trhá kalendář.
00:19:08 Tohle přece není žádné bydlení.
00:19:12 To je jen k zbláznění, ale k bydlení to není.
00:19:17 Hodiny jdou pozpátku. Je tu mrtvý vzduch.
00:19:21 Je tu něco v nepořádku, lítá tady zlý duch.
00:19:33 Měl bych takový návrh.
00:19:35 V Kavárničce se občas pouštějí filmové ukázky a povídá se o filmu.
00:19:40 Vzhledem k tomu, že s Jiřím máme na co vzpomínat
00:19:43 i v oblasti filmové, ukázali bychom ti, Jášo,
00:19:48 nějaké naše začátky.
00:19:50 Další dar.
00:19:53 Naše konce už vidíš, tak zase ty začátky.
00:19:56 Zase dárek.
00:20:00 Můj filmový začátek byl ve filmu Sobota,
00:20:03 to ty jsi ještě nebyl na světě, já už točil film na Spořilově.
00:20:08 Točil jsem s Oldřichem Novým.
00:20:11 Já jsem sice nebyl na světě, ale ukázku si můžeme pustit,
00:20:15 protože ten film tady mám.
00:20:17 To ne, to jsem nevěděl.
00:20:19 O tom nebude me mluvit, to přeskočme.
00:20:23 Jestli ji chcete pustit, musím říct, že ta role není z největších.
00:20:28 Je to hlavní dětská role.
00:20:31 Není to vůbec role, vystupuji tam z tramvaje.
00:20:45 Ale hezky.
00:20:46 Pěkně. Dal jsem tomu, co to potřebovalo.
00:20:49 Tak se na to podíváme.
00:21:03 Dobrý den, čekám tu na vás, abych se vám mohl představit.
00:21:10 A to bylo všechno?
00:21:14 To bylo všecko.
00:21:16 Oni to pouštěli moc rychle, tenkrát se to pouštělo pomaleji,
00:21:20 takže divák měl víc možnost vychutnat tu roli.
00:21:24 Teď je technika dokonalá, můžeme to zpomalit.
00:21:28 Nebo by posloužilo, kdybychom zastavili záběr.
00:21:34 To bych mohl přesně určit, který jsem byl.
00:21:38 Stop.
00:21:42 Tady jsem, tady vystupuji. Celou trasu jsem prošel.
00:21:49 Blonďák v podkolenkách.
00:21:52 -Kolik ti bylo let?
-10.
00:21:56 Představ si, že jsem se objevil před kamerou s Oldřichem Novým.
00:22:01 Taky s Oldřichem Novým?
00:22:03 To je zajímavé, jak si ten člověk uměl vybrat spolupracovníky.
00:22:07 Dva z onoho světa.
00:22:10 Uvidíme, co hodí ta moje ukázka.
00:22:59 Já vám lidi mám tetu, která troubí trumpetu.
00:23:06 A ta teta na trumpetu umí třeba tuhletu.
00:23:15 Nedal bych ti k trumpetě tetu za nic na světě.
00:23:20 Vyčítám však svému strýci, že nechce tlouct nástroj bicí.
00:23:25 Trumpetě té mé tetě strýče, ach, zlobo ty,
00:23:29 představ si ty soboty.
00:23:32 Teta troubí na trumpetu, ty jí tlučeš do noty.
00:23:38 Jednou neděle byla, teta zase troubila
00:23:42 a strýc z lásky popadl buben, tolik se mu líbila.
00:23:51 Tatíček to slyšel, ven z komůrky vyšel.
00:23:55 Basu si dal udělati, s klarinetem přišel.
00:24:02 Od té doby v kvartetu teta troubí trumpetu
00:24:06 a s ní otec, strýc i matka přirozeně tuhletu.
00:24:11 Tadádada, tadádada, tadádádádá.
00:24:15 A tímpádem dík tetě je jim lépe na světě.
00:24:19 A to je ta nová píseň o tetě a trumpetě.
00:24:25 Tadá.
00:24:28 Strašné, co?
00:24:30 Byl to film Dva z onoho světa.
00:24:32 Taky dobrý.
00:24:35 Pro jistotu: Kdo mě nepoznal, mám s sebou náhodou fotografie.
00:24:47 Kdo mě nepoznal, jsem zde, tento brunet.
00:24:57 Mám pocit, že je nejvyšší čas, abychom pustili opravdovou ukázku.
00:25:03 Z filmu Snadný život.
00:25:05 To byl 1. film, kde jsem skutečně zahrál.
00:25:08 Režisér Makovec si pro mě vzkázal, vystupoval jsem v Redutě,
00:25:13 byl jsem už lehce věhlasen.
00:25:15 Dali mi tamkrásnou písničku od V. Blažka a V. Hály
00:25:20 Dáme si do bytu, dáme si vázu.
00:25:23 Nutno podotknout, že tato písnička tam vydržela týden.
00:25:27 Týden po premiéře ji vystřihli.
00:25:31 Tehdy začaly tzv. protichuligánské akce.
00:25:35 My s Pepíčkem Zímou jsme byli prohlášeni
00:25:39 za 2 chuligány českého filmu a byli jsme vystřiženi.
00:25:43 To ses mi nesvěřil, že jsi byl chuligán.
00:25:51 Dáme si do bytu, do bytu, dáme si vázu.
00:25:54 Do vázy kytici pod vázu stůl.
00:25:57 Ke stolu židli, kdo židli má, bydlí.
00:26:00 Každý, kdo bydlí, má starostí půl.
00:26:03 Ke stolu židli, kdo židli má, bydlí.
00:26:06 Každý, kdo bydlí, má starostí půl.
00:26:10 Jen jedno lůžko radši a dva kartáčky zubní.
00:26:15 Když lůžko nepostačí, tak se, má milá, zhubni.
00:26:38 Dáme si do bytu, do bytu dáme si lampu,
00:26:42 nalejeme do ní petroleje.
00:26:44 Škrtneš a chytí, když chytí, tak svítí.
00:26:47 A když dosvítí, tak se zas doleje.
00:26:50 Škrtneš a chytí.
00:26:52 A když dosvítí, a když dosvítí, tak se doleje.
00:26:57 Snad dvakrát, dvakrát metr a půl,
00:27:00 aby se vešla ta židle a stůl.
00:27:02 Či třikrát, třikrát jeden metr, aby se vešel i barometr.
00:27:08 Jáša byl také filmař, že jo?
00:27:11 Byl jsi ve filmovém studiu.
00:27:13 Ale náš tatínek Jáša byl především velký loutkař.
00:27:22 Budeme-li mluvit o loutkovém divadle,
00:27:26 přisedla si k nám tatínkova dlouholetá spolupracovnice
00:27:31 a kolegyně z jeho modré scénky.
00:27:34 Dnes i anděl strážný, který bdí nad tatínkem.
00:27:40 Paní Jarmila Přibylová, vítám ji tady.
00:27:47 Měli bychom vyjmenovat,
00:27:49 kde všude jste hráli loutkové divadlo.
00:27:52 -Bylo to za výkladní skříní...
-Na Václavském náměstí,
00:27:57 pak v OD Máj, Labuť, v Parku kultury.
00:28:08 V začátcích dokonce i ve vagonu pro děti.
00:28:11 No právě.
00:28:13 Na hlavním nádraží.
00:28:16 Tam jsme byli hodně dlouho, ale hlavně jsme dělali školky
00:28:20 i základní školy.
00:28:23 Asi 15 tisíc her jsme dohromady sehráli.
00:28:30 Hráli jsme v OD Máj klasické pohádky.
00:28:39 Vymysleli si 3 pohádky:
00:28:42 Dlouhý, široký a bystrozraký,
00:28:45 Červená Karkulka a Smolíček Pacholíček.
00:28:51 Jeviště malinké, čekali maňásky.
00:28:58 Nevěděli jsme, jak se tam vejdou ti 3.
00:29:01 Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
00:29:04 Hlavně ten Široký.
00:29:06 Ten by ještě vešel, ale ten Dlouhý...
00:29:11 Text pro pohádku se musel úplně změnit.
00:29:19 Otevřela se opona a přišel Široký. Děti, nebyl tady Dlouhý?
00:29:24 -Né!
-Kdepak asi je?
00:29:28 -Pak Dlouhý: Nebyl tu Široký?
-Byl?
00:29:33 -Kam šel?
-Támhle.
00:29:35 Tam neměl jít, měl jít sem!
00:29:38 On se tam vešel jen jeden.
00:29:40 Jak jste to dohráli?
00:29:42 Pořád říkali: Kde je?
00:29:46 -Děti, vy jste mi lhaly.
-A ony: Ba jo, byl tam.
00:29:53 Já bych se vrátil k vašemu způsobu hraní.
00:30:00 Bylo to neskutečné.
00:30:04 Odehrávalo se to za výkladní skříní u Bati na Václavském náměstí.
00:30:11 Tam jsme byli 3 roky.
00:30:13 Inka chodila v popředí, Jáša hrál vzadu s loutkami.
00:30:18 Loutky zdokonaloval tak, že např. plivaly vodu.
00:30:27 Vyplachovaly si ústa.
00:30:30 Ale plivaly po dětech, poněvadž měly krystýr s hadičkou.
00:30:40 Některé loutky měly zvláštnost, že když se divily,
00:30:44 nafoukly se jim oči a protáčely se jim kuličky.
00:30:49 Nebo se udělala loutce boule na hlavě.
00:30:55 Když se na ni sáhlo,
00:30:57 zmáčkl se krystýr a boule byla na ruce.
00:31:03 I oko se vyndávalo.
00:31:09 Bylo to krásné.
00:31:14 Jášův humor se projevoval nejen v loutkovém divadle,
00:31:18 ale i v životě.
00:31:20 Přišel okamžik zavzpomínat si. Vedu si dokonce deníček výroků.
00:31:28 Znám tu knihu, ten zvláštní humor stojí za zmínku.
00:31:33 Pár věcí jsem si vypsal.
00:31:36 Zkusíme je rekonstruovat. Některé citace musejí být doslovné.
00:31:42 Jednou mi tatínek řekl:
00:31:47 Nikdy nelžu, protože jsem křesťan.
00:31:50 Nelžu a lhu-li, pak jedině, musím-li se vyhnout pravdě.
00:31:59 Když tatínek marodil, byl u paní doktorky na vyšetření
00:32:05 a nechtěl říct, co se tam dělo.
00:32:09 Začal si vymýšlet,
00:32:11 že kolem něj lítala jako splašená vlaštovka.
00:32:15 Co se tě ptala? tázali jsme se.
00:32:19 Zrekonstruoval jsem jen toto:
00:32:25 Pamatujete si, jak vám rostly v dětství prsty u nohou?
00:32:29 Jeden po druhém? Nebo vyrazily všechny najednou?
00:32:39 Tatínek byl před časem na operaci s okem.
00:32:43 To jsem věděl.
00:32:45 Za tím účelem mu oholili obočí. Pak mu dali narkózu,
00:32:51 ale on si stačil vyholit i to druhé.
00:32:55 Chodil jsem nemocnicí a zdálo se mi blbé mít oholeno
00:33:00 jen jedno obočí. Tak jsem si oholil i druhé.
00:33:03 Když mě uspali, ležel jsem na sále, paní doktorka mi pak řekla,
00:33:09 že jsem jim dal, protože nevěděli, které oko mají operovat.
00:33:17 O tvé snoubence, 1. lásce, okaté holce...
00:33:26 Ondřej ji přišel ukázat a Jáša řekl:
00:33:33 Ta by mohla na ty oči nosit podprsenky.
00:33:41 Když bylo mému synovi 5 let,
00:33:43 slyšel jsem, jak se s ním dědeček baví a říká:
00:33:48 Marečku, nezlob.
00:33:50 Jestli budeš zlobit, nevezmou tě na vojnu
00:33:53 a nepůjdeš do války!
00:34:01 Na Václavském náměstí v kavárně Evropa, či U Šroubků,
00:34:07 byl s Inkou Jáša na kafíčku a dostal se do konfliktu s vrchním.
00:34:15 Byl to větší konflikt, který končil Jáša slovy:
00:34:19 Pane vrchní, něco vám povím. Bejt tady starej Šroubek,
00:34:23 okamžitě vás vyhodím i s náma!
00:34:31 Je nejvhodnější chvíle, že bychom mohli ostravské setkání
00:34:36 nějak vhodně ukončit.
00:34:39 Pokud jsem viděl Kavárničky, většinou končily písničkami.
00:34:43 Myslím, že k tomu spějeme i nyní.
00:34:46 Navrhuji, abychom odzpívali pár písniček,
00:34:49 které měl Jáša rád.
00:34:52 To není všechno. Bude ještě jedno překvapení.
00:34:56 Sladké překvapení!
00:34:58 Hubička, viď?
00:35:01 Už je to tady!
00:35:06 Ten je!
00:35:09 90 svíček se tam nevešlo, ty zbylé jsou tady, jo?
00:35:15 Jé, to je krásné.
00:35:23 -Kdo je sfoukne?
-Jáša!
00:35:28 Raz, dva...
00:35:38 Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem.
00:35:47 A já pod nimi sám zůstal se svým hořem.
00:35:56 Nejkrásnější hvězdy hoří v noci nad přístavem.
00:36:04 A já pod nimi sám jsem se svým snem.
00:36:13 A když zazní houslí čarokrásný hlas.
00:36:22 Ve snách vidím, krásná paní, jenom vás.
00:36:30 Když za noci jasné hvězdy nad přístavem vzplanou,
00:36:39 v duchu šeptám jen vám: Na shledanou.
00:36:50 Milý gigolo, smutný gigolo, nevzpomínej na své mládí.
00:36:58 Když jsi v lesku žil, důstojníkem byl,
00:37:02 kdy tě měli všichni rádi.
00:37:06 Štěstí, úsměv žen, vše je přelud jen Nelkej, že jsi v světě ztracen.
00:37:15 Směj se i když ti rve bolest krutá srdce tvé.
00:37:20 A zpívej, vždyť jsi placen.
00:37:29 Praha je krásná, když se den rozednívá.
00:37:37 Do noci, když se stmívá nad Vltavou.
00:37:46 Je stejně krásná za noci plna stínů, ukrytá do jasmínů
00:37:57 tmou mlhavou.
00:38:04 Proč jsi si, proč jsi si mě, moje milá, namluvila kdysi?
00:38:21 Když jsi si, když jsi si, když jsi si to, moje milá,
00:38:32 rozmyslila už kdysi.
00:38:40 Já mám 9 kanárů, kanárů, kanárů. Ti mi nejdou do páru.
00:38:46 Ne a ne a ne.
00:38:48 Zpívaj třeba hodinku, hodinku, hodinku,
00:38:53 ale vyvést rodinku, ne a ne a ne.
00:38:57 Když dám k tomu většímu toho menšího,
00:39:01 ten menší mi trucuje, že chce většího.
00:39:06 Já mám 9 kanárů, kanárů, kanárů, ti mi nejdou do páru.
00:39:12 Ne a ne a ne.
00:39:14 Ne a ne a ne.
00:39:17 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize, 2009
