Na Oldřicha Nového a Jana Wericha společně s O. Suchým vzpomínají J. Štercl, J. Steimarová, J. Skopeček, J. Bek, R. Schránil, S. Procházka, S. Nálepková a další (1990). Režie I. Misař
00:00:42Dobrý den, já jdu na zkoušku na Kavárničku dříve narozených.
00:00:47Moment. Kavárnička dříve narozených.
00:00:53Já tady nic nemám.
00:00:55Prosím vám, já jsem Suchý. Ondřej Suchý.
00:01:00Suchý nebo mokrý. Důležitý je papír. S razítkem.
00:01:05A jak možno uzříti, já tady nic nemám.
00:01:08Kdybyste dovolil a podíval se o pár stránek dál.
00:01:11Kavárnička dříve narozených, určitě ten pořad znáte.
00:01:15Pane, víte, co já toho musím znát?
00:01:18Kavárnička dříve narozených. No, mohl byste tam patřit.
00:01:22Šedivej jste, kudrnatej taky. Taky už máte svůj věk, co?
00:01:26-Nikdo nemládne.
-Děkuju za kompliment.
00:01:31-Co?
-Nic, nic.
00:01:36Prosím vás, nemáte náhodou vy bratra vrchního?
00:01:41Nemám vrchního bratra. Nemám ani vrchního, ani bratra.
00:01:45A nemám ani papír.
00:01:47Tak já nevím...
00:01:48Tady nesedejte, tady mi chodí lidi.
00:01:51Tak mi prosím vás řekněte, co mám dělat.
00:01:56Pojďte.
00:01:58Vstup do této místnosti je sice úředně zakázaný.
00:02:01Vidíte? Razítko. Ale abyste neřekl, že jsem nelida.
00:02:06Kdyby šlo jen o mě, já bych vás klidně pustil.
00:02:10Ale to víte, úřad je úřad. Ta Kavárnička se mi docela líbí.
00:02:16Posaďte se. Hlavně to, že tam zvou ty naše starší komiky.
00:02:21Já nevím, já se vždycky musím smát, když vidím Buriana
00:02:25nebo Voskovce a Wericha, nebo Oldřicha Nového.
00:02:28Panečku, to byli mistři!
00:02:30Ti si s tím publikem dělali, co chtěli.
00:02:32Jako vy teď se mnou.
00:02:34No. Anebo takový Jarda Štercl. Proč tam ještě nebyl Štercl?
00:02:39Štercl už tam byl. Hele, ty vousy nosíte už dlouho?
00:02:43Nebyl. To bych si musel pamatovat.
00:02:45Byl, dokonce v Kavárničce zpíval!
00:02:48Povídám, ty vousy nosíte už dlouho?
00:02:51Odmalička.
00:02:53To je neuvěřitelná podoba.
00:02:56Zpíval. Co zpíval?
00:02:59Kuplet.
00:03:00Kuplet. A jaký?
00:03:02Tenhle.
00:03:05ZPĚV
00:03:10Lidi, já mám smůlu v jednom kuse
00:03:14všude přijdu s křížkem po funuse
00:03:18jiným píšou dívky sladce, oddaně
00:03:22mně chodí jen upomínky na daně
00:03:29dnes už se to tutlat nedá dnes už je to jasné
00:03:33že to s tím mým narozením nebylo moc šťastné
00:03:37všechny tety zahrnuly mě hned polibky
00:03:41jenže jsem jim na hlavičku vypad z kolíbky
00:03:45zrovna jela fůra slámy kolem naší vilky
00:03:49strýček Václav sůl rozsypal a rozházel sirky
00:03:53dědeček v tom uleknutí rozbil zrcadlo
00:03:56pak se divte, že to se mnou takhle dopadlo
00:04:01Lidi, já mám smůlu v jednom kuse
00:04:04všude přijdu s křížkem po funuse
00:04:08jiným píšou dívky sladce, oddaně
00:04:12mně chodí jen upomínky na daně
00:04:19já už léta všecko možný dělám proti tomu
00:04:23u nás doma přes Novej rok prádlo nesmí z domu
00:04:28ponožky si schválně beru ráno naruby
00:04:31koňům tahám na ulici seno od huby
00:04:35jednou jsem si pro štěstí na kominíka sáhnul
00:04:39kominík se otočil a ruku na mě vztáhnul
00:04:43já jsem zvyklej snášet klidně každou pohanu
00:04:46jedna facka bejt na světě, já ji dostanu
00:04:50Lidi, já mám smůlu v jednom kuse
00:04:54všude přijdu s křížkem po funuse
00:04:58jiným píšou dívky sladce, oddaně
00:05:02mně chodí jen upomínky na daně
00:05:13No jo, víte, že jste měl pravdu?
00:05:18Vím. Už to jsou čtyři roky, co tady Jaroslav Štercl byl.
00:05:24Podívejme se, jak vy si leccos pamatujete.
00:05:29A poslyšte. A to by mě zajímalo.
00:05:32Jestlipak víte, kteří bývalí členové Divadla Oldřicha Nového
00:05:38už byli v Kavárničce?
00:05:40Mě chcete zkoušet?!
00:05:43No dobře, tak mě budete zkoušet. Tak já vám to řeknu. Byli tady:
00:05:48Stella Májová, Ljuba Herrmannová, Hana Vítová, Antonín Zacpal,
00:05:53přijede Zita Kabátová,
00:05:55byla tady dcera Oldřicha Nového Jana Včeláková.
00:05:58Byli tady i partneři Oldřicha Nového z filmů. Např. Květa Fialová,
00:06:03Jiřina Steinmarová, Raoul Schránil, Jan Skopeček, Josef Bek. Stačí?
00:06:10No, hlavu máte zřejmě dobrou. Ale pustit vás dál...
00:06:14-To víte, papír by to chtělo.
-Já vím. S razítkem, viďte.
00:06:19Leda, že by... Nešlo by ještě jednou to...
00:06:25-Na téma Oldřich Nový.
-Třeba.
00:06:30Já Oldříška miloval už od studentských let.
00:06:33Jeho Kristián ve filmu nebo Celestýn v Madmoiselle Nittouche,
00:06:37to byly nádherné figury.
00:06:39Poprvé jsem se s ním setkal v Hudbě z Marsu.
00:06:43To byl takový pokus o filmový muzikál. Já tam dělal
00:06:46dirigenta závodního orchestru a on nám dělal instruktora.
00:06:51Bylo to ohromný, byli jsme v Litoměřicích.
00:06:54A tam byl celý orchestr obsazen herci. Ti předstírali, že hrajou.
00:06:59Taky tam byl Karel Effa, který hrál na violoncello.
00:07:02A ten si vymýšlel pro nás pro každého jiné jméno.
00:07:06Tam jsem nebyl Bek, on mě pojmenoval že jsem Clark Gable z Hodolan.
00:07:10Já jsem hrál v Olomouci v Hanáckém divadle.
00:07:13My zas jemu na oplátku, poněvadž on má ten nádherný profil,
00:07:16jsme mu říkali Mendžu přejetej selskejma sáněma.
00:07:20Jediný, kdo neměl jméno, byl Oldříšek Nový.
00:07:23Taková náhoda, jak jsme na to přišli.
00:07:26Jednou jsme jeli po filmování a v Žarnosekách byla taková hospoda,
00:07:31my měli žízeň, tak jsme tam vlezli.
00:07:33Byla to taková patnáctka, to nebyla ani trojka.
00:07:36Tam čepoval litoměřickou sedmičku, měl tam pověšený dva vyděšený buřty.
00:07:43A najednou tam vplul Oldříšek Nový a řekl: Dobrý večer.
00:07:46Pane hostinský, máte beaujolais nebo chateauneuf du pape?
00:07:50Ten na něj koukal s otevřenou hubou, ten myslel, že se to jí vidličkou.
00:07:55Od tý doby jsme říkali Oldříškovi Beaujolais.
00:07:59No, pane Toman, slyšíte? Co s tím?
00:08:02Jejich chyba. Všichni připravit.
00:08:09HRAJE HUDBA
00:08:18SMÍCH PUBLIKA
00:08:21To je krásný.
00:08:23Točíte je, točíte je? To jsou ale sekáči, co?
00:08:27Proč myslíte, že je filmovali?
00:08:29Taky to umíme živě.
00:08:33HRAJÍ ŽIVĚ STUPNICI
00:08:40DRŽÍ TÓN
00:08:48HUDBA
00:09:48PRASKLA STRUNA
00:09:53Praskla. Vždyť je tady taky nějaký napětí.
00:09:57-Zahrajte zatím něco!
-Co?
00:09:59Pec nám spadla.
00:10:00Pec nám spadla, pec nám spadla...
00:10:05KLEPOU SE MU ZUBY
00:10:16RYCHLÝ TLUKOT
00:10:19Lidi, vždyť mu pukne srdce!
00:10:23Hlavně, že máme rytmus. Rytmus! Chyťte se ho někdo, no!
00:10:29No vidíte, že to jde. Rytmus ? půl muziky.
00:10:32C Dur!
00:10:37Jen klid, klid! A zhluboka dýchat!
00:10:47Dejcháme dobře?
00:10:54Tohle přece nemůžeme dělat do večera.
00:10:58-Já písknu!
-Proč?
00:11:00-No, než bude pískat publikum.
-Nečaruj. Dělejte něco!
00:11:04Nebát se, mládenci, nebát se. Jen kousek melodie kdyby bylo.
00:11:07Honzo, Honzo!
00:11:36Já na něj prozradím takovou věc, kterou možná o něm nikdo neví.
00:11:44Ale jistě jsou tady pamětníci ještě mimo mě.
00:11:48On měl vždycky v kapsičce schovanou malinkou lahvičku kolínské vody,
00:11:55velmi příjemné, natřel si tím zuby a pak se věnoval své partnerce,
00:12:02takže mu krásně vonělo z úst a bylo to senzační.
00:12:07S Oldřichem Novým jsem se dost často potkával na Smíchově
00:12:11v parních lázních. Jednou jsme si tam vyprávěli o hlasové indispozici
00:12:18a Nový povídá: Víte, já jsem byl v životě moc málokrát hlasově
00:12:22indisponován. Al jednou mě to přece neminulo.
00:12:27ŠEPTÁ To jsem jenom takhle šeptal.
00:12:29Šel jsem ke známému lékaři, zazvoním, v prvním patře se
00:12:33otevře okno, vyhlédla paní doktorová: Co si račte přát?
00:12:38ŠEPTÁ Prosím vás, je pan doktor doma?
00:12:41Ona se rozhlédla a šeptem: Není. Pojďte nahoru.
00:12:46SMÍCH
00:12:55ZPĚV
00:12:56Neříkej žádné ženě o srdce nebo se může stát
00:13:02že náhodou nějaké má a dá ti je
00:13:09pak, milý hochu, to je těžká věc své slovo zpátky brát
00:13:17tož poděkuj a jen se usmívej
00:13:27moje roztomilá paní když chcete přijít za mnou
00:13:35pak cestu máte snadnou adresu svou vám dám
00:13:45moje roztomilá paní když vám je po mně smutno
00:13:53pak spěchat není nutno já dlouho nečekám
00:14:05škoda, že nejste kouzelníkem který umí čáry máry fuk
00:14:13dal byste mi rychle zmizet pod deštníkem
00:14:18neřekla bych jistě ani muk
00:14:22škoda, že nelze vyčarovat abychom všem lidem zmizeli
00:14:31co by si dva lidé mohli vroucněji přát
00:14:36než aby jenom sebe viděli
00:14:40řekl byste raz a byli bychom světa kraj
00:14:44řekl byste dva a kolem nás by vykvet máj
00:14:49řekl byste tři pryč byli bychom mžikem
00:14:54škoda, že nejste kouzelníkem
00:14:58vždyť sama láska zmámí tě tak slyšíš kolem sladkou hudbu hrát
00:15:06celý svět se zahalí ti v růžový mrak
00:15:11a na rty z nebe polibek ti spad
00:15:21kdybych já byl náměsíčník a ty náměsíčnice
00:15:28po střechách bychom šli spolu v tmách jak stín za svitu měsíce
00:15:36bez obav, že v Mléčné dráze s Velkým vozem srazí se
00:15:42výš a výš k nebi a k hvězdám blíž bych s tebou šplhal po římse
00:15:55jen pro ten dnešní den stojí za to žít
00:16:00jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit
00:16:05jen pro ten dnešní den snad pro úsměv váš
00:16:11se život změní v sen v ten den, kdy štěstí potkáváš
00:16:16nesmíš se ptát co bylo včera, bude zítra zas
00:16:21jen dnešek uchopit a pochopit že nejkrásnější jen je dnešní den
00:16:27jen pro ten dnešní den stojí za to žít
00:16:31jen klid svůj tichý mít a víc po ničem
00:16:37a víc po ničem
00:16:40netoužit
00:16:45BROUKÁ SI MELODII
00:16:48No jo, Oldřich Nový.
00:16:51Dvojník. Dvojník! Poslyšte, nemáte dvojníka?
00:16:56Nemám dvojníka, ani bratra ani sestru.
00:17:01Ale vy, s těmi vědomostmi a s tou vizáží, připadáte mi povědomej.
00:17:10Ne, ne, ne, sednout, sednout.
00:17:16Je tam v té Kavárničce jeden takovej, co pořád sjíždí
00:17:21toho úslužného, milého a zdvořilého pana vrchního.
00:17:26To je pořád: Milý mladý příteli, vy jste se na dnešek moc nepřipravil!
00:17:32Nebo: nerušte porád! Já vám řeknu, já bych ho...
00:17:36Kolikrát si říkám, nechej toho a radši zpívej!
00:17:38Já zpívám, já zpívám!
00:17:40Máme nožičky chlupatý a do ouška ďourku.
00:17:46To si vzpomínám, to bylo...
00:17:48V Kavárničce, ve které se vzpomínalo na Jana Wericha.
00:17:53Poslyšte, vaše paměť mě fascinuje. To vám řeknu...
00:17:57Ne, ne, ne. Mě nepřemluvíte.
00:18:00A co kdybych vám vyjmenoval všechny herce, kteří vzpomínali
00:18:05-v Kavárničce na Jana Wericha?
-Ne.
00:18:11Leda...
00:18:14-Fungovalo by to, kdybych já...
-No jistě, samozřejmě.
00:18:18-Prosím.
-Můžu, jo?
00:18:25Funguje to! Funguje.
00:18:31ZPĚV
00:18:32Jak si kdo ustele tak si lehne
00:18:38někdo vstává s kuřaty někdo v poledne
00:18:45zajisté že by bylo nejlépe vůbec kdyby
00:18:51každý dělal bez pochyby co se mu líbí
00:18:59máte-li žízeň napijte se
00:19:02hledáte přízeň obraťte se
00:19:06na koho? to záleží na vás
00:19:13bolí vás nohy kupte si vůz
00:19:16jíte rád šunku vemte si kus
00:19:21to záleží na vás
00:19:26hrál byste pólo no prosím
00:19:30snad diabolo jak račte
00:19:33máte skafandr no a proč ne
00:19:41chcete-li plakat nebo se smát
00:19:45chcete být vzhůru či chcete spát
00:19:49to záleží na vás
00:19:55chcete-li rakev máte ji mít
00:19:58je třeba klubka kupte si nit
00:20:03to záleží na vás
00:20:08kdo chce pít v rumu poslužte si
00:20:12jíte rád humus ne, macesy
00:20:17to záleží na vás
00:20:22slečna chce knedlík ó prosím
00:20:25nosíte kšandy já tedy nenosím
00:20:29ztratil jste knoflík jo, jaká škoda
00:20:36máte-li doma kebuli namalovanou na tabuli
00:20:44to záleží na vás
00:20:49máte velký nos tím lépe
00:20:52chodíte rád bos tím lépe
00:20:56nesbíráte známky to nevadí
00:21:00no to tedy nevadí, ale že mi stojíte na noze, to vadí
00:21:04chcete se střelit nechcete žít
00:21:06šepity šepty můžete jít
00:21:11to záleží na vás
00:21:21Já se dokonce i s Werichem dostal do takovýho intimního prostředí,
00:21:26že jsem ho měl tu možnost poznat. Před natáčením Uspořené libry
00:21:31jsem by ve Velharticích si to s Mistrem nazkoušet.
00:21:36Byli jsem tam, něco jsme si o tom řekli, sedělo se, popíjelo.
00:21:42Já jsem taky něco vyprávěl a hlavně mluvil Werich.
00:21:46Ve tři hodiny se to rozpouštělo a on na mě volá:
00:21:49Počkejte, vy tady zůstanete!
00:21:52A budete mi vyprávět, protože vy se fajn posloucháte.
00:21:55A Zdenička, jeho manželka, povídá: Tady se nikdo nebude
00:21:59poslouchat, tady se pude fajn spát.
00:22:02A rozehnala nás hadrem na nádobí. Tím skončila celá zkouška.
00:22:06Vracel jsem se domů do Prahy a říkal jsem si:
00:22:08To je všecko hezký, ale jak to dáme dohromady?
00:22:12Poněvadž se moc nezkoušelo. Přišli jsme do ateliérů,
00:22:15-Burian byl celý nervózní...
-Werich.
00:22:18Pardon, Weric byl celý nervózní, roztřepaný. Tak vám to tlo.
00:22:24Já ho nesmírně miloval a zjistil jsem, že má trému jako já.
00:22:28Tak jsem ho měl ještě o to radši. Přišel ke mně a povídá:
00:22:32Víte, pane kolego, já vždycky něco napíšu, a pak mám takovej dojem,
00:22:36že bychom se na to měli vykašlat. Co tomu říkáte?
00:22:39Jemu jsem neříkal nic a Roháčovi povídám:
00:22:41Hele, děda, nějak se mu do toho nechce.
00:22:44Toho si nevšímej. Toho si nevšímej, to je normální.
00:22:47On neumí text, má trému, ale bude povídat lepší než je napsané.
00:22:52Já jsem takovej uměleckej dřevorubec, já všecko na hubu.
00:22:56Když to někomu jde bez toho, tak ho obdivuju.
00:23:00Klobouk dolů. Tak jsem čekal, on začal, Mistr Werich,
00:23:05trošku z jiného kadlubu, já se přizpůsobil.
00:23:08Tak jsme krásně proletěli tím dopolednem.
00:23:11Šlo se na oběd, já šel za nimi a slyším Wericha,
00:23:14jak říká Roháčovi: Je to dobrý? Je to dobrý, ten kluk furt odpovídá.
00:23:23Těch setkání nebylo mnoho, ale byla krásná.
00:23:26V roce 1951 jsem dostal státní cenu. Pak jsme si sedli a popíjeli.
00:23:32A najednou zakřičel Werich:
00:23:38Pántiku, spusti nějakou! Já mám rád písničky.
00:23:45Musel jsem. Zpívat a potom i tancovat.
00:23:50Vzal mě v podpaží a šli jsme zase do další hospody.
00:23:55A potom jsme z té hospody přišli k němu do jeho bytu na Kampě,
00:24:02a tam byli dva velikáni. Jeden byl on a druhý byl Trnka.
00:24:12Vedli celou noc se mnou ne diskuzi, protože už jsem byl dobrý posluchač,
00:24:20ale rozbor filozofie života a účasti umění v tomto životě,
00:24:29před mýma očima a ušima. A tak se stalo, že jsem jen poslouchal,
00:24:37ale nad ránem jsem svlékl košili. A byla to košile, kterou mi
00:24:42žena koupila za 100 korun, první dederonová. Svlékl jsem ji
00:24:47a poprosil: Prosím vás, podepište se mi, aby mi žena věřila,
00:24:51že jsem byl u vás. A oni neváhali a podepsali se.
00:24:56A já, v černém kabátku na nahém těle, ale s košilí v podpaží jsem
00:25:01utíkal do hotelu. A košili doteď moje žena opatruje ve své skříni,
00:25:06já ani nevím kde.
00:25:11Co je štěstí? Muška jenom zlatá.
00:25:14Podívej se, Ondřeji, když tak moudrý stařec jako Jan Werich
00:25:19si s tím nedovedl poradit, jak bych mohla já?
00:25:23Nate, a pusťte to.
00:25:26-To je nějaký film?
-Smíš třikrát hádat.
00:25:31No tak mě tam posadili, tohle mi dali do ruky,
00:25:34že jako prý mám shrnout, jakožto uznávaně nejmoudřejší stařec
00:25:39ve střední Evropě, shrnout, co je to štěstí.
00:25:43Jenže já nevím, co je to štěstí. Nikdo neví, co je to štěstí.
00:25:47Proto ho lidi pořád hledaj.
00:25:50Někdo napsal, že štěstí je muška jenom zlatá.
00:25:55To taky nemusí být pravda.
00:25:59Já měl kamaráda, to byl zloděj profesionál.
00:26:03On měl takové teorie, říkal: Lidi hledaj štěstí různě.
00:26:07Někdo sbírá lístky od tramvaje a někdo si hraje s olověnými vojáčky
00:26:13a někdo hraje s opravdickými vojáčky. To byl jeho názor.
00:26:18Říkal svým způsobem, že štěstí je velice relativní představa.
00:26:24A já nevím, co to je štěstí. Já vím jenom jednu věc,
00:26:27to jsem si všim během svého života, že člověk pozná,
00:26:33kdy byl šťastný. A když je šťastný, tak to nikdy nevidí.
00:26:40Jenom pozná, že tenkrát byl šťastný, když už to štěstí je pryč.
00:26:47To je snad všecko, co se dá o tom říct. A jináč ho musíme hledat.
00:26:56Já bych vám nebyl sám přes noc ve starodávném hradu
00:27:00není tam klidné spaní
00:27:02chodí tam bílá paní
00:27:04prskání, nahání strachu člověku v nočním chladu
00:27:08srdce mi hlasitě klepe tuším tady záhadu
00:27:13boty dupou po schodech v domě straší duch
00:27:17náhle táhle začne pištět prásk a zbyl po něm puch
00:27:21ve vikýři nahoře vytřeštěná tvář
00:27:26dlouhá čouhá z kamen ruka a trhá kalendář
00:27:31tohle přece není žádné bydlení
00:27:34tohle je k zbláznění ale k bydlení to néni
00:27:40hodiny jdou pozpátku je tu mrtvý vzduch
00:27:44je tu něco v nepořádku lítá tady zlý duch
00:27:55Nedáte si něco k jíd... Nedáte.
00:28:01Prosím vás, nejste herec? Nejmenujete se Mazák?
00:28:05No dovolte, já a herec?
00:28:08Já vám něco povím. Mě už to tady nebaví!
00:28:12Ale milý mladý příteli, vždyť si tak pěkně povídáme!
00:28:17To, že mě nechcete pustit dál, čert to vem.
00:28:20To si někdo zodpoví. Ale vy, vy...
00:28:25Co si to dovolujete?! Vy si myslíte, že když jste z Prahy,
00:28:30že si tady na Moravě budete dělat, co chcete?
00:28:33To teda ne! No to je úroveň!
00:28:35Pánové, co tady děláte? Kdo to tady po vás bude uklízet, co?
00:28:39Víte, kolik já mám kanceláří? Vždyť já tady taky nemusím být!
00:28:43Mě vezmou dneska všude!
00:28:45Zas je to tady cítit cibulí a tlačenkou!
00:28:47To jste byl vy, že? Máte vrátit ten knír do maskérny.
00:28:52A co závěrečná písničková směs?
00:29:01komedianti jedou komedianti jdou
00:29:09tluče se na buben a troubí na trumpety
00:29:13jako holka lechtivá ječí klarinety
00:29:17komedianti jedou komedianti jdou
00:29:25na sudy prkna přes prkna cval
00:29:30naruby kožich už je tu král
00:29:34hraje se fraška troubí fanfáry
00:29:38až dohrajem pojedem dál
00:29:45pra-pra-prabába mé prabáby byla pro svý pra-pra-pratetě
00:29:52neteří tetinýho zetě jež pak prý byl dítě dítětem
00:29:59královny ze Sáby
00:30:01pra-pra-praděd mýho praděda proslavil se pro všechny časy
00:30:06tím že skryl do rodinný kasy skalp se třemi zlatými vlasy
00:30:10děda Vševěda
00:30:13žádný z těch předků v rakvi neleží
00:30:16do jednoho všichni straší ve věži
00:30:21jen praújce mé pratety Svat výjimku ze všech lidí tvoří
00:30:26utopil se někde na moři k půlnoci se z moře vynoří
00:30:32šplouchá na maják
00:30:39sláva mu, on je pašák piškumpré a krucajdá
00:30:45šupajdá a hujajdá zdar zdar zdar
00:30:49sláva mu, on je pašák piškumpré a krucajdá
00:30:54šupajdá a hujajdá zdar zdar zdar
00:31:06život je jen náhoda jednou jsi dole, jednou nahoře
00:31:14život plyne jak voda a smrt je jako moře
00:31:23každý k moři dopluje někdo dříve a někdo později
00:31:32kdo v životě miluje ať neztrácí naději
00:31:45ať prší či leje ať dobře či zle je
00:31:49nám zbude vždy jedna naděje
00:31:52ať se co chce děje nejlíp že se směje
00:31:57kdo se naposledy zasměje
00:32:00vždycky a všude se vyplácí počíhat si na situaci
00:32:08bez ohledu na cit včas do všeho bacit
00:32:12pak se vše v dobré obrací
00:32:21když já vám povídám že je nebe na zemi
00:32:25pravdu mám věřte mi
00:32:29za život život dám i když nerad umírám
00:32:34nejsem sám věřte mi
00:32:38pro toho, kdo chce žít je na světě plno krás
00:32:43a z těch krás nebe mít záleží jenom na Vás
00:32:46jen od vás, věřte mi záleží kdy přijde čas
00:32:50kdy pro nás začne nebe na zemi
00:32:54kdy pro nás začne nebe na zemi
00:33:01Počkat, počkat, halo! A tuhletu znáte?
00:33:05V jedné rodině měli dědečka, stoletýho. Už ho vozili na vozíčku,
00:33:10bylo hezky, šoupli ho na zahrádku a šli po své práci.
00:33:13Najednou ze zahrádky slyší: NESROZUMITELNÉ VÝKŘIKY
00:33:18Dědečku, stalo se vám něco? NESROZUMITELNÉ VÝKŘIKY
00:33:20Tak, doktora. Doktor říká: Sto roků, možná je to jeho
00:33:24poslední dopoledne. Já mu napíšu... Nic mu nenapíšu!
00:33:27Dejte mu, co chce. Dědečku, vepřovou a pivíčko?
00:33:32NESROZUMITELNÉ VÝKŘIKY
00:33:33Tak tlačenku a slivovičku?
00:33:37NESROZUMITELNÉ VÝKŘIKY
00:33:38Hergot, dědku, co vám je?
00:33:40Houby! Je hezky, tak si zpívám!
00:33:46HLAS Z ROZHLASU Připraví se pan Suchý!
00:33:49Pan Suchý do studia! Pan Suchý! Ondřeji, do studia!
00:34:07Skryté titulky: Josef Batěk Česká televize 2011
