Dokumentární film o svérázném hrobníkovi žijícím na samotě mezi lidmi (1994). Scénář a režie R. Vávra
00:00:56 Když jsem tu začal dělat,
00:00:59 zničilo se mi pískátko od čajníku, protože je tu agresivní voda.
00:01:05 Hygienici chtěli zasypat studnu, ale to je škoda.
00:01:10 Tak je tu zákaz, ale já ji piji dál.
00:01:22 Tak pojď ven, šup. No pojď honem, dělej, šup!
00:01:54 Hodně lidí říká, že je tu dobré bydlení
00:02:01 a co bych chtěl víc.
00:02:03 Ale tady jsme vlastně v pitevně a tam, co mám ložnici, je márnice.
00:02:10 A je to tak postavené, že je tam opravdu zima.
00:02:15 Každý se může přijít podívat, není co závidět.
00:02:40 Rozvedl jsem se a sháněl jsem nějaké bydlení.
00:02:46 Můj kamarád to tu zná a často jsme kolem jezdili,
00:02:53 ale mě nenapadlo, že je to hřbitovní dům.
00:02:58 Myslel jsem, že je tu jen nějaká zahrada.
00:03:04 Tati, kam budeme dávat tu hlínu?
00:03:09 Není to tu špatné, ale chtělo by to asi...
00:03:14 ...asi nějakou úplně jinou ženskou.
00:03:18 Kačenky, no pojď, pojď taky, tumáš.
00:03:33 Fuj!
00:03:38 Vlastně jsem tu já a železničář.
00:03:41 Drž, počkej, hodný.
00:03:50 Ta ženská by to tu asi vydržela, no, i když moc jich tu nevydrží.
00:03:58 Máš tam dvě klíšťata, já to nebudu říkat třikrát.
00:04:03 Vlastně tu jsme jen my dva.
00:04:09 Když se lidí zeptám, jestli by šli bydlet na hřbitov,
00:04:14 tak asi 99 procent odpoví, že by tam nebydleli.
00:04:19 Nejčastější odpověd je: Nebydlela bych tam.
00:04:23 Tak a už je venku. Počkej, ještě tam máš jednoho.
00:04:46 Můj kluk Martin mě navštěvuje o víkendech i s kamarády
00:04:56 a kopeme tu hroby, je to vlastně nejmladší hrobník.
00:05:04 Hrají tu na hřbitůvku různé hry, takže je mi tu veselo.
00:05:11 Myslím si, že existuje posmrtný život,
00:05:15 určitě je výhodné tomu věřit.
00:05:18 Jestli existuje, tak věřím, kdyby ne, tak jsem se spletl.
00:05:23 Takže si to takhle pojisťuji.
00:05:40 No jo, tak už jsme tu sami, včelaře nám přejel Pionýr.
00:05:48 Ty taky nevypadáš zrovna nejlíp.
00:05:57 Po mém nejbližším sousedovi tu zbyly včely,
00:06:02 nikoho nenapadlo, že ho přejede zrovna Pionýr.
00:06:09 Myslím si, že když je člověk se smrtí kolega,
00:06:14 tak by se s ní mohl znát.
00:06:17 Například řidič tramvaje má zdarma legitku,
00:06:22 tak by i hrobník mohl být se smrtí zadobře.
00:06:28 Až by na hrobníka přišla řada, řekla by si, nech ho, toho znáš.
00:06:36 Vem si třeba tady Lojzu od traktoru.
00:06:43 Já tady v kotli topím acetonem, protože ho často nemůžu roztopit.
00:06:51 Jednou jsem ten aceton chtěl přečerpat hadičkou
00:06:56 a samozřejmě jsem se napil.
00:06:59 Ale ne moc, asi tak skleničku.
00:07:04 Říkám si, to by mě zajímalo, co je to zač.
00:07:09 Na té lahvi byly zkřížené hnáty, takže jed.
00:07:16 Tak jsem si to našel ve slovníku a zjistil jsem,
00:07:21 že asi zemřu.
00:07:23 Vypnul jsem tedy televizi, aby neběžela naprázdno
00:07:29 a sedl jsem si na studnu a čekal, odkud přijde smrt.
00:07:34 Ale za půl hodiny mi byla zima a smrt pořád nikde.
00:07:40 Potil jsem se a věděl jsem, že umírám a bude mi zle.
00:07:45 Nakonec jsem nechal smrt smrtí a šel jsem se dívat na Arabelu.
00:07:52 Kdyby ta Arabela nebyla, jsem už snad po smrti.
00:07:56 To přece nemůže normální člověk přežít.
00:08:07 Všichni si řeknou, ten hrobník je blázen.
00:08:11 Ale nikdo mi neřekne, z čeho mám žít,
00:08:15 kdyby ty pohřby nebyly.
00:08:17 Všichni mají být živí, a já asi zemřít hlady.
00:08:34 Mylím si, že obuvník a hrobník jde k sobě.
00:08:42 Jsou to taková normální řemesla.
00:08:58 Jak mohou někoho pohřbít v kabátu? Bylo to asi na podzim.
00:09:12 Jestli se bojím smrti? To se bojí asi každý.
00:09:17 Ale já mám ještě tolik plánů, dluhů a věcí na vyřízení,
00:09:26 že nebudu přece umírat. Ještě tu musím chvíli být.
00:09:32 Lidé říkají o posmrtném životě, že je příjemný,
00:09:37 jsou tam záhony s květinami... Bůh ví.
00:09:44 Ale jestli tam zas budu obuvníkem, to se dám radši k hasičům.
00:10:18 Tady musíme být opatrní, bude tu infekce.
00:10:23 Podej mi rukavice.
00:10:35 Věřím, že po smrti něco je, ale stále nevím, co.
00:10:40 Nedovedu si představit, že už bych tu nikdy nebyl.
00:11:00 Myslím si, že lidé strach mají.
00:11:04 Když někdo klepe na dveře, tak poodstoupí,
00:11:10 asi čeká, co vyleze za hrůzu.
00:11:13 Ti, co mě znají, už vědí, kdo vyleze.
00:11:16 Ale když tu někdo cizí večer píchne kolo a ťuká na okno,
00:11:22 tak pak stojí někdy až na druhé straně silnice,
00:11:27 když zjistí, že je to hřbitov.
00:11:31 Lidé asi mají pocit, že se jim něco musí stát.
00:11:35 Tak strašně snad nevypadám.
00:11:38 Tohle je už druhej pes,
00:11:41 ten první tu někomu na přejezdu nasedl do auta a odjel.
00:12:02 Včera mi Ron přinesl věnec se dvěma karafiáty.
00:12:09 Ale to nemůže dělat.
00:12:11 Když si tam hrabe kosti, tolik to nevadí,
00:12:16 co se dá dělat, je to pes.
00:12:19 Ale kytky, to už je moc. Ty nosit nemůže.
00:12:24 To je jako kdyby dřív bydlel v zahradnictví.
00:12:39 Ta koza jednou vyskočila na hrob, aby na ní pes nemohl.
00:12:45 Ale vypadala jako socha, takže se vlastně nic nestalo.
00:12:56 Jestli je mi smutno? Smutno je mi teď,
00:12:59 když se mi ten hrob zasypal a budu muset znovu kopat.
00:13:05 Slíbil jsem klukovi, že vyndá ještě dvě kosti
00:13:09 a může se jít dívat na Arabelu.
00:13:12 Když je tam člověk zalezlý a zasype ho to,
00:13:17 ještě večer se hrabe ven a utečou mu i zprávy.
00:14:30 Před okny mi jezdí auta, v kuchyni vlak
00:14:35 a nad ložnicí letí letadlo.
00:14:38 Jinak už tu snad nic není. Jedině snad ještě loď.
00:14:43 Ale ta tu jezdí málokdy.
00:14:59 Když jsem neměl záhon,
00:15:02 zasadil jsem třeba zeleninu do opuštěného hrobu.
00:15:07 Ale pozůstalí pak chtějí buď půlku, nebo mají řeči.
00:15:29 Jednou jsem mluvil s psychiatrem a ten zjistil,
00:15:34 že jsem úplný cvok. Ale podle mě je on taky cvok.
00:15:39 Řekl mi, že vlastně musím být cvok,
00:15:43 protože jsem poznamenaný svou prací s mrtvými.
00:15:48 Já mu na to řekl, že jsme tedy cvoci oba,
00:15:54 protože on pracuje s blázny, a tak se také musí zbláznit.
00:16:00 Tak zíral jako blázen.
00:16:27 Co říkám na svět?
00:16:30 Já nevím, třeba války hloupě likvidují,
00:16:37 kdyby to aspoň za něco stálo.
00:16:42 Těžko říct, co na to říkám.
00:16:45 Neříkám vcelku nic, mě se to vlastně netýká.
00:16:49 Já nebudu mít více ani méně práce, tak je mi to jedno.
00:17:46 Opravy bot přijímám při pohřbu, ale nesmím nést rakev.
00:17:53 Minule jsem nesl rakev a ženská mi dávala do ruky kozačky,
00:17:59 že jí upadly podpatky. To mi připadá hloupé.
00:18:04 Ale když tu jsem, tak mi sem lidé ty boty nosí.
00:18:12 Pojď sem, nech jí.
00:18:19 Nech jí, Rone!
00:18:29 Pojď sem, nech kozičku.
00:18:37 Lízinko, pojď domů.
00:18:53 Často mě bolí záda a farář chodí hodně pomalu,
00:18:58 tak mu kolikrát šlapeme po nohách, že mu až zujeme botu.
00:19:12 Pohřeb je smutný, ale mně připadá smutná svatba.
00:19:16 Když jsem to řekl u psychotestů, klepali mě do kolena.
00:19:26 Pojďte. Lízino domů, domů!
00:20:03 Nevím, jak dlouho tu budu.
00:20:06 Ale ten, kdo mě pochová, to tu pak asi převezme po mně.
00:20:14 PROSLOV V LATINĚ.
00:20:37 PROSLOV.
00:21:00 Skryté titulky vyrobilo Studio "V" s.r.o.
Dokument Romana Vávry je portrétem hrobníka na hřbitově nedaleko Hostivic u Prahy. S použitím synchronních výpovědí a úvah hlavního hrdiny mimo obraz je budován portrét hrobníka. Vzhledem k umístění hřbitova u silnice a železnice vznikají zajímavé souvislosti, které autor dokumentu obratně využívá.
