V české krajině kriticky ohrožený druh sladkovodního mlže (1998). Připravil J. Pálka

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Perlorodky říční z našich sladkovodních toků téměř vymizely, jejich ochrana je proto více než žádoucí. Díky výrazné citlivosti na životní prostředí jsou spolehlivým indikátorem čistoty vodních toků. Larvy perlorodek mají jen několik hodin na to, aby se dostaly do žaber hostitelských ryb – v našich vodách pstruha obecného. Díky němu larvy nacházejí teplotně vyhovující místo, kde se vyvinou v dospělou perlorodku. Závislost na populaci mladých pstruhů bez imunity proti larvám perlorodky zajišťuje rovněž ohrožená populace vydry obecné, lovící pouze starší a větší ryby. Podmínky pro přežití perlorodek jsou tak zcela závislé na živočiších, jejichž výskyt v naší krajině již dávno není samozřejmý. Nevhodné zemědělské a lesní hospodaření navíc silně ohrožuje podmínky pro růst perlorodek a až v poslední době se objevily úspěšné projekty pro jejich polopřirozený odchov.

Perlorodka říční patří mezi naše vzácné a kriticky ohrožené mlže. Vyznačuje se zejména dovnitř zakřiveným spodním okrajem lastury, zámkem bez podélných lišt, tmavým zbarvením povrchu lastur, jejichž velikost dosahuje asi 13 centimetrů, a hustými přírustkovými čarami. Dožívá se až 130 let.

Perlorodka žije zahrabána na dně tvořeném drobným štěrkem. Mnohdy stačí povodeň nebo jíl stržený z horního toku, který utěsní štěrkovité dno a mladé perlorodky hynou, protože nemohou přijímat potravu. Perlorodky se živí organickým detritem – jemnými odumřelými částmi organismů nesenými vodou. Potravu nasávají do své lastury, stravitelné částice požírají a ostatní vyvrhují zpět do proudu.

Nejmenší perlorodky dosahují velikosti půl milimetru, několik let staré jsou velké asi 1 centimetr. Pohlavní dospělost nastává mezi 15. až 20. rokem života a plodnost končí zhruba v 90 letech. Při rozmnožování zachytí samička samčí sperma a naklade asi 3 miliony vajíček. Ta dozrávají v jejích žaberních vacích, mění se zde na larvy a ty pak samička během léta vypouští do proudu vody. Aby přežily, musí se nejpozději v řádu několika desítek hodin zachytit do žaber ryb, v našich podmínkách pstruha obecného, kde potom žijí 3 až 11 měsíců jako parazité.

Mladý pstruh s perlorodkami je vytlačován staršími pstruhy z lovného teritoria proti proudu do nového vodního území. Když je zde vhodná teplota vody, perlorodka se pustí a mnoho let pak žije zahrabána ve štěrkopísku. V tomto stadiu je mladá perlorodka velmi zranitelná. Slouží jako potrava drobným dravým živočichům dna, hmyzu a korýšům. Přežije-li perlorodka do věku dospělosti, je to malý zázrak.

Perlorodky v Česku

O bohatém výskytu tohoto vzácného mlže v našich vodách máme zprávy již ze 16. století. V roce 1689 byla mezi Zlatou Korunou a Boršovem zřízena první rezervace perlorodek a když v roce 1775 byla na Otavě extrémní sucha, nařídili správci panství Kinských přenést tisíce perlorodek do průtočného náhonu Hořažďovického mlýna.

Perlorodka říční je citlivá na znečistění potoků těžkými kovy a dalšími látkami a vyžaduje dokonce nižší koncentrace nitrátů, než je norma pro kojeneckou vodu. Jistým způsobem je tedy přirozeným indikátorem stavu ekosystémů vod, které samy o sobě patří mezi nejohroženější části naší přírody.

Polopřirozeným odchovem perlorodek se tuto situaci pokouší zvrátit Jaroslav Hruška z Volar a jeho záchranný program, který funguje od roku 1982. V jeho rámci byla vyvinuta metoda množení perlorodek v jejich přirozeném prostředí a dnes v jeho odchovně žije více než 18 tisíc nových jedinců.

Perlorodky a perly

Perlorodka v mládí dokáže výjimečně produkovat perly. Když ve svalovině pláště dojde například k proražení, začne organismus v tomto místě vylučovat perleťovinu. Současná přestárlá populace je už ale není schopná vytvářet a vzhledem k omezeným životním podmínkám se na našem území rozmnožují méně, než by bylo třeba.

Stopáž9 minut
Rok výroby 1996
 ST 4:3