Obojživelný živočich, který v naší krajině nenávratně ztrácí své přirozené prostředí (1998). Připravil J. Pálka

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Čolek jako ocasatý obojživelník žije ve vodě i na souši, kde tráví zimní období. Je velmi citlivý na čistotu vody a jeho přirozeným prostředím jsou obvykle nevelké rybníčky či tůně, jež z naší krajiny postupně mizí. Proto není tento blízký příbuzný mloka ohrožen ani tak přirozenými predátory, kterými jsou kachny či čápi, jako činností člověka. Pro své rozmnožování dnes čolci obtížně hledají vhodnou vodní plochu, na cestě za ní, plné překážek včetně frekventovaných silnic, jich mnoho zahyne. Bez rafinované pomoci ochránců přírody by budoucnost čolka v naší krajině nevypadala příliš nadějně.

Čolek obecný – Triturus vulgaris (foto: H. Krisp, wikimedia.org)Čolek patří mezi ocasaté obojživelníky. Je schopen žít ve vodě i na souši. Zimu tráví na zemi. Od jara do léta ho můžeme spatřit ve vodě. Patří k nočním živočichům. Čolků u nás žije několik druhů. Nejrozšířenější je čolek obecný. Dosahuje délky asi 10 centimetrů. Je rozšířen po celé Evropě a přední Asii. U nás a v Evropě je ohrožen vysušováním krajiny a chemizací. Proto se vyskytuje v současné době v celé republice ostrůvkovitě. Žije v nížinách, ale můžeme ho najít i na horách. Čolci mají výrazně barevná bříška. Oranžová až žlutá. Samci se v době jarního páření chlubí hřbetním ploutevním lemem. V lesních jezírkách nebo vodních nádržích s čistou chladnou vodou žije nápadně barevný čolek horský. Je trochu větší než čolek obecný. Jak napovídá název, vyskytuje se především ve vyšších polohách v zalesněných oblastech. Čolek velký je náš největší druh. Dosahuje délky kolem 15 centimetrů. Žije ostrůvkovitě rozšířen v celé republice. Vyskytuje se častěji v nižších polohách. Je velmi citlivý na čistou vodu. V Krušných horách se vyskytuje vzácný čolek hranatý. Od čolka obecného se liší protaženým ocasním vláknem.

Mlok skvrnitý – Salamandra salamandra (foto: H. Krisp, wikimedia.org)Mlok skvrnitý je blízký příbuzný čolků. Je černý s výrazně žlutými nebo oranžovými skvrnami. Dosahuje délky až 20 centimetrů. V minulosti byl spojován s mnoha pověrami. Ve starých knihách se můžeme dočíst, že mlok má moc odolávat ohni. Přiložíme-li do ohně ztrouchnivělé dřevo, ve kterém se skrýval mlok, oheň zhasne a mlok uteče do noci. Mlok žije ve vlhkých listnatých nebo smíšených lesích. K rozmnožování potřebuje tekoucí vodu. Jinak žije na souši. Loví v noci slimáky, červy a pomalu lezoucí hmyz.

Čolci přezimují většinou v půdě, v pařezech či ve sklepech. Na jaře vylézají a hledají vodu, tůňky, lesní jezírka, ale někdy se spokojí i s louží na cestě. Jedinou podmínkou je chemicky neznečištěná voda. Při hledání vody k rozmnožování musí čolci překonávat nástrahy. V Krušných horách přecházely každou noc na jaře stovky čolků přes silnici. Mnoho jich hynulo pod koly aut. Proto je pracovníci Agentury ochrany přírody svádějí pomocí fólií do lapačů a přenášejí do vodní nádrže. Pud čolky nutí rozmnožovat se ve vodách, kde se narodili. Najdou-li svá jezírka zasypaná odpady nebo s otrávenou vodou, čolci hledají zmateně vodu. A když ji nenaleznou, často hynou. Tito čolci však měli štěstí. Vrátili se do svých rodných vod a mohou se rozmnožovat.

Larva čolka obecného (foto: Viridiflavus, wikimedia.org)I o ropuchy a jiné druhy žab je postaráno. Žabí vajíčka se stávají potravou pro hladové čolky po zimě. Jinak se čolci živí různými bezobratlými živočichy, jako jsou žížaly, vodní hmyz, pulci a zejména komáří larvy. Samci lákají na jaře samičku k místu, kam nakladli spermatofory. Ty pak samička nasává do kloaky. Po určité době samička snáší vajíčka do vodních rostlin. Z rosolovitých bílých vajíček přilepených na vodní rostliny se líhnou za 7 až 10 dní beznohé larvy s keříčkovitými žábrami. Po někalika týdnech larvám narostou nohy a asi po třech měsících zakrní žábry. Dojde k proměně v čolky.

Nepřítelem čolků jsou kachny nebo jiní vodní ptáci. Mladé larvy jsou potravou mnoha živočichů včetně dravých ryb. Ani čáp nakonec čolkem nepohrdne. Ocasatí obojživelníci jsou nejvíce ohrožováni činností člověka. Jedná se o znečišťování vod chemikáliemi. Ještě horší je, že v krajině stále ubývají rybníčky a vodní plochy. Čolci i mloci se dají úspěšně chovat v domácích podmínkách. Je však nutno mít výjimku ministerstva životního prostředí, protože se jedná o živočichy chráněné zákonem.

Stopáž10 minut
Rok výroby 1996
 ST 4:3