Pandemie postihuje i lidi na okraji společnosti. Těm se snaží pomoci komunita Sant’Egidio

Místo, kde se dnes společně scházíme, není kostel ani klášter. Je to budova, krásná budova pražské Právnické fakulty, jíž mám tu čest nazývat svou alma mater. Dala by se možná označit jako chrám lidského poznání o spravedlnosti. Spravedlnost bývá označována, že je slepá. Možná by se v dnešní době dalo říci, že by měla být laskavá. Laskavá spravedlnost je totiž ta, která zohledňuje slabosti jedněch a sílu druhých.

Myslím, že spravedlivá byla první křesťanská komunita, o které se ve skutcích apoštolských píše, že kteří uvěřili, se o všechno dělili s radostí a upřímným srdcem. Radost a upřímné srdce jsou právě tím, čím jsme se vypravili ještě více v poslední době jako komunita Seditio pod mosty, k lavičkám, do ulic tohoto města. Potkali jsme tam mnoho lidí, kteří v této době největšího historického dostatku na naší planetě potřebují mnoho. Potřebují třeba i to jídlo, ale hlavně upřímnost a radost. Jako třeba pan Radek, náš přítel z jednoho squatu, který, když jsme za ním přišli ve velkých mrazech říkal: „já vůbec nevím, proč sem chodíte? Vůbec tomu nerozumím, ale jsem moc rád. Když vás tak vidím, tak mi přijde, že pánbůh ještě na mě nezapomněl a že tam nahoře ještě opravdu bude.“ To pro nás je ta největší poklona, které se nám mohlo dostat.

Co tedy pana Radka tak vykolejilo? Co pana Radka tak překvapilo? Možná bychom si mohli vzít zase jako inspiraci krásu téhle budovy. Otevřenost, harmonie, světlo. To jsou možná atributy, které panu Radkovi a možná i naší společnosti tolik chybí. Kolik nesouladů, kolik uzavřenosti je v naší společnosti. Uzavřenost jako bychom dnes měli za úkol. Zavřít se ale doma? Co když někdo žádný domov nemá? Zavřít se do zdí ústavů? To je dneska životu nebezpečné. Říká o tom také paní Růženka z domova důchodců, kam jsme chodili na jaře zpívat, která pověděla: „jsem moc ráda, že jste tady. Jsme tady jako v kleci, ale když sem přijdete, tak s vámi přijde radost.“ Proto opusťme tyto krásné, ale uzavřené prostory a pojďme se společně vydat do ulic tohoto města.

A jsme venku. Tam kde je spousta hluku, ale také spousta fascinujících lidských staveb. Jedním z takových geniálních lidských vynálezů je most. Most tě dovede na jinou stranu, most spojuje, most dokáže překonat spoustu překážek. Stavitel mostů, pontifex, to by podle mě měla být charakteristika současného Evropana. Evropana, kterého je slyšet. Jak ho má být slyšet, o tom vypráví krásně 1. list sv. apoštola Petra, který říká: o naději, kterou chováte, buďte vždycky připraveni mluvit. Čiňte tak ale s laskavostí, s tichostí a s uctivostí.

Laskavost, tichost a uctivost. To jsou právě ty laskavosti, které dnes dokážou obrousit hrany, které dokážou dokonce i přinést mír tam, kde se ho nedostává. Úsilí o mír je totiž to, co nám ukazuje, že jsme všichni součástí jedné lidské rodiny. Jak zní ostatně název dokumentu, který před rokem a půl podepsal papež František spolu s velkým imámem v Al-Azharu. Globální, nikoliv lokální Evropan totiž ví, že jsme všichni bratři, jak zní název encykliky papeže Františka. V otevřené společnosti, bratrské společnosti bude vždycky místo pro nikoliv slepou, ale laskavou spravedlnost.

Krásný sváteční den, milí diváci.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2021
 P ZJ ST HD