Ochrana

Aleš Roleček vystudoval Střední zemědělskou školu technickou v Brně, kde v roce 1978 maturoval. V letech 1987-1991 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a na Katolické teologické fakultě UK v Praze. V současnosti vyučuje a příležitostně spolupracuje s redakcí náboženského vysílání České televize a Českého rozhlasu.

Kdysi se věřilo a mělo se zato, že vládnout znamená sloužit. Latinsky se říkalo: regnare est servire, kralovat znamená sloužit. A ten, komu byla svěřena vláda, tomu se taky věřilo, má i povinnost starat se o ostatní, zodpovídat se ostatním. Byl to ideál, a ne vždy se podle toho ideálu vládlo. Ne vždy se ten ideál podařilo uskutečnit.

Bylo ale vždy dobré mít tento ideál vždy před sebou, nad sebou, vidět jej možná jen jako nějaký obraz. Mít jej stále před očima. Víra v to, že nás někdo ochraňuje, a třeba i z nebeských výšin, vedla k tomu, že se lidé utíkali k Panně Marii. Věřili, že sám Spasitel jí svěřil to nejcennější, co měl, svého syna.

Jestliže ten, který stvořil vesmír, vložil do jejich rukou svůj poklad, tedy i lidé by se mohli svěřit jí samé. Proto vytvářeli její obrazy, obraz matky s dítětem. Obraz někoho, kdo někoho jiného chrání ve svém náručí. Nemusíme přímo věřit, že se o nás starají bytosti nebeské, nebo nadpřirozené. Ať už by to byli andělé, bozi či démoni. Ale protože náš svět už je zařízen tak, že vládu nad námi svěřujeme do rukou jiných, mohli bychom se ptát, jaké mají ideály ti, kterým tak důvěřujeme.

Zažili jsme už dost těch sebestředných, dost těch, kteří toužili vládnout a ovládat druhé. Možná málo těch, kteří by za noci bděli, strachovali se o náš osud. Málo těch, kteří by trpěli úzkostmi proto, zdali my se máme dobře. Musíme se ptát, jaké mají tito lidé, kterým svěřujeme vládu nad sebou, ideály. Jedna z moudrostí východu říká: „Komu lze svěřit malé dítě, tomu lze svěřit i velký stát.“ Nemáme velký stát. Naše země je docela malá. Máme ale dost těch, kteří by jí chtěli vládnout, a ještě více těch, kterým lze vládnout, a určitě také mnoho těch, kteří potřebují pomoc. Potřebují ochranu, potřebují dotek, nějaké objetí. Možná více to objetí než pomoc politickou.

Máme malou zemi a možná ani náš ideál není tak veliký. Ale přeci jenom, kdyby jej bylo možno aspoň trochu uskutečnit, snad by bylo trochu lépe. Jsme na posvátném místě, před posvátným obrazem. Obrazem, ke kterému jistě putovaly statisíce lidí. Obrazem, kterému důvěřovaly celé generace předků. Nemusíme věřit všem těm legendám, které se pojí k tomuto místu a k tomuto předmětu. Možná je to opravdu jen obraz matky, která chrání dítě. Obraz někoho, kdo někoho jiného miluje tak, že by se za něho obětoval. Možná, že je to opravdu jen malý ideál, ale přesto, kdyby tento ideál přijali za vlastní ti, kteří chtějí vládnout, možná by opravdu bylo trochu lépe.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2012
 P ZJ ST