00:00:34 Musíme si pospíšit. Za půl hodiny hrajeme.

00:00:46 Pro dětské oči má svět kouzlo nekonečné hry.

00:00:51 Možná i proto mají děti tak rády loutkové divadlo.

00:00:56 Říká se, že ten, kdo je umí hrát, zůstane věčně mladý.

00:01:09 Už déle než 70 let chodí pan Matěj Kopecký po tomto světě.

00:01:15 Celý život rozdává smích. Tleskaly mu tisíce dětí.

00:01:20 Je ze slavné loutkářské rodiny.

00:01:24 Už sedmá generace Kopeckých pokračuje v rodinné tradici.

00:01:32 Já jsem byl vlastně takové divadelní dítě.

00:01:38 Celé své mládí jsem prožil s rodiči v maringotce.

00:01:43 V době národního obrození patřilo loutkové divadlo

00:01:48 k významným zábavám vesnického obecenstva.

00:01:53 Proslulým loutkářem dávných dob, byl i Matěj Kopecký,

00:01:58 zakladatel nejslavnější české loutkářské dynastie.

00:02:03 Hudbu mu skládal Bedřich Smetana a portrétoval jej Mikoláš Aleš.

00:02:14 Mikoláš Aleš zřejmě osobně Matěje Kopeckého neznal.

00:02:19 Ale podle jeho syna Václava nakreslil Matěje Kopeckého.

00:02:24 Myslím, že dobře zachytil atmosféru,

00:02:29 jaká tehdy u lidových loutkářů panovala.

00:02:34 Komediantský vůz, bubnování na návsi...

00:02:39 A večer se při svíčkách sešli mladí i starší diváci.

00:02:46 Zásluha lidových loutkářů v době národního obrození byla...

00:02:53 Je to vlastně vysvětlení pro tu jejich činnost a zásluhu.

00:02:59 Všechna divadla hrála německy, ale Matěj Kopecký hrál česky.

00:03:06 Takže představení lidových loutkářů

00:03:11 byla na venkově jediným českým divadlem.

00:03:16 V tom spočívala jeho zásluha a popularita.

00:03:22 Kočovní umělci neměli snadný život.

00:03:26 V zimě, v létě, v dešti i ve sněhu. Stále na cestě.

00:03:31 Putovali od štace ke štaci, od bídy k bídě.

00:03:36 Ale buben na návsi ohlašoval radost a pohodu.

00:03:45 To je vzácná rodinná památka - flašinet po dědečkovi.

00:03:50 Flašinet se používal při představeních.

00:03:56 Představení měla svoje jednání a přestávky.

00:04:02 O přestávce se hrálo na flašinet.

00:04:07 Nebo se používal jako scénická hudba.

00:04:14 To nebylo jen tak. Na flašinet se musí umět hrát.

00:04:20 Tady je to vidět.

00:04:24 Posunováním válce se tam navolí skladba.

00:04:30 Tady se to zajistí.

00:04:35 Když takhle zahraju, tak se podívejte, jak to funguje.

00:05:00 Na té vysoké skále stojí hrad.

00:05:06 A v tom hradě sídlí mocný rytíř Desperado!

00:05:13 To jsem jen tak předvedl. Takhle nehrajeme.

00:05:18 Na světě nebyla kina ani auta, když tyhle loutky bavily publikum.

00:05:23 Také ony patří k cenným rodinným památkám.

00:05:28 Hrál s nimi tatínek i dědeček Matěje Kopeckého.

00:05:33 Když už jsem byl větší, tak jsem do toho také vstoupil.

00:05:39 Všechny naše hry jsem měl odposlouchané.

00:05:44 V některých hrách byly dětské role.

00:05:48 Třeba v Psohlavcích měl Kozina ženu Hančí a ta měla dvě děti.

00:05:54 Hančí přišla prosit do vězení, aby zachránila Kozinu.

00:05:59 Já jsem hrál kluka, který říkal: "Neberte nám tatínka!

00:06:04 Kdo bude orat, kdo bude sít? Táto, pojď domů!"

00:06:10 Řemeslo se někdy dědí z generace na generaci.

00:06:15 Není se co divit, že malému Matěji učaroval svět loutek.

00:06:20 Dnes se herecké umění učí na vysokých školách.

00:06:25 Matěji Kopeckému stačilo denně se dívat na svého tatínka.

00:06:31 Táta mě svým způsobem práce velice poznamenal.

00:06:36 To byl můj vklad pro budoucí práci.

00:06:41 Nenaučil jsem se hrát dialektem.

00:06:45 Od táty jsem měl naučené,

00:06:49 že každá loutka měla svůj charakter a své jednání.

00:06:56 A nebylo to žádné loutkářské klišé jako u lidových loutkářů.

00:07:06 Libčany nazval Mikoláš Aleš českým Betlémem.

00:07:11 V našem příběhu hraje významnou roli.

00:07:16 Pravidelně se tu konají loutkářské přehlídky.

00:07:21 Právě zde se prý narodil zakladatel nejslavnější loutkářské dynastie.

00:07:26 Původně se soudilo, že se Matěj Kopecký narodil v jižních Čechách.

00:07:31 Ale mirotický archivář zjistil podle matričního zápisu,

00:07:36 že se Matěj Kopecký narodil v Libčanech.

00:07:41 Takže za jeho rodiště jsou nyní považovány Libčany.

00:07:46 V Libčanech máme mnoho přátel. Pravidelně tu probíhá přehlídka...

00:07:54 Od roku 1974 je tu loutkářská přehlídka o cenu Matěje Kopeckého.

00:08:03 My se zúčastňujeme každé přehlídky.

00:08:09 Jednak jsme v porotě, jednak tu máme mnoho přátel,

00:08:14 takže pro nás je příjemné, když se tu každý rok objevíme.

00:08:19 je nám tady dobře.

00:08:22 Rodokmen Matěje Kopeckého je tady.

00:08:27 Tady jsou všechny další generace. A tady na konci jsem já.

00:08:36 Antonín byl můj dědeček. Po něm máme ten flašinet.

00:08:44 Karel je dědeček mé manželky.

00:08:49 Její rodiče hráli loutkové divadlo, moji rodiče hráli loutkové divadlo.

00:08:55 Takže jsme se navštěvovali. Našel jsem ve své manželce zalíbení,

00:09:02 které vyvrcholilo tím, že si mě troufla vzít.

00:09:08 Bylo to vlastně trochu legrační.

00:09:13 Její tatínek byl Matěj Kopecký, můj tatínek byl Matěj Kopecký...

00:09:19 Když jsme se brali na úřadě v Teplicích,

00:09:24 tak úředník říkal: "Takovou svatbu jsem tu ještě neměl.

00:09:29 Vaše maminka byla za svobodna Kopecká a tatínek byl Kopecký.

00:09:34 Tatínek vaší manželky byl taky Matěj Kopecký.

00:09:39 Jestli mi řeknete, že i svědek je Matěj Kopecký..."

00:09:44 Ale svědek se jmenoval Kilián.

00:09:49 Manželé Kopečtí pokračovali v rodinné tradici.

00:09:54 Jejich osud měl být navždy spojen s dřevěnými herci.

00:09:59 Hned po svatbě začali hrát.

00:10:04 Pak se Matěj Kopecký stal členem divadla DRAK v Hradci Králové.

00:10:09 Dlouhá léta předtím s divadlem putovali,

00:10:14 jako to dělali jejich otcové a dědové.

00:10:20 Tohle je melblák. V tom byl divadelní fundus.

00:10:25 V autobusu jsme bydleli já, manželka a dvě děti.

00:10:31 Než jsme v Hradci dostali byt, bydleli jsme v tom autobusu.

00:10:36 A bylo nám dokonce dovoleno, že jsme v tom autobusu

00:10:41 mohli bydlet na zahradě Domu odborů.

00:10:47 Klidně jsme si tam mohli opékat buřty.

00:10:56 Hradecké divadélko DRAK bylo poslední založenou loutkovou scénou

00:11:01 v tehdejší síti profesionálních loutkových divadel.

00:11:06 Matěj Kopecký zde mohl uplatnit své zkušenosti i talent,

00:11:11 děděný po řadu generací.

00:11:20 V tomhle divadle jsem strávil krásných 27 let.

00:11:26 To divadlo v té době nevypadalo takhle.

00:11:31 Ten barák původně patřil skautům.

00:11:35 Během let se dostavělo jeviště, sociální zařízení a tohle všechno.

00:11:41 My všichni jsme to divadlo

00:11:46 v pravém slova smyslu pomáhali budovat.

00:11:51 Dělali jsme výkopy pro kanalizaci, podávali cihly, upravovali terén...

00:11:57 V prvních letech jsme dělali i techniku.

00:12:03 Nosili jsme rekvizity a stavěli jsme divadlo.

00:12:09 Sami jsme si svítili, já jsem dokonce řídil autobus.

00:12:14 V tom autobusu bylo topení jen na jedné straně.

00:12:21 Tam jsme se střídali, protože jedině tam bylo teplo na nohy.

00:12:26 I na sálech byla zima.

00:12:30 Tenkrát vydržel jen ten, kdo měl k divadlu opravdový vztah.

00:12:37 A z toho to divadlo vzniklo.

00:12:41 Ti lidé měli chuť dělat divadlo

00:12:46 a vyrovnat se s potížemi, které ty začátky přinesly.

00:12:53 Velká doktorská pohádka, Mauglí, Pohádka z kufru

00:12:58 a mnoho jiných dramatizací domácích a světových textů

00:13:03 patřily v počátcích DRAKu k úspěchům nové loutkové scény.

00:13:08 Do Hradce začaly přicházet pozvánky k hostování v zahraničí.

00:13:13 Prapradědeček Matěj Kopecký by se divil,

00:13:18 jaký ohlas v Evropě mají zdánlivě nemotorní dřevění herci.

00:13:23 Když jsem do divadla nastoupil,

00:13:27 odpovídala dramaturgie tehdejším podmínkám.

00:13:32 Tehdy bylo zvykem, aby loutkoherec vodil a mluvil

00:13:37 nanejvýš jednu loutku.

00:13:42 A my jsme si dovolili vrátit se k principům lidového divadla tím,

00:13:47 že jsme použili v té době nezvyklé marionety na drátech.

00:13:53 Svítilo se petrolejkami. Já jsem přivezl do divadla flašinet.

00:14:00 Všechny tyto prostředky vytvořily poezii,

00:14:05 která do té doby nebyla divákům vůbec známá.

00:14:10 Tvá poslední hodinka odbila. Fauste, chystej se do pekel!

00:14:22 Dostal jsem za úkol režírovat jeden z těch parádních titulů

00:14:27 lidových loutkářů: Johanes doktor Faust.

00:14:32 Byla to komedie, která byla nezvyklá prostředky,

00:14:38 které jsme užili. Zase ty marionety na drátech.

00:14:43 A zase ten způsob interpretace jako u lidových loutkářů.

00:14:47 Já jsem hrál asi osm rolí.

00:14:52 Používali jsme efekty jako lidoví loutkáři.

00:14:58 Byl tam bengálský oheň, vrčení čertů, hromy, blesky

00:15:03 a všechna ta hrůza, která na diváky působila.

00:15:08 Místo abych řekl "padluke", tak jsem řekl "pidluke".

00:15:14 Kdybych řekl "padluke" a neřekl "pidluke"...

00:15:19 Podívejme se, jak umějí poslouchat. Počkejte, vy umouněnci!

00:15:24 Já vám proženu kožichy!

00:15:30 Loutkový Faust Matěje Kopeckého a jeho kolegů si získal svět.

00:15:36 Divadlo se vrátilo k repertoáru a poetice lidových loutkářů.

00:15:42 I kouzlo starých loutek způsobilo, že si lidový Faust získal diváky.

00:15:50 Také představení Enšpígla bylo úspěchem.

00:15:56 Režisérem byl Josef Krofta.

00:16:07 Josef Krofta ovlivnil dramaturgii divadla DRAK

00:16:12 a přispěl k jeho úspěchům.

00:16:24 Máťa to s loutkami umí.

00:16:29 Nebránil se tu artistnost

00:16:34 a řemeslnou dovednost

00:16:39 dát do služeb jiných úmyslů.

00:16:45 Byl schopen, přestože to byl mistr,

00:16:50 se mnou nést rizika, kterými jsme spolu procházeli.

00:16:55 když jsme hledali tu novou podobu loutkového divadla.

00:17:06 Nikdy se tomu nebránil.

00:17:10 To je vlastnost pouze mistrů.

00:17:16 Čas běží, léta přibývají.

00:17:20 Ale Matěj Kopecký se za kamarády z divadla chodí dívat i dnes.

00:17:26 Donedávna i se svojí manželkou, která s ním strávila celý život.

00:17:32 Manželka pro mě byla nejen manželkou, ale i partnerem.

00:17:38 Společně s manželkou jsme i hráli.

00:17:43 Tím se ten citový vztah ještě umocňuje.

00:17:50 Naše společná práce nám pomáhala překonat mnoho starostí.

00:17:58 I těch existenčních starostí.

00:18:03 I v letech, kdy manželka kvůli dětem nepracovala v divadle.

00:18:11 12 let pracovala jako prodavačka, aby děti mohly chodit do školy.

00:18:18 Aby u nás normálně fungoval rodinný život.

00:18:24 Obětovala se. To bylo lidsky něco hrozně krásného.

00:18:30 Nikdy nezapomenu, co manželka pro rodinný život udělala.

00:18:37 Na hranici Čech a Moravy se tyčí kamenné hradby Svojanova.

00:18:42 Kopečtí sem v poslední době jezdí na přehlídky loutkových divadel.

00:18:48 Jako principálové a herci sem jezdí i jejich děti a vnukové.

00:18:53 V kruhu svých blízkých byla paní Anička vždy nejšťastnější.

00:19:01 Teď vám představím mého syna, rovněž Matěje Kopeckého,

00:19:07 a jeho manželku, která se nyní také jmenuje Kopecká.

00:19:13 Za chvilku budou mít vystoupení.

00:19:17 Abych pokračoval v představování, tak tohle je moje dcera.

00:19:24 Udělej pukrle.

00:19:29 -A můj zeť Novák.
-Rosťa. A ještě mám sennou rýmu.

00:19:38 -Vy tři uděláte pohádku?
-Ano.

00:19:43 -Můžu se dívat?
-Ne. Radši bych to nedělal.

00:19:57 Tak tedy pozor! Začínáme.

00:20:03 Byl jednou jeden park.

00:20:07 Pokud jde o tu tradici, tak já jsem nikdy děti nenutil,

00:20:13 aby dělaly to samé co já.

00:20:17 Taková tradice, kdy tatínek nutí děti,

00:20:23 aby dělaly totéž co tatínek nebo dědeček,

00:20:27 to není dobré.

00:20:31 Ani syna, ani dceru jsem nenutil, aby se to učili.

00:20:36 Čekal jsem, jak se to samo od sebe vyvine.

00:20:41 Byl jsem rád, že syn začal dělat loutkářinu.

00:20:50 Se stejným potěšením jsem zjistil,

00:20:54 že i dcera začala mít zájem o studium na AMU.

00:21:02 Takže obě děti vystudovaly AMU.

00:21:08 Loutkářinu.

00:21:45 S tou loutkou jsem dlouhá léta hrál.

00:21:51 Je to varietní loutka. S ní se dělá na muziku.

00:21:56 U toho se nemluví. Stačí rozpohybovat, oživit loutku.

00:22:02 To je ten "zázrak oživlé hmoty".

00:22:12 Dětská fantazie patří k největším zázrakům světa.

00:22:18 Dřevo se může stát čímkoli, co si lidská mysl dokáže představit.

00:22:23 Ruka umělcova vytvoří z nemotorné loutky obratného paňácu,

00:22:28 kterému se bude smát celý sál.

00:22:34 Tím, že jezdíme po různých štacích, tak jsme doma vlastně všude.

00:22:40 -Hlavně v Hradci Králové.
-Moji sourozenci jsou v Teplicích.

00:22:45 Děti jsou v Praze. Kopečáci jsou roztroušeni po celé vlasti české.

00:22:52 Jen o prázdninách máme sraz v Kostelci nad Orlicí.

00:22:58 Tam se v červenci a srpnu všichni scházíme.

00:23:06 Prostranství mezi stany pojmenovali správci kempu "Náměstí Kopeckých".

00:23:12 Rozvětvená rodina je zalidní jako o výroční pouti.

00:23:17 Všechny žijící generace Kopeckých tu pravidelně nalézají pohodu.

00:23:23 K břehům Orlice jezdívala i Anna.

00:23:30 Pod tím kempem teče Orlice.

00:23:35 Já jsem sem chodíval na ryby. Někdy jsem i něco chytil.

00:23:41 Pokud se mi to podařilo, tak to bylo provázeno velikou slávou.

00:23:48 Tady je naše oblíbené místo. Sem jsme se chodili brouzdat.

00:23:54 Orlice je dost studená,

00:23:58 takže to není jen tak se do ní po krk ponořit.

00:24:04 Na tomhle náspu jsme dělali takovou přípravu na ponoření do vody.

00:24:10 Vždycky jsme s sebou měli kbelík.

00:24:15 Na břehu třeba někdo seděl a nic netušil.

00:24:20 Když jsme ho polili studenou vodou, tak měl přípravu pro vstup do vody.

00:24:27 Pak jsme si ten kbelík brali a byla z toho krásná legrace.

00:24:33 Polévali jsme se vzájemně.

00:24:39 Ta řeka pro nás byla součástí těch našich letních setkání.

00:24:46 Považovali jsme tu řeku za přítele.

00:24:52 I moje manželka měla k tomu místu srdečný a vřelý vztah.

00:24:58 Ta řeka byla její oblíbené místo.

00:25:03 Říkávala: "Půjdeme se projít k řece."

00:25:07 Pak jsme šli podél Orlice,

00:25:12 na lávce nad jezem jsme se zastavili a bylo nám dobře.

00:25:25 Život někdy bývá krutý.

00:25:29 Anna Kopecká, obětavá maminka a babička loutkařské dynastie,

00:25:35 odešla svým milým uprostřed léta. Už nikdy nebude mezi svými.

00:25:41 Už nikdy nepohladí tvář svých milovaných dětí a vnoučat.

00:25:48 Ale Divoká Orlice i zítra ponese své vody k dalekému moři.

00:25:54 Vrátím se k tobě, Orlice.

00:25:59 V tiché pokoře pokleknu na tvém břehu a tiše zašeptám její jméno.

00:26:06 Já věřím, řeko, že mi dáš zjevit její obraz.

00:26:13 A já vztáhnu ruce, abych pohladil její vlasy

00:26:18 a zlíbal milovanou tvář.

00:26:22 Abych poděkoval za všechno, co dělalo náš život šťastným.

00:26:29 Zůstaneš navždycky se mnou.

00:26:33 Hluboko v mém srdci na věky věkův.

00:26:38 Vždyť láska dvou lidí smrtí nekončí.

00:26:44 Kdo umí rozžíhat radost v dětských očích, zůstává mezi lidmi navždy.

00:26:49 Protože úsměv patří k životu stejně jako láska.

00:26:55 Rod Kopeckých žije dál.

00:26:59 Už 7 generací se v něm loutkářské umění dědí z otců na syny.

00:27:03 Láska k divadlu je živou vodou pro všechny,

00:27:08 kdo už 200 let nosí jméno slavného českého umělce.

00:27:13 Na světě je dost místa pro každého, kdo má v hrudi citlivé srdce

00:27:18 a kdo umí neúnavně táhnout káru kumštu,

00:27:23 ať už prší, nebo je hezky.