O osudech lidí, spojených s oponou Národního divadla v Praze (1996). Připravili M. Šafránek a V. Darjanin
00:00:05 Pět, čtyři, tři,
00:00:09 dva, jedna...
00:00:54 Co to je?
00:00:56 Nějaká dosud nespatřená záhada?
00:01:00 Ne, nic tak senzačního.
00:01:03 Jen obyčejná opona Národního divadla.
00:01:07 Tu viděl každý, alespoň v učebnici dějepisu.
00:01:10 Ale kdo z nás ji zná doopravdy?
00:01:13 A přitom na ni koukáme od roku 1883,
00:01:17 sto dvanáct let.
00:01:21 Její příběh začíná ještě dřív.
00:01:48 16. května 1868.
00:01:52 Po dvaceti letech úvah byl toho dne
00:01:55 konečně položen základní kámen Národního divadla.
00:01:59 Pak už to šlo rychleji.
00:02:31 Nechme mluvit dobovou báseň:
00:02:35 Vystavěl si národ chrámec,
00:02:39 svatyni si zbudoval.
00:02:42 Z balvanů své pevné vůle,
00:02:46 jež svou krví spojoval.
00:02:58 A po třinácti letech divadlo stálo.
00:03:01 Oponu vytvořil František Ženíšek.
00:03:06 Vojtěch Hynais se narodil českým rodičům ve Vídni.
00:03:10 Studoval v Římě, žil a pracoval v Paříži.
00:03:13 Hynaisovi se z jeho vrstevníků
00:03:16 dostalo možná vůbec nejlepšího vzdělání
00:03:19 a také příležitostí,
00:03:21 ale teprve práce pro Národní divadlo
00:03:23 založila jeho velkou kariéru také na mezinárodní scéně.
00:03:28 Vidíme to na některých obrazech,
00:03:31 které zároveň naznačují Hynaisovo místo v českém umění.
00:03:38 Máme před sebou variantu Hynaisova obrazu Léto,
00:03:42 to znamená jednoho z těch motivů, ke kterým se umělec vracel.
00:03:47 Tehdy se malíř pohyboval někde v prostoru
00:03:51 mezi impresionismem a salónní malbou,
00:03:55 pokoušel se vlastně modernizovat malbu starých mistrů.
00:04:00 Ten kompromis mezi impresionismem a salónní malbou
00:04:05 byl v mnoha případech šťastný.
00:04:07 Vidíme to například na obraze Paridův soud.
00:04:12 Ale u Hynaise se objevují
00:04:15 i jiné dobově velmi aktuální proudy,
00:04:18 jako například určitý japonismus,
00:04:21 který nacházíme na podobizně paní Hrušové s dětmi.
00:04:26 Jak víme, v létě roku 1881 Národní divadlo již oponu mělo,
00:04:31 ale mělo i svůj dramatický osud.
00:04:34 Hynaise se však oheň vůbec netýkal.
00:04:36 Jeho obrazy visely ještě v ateliéru,
00:04:39 ale přesto tu byl a zachraňoval z plamenů,
00:04:42 co bylo možno zachránit.
00:04:44 Až zřícený lustr vyhnal zachránce z budovy.
00:04:47 Ale ještě celou noc prý Hynais strávil
00:04:50 u dýmajícího požářiště národní pohromy.
00:04:53 A tehdy, jak dosvědčuje Žákavec,
00:04:55 pocítil pařížský světoběžník Hynais ten živý vztah k vlasti,
00:04:59 když viděl plakat a hořekovat anonymní lid.
00:05:03 Mocnářovo heslo sice znělo Viribus unitis,
00:05:06 čili spojenými silami,
00:05:08 ale divadlo, které stálo tři miliony
00:05:10 dvě stě čtyři tisíce sto dvacet devět zlatých,
00:05:14 si plebejský národ služek a řemeslníků zaplatil skoro sám.
00:05:18 Dva roky po velkém požáru
00:05:21 chybělo budově už jen několik málo detailů.
00:05:24 Jedním z nich byla opona. Na tu byla vypsána soutěž.
00:05:39 Vojtěch Hynais byl od počátku favoritem
00:05:42 a vyhrál téměř bez boje.
00:05:48 Opona je široká dvanáct metrů sedmdesát
00:05:52 a vysoká jedenáct metrů dvacet,
00:05:55 takže dohromady plocha činí
00:05:58 zhruba sto padesát metrů čtverečních.
00:06:01 Opona byla napnuta původně jenom na dřevěném rámu.
00:06:08 Lišty byly široké dvanáct centimetrů
00:06:12 a v podstatě to docela stačilo.
00:06:15 Dneska je opona napnuta
00:06:18 na železném konstruovaném rámu,
00:06:21 a jak jsem ji prohlížel, tak je v dobrém stavu.
00:06:29 Vidím tu oponu po dvanácti letech poprvé
00:06:32 a mám z ní dobrý pocit.
00:06:34 Byli jsme tam tenkrát v barrandovských ateliérech čtyři,
00:06:38 a než jsme se dostali k vlastní práci,
00:06:41 tak jsme dělali dvouletou přípravu,
00:06:43 kdy bylo třeba dojednat různé pomocné a technické problémy,
00:06:48 které souvisely s oponou,
00:06:50 to znamená, jakým způsobem ji svěsit, zabalit, odvézt,
00:06:54 kde a jakým způsobem na ní pracovat.
00:06:58 Nebylo to snadné
00:07:00 se v tomto směru s různými dodavateli
00:07:03 ohledně těchto prací dohodnout.
00:07:07 To bylo v červenci 1977, když se sejmula,
00:07:11 vyřízla z rámu, provizorně vyspravila
00:07:15 a nabalila se na dřevěný válec.
00:07:20 Celý ten válec se potom uložil do transportní bedny,
00:07:25 která byla třináct metrů dlouhá,
00:07:29 a odvezl se na Barrandov do ateliérů,
00:07:34 kde celý půlrok byla opona v práci restaurátorů.
00:07:41 Stavební odbor v čele s architektem Schulzem
00:07:44 nebyl s oponou spokojen.
00:07:46 Vytýkali Hynaisovi nedostatek národního rázu.
00:07:51 Považuji toto já jak každý Čech za monument nacionální.
00:07:55 Kolorit celé opony je příliš zelenošedý.
00:07:58 V mém životě jsem neměl tolik cirkl a lineál v ruce.
00:08:01 Pan Hynais přání dříve naznačených opět nešetří.
00:08:05 Zažral jsem se do toho. Cit jest nejjistější měřítko.
00:08:09 Stavební odbor nemůže navrhnouti, aby opona byla přijata.
00:08:13 Mně není možno spustit se hlavní myšlenky.
00:08:17 A stavební odbor do dnešního dne Hynaisovu oponu neschválí.
00:08:23 Všichni známe ten krásný obraz,
00:08:25 který vyjadřuje obětavost českého národa
00:08:29 a jeho úsilí o postavení Národního divadla,
00:08:34 a opravňuje ho i ten nápis nad portálem "Národ sobě."
00:08:40 Ovšem my herci celou tu situaci známe spíš zezadu,
00:08:44 pro nás se v zákulisí mluví o Hynaisce, o železe,
00:08:49 slyšíme z hlášení, že železo jde nahoru,
00:08:52 to znamená, že za chvíli začne představení.
00:08:56 My samozřejmě všichni víme, že to železo je tady proto,
00:09:00 aby zabránilo eventuálnímu šíření požáru.
00:09:03 Přesto všichni doufáme, že když se to železo zvedne,
00:09:07 že z jeviště do hlediště
00:09:10 přece jenom nějaká ta jiskra přeskočí
00:09:13 a nějaký zájem a nějaký cit v divácích zanítí.
00:09:18 Popravdě řečeno,
00:09:20 můj pohled na Hynaisovu oponu je dvojí,
00:09:24 jednak zezadu a jednak zepředu.
00:09:26 Zepředu to byl divácký zážitek,
00:09:29 když jsem poprvé jako student přišel do Národního divadla.
00:09:33 Viděl jsem takový starý obraz, byl popraskaný,
00:09:37 a popravdě řečeno, kdybych nevěděl, že je to od pana Hynaise,
00:09:41 tak by se mi to asi moc nelíbilo.
00:09:44 A druhý je ten zezadu, ten herecký,
00:09:46 protože když visí Hynaiska, to znamená,
00:09:49 když se zvedne železná opona a zůstane Hynaiska,
00:09:53 tak tam je taková malá dírečka,
00:09:55 kterou je možno se podívat do hlediště.
00:09:57 A pak nastupuje normální opona.
00:10:00 Jednou, když jsem tady režíroval Lva v zimě,
00:10:03 tak jsem udělal takový zajímavý pokus.
00:10:06 Použil jsem všecky opony v předehře,
00:10:09 to znamená železo, Hynaisku a potom normální sametovou,
00:10:13 a tam jsem se dozvěděl, že vlastně Hynaisova opona
00:10:18 má dokonce svůj takzvaný protokolární čas,
00:10:21 jak dlouho smí před začátkem představení viset v hledišti
00:10:26 než začne představení.
00:10:28 A tak jsem ten protokolární čas využil
00:10:31 a s hudbou jsem ji nasvítil.
00:10:34 A to není teď vychloubání,
00:10:36 ale mnoho lidí, kteří jsou už opravdu divadelníky,
00:10:40 mi řeklo, že si vlastně teprve uvědomili,
00:10:43 jak je Hynaiska pěkná a krásná.
00:11:19 Málokdy si uvědomujeme, že Hynaisova opona jako obraz
00:11:23 byla v Praze také signálem vlny nové, vzdušné,
00:11:27 velmi světlé malby,
00:11:29 která se vzpírala starší divadelní rétorice
00:11:33 a temnému koloritu galerijního umění.
00:11:37 Vyniklo by to, kdybychom ji srovnávali
00:11:40 s téměř současnou Makartovou oponou pro Vídeň
00:11:44 nebo s podobnými pracemi Gustava Klimta
00:11:47 a jeho společníků pro divadla v Liberci a v Karlových Varech.
00:11:53 Ale Hynaisova opona měla tu potíž, že modely,
00:11:56 které představovaly postavy z českého příběhu,
00:12:01 byly očividně příliš francouzské.
00:12:03 To platí i o té ústřední postavě letícího génia.
00:12:07 Tato postava, která korunuje věncem celé shromáždění,
00:12:12 se důstojným patronům národa zdála vlastně rozpustilá.
00:12:37 Pro všechny postavy
00:12:40 bychom mohli najít jejich skutečné modely.
00:12:43 Tváře si Hynais nevymýšlel.
00:12:45 Moje maminka bydlela se svými rodiči dole v Praze,
00:12:50 myslím, že ve Školské ulici,
00:12:52 a bydleli v jednom domě s mistrem Hynaisem.
00:12:56 A když začal malovat tu oponu,
00:12:59 tak si ji vyžádal jako model pro andělíčka.
00:13:05 Ona je tam jako jeden z těch andělíčků,
00:13:08 kteří jsou na oponě Národního divadla.
00:13:12 Narodila se roku 1879, takže jí bylo asi dva a půl roku.
00:13:19 Vzpomínala na to hodně dlouho,
00:13:22 protože za to dostala spoustu hraček.
00:13:26 18. listopadu 1883
00:13:29 pak nadešel ten slavný okamžik, kdy básník pěl:
00:13:35 Ó, dítko strastí, lásky, obětí...
00:13:40 Hynaisova opona zůstává jedním z nejrozměrnějších obrazů,
00:13:44 které v Čechách vůbec máme.
00:13:46 Je mnohem větší
00:13:48 než třeba Muchovy obrazy Slovanské epopeje
00:13:51 a pro své rozměry začala překážet
00:13:54 i při rekonstrukci jeviště Národního divadla
00:13:58 ještě za Hynaisova života.
00:14:00 Tím spíš se vzpírala vystavení na výstavě umění.
00:14:04 Nepodařilo se ji nakonec ukázat
00:14:07 při Světové výstavě v Paříži v roce 1889,
00:14:11 nebyla nakonec ani zastoupena
00:14:14 na slavné Jubilejní výstavě v Praze.
00:14:18 A sešlo z jejího vystavení také před patnácti lety,
00:14:22 kdy probíhala rekonstrukce budovy Národního divadla.
00:15:00 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
O historii opony Národního divadla, kterou po zničení původní Ženíškovy opony namaloval Vojtěch Hynais. Seznámení nejen s historií vzniku Národního divadla a jeho opony, ale i s dílem Vojtěcha Hynaise. Při rekonstrukci Národního divadla v osmdesátých letech 20. století byla opona odvezena do barrandovských ateliérů a celá nově zrestaurována akademickými malíři Janem Hálou a Františkem Sedlákem. Postavy, které jsou vyobrazeny na oponě, mají své reálné předlohy. Paní Naděžda Csollhoferová zavzpomíná na svou matku, která jako dítě bydlela ve stejném domě jako malíř Hynais. Ten si ji vybral, aby podle ní namaloval na oponu jednoho z andělíčků. Od roku 1883 pak oponu obdivují diváci dodnes. Je to nejen mistrovské dílo, ale současně i největší vytvořený obraz v naší zemi.