00:00:05 Pět, čtyři, tři,

00:00:09 dva, jedna...

00:00:54 Co to je?

00:00:56 Nějaká dosud nespatřená záhada?

00:01:00 Ne, nic tak senzačního.

00:01:03 Jen obyčejná opona Národního divadla.

00:01:07 Tu viděl každý, alespoň v učebnici dějepisu.

00:01:10 Ale kdo z nás ji zná doopravdy?

00:01:13 A přitom na ni koukáme od roku 1883,

00:01:17 sto dvanáct let.

00:01:21 Její příběh začíná ještě dřív.

00:01:48 16. května 1868.

00:01:52 Po dvaceti letech úvah byl toho dne

00:01:55 konečně položen základní kámen Národního divadla.

00:01:59 Pak už to šlo rychleji.

00:02:31 Nechme mluvit dobovou báseň:

00:02:35 Vystavěl si národ chrámec,

00:02:39 svatyni si zbudoval.

00:02:42 Z balvanů své pevné vůle,

00:02:46 jež svou krví spojoval.

00:02:58 A po třinácti letech divadlo stálo.

00:03:01 Oponu vytvořil František Ženíšek.

00:03:06 Vojtěch Hynais se narodil českým rodičům ve Vídni.

00:03:10 Studoval v Římě, žil a pracoval v Paříži.

00:03:13 Hynaisovi se z jeho vrstevníků

00:03:16 dostalo možná vůbec nejlepšího vzdělání

00:03:19 a také příležitostí,

00:03:21 ale teprve práce pro Národní divadlo

00:03:23 založila jeho velkou kariéru také na mezinárodní scéně.

00:03:28 Vidíme to na některých obrazech,

00:03:31 které zároveň naznačují Hynaisovo místo v českém umění.

00:03:38 Máme před sebou variantu Hynaisova obrazu Léto,

00:03:42 to znamená jednoho z těch motivů, ke kterým se umělec vracel.

00:03:47 Tehdy se malíř pohyboval někde v prostoru

00:03:51 mezi impresionismem a salónní malbou,

00:03:55 pokoušel se vlastně modernizovat malbu starých mistrů.

00:04:00 Ten kompromis mezi impresionismem a salónní malbou

00:04:05 byl v mnoha případech šťastný.

00:04:07 Vidíme to například na obraze Paridův soud.

00:04:12 Ale u Hynaise se objevují

00:04:15 i jiné dobově velmi aktuální proudy,

00:04:18 jako například určitý japonismus,

00:04:21 který nacházíme na podobizně paní Hrušové s dětmi.

00:04:26 Jak víme, v létě roku 1881 Národní divadlo již oponu mělo,

00:04:31 ale mělo i svůj dramatický osud.

00:04:34 Hynaise se však oheň vůbec netýkal.

00:04:36 Jeho obrazy visely ještě v ateliéru,

00:04:39 ale přesto tu byl a zachraňoval z plamenů,

00:04:42 co bylo možno zachránit.

00:04:44 Až zřícený lustr vyhnal zachránce z budovy.

00:04:47 Ale ještě celou noc prý Hynais strávil

00:04:50 u dýmajícího požářiště národní pohromy.

00:04:53 A tehdy, jak dosvědčuje Žákavec,

00:04:55 pocítil pařížský světoběžník Hynais ten živý vztah k vlasti,

00:04:59 když viděl plakat a hořekovat anonymní lid.

00:05:03 Mocnářovo heslo sice znělo Viribus unitis,

00:05:06 čili spojenými silami,

00:05:08 ale divadlo, které stálo tři miliony

00:05:10 dvě stě čtyři tisíce sto dvacet devět zlatých,

00:05:14 si plebejský národ služek a řemeslníků zaplatil skoro sám.

00:05:18 Dva roky po velkém požáru

00:05:21 chybělo budově už jen několik málo detailů.

00:05:24 Jedním z nich byla opona. Na tu byla vypsána soutěž.

00:05:39 Vojtěch Hynais byl od počátku favoritem

00:05:42 a vyhrál téměř bez boje.

00:05:48 Opona je široká dvanáct metrů sedmdesát

00:05:52 a vysoká jedenáct metrů dvacet,

00:05:55 takže dohromady plocha činí

00:05:58 zhruba sto padesát metrů čtverečních.

00:06:01 Opona byla napnuta původně jenom na dřevěném rámu.

00:06:08 Lišty byly široké dvanáct centimetrů

00:06:12 a v podstatě to docela stačilo.

00:06:15 Dneska je opona napnuta

00:06:18 na železném konstruovaném rámu,

00:06:21 a jak jsem ji prohlížel, tak je v dobrém stavu.

00:06:29 Vidím tu oponu po dvanácti letech poprvé

00:06:32 a mám z ní dobrý pocit.

00:06:34 Byli jsme tam tenkrát v barrandovských ateliérech čtyři,

00:06:38 a než jsme se dostali k vlastní práci,

00:06:41 tak jsme dělali dvouletou přípravu,

00:06:43 kdy bylo třeba dojednat různé pomocné a technické problémy,

00:06:48 které souvisely s oponou,

00:06:50 to znamená, jakým způsobem ji svěsit, zabalit, odvézt,

00:06:54 kde a jakým způsobem na ní pracovat.

00:06:58 Nebylo to snadné

00:07:00 se v tomto směru s různými dodavateli

00:07:03 ohledně těchto prací dohodnout.

00:07:07 To bylo v červenci 1977, když se sejmula,

00:07:11 vyřízla z rámu, provizorně vyspravila

00:07:15 a nabalila se na dřevěný válec.

00:07:20 Celý ten válec se potom uložil do transportní bedny,

00:07:25 která byla třináct metrů dlouhá,

00:07:29 a odvezl se na Barrandov do ateliérů,

00:07:34 kde celý půlrok byla opona v práci restaurátorů.

00:07:41 Stavební odbor v čele s architektem Schulzem

00:07:44 nebyl s oponou spokojen.

00:07:46 Vytýkali Hynaisovi nedostatek národního rázu.

00:07:51 Považuji toto já jak každý Čech za monument nacionální.

00:07:55 Kolorit celé opony je příliš zelenošedý.

00:07:58 V mém životě jsem neměl tolik cirkl a lineál v ruce.

00:08:01 Pan Hynais přání dříve naznačených opět nešetří.

00:08:05 Zažral jsem se do toho. Cit jest nejjistější měřítko.

00:08:09 Stavební odbor nemůže navrhnouti, aby opona byla přijata.

00:08:13 Mně není možno spustit se hlavní myšlenky.

00:08:17 A stavební odbor do dnešního dne Hynaisovu oponu neschválí.

00:08:23 Všichni známe ten krásný obraz,

00:08:25 který vyjadřuje obětavost českého národa

00:08:29 a jeho úsilí o postavení Národního divadla,

00:08:34 a opravňuje ho i ten nápis nad portálem "Národ sobě."

00:08:40 Ovšem my herci celou tu situaci známe spíš zezadu,

00:08:44 pro nás se v zákulisí mluví o Hynaisce, o železe,

00:08:49 slyšíme z hlášení, že železo jde nahoru,

00:08:52 to znamená, že za chvíli začne představení.

00:08:56 My samozřejmě všichni víme, že to železo je tady proto,

00:09:00 aby zabránilo eventuálnímu šíření požáru.

00:09:03 Přesto všichni doufáme, že když se to železo zvedne,

00:09:07 že z jeviště do hlediště

00:09:10 přece jenom nějaká ta jiskra přeskočí

00:09:13 a nějaký zájem a nějaký cit v divácích zanítí.

00:09:18 Popravdě řečeno,

00:09:20 můj pohled na Hynaisovu oponu je dvojí,

00:09:24 jednak zezadu a jednak zepředu.

00:09:26 Zepředu to byl divácký zážitek,

00:09:29 když jsem poprvé jako student přišel do Národního divadla.

00:09:33 Viděl jsem takový starý obraz, byl popraskaný,

00:09:37 a popravdě řečeno, kdybych nevěděl, že je to od pana Hynaise,

00:09:41 tak by se mi to asi moc nelíbilo.

00:09:44 A druhý je ten zezadu, ten herecký,

00:09:46 protože když visí Hynaiska, to znamená,

00:09:49 když se zvedne železná opona a zůstane Hynaiska,

00:09:53 tak tam je taková malá dírečka,

00:09:55 kterou je možno se podívat do hlediště.

00:09:57 A pak nastupuje normální opona.

00:10:00 Jednou, když jsem tady režíroval Lva v zimě,

00:10:03 tak jsem udělal takový zajímavý pokus.

00:10:06 Použil jsem všecky opony v předehře,

00:10:09 to znamená železo, Hynaisku a potom normální sametovou,

00:10:13 a tam jsem se dozvěděl, že vlastně Hynaisova opona

00:10:18 má dokonce svůj takzvaný protokolární čas,

00:10:21 jak dlouho smí před začátkem představení viset v hledišti

00:10:26 než začne představení.

00:10:28 A tak jsem ten protokolární čas využil

00:10:31 a s hudbou jsem ji nasvítil.

00:10:34 A to není teď vychloubání,

00:10:36 ale mnoho lidí, kteří jsou už opravdu divadelníky,

00:10:40 mi řeklo, že si vlastně teprve uvědomili,

00:10:43 jak je Hynaiska pěkná a krásná.

00:11:19 Málokdy si uvědomujeme, že Hynaisova opona jako obraz

00:11:23 byla v Praze také signálem vlny nové, vzdušné,

00:11:27 velmi světlé malby,

00:11:29 která se vzpírala starší divadelní rétorice

00:11:33 a temnému koloritu galerijního umění.

00:11:37 Vyniklo by to, kdybychom ji srovnávali

00:11:40 s téměř současnou Makartovou oponou pro Vídeň

00:11:44 nebo s podobnými pracemi Gustava Klimta

00:11:47 a jeho společníků pro divadla v Liberci a v Karlových Varech.

00:11:53 Ale Hynaisova opona měla tu potíž, že modely,

00:11:56 které představovaly postavy z českého příběhu,

00:12:01 byly očividně příliš francouzské.

00:12:03 To platí i o té ústřední postavě letícího génia.

00:12:07 Tato postava, která korunuje věncem celé shromáždění,

00:12:12 se důstojným patronům národa zdála vlastně rozpustilá.

00:12:37 Pro všechny postavy

00:12:40 bychom mohli najít jejich skutečné modely.

00:12:43 Tváře si Hynais nevymýšlel.

00:12:45 Moje maminka bydlela se svými rodiči dole v Praze,

00:12:50 myslím, že ve Školské ulici,

00:12:52 a bydleli v jednom domě s mistrem Hynaisem.

00:12:56 A když začal malovat tu oponu,

00:12:59 tak si ji vyžádal jako model pro andělíčka.

00:13:05 Ona je tam jako jeden z těch andělíčků,

00:13:08 kteří jsou na oponě Národního divadla.

00:13:12 Narodila se roku 1879, takže jí bylo asi dva a půl roku.

00:13:19 Vzpomínala na to hodně dlouho,

00:13:22 protože za to dostala spoustu hraček.

00:13:26 18. listopadu 1883

00:13:29 pak nadešel ten slavný okamžik, kdy básník pěl:

00:13:35 Ó, dítko strastí, lásky, obětí...

00:13:40 Hynaisova opona zůstává jedním z nejrozměrnějších obrazů,

00:13:44 které v Čechách vůbec máme.

00:13:46 Je mnohem větší

00:13:48 než třeba Muchovy obrazy Slovanské epopeje

00:13:51 a pro své rozměry začala překážet

00:13:54 i při rekonstrukci jeviště Národního divadla

00:13:58 ještě za Hynaisova života.

00:14:00 Tím spíš se vzpírala vystavení na výstavě umění.

00:14:04 Nepodařilo se ji nakonec ukázat

00:14:07 při Světové výstavě v Paříži v roce 1889,

00:14:11 nebyla nakonec ani zastoupena

00:14:14 na slavné Jubilejní výstavě v Praze.

00:14:18 A sešlo z jejího vystavení také před patnácti lety,

00:14:22 kdy probíhala rekonstrukce budovy Národního divadla.

00:15:00 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková