Ladislav Rychman vám ve střihovém pořadu z archivu Československé televize připomene tyto pořady: Jednoslabičná pohádka, V. V. Štech: O českých malířích, Lalůček, Písně ze hry Divotvorný hrnec a něco navíc (1995). Účinkují: J. Werich, L. Kořínková, Z. Řehoř, D. Medřická a další. Režie L. Rychman
00:00:21 Dobrý den.
00:00:23 Rád bych se s vámi přivítal v prvním pražském Šafránu
00:00:26 v tomto roce.
00:00:28 Když se podíváme na kalendář, tak zima ještě nekončí
00:00:32 a jaro ještě nezačíná.
00:00:35 Jaké to je vlastně období, v kterém se právě nalézáme,
00:00:38 to se dozvíme už za chvíli.
00:00:40 A to přímo se zpěvem na rtech.
00:00:43 Od odborníka na slovo vzatého,
00:00:46 zpěváka a nyní tedy tak trošku hydrometeorologa Pavla Nováka.
00:00:52 Předtím ovšem bude krátká porada.
00:00:55 -V přírodě se romantika rovněž nalézá.
00:00:58 To je zajímavé, co všechno ty děti vymyslí, že jo?
00:01:00 -Na jaře vylézají hadi, štíři a žížaly a jiná dravá zvěř ze země.
00:01:07 -Když jedeme na chalupu,
00:01:10 tatínek naplánuje vždycky předem, kolikrát budu "byt".
00:01:16 -Červené slívy jsou zajímavé tím,
00:01:18 že jsou modré, i když jsou nezralé a ještě zelené.
00:01:23 -Tak milí žáci, teď by mě zajímalo, jestli víte,
00:01:25 jak se správně jmenuje doba mezi zimou a jarem.
00:01:32 -Prosím...
-Sím, předjaří.
00:01:36 -Správně, předjaří.
00:01:38 HUDBA A ZPĚV
00:01:46 "Lalala lalala...
00:02:04 Už vánek rozdává, už vánek rozdává
00:02:12 přísliby jabloním letos jak předloni,
00:02:17 letos jak předloni.
00:02:21 Jen postůj, člověče, jen postůj, člověče,
00:02:29 přivolej vzpomínku na vůni barvínku,
00:02:33 na vůni barvínku.
00:02:37 Den vítej, člověče, den vítej, člověče,
00:02:45 v zrcadle studánky uvidíš červánky,
00:02:49 uvidíš červánky.
00:02:53 Teď hádej, člověče, teď hádej, člověče,
00:03:01 proč v hebkém osení slyšet je zvonění,
00:03:05 slyšet je zvonění.
00:03:09 Tam zpívej, člověče, tam zpívej, člověče,
00:03:17 písničku se slovy jež vánek napoví,
00:03:22 jež vánek napoví.
00:03:25 Tak směj se, člověče, tak směj se, člověče,
00:03:33 odešli vodnáři, cítit je předjaří,
00:03:37 cítit je předjaří.
00:03:49 Odešli vodnáři, cítit je předjaří,
00:03:53 cítit je předjaří."
00:04:02 -Chtěli bychom alespoň maličkostí,
00:04:04 i když maličkostí velmi originální,
00:04:07 vzpomenout Jana Wericha,
00:04:09 od jehož narození právě v tomto měsíci uplynulo 90 let.
00:04:15 Ze své knížky Fimfárum nám vybral a předvede
00:04:21 jakýsi malý klenot ke chvále českého jazyka.
00:04:26 Chlap, děd, vnuk, pes a hrob.
00:04:32 Je toto hravé vyznání lásky k milované češtině povídka
00:04:37 nebo humoreska nebo fejeton nebo...
00:04:41 Ale on nám to autor už konečně nejlépe řekne sám.
00:04:45 -To je spíš pohádka.
00:04:47 Ani pohádka to není.
00:04:48 To je taková chvála našeho jazyka, chvála češtiny.
00:04:54 Já si myslím, že každý jazyk je krásný,
00:04:58 ale pořád nejkrásnější je ta mateřština.
00:05:01 Tak jsem se pokusil napsat takovou chválu češtiny,
00:05:05 takovou úspornou pohádku pomocí jednoslabičných slov.
00:05:12 A rád bych vám ji přečetl, když dovolíte.
00:05:16 Žil kdys kdes chlap.
00:05:19 Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce.
00:05:22 Já ho zvu chlap. Nu a on krad, ten chlap.
00:05:26 Krad co moh a kde moh. Zvlášť když měl hlad.
00:05:30 Byl den jak květ, pták pěl, klas zrál a nad vším jas.
00:05:38 Jen hvozd se tměl, tam, kde spal chlap.
00:05:42 Spal den a noc, neb pil jak Dán.
00:05:46 Když jím třás chlad, vstal a chtěl jít dál, leč měl hlad.
00:05:51 Jed by. A pil. Spíš pil, jen mít zač!
00:05:56 Měl ret jak troud.
00:05:58 Vždyť se dá jít na lup, i když je den.
00:06:01 Tak šel.
00:06:03 Jde, až zří plot a na něm čte: Je tu zlý pes!
00:06:07 "Zlý pes. A to se mám bát? To snad ne!"
00:06:11 A just tam šel krást.
00:06:13 Leč pes tam byl. A zlý! A jak! Jak ďas!
00:06:20 Jen se chlap vkrad, už tu byl pes a vyl.
00:06:23 Pán sic spal, leč pes vyl a řval čím dál tím víc, až pán vstal
00:06:28 a vzal si zbraň: "Vem si ho! Drž ho! Jen mu dej!"
00:06:32 Křik, sběh a ryk, chlap chce pryč, je tu však pes i pán,
00:06:37 je to už kmet, a řve: "Já ti dám u nás krást!"
00:06:41 A kmet se rve jak kdys, když byl mlád.
00:06:45 Leč chlap je mlád dnes a dnes má víc sil!
00:06:49 Kmet už je mdlý, chlap na něj klek a chce ho bít,
00:06:52 když tu zlý pes se zved a chňap!
00:06:55 Chlap má prst pryč.
00:06:57 Než pes spolk prst, než kmet se vzmoh,
00:07:01 chlap skrz sklep jde ven.
00:07:04 Tam, co je vchod, je schod a u něj hůl, spíš kyj.
00:07:08 Kmet se chtěl prát, leč kyj je kyj, a chlap bil ze všech sil,
00:07:13 až kmet pad.
00:07:15 Pes rval dál. Rval dlaň i pěst a teď chce rvát chřtán.
00:07:21 Chlap, pot a krev, má spěch.
00:07:23 Děd sic pad, leč teď zas na dvůr vběh vnuk, spíš hoch než muž,
00:07:28 a chce znát: "Kdo tu chtěl krást a kde je náš děd?"
00:07:32 To už chlap byl přes dvůr, tam, co je stáj.
00:07:35 A přes plot jde kůň, a na něm chlap.
00:07:38 Vnuk sáh níž, než je bok, tam, kde měl kolt,
00:07:41 a jak stisk, kolt štěk Beng! Beng!
00:07:45 Chlap jek a kůň se vzpjal, leč jde zas dál.
00:07:49 Děd vstal, je živ a zdráv, jen chlap je pryč a sním i kůň.
00:07:53 V tom vnuk křik: "Hleď!"
00:07:55 A jak to řek, tam, co je brod, kůň stál a třás se,
00:07:59 pak se hnal dál, zas stál, pak pad.
00:08:05 Chlap je pod ním.
00:08:06 Teď však se zved a dal se vběh, tam, kde je hvozd.
00:08:10 Chce se vněm skrýt. "Jen ho nech," řek děd.
00:08:13 "Kdo zná líp kraj? Kdo z nás tu rost?
00:08:16 Teď bych chtěl lok, jak pes chce kost."
00:08:21 Vnuk mu dal džin.
00:08:24 "Vem psa, kyj a pojď " řek děd a mlask.
00:08:28 "Dej si též hlt."
00:08:30 Vnuk písk na psa a šli. Chlap si sed pod strom.
00:08:35 Kůň mu zdech, pes si vzal prst a ten kolt,
00:08:39 co po něm šleh jak blesk, mu z plic vzal dech i krev.
00:08:44 Chtěl by jít dál.
00:08:46 Leč čím dál tím míň má sil, je bled, je sláb, je sám,
00:08:52 má strach.
00:08:54 Klek, chtěl vstát, leč pad zpět na strom a po pni se svez na zem.
00:09:01 Lez jak plaz, rval mech i vřes, jak táh trup o píď dál.
00:09:07 Už ví, že je zle. Zrak se mu tmí i sluch mu ztich.
00:09:13 Chce však pryč, tam, kde je svět a kde je jas, ne tma.
00:09:19 Přec, kde je tma, je smrt!
00:09:22 Ne, teď ne! Chce se mi spát, je noc a den a noc.
00:09:27 Pak jsem zas fit! Jen mít čas, chléb a sůl a džbán!
00:09:33 Moh bych být živ...živ líp...
00:09:37 Pes štěk. A po něm hned hlas: "Rek čul krev! Běž za ním!"
00:09:41 "Kam štve?" křik hoch. "Tam za ten dub!"
00:09:44 A tam ten chlap byl.
00:09:47 Pes nad ním stál, pak hoch, pak kmet.
00:09:52 "To je on," řek kmet a vzdech: "Tys mu dal."
00:09:56 "Proč u nás krad?"
00:09:58 "Co když měl hlad, co když chtěl jíst?"
00:10:02 "Ten znal jen pít, ten vrah." "On ví už svý, tak nač ten hněv?
00:10:07 Pojď."
00:10:08 "Co s ním?" "Už nic."
00:10:12 Konec.
00:10:16 -Máme zde ještě jiný příklad lásky k rodné zemi.
00:10:19 Pan profesor Václav Vilém Štech se narodil dávno v minulém století.
00:10:25 Letos to bude už 110 let.
00:10:28 V roce 1969, když mu bylo téměř 85 let,
00:10:35 natočila s ním naše televize
00:10:37 vyprávění a vzpomínky na české malíře,
00:10:41 kteří jsou pro nás už skoro historií.
00:10:45 Pan profesor je ovšem všechny osobně dobře znal.
00:10:50 -A pane profesore, vy jste znal Hynaise osobně,
00:10:53 mluvil jste s ním někdy?
00:10:54 -Znal.
00:10:55 -Co vy soudíte o oponě Národního divadla?
00:10:57 Ona do toho Národního patří, nám už se vžila,
00:11:00 ale přece ten svět není...
00:11:03 -Ona byla cizí element, byl to svět velkých salónů,
00:11:08 elegance pařížské.
00:11:11 A my jsme chalupnickej národ. Takže k nám to nejde.
00:11:16 On sám mně říkal: "No, já jsem tu nevyrostl,
00:11:22 mně to bylo všechno cizí.
00:11:25 Ale když jsem viděl po požáru to obrovské zdrcení,
00:11:34 když jsem viděl, jak každá služka dávala poslední zlatku,
00:11:43 ta celá kuráž nepoddat se, to mně imponovalo.
00:11:48 A to jsem si řekl: To si zaslouží, aby to ten národ měl zachyceno."
00:11:56 Tématem je to vlastně alegorie, jinotaj.
00:12:01 Ale ten vzmach, ten nenucený shluk lidí, kteří přicházejí,
00:12:09 přinášejí dary, pracují, celá ta zvláštní atmosféra toho nadšení,
00:12:19 to tento cizinec tehdy přišlý do české Prahy,
00:12:25 pochopil a vyjádřil.
00:12:29 Řekl bych, že je to jeho nejlepší dílo.
00:12:33 -Je to velkolepé v kompozici a zdá se mi, že ten obraz,
00:12:37 mluvím o tom, jako o obraze, jistě správně,
00:12:40 uchvacuje i takovou přesností.
00:12:42 -Ano.
-Že?
00:12:43 -On byl kreslíř nekonečné píle.
00:12:50 On mně řekl: "To jsou dnes modelky?
00:12:55 Já jí řeknu, aby takhle natáhla ruku,
00:12:59 a ona mně za 3 hodiny omdlí.
00:13:02 A přitom chce plat, jako za těžkou pozici."
00:13:07 Nebo když maloval čtvrtý obraz do prezidentské lóže, ta Zima,
00:13:13 tak tam vynášeli tu modelku do lesíka v Královské oboře,
00:13:18 on čekal, až mu zmodrá ve tvářích
00:13:22 a pak teprve si zachytil ty reflexe
00:13:27 a pak ji odnášeli do akademie, napájeli čajem a třeli,
00:13:32 aby se vzpamatovala.
00:13:35 -Pane profesore, on taky, nemýlím-li se,
00:13:37 on také portrétoval prezidenta Masaryka.
00:13:39 -Ano, portrétoval.
00:13:42 Nemýlím-li se, bylo to pro Zemskou banku.
00:13:46 A to mu stál prezident, tuším 126krát nebo 136krát
00:13:59 a pak mu Hynais řekl: "Tak pane prezidente,
00:14:03 teď jsme hotovi s předběžnými studiemi.
00:14:08 A teď se dáme do toho."
00:14:11 -Pane profesore, opona Národního divadla patří jistě
00:14:15 mezi monumentální obrazy.
00:14:16 -Ano.
00:14:17 -Máme u nás nějaký monumentální obraz velikosti,
00:14:21 myslím teda formou, tak velký, jako je ta opona?
00:14:25 To bude asi až Švabinský a jeho Žně, ne?
00:14:27 -Ne, ty jsou menší, to je pořád obraz, to nemá ty rozměry
00:14:33 do architektury.
00:14:34 Ty Žně maloval vlastně v Akademii
00:14:37 na takovém balkónku do Stromovky, který tam je.
00:14:44 Měl jsem sám kabinet vedle jeho ateliéru na Akademii,
00:14:49 takže jsme se často potkávali, nebo mě zval přímo.
00:14:55 No, to byla osobnost, která dnes jaksi vyšla z módy,
00:15:03 ale ovšem myslím, že zase budou oceněny jeho podobizny.
00:15:12 Poněvadž jeho podobizny, zvláště ty první,
00:15:17 takový Aleš, Goll, Pekař, Svatopluk Čech, Vrchlický,
00:15:25 Maeterlinck, to jsou svým způsobem dokonalé portréty.
00:15:31 To je ta pérová technika, kterou dle mého soudu
00:15:36 převzal z Rembrandtových leptů a přenesl ji do tohoto oboru,
00:15:43 a to jsou portréty, které jsou jednak dokumenty,
00:15:49 jednak pomníky celého toho kypění a hledání
00:15:56 na konci 19 století.
00:16:01 A pak jsou jeho grafiky.
00:16:04 Lze přímo mluvit, že je zakladatelem české grafiky.
00:16:14 Sám se učil u Mařáka.
00:16:18 Ten už dávno grafiku nedělal,
00:16:21 ale Švabinského do grafiky zaváděl.
00:16:25 Druhým učitelem byl rytec Karel, tehdy zaměstnaný v Unii,
00:16:31 ale rozvinul to potom do zvláštní jemnosti, do nuancí, do citovosti
00:16:41 a přitom do přirozenosti, pro niž je věru málo obměn
00:16:48 v evropské grafice.
00:16:51 -Pane profesore, ještě o jednom malíři bych od vás rád slyšel.
00:16:55 Neviděl jsem ho nikdy živého,
00:16:57 ale mám o něm, naopak proti Švabinskému, představu,
00:17:00 že to byl člověk neobyčejně skromný
00:17:03 a řekl bych takový pokorný služebník velkých našich autorů.
00:17:08 Mám na mysli ilustrátora díla Reisova, Jiráskova a Němcové,
00:17:13 Adolfa Kašpara.
00:17:14 Vy jste ho znal jistě také.
00:17:16 -Znal, ano.
00:17:18 A ta vaše charakteristika je správná.
00:17:22 Byl to tichý, mírný, zamlklý člověk,
00:17:29 který o sobě téměř nemluvil,
00:17:33 který žil nějak tak schoulen v koutku své duše.
00:17:39 Veliký čtenář, velmi vzdělaný a informovaný,
00:17:45 který pomalu vyvíjel z těch svých učitelských začátků,
00:17:53 kdy pracoval pro nakladatele Prombergera v Olomouci,
00:18:00 z tónu zvláštního vypravování, to byla Babička,
00:18:07 kterou objednal Jan Vilím na doporučení Prombergerovo.
00:18:15 To byl vliv Švajgra, jeho učitele, i přítele,
00:18:20 se kterým vyzdobil hrad Kreuzenstein
00:18:25 v Dolních Rakousích, a to byla celá ta atmosféra knihy.
00:18:33 On byl čtenář, on dovedl o autorech mluvit nekonvenčně,
00:18:40 podívat se do jádra knihy.
00:18:43 A tak taková Filozofská historie.
00:18:47 A nebo Winterův Mistr Kampanus.
00:18:52 Považuju Kampana za jeho nejúplnější a největší dílo.
00:19:02 On idylik, který tak krásně ilustroval vnitřní temperaturu
00:19:10 Nerudových Malostranských povídek a veršů,
00:19:14 on tadyhle dovedl najít i tóny bolesti, tragiky,
00:19:22 veliké akce, veliké hodně.
00:19:26 Pracoval velmi oddaně,
00:19:30 pracoval s jistou pokorou k tomu literárnímu dílu
00:19:36 a neilustroval nic, co mu nebylo blízké.
00:19:41 Měl rád Kaveraise. Měl rád Wintera.
00:19:47 U Jiráska jsem pozoroval jakési výhrady, že měl.
00:19:54 Ale přec jen stále jaksi cenil to, co Jirásek znamená.
00:20:01 A on dovedl graficky vypravovat.
00:20:05 Čili dokončovat děj tištěného slova,
00:20:10 dát mu zároveň ještě význam dekorace, řešit stránku
00:20:21 a udělat účinný celek.
00:20:24 Za jeho nejlepší volný list považuju tu loutkářku Kopeckou
00:20:32 při hře v tom večerním osvětlení, nuzném osvětlení divadelním
00:20:39 a zase našel tu pravdivost, věcnost,
00:20:49 našel tu vnitřní atmosféru
00:20:52 i ten vnitřní význam toho, co představuje.
00:20:57 Pak byl zasypáván objednávkami.
00:21:01 Přirozeně se to pozná na jeho pozdější produkci,
00:21:10 ten jistý chvat, s kterým pracoval,
00:21:14 tísně nakladateli, kteří pospíchali,
00:21:18 ale přece jen nebyla to výroba,
00:21:22 nebylo to nějaké pouhé komerční uspokojování potřeb.
00:21:29 Vždycky to byla služba knize.
00:21:34 To byl ten buditel.
00:21:38 To byl ten podučitelský, buditelský hlas,
00:21:44 který se tady ve sféře výtvarného umění
00:21:49 ozýval v souzvuku české kultury koncem 19. a v začátku 20. století.
00:22:05 Hlas, který měl šířku, který měl pravdivost
00:22:10 a který vytvořil věci, které trvají.
00:22:16 -Když už jsme u toho malování, ono se dá také malovat hudbou.
00:22:22 A toho se často využívá a rovněž často zneužívá
00:22:27 nebo lépe řečeno nadužívá v hudbě k filmu či k televizi.
00:22:33 Cituji takovou okřídlenou větu.
00:22:36 Hudba ilustruje napětí, náladu, situaci.
00:22:42 My jsme před lety zkusili takovou hudebně scénickou hříčku,
00:22:46 která tak trochu paroduje,
00:22:48 jak jeden hudební motiv, různě zpracovaný,
00:22:52 právě ilustruje nejrůznější dějové situace.
00:22:59 -Po chodbě jdou ženské nohy.
00:23:01 Kamera dorovná na obličej jdoucí ženy.
00:23:04 Ano, to je jdoucí žena.
00:23:06 Která se krátce setká s nedůležitým mužem za rohem.
00:23:09 Prosím, to je muž za rohem. Seznamte se.
00:23:12 Žena pokračuje dál.
00:23:17 -Přichází ke dveřím.
00:23:20 A pozor, je důležité, že pokaždé v jiné náladě.
00:23:23 Tyhle tabule samozřejmě zakryjeme,
00:23:26 aby byla vytvořena dokonalá iluze prostředí.
00:23:28 Žena vchází do dveří.
00:23:33 A tady je svým partnerem už očekávána.
00:23:36 -Ahoj.
00:23:37 -Pro celou scénu nám bude stačit jediná věta:
00:23:40 Tak pojď, už na tebe čekám.
00:23:43 -Tak pojď, už na tebe čekám.
00:23:47 AGRESIVNĚ Tak pojď, už na tebe čekám.
00:23:49 ROMANTICKY Tak pojď, už na tebe čekám.
00:23:53 -My si teď tuto situaci předvedeme v několika různých podobách
00:23:56 a s vydatnou pomocí hudby budeme vyjadřovat různé žánry.
00:24:01 Prosím, Václave, můžeš malovat.
00:24:13 KOMICKÁ SVIŽNÁ HUDBA
00:25:01 -Tak pojď, už na tebe čekám.
00:25:14 DRAMATICKÁ POMALÁ HUDBA
00:26:18 PŘÍSNĚ Tak pojď, už na tebe čekám.
00:26:37 NĚŽNÁ BALETNÍ HUDBA
00:28:18 DETEKTIVNÍ SVIŽNÁ HUDBA
00:29:10 AGRESIVNĚ Tak pojď, už na tebe čekám.
00:29:20 -Pánové.
00:29:22 -No Václave, to bylo skvělý, já ti gratuluju.
00:29:27 -Děkuju.
00:29:27 -Mně si tím malováním, Václave, úplně přesvědčil.
00:29:31 -Jako vždy v tuto dobu právě probíhá, vlastně vrcholí,
00:29:36 doba plesů.
00:29:37 Ať už podnikatelských, nadačních, uměleckých,
00:29:42 sportovních či hasičských a tak dále.
00:29:48 Každý, kdo je vlastníkem dospívající dcery ví,
00:29:53 co je to taková příprava na první ples.
00:29:56 No, a když je dceruška tak trochu svéhlavička,
00:30:00 a těch je přece většina,
00:30:02 může se stát příhoda, mírně překračující rámec
00:30:06 obvyklých zmatků.
00:30:09 A abychom byli patřičně dnešní,
00:30:11 upozorňujeme, že některé záběry jsou poněkud drastické.
00:30:17 Takže jste-li slabší nátury,
00:30:19 zapněte televizor až po 12 minutách.
00:30:22 Ale nezapomeňte.
00:30:25 -Vážená televize.
00:30:27 Máme jedinou dceru Helenu.
00:30:31 A ta se právě chystá na ples.
00:30:33 Maminka jí ušila krásné šaty,
00:30:37 babička by dodala, že hříšně drahé.
00:30:41 Já u toho jaksi nejsem důležitý
00:30:44 a proto se tady v kuchyni zbytečně nezdržuju.
00:30:48 Ale tentokrát jsem byl povolán k neobyčejně závažnému úkonu.
00:30:53 -Tak se hezky projdi, ať to vidím proti světlu.
00:30:58 Nedávej tu hlavu dolů, narovnej se.
00:31:02 Já myslím, že je to dobrý, tak by to mohlo zůstat.
00:31:04 -Není to krátký? To nesmí bejt krátký.
00:31:07 -Jen si to dej až na zem,
00:31:09 nějakej hambalák ti na to šlápne a máš po parádě.
00:31:13 -Babi, nekažte jí radost.
-Babička závidí.
00:31:16 -Závidí, to víš, lidi, rámus, horko, každý do každého strká...
00:31:22 To bych měla co závidět!
00:31:24 -Něco tomu chybí.
-A co?
00:31:26 -Já nevím, něco by to potřebovalo.
00:31:29 -Nějakou mašli?
-Ne ty šaty, ta hlava.
00:31:32 -Kroužek do nosu!
-Ale babi...
00:31:34 -To je dobrej nápad.
00:31:36 -Kroužek do nosu?
-Ne, náušnice.
00:31:39 To bude krásný na tom holém krku, nebude?
00:31:43 -No to bude, ale kde je vezmeš?
00:31:44 -Druhá babi mně přece dala jedny k narozeninám.
00:31:47 -Copak druhá babi, ta celej život nic nedělala, ta na to má...
00:31:53 -Počkej... Tady jsou.
00:31:58 -No dobře, ale ty nejsou s klipsama, ty jsou do uší.
00:32:02 -Tak si je dám do uší.
-Ona si je dá do uší!
00:32:07 Ty mluvíš, jako bys je měla propíchnutý.
00:32:11 -Tak si je dám propíchnout, ne?
-Ona si je dá propíchnout...
00:32:16 A od koho, prosím tě? Kdo ti je propíchne?
00:32:20 -Tak ten věšáček je hotovej, kam ho mám přibít?
00:32:27 -Já mám nápad! Táta mi je prorazí.
00:32:30 -Co?
-No přece uši!
00:32:34 -No to je ten pravej, ten nezapíchne ani kuře.
00:32:39 -A čím?
-Hřebíkem.
00:32:43 -Co?
-No uši!
00:32:47 -Cože?
-Tati, dokaž bábince, že se mýlí.
00:32:56 -Ty to myslíš vážně?
00:32:58 -Čím větší hloupost, tím to myslí vážněji.
00:33:01 -Každá holka má náušnice, jenom já ne.
00:33:03 Proč jsem je teda potom dostávala?
00:33:06 -Já přece nevím, jak se to dělá.
-To nic není.
00:33:10 Romaně Kyselkový to tatínek procvaknul kleštičkama.
00:33:15 -To musely bejt nějaký zvláštní kleštičky,
00:33:17 takový já nemám.
00:33:20 -Tak mi to proraz tou skobičkou.
-Skobičkou?
00:33:24 Majzlík na to vemte!
00:33:28 -To musí bejt nějak desinfikovaný.
00:33:32 -Máme tady tu slivovici.
-No, to je nápad!
00:33:36 Slivovicí desinfikujeme, skobičkou prorazíme,
00:33:42 a večer jdu na ples s náušnicema.
00:33:51 No co, to je místo narkózy. Cvakni si taky.
00:34:03 -A ty si opravdu myslíš, že já to dokážu?
00:34:06 -To nic není.
00:34:07 Podívej, vezmeš, prorazíš a nasadíš náušnici.
00:34:13 -A tak to uděláš dvakrát.
-Ale to tě bude bolet.
00:34:16 -O mě se neboj, já to klidně vydržím.
00:34:18 -Ona by ty náušnice jinak neužila.
-Tati...
00:34:23 -A kde to budeme dělat?
-Já dám hlavu takhle na stůl.
00:34:30 -Takhle dám hlavu na stůl.
-To by chtělo o trošku vejš.
00:34:38 -Tak si můžeme dát na stůl stoličku.
00:34:44 Tak...
00:34:48 -Dobrý?
-Takhle by to možná šlo.
00:34:53 -Tak dělej, mám málo času, bude na mě čekat Pepa.
00:34:56 -Já si vezmu ještě trochu tý slivovice.
00:34:57 -Nepij, vždyť se netrefíš!
00:35:00 -Ne pro sebe, já tím poleju to ucho!
00:35:03 -Tak to jo.
00:35:11 -Ta skobička je moc tlustá, já si vezmu hřebíček.
00:35:17 -Tak si vem hřebíček, ale dělej...
00:35:21 -Taky ho nahřeju nad ohněm, aby se spálily ty bacily.
00:35:25 -Tak já vezmu sirky.
00:35:26 -Tati, ty to schválně zdržuješ!
-Bez nářadí to dělat nebudu.
00:35:35 Sakra, to pálí!
00:35:37 -Tak to dáme do studený vody.
-Tam nejsou bacily?
00:35:40 -Bacily nemají nic jinýho na práci,
00:35:43 než skákat na tvůj hřebík!
00:35:44 -Nejde o můj hřebíček, jde o tvé ucho.
00:35:46 -Moje ucho to klidně vydrží.
00:35:48 -Dávám hlavu na popravčí špalek!
-Nemluv tak, prosím tě...
00:35:52 -Na to já se dívat nebudu!
00:35:57 -Nechceš si to ještě rozmyslet?
-Ne, a ty taky ne.
00:36:02 -Tak dělej...
00:36:04 -Tady? Kontroluj mě.
-Je to dobrý, dělej...
00:36:07 -Můžu začít?
-Jo!
00:36:10 -Já začínám...
-Jo.
00:36:13 Au!
00:36:16 -Teče krev?
-Už je to skrz?
00:36:18 -Ne, já jsem jenom zkoušel, jaký to klade odpor.
00:36:22 -Tati, prosím tě, nic nedělej, jenom do toho pořádně prašti.
00:36:28 Přece to nebudeš dělat na osmkrát.
00:36:30 -To je hrůza, já se na to nemusím dívat.
00:36:36 -Nechceš do toho klepnout ty?
00:36:38 -Vyloučeno, já bych jí klepla do hlavy.
00:36:39 -Dělej...
-Otče, ať si o tobě něco nemyslím.
00:36:44 -Zavři oči a teď se drž!
00:36:49 Au!!!
00:36:51 -Je skrz?
-To bych prosil!
00:36:55 -Bolí to?
-To neva, hlavně už mi to vytáhni.
00:37:01 To pekelně bolí!
00:37:11 -Tak co?
-To nejde.
00:37:14 -Jak to, nejde? Co nejde?
00:37:17 -Hřebíček se zasek moc hluboko
00:37:19 a já ho těma kleštičkami nemůžu nahmátnout.
00:37:22 -Co?
-Já to říkala, že se něco stane.
00:37:27 -Počkej, prosím tě, půjč mi to... Drž!
00:37:34 -To je blbost, dyť to takhle životě nemůžete vytáhnout!
00:37:38 -Mlč, prosím tě!
00:37:40 Ono to vážně nejde...
00:37:42 -Co budeme dělat?
-Já nevím.
00:37:46 -Tak dojdi někam, ne?
-A kam?
00:37:49 -Tak zavolej někoho!
-A koho?
00:37:51 -Nebo jdi k Tichým, ať sem přijde Pepa!
00:37:53 -Ne, Pepa ne, Pepa mě nesmí takhle vidět!
00:37:57 -Ty mlč, ty jsi to všecko spískala!
00:37:59 Co tady ještě děláš, ty máš bejt dávno pryč!
00:38:02 -Pepa je zedník, co s tím zedník nadělá?
00:38:04 -Aspoň má vercajk, ty nemáš vůbec nic!
00:38:07 -Tak dost, já už toho mám akorát!
00:38:09 Já to dělat nechtěl, já nejsem žádnej chirurg.
00:38:13 Teď se sebereme a jedeme na středisko, a hned!
00:38:18 -A to pojedeme s tou stoličkou?
00:38:20 -Samozřejmě, že s tou stoličkou, jak jinak?
00:38:29 -Tak nasedat!
-Vždyť už jdeme.
00:38:34 Opatrně, já ti pomůžu.
00:38:42 -Já to teď asi nezavřu.
-Zavřeš.
00:38:46 -Ale nezavře, dyť to nejde!
-Tak si vystup.
00:38:49 Nejdřív strč dovnitř stoličku a potom sebe.
00:38:52 -Boží mlejny melou někdy až moc rychle!
00:38:55 -Babi, jděte radši domů, začínáte mě rozčilovat!
00:38:59 -Jak to se mnou mluví?
00:39:01 -Takhle si nesedej, to bych nemohl řídit!
00:39:02 -Já se sem jinak s tou stoličkou nevejdu!
00:39:05 -Já říkám, že nemůžu řídit!
-Ona se tam jinak opravdu nevejde!
00:39:09 -Tak musíme vystoupit a jdeme pěšky.
00:39:11 -Ne, já s tím pěšky po ulici nepůjdu!
00:39:14 -Vystrčíme to štokrle oknem. Sedni si, zkusíme to.
00:39:18 Třeba to půjde, vydrž to.
00:39:22 Vydrž, ještě kousek. Dobrý, už je to!
00:39:27 -Už to je...
-Já věděl, že to půjde.
00:39:39 -To je Pepa, já mu musím něco říct, zastav!
00:39:42 -Pepo!
-No kde jsi?
00:39:47 -Já teď nemůžu, Pepo!
00:39:52 -Vy se stěhujete?
00:40:02 -Au, pozor!
00:40:06 -Už jsme tady, můžete vystoupit.
00:40:11 -Pomalu, opatrně... Tak, dobrý.
00:40:17 Počkej chviličku, už to bude.
00:40:19 -Ty s námi nepůjdeš?
-Ne.
00:40:21 -Tak tu počkej, já to vyřídím sama. Pomalu...
00:40:30 -Kdo je další na řadě?
00:40:31 Moment, na řadě může být jenom jeden!
00:40:34 -Sestřičko, nám se stala taková zvláštní věc,
00:40:36 nemohl by nás pan doktor vzít zadním vchodem?
00:40:39 -Jakým zadním vchodem? Takové móresy tady nevedeme.
00:40:42 -Já mám pro to opravdu vážný důvod.
00:40:45 -Něco nakažlivého?
-To ne, ale...
00:40:47 -Tak si počkejte tady v čekárně.
-Ale prosím vás...
00:40:50 -To by chtěl každej, takhle se nenápadně provlíknout...
00:40:54 Necourejte nám tady, je děsnej průvan!
00:40:59 Co je tohle?
00:41:01 -To je taková nepříjemnost. Pojď dál.
00:41:04 -Pane Dvořáček, račte dál.
00:41:07 -Já chtěl jenom upozornit...
-Snad se nás nebojíte?
00:41:09 Nikomu nedávejte přednost, na to já jsem...
00:41:15 -Prokristapána, co to je?
-To je přibitý.
00:41:24 -Pojďte dál. Uvolněte cestu!
00:41:26 Proč jste to neřekla? Vzali bychom vás zadním vchodem.
00:41:31 Pane doktore, tady máme další případ.
00:41:34 -Dobrý den, pane doktore.
-Dobrý den.
00:41:37 Tak copak jste nám přinesly? A jéje, štokrlátko...
00:41:44 Tak se u nás posaďte.
00:41:47 -Kdopak vám to udělal?
-Tatínek.
00:41:50 -A proč s tím nepřijel sám?
00:41:51 -On přijel, pane doktore, čeká dole v autě.
00:41:54 -Tak ho tam necháme čekat. Sestro, podejte mi kleštičky, ano?
00:41:59 -Pane doktore, půjde to spravit? Ona se dcera chystá na ples.
00:42:03 -S tímhle by se jí asi špatně tancovalo, že?
00:42:06 Nebojte se, to bude venku raz dva.
00:42:08 Ukažte hlavičku... Počkejte...
00:42:15 A sakra, ono je to tam trošku fest!
00:42:19 Zkusíme to tímhle, co to udělá...
00:42:28 -Au!
-Nehekejte mi tady,
00:42:31 přece to nějak drapnout musím, ne?
00:42:36 Přece vám kvůli tomu nerozdranžíruju ucho!
00:42:39 Chtěla jste parádu, tak trpte.
00:42:41 To jsem z toho janek, jak to váš muž mohl tak provést?
00:42:47 Za to by mohl být sakramentsky popotahovaný.
00:42:50 -To ne, pane doktore, on za to nemůže.
00:42:53 On si vyřezával lupénkovou pilkou takové věšáčky,
00:42:58 a my jsme na něj tlačily a tlačily...
00:43:00 -Kdybych vždycky dělal, do čeho mě ženské tlačí,
00:43:03 víte, kam bych se dostal?
00:43:05 Měl si vyřezávat ten svůj věšáček
00:43:06 a neplést se do věcí, kterým nerozumí.
00:43:10 -Ale my tlačily...
00:43:12 -Říkáte věšáček? Pilkou?
-Ano, on s tím umí úplné zázraky.
00:43:19 -Tak za ním skočte, ať sem donese tu pilku.
00:43:26 -Na co čekáte?
-Na nic.
00:43:29 Tak utíkejte.
00:43:31 -Mám přinést ten věšáček?
-Věšáček ne, pilku!
00:43:36 -Věšáček ne...
-Pilku!
00:43:40 -Věšáček ne, pilku!
00:43:42 -Co?
-Přivézt.
00:43:44 -Kam?
-K doktorovi.
00:43:45 -A neměl bych vzít i to kladívko?
-Kladívko ne, pilku!
00:43:50 -Já jsem vzal oboje, věšáček i kladívko.
00:43:53 -Cože?
-Pardon, kladívko a věšáček.
00:43:55 -Na co kladívko?
-Kladívko jste nechtěl?
00:43:58 -Říkala jsem kladívko ne, pilku.
-Říkala jsi věšáček, ne pilku.
00:44:04 -A kde máte tu pilku?
-Tu mám v autě.
00:44:07 Já jsem si říkal, že to žena určitě spletla.
00:44:08 -Ne, nespletla, tu doneste!
-Tak já jsem za půl hodiny zpátky.
00:44:13 -Říkal jste, že ji máte v autě.
00:44:15 -Ano, já jsem nechal auto doma.
-Proč?
00:44:20 -Jak jsem desinfikoval to ucho, tak jsem si taky trochu líznul.
00:44:24 -Já se z vás po... ...pozvolna zblázním.
00:44:27 Sestro, zavolejte nějaký vůz, ať s ním sjede pro tu cirkulárku.
00:44:31 -Ale já doma cirkulárku nemám...
-Pilku!
00:44:51 -Podívejte se, já potřebuju, abyste tu stoličku tady naříznul,
00:44:55 dostal se až k tomu hřebíku, a tím pádem se ten hřebík uvolní.
00:44:59 Rozumíte, jak to myslím?
00:45:00 -Rozumím.
00:45:01 To máme dělat tady?
00:45:04 -Radši ne.
-Ale radši jo!
00:45:11 Tam, tam...
00:45:46 Tak, a už to bude!
00:45:51 -Au!
00:45:53 -Tady je. Můžete si ho nechat na památku.
00:45:58 -Co jsme dlužní, pane doktore?
-Ale nic.
00:46:02 -Tak děkujem pěkně.
00:46:04 -Ale když vidím ten pěknej věšáček,
00:46:07 tak mě napadlo,
00:46:08 že nemám doma na co pověsit deštník.
00:46:13 -Že konečně jdete, já tady trnu hrůzou!
00:46:17 -Prosím tě, jakou hrůzou,
00:46:18 ty všechno přeháníš, zatímco my máme naspěch.
00:46:22 -Jak ona to se mnou mluví?
00:46:24 -Nehleďte na to, babi, ona je rozrušená.
00:46:25 -Já? Já vůbec nejsem rozrušená, já mám akorát málo času.
00:46:31 Tak dělej.
00:46:33 -Co mám dělat?
00:46:35 -Každej člověk má snad dvě uši, ne?
00:46:38 Tak jdem na to.
00:46:43 -Pamětníci, zvláště pak milovníci detektivek,
00:46:47 si určitě pamatují dvě slavné postavy,
00:46:51 které před lety řešily na našich obrazovkách
00:46:55 ty nejsložitější kriminální případy.
00:46:58 Vzpomenete si?
00:47:00 Robustní holohlavý inspektor Kojak.
00:47:05 Ano, to je on.
00:47:07 A neméně slavný poručík Columbo,
00:47:11 u nás přejmenovaný na Colombo.
00:47:14 V ošoupaném baloňáku a s věčným zbytkem doutníčku.
00:47:20 Vždy při svém odchodu se otočil a řekl svou proslulou větu:
00:47:24 Eh, promiňte, ještě jednu maličkost.
00:47:29 Podívejme se, jak tyto slavné detektivy,
00:47:33 kteří se ovšem na plátně nikdy nesetkali,
00:47:35 parodovala už v roce 1980 dvojice Kaiser a Lábus.
00:47:51 -Emm, promiňte...
00:47:54 Máte tady flek...
00:47:59 -Já mám čistý oblek.
00:48:00 -Ó ne, promiňte, ta moje hlava, myslím flek.
00:48:04 -Á prosím.
-Díky.
00:48:12 To je ryba, že?
00:48:14 -Ano.
-Ano, ano, to jsem hned poznal.
00:48:16 -Chcete ochutnat?
00:48:17 -Ne, ne, ne, děkuji, děkuji.
00:48:20 Vidím, že jste gurmán. Potrpíte si na delikatesy.
00:48:24 Já se v tom nerad hrabu, víte? Tam jsou určitě kosti.
00:48:28 To máme společné s Miltonem Beardenem.
00:48:31 -S kým?
-S Miltonem Beardenem.
00:48:36 Promiňte, promiňte, to mě skutečně velice mrzí.
00:48:43 -Nejste vy náhodou ten čmuchal z toho televizního seriálu?
00:48:47 -Vidím, že máte vynikající postřeh.
00:48:50 Ano, poručík Colombo.
00:48:52 -Už delší dobu vás sleduju.
-Já vás také.
00:48:57 Ta moje hlava. Nemáte náhodou zápalky?
00:49:01 -Zajisté.
00:49:04 -Já si dám doutník, to je vždycky taková moje slabost.
00:49:07 Počkejte, něco jsem se vás chtěl zeptat, něco mi ještě tady...
00:49:12 Nevíte, jestli v úterý pršelo?
-Jé!
00:49:16 -Promiňte, prosím vás.
00:49:17 -Ne, ne, já jsem celý den spal s vaší sleč...
00:49:19 ...jednou slečnou.
00:49:21 -Ano ano ano, no nic, nebudu vás rušit, prosím, dobrou chuť.
00:49:26 -Děkuji.
-Pokračujte.
00:49:28 -Sbohem.
00:49:30 -Jo, ještě taková maličkost, skutečně maličkost.
00:49:34 Víte, já jsem o tom všem tak...
00:49:37 Já jsem blbej, že jo, já jsem blbej poručík....
00:49:41 Víte, mně tady něco nehraje.
00:49:44 Neznáte náhodou melodii téhle písničky?
00:49:48 PÍSKÁ
00:49:55 To nic, ten pamatuje pátý díl, to je v pořádku, to je v pořádku.
00:49:58 -V životě jsem ji neslyšel.
00:50:00 -Ano, buďte úplně klidný, buďte úplně klidný.
00:50:01 -Já jsem klidný.
-Ano ano ano.
00:50:03 Nebudu vás rušit, prosím, pokračujte ve své práci.
00:50:06 O, ještě taková drobnost.
00:50:08 Tedy promiňte, ale...
00:50:10 Víte, já si stejně pořád myslím, že...
00:50:13 No, vidíte, to jsem celý já. Co jsem to chtěl vlastně?
00:50:18 Nezlobte se, Marry se také vždycky zlobí.
00:50:20 Počkejte, ještě takovou otázečku.
00:50:22 Zrovna to mám na jazyku, moment, já si vytáhnu zápisky.
00:50:26 Já to tady někde musím mít. Ano ano ano.
00:50:27 Nevíte náhodou, jak se dělá cmunda po kaplicku?
00:50:29 Promiňte, zpět, to je 112. díl.
00:50:32 Počkejte, ta otázka... A už to mám.
00:50:35 Vidíte, ta moje hlava, já jsem úplně blbej, já vím, já vím.
00:50:41 Jméno Jindřich Brabec, co vám říká?
00:50:43 -Nic.
00:50:46 -A Ivana Máchová?
-Taky nic.
00:50:49 -Taky, nic, tak nic, tak jsem asi přepracovaný.
00:50:54 -Ale vy asi ta jména budete znát.
00:50:57 Naletěl jste, poručíku.
00:51:02 Jsem inspektor Kojak.
00:51:06 Zatýkám vás.
00:51:09 Prozradil jste následující melodii a tím jste připravil 14 diváků...
00:51:13 ...14 milionů diváků o silný umělecký zážitek.
00:51:16 A navíc jste prozradil jméno autora a zpěvačky,
00:51:19 a to je neodpustitelný policejní hřích.
00:51:23 Dořádil jste.
00:51:25 -Dovolíte, je tady někde telefon, já bych...
00:51:28 -Za vámi.
00:51:29 -...zavolal.
00:51:38 Marry, drahoušku, ty sendviče odložíme.
00:51:41 Ne na zítřek, asi tak na... No...
00:51:45 Osm...
00:51:49 Šest...
00:51:51 Na šest let, jo?
00:51:54 Jo a miláčku, pust si televizi, poběží tam báječná písnička.
00:51:58 Jo, já zapomněl, ta moje hlava, my vlastně máme jiný kanál.
00:52:01 Tak pa, brouku, pa, pa.
00:52:02 -Moment, nezavěšujte, jsem v pořadí.
00:52:06 Marry, miláčku, ty sendviče přece jen připrav, ano?
00:52:09 Kojak, ano. Já se zastavím za chvilku.
00:52:11 Jo? Tak pa, brouku. Pa.
00:52:22 -A na závěr se vraťme ještě jednou k Janu Werichovi.
00:52:25 Přeložil a skvěle počeštil známý americký muzikál
00:52:31 Finian's Rainbow, což v překladu znamená Finianova duha.
00:52:37 Že vám to nic neříká?
00:52:39 Je to přece Divotvorný hrnec.
00:52:43 Ta pražská premiéra v roce 1948 byla památná už tím,
00:52:48 ač to zní neuvěřitelně, že to bylo vůbec první uvedení
00:52:53 amerického muzikálu po válce v Evropě.
00:52:57 Poslechněme si na závěr několik písní.
00:53:00 A hned ta první bude poučná pro dnešní dobu.
00:53:04 Protože všichni plánujeme, že brzy budeme boháči,
00:53:07 bude dobré si vyslechnout, jak se chovat,
00:53:11 když z chudáka se stane boháč.
00:53:15 HUDBA A ZPĚV
00:53:18 "Když z nuzáka náhle se stane boháč,
00:53:22 tak nikdo neví, kdo je kdo a co je zač.
00:53:25 Neb hned jináč vypadá onen příbuzný,
00:53:29 co ještě včera byl nuzný, dává si z podnosu do nosu.
00:53:35 Těžko pod kožichem Rockefellerů rozeznáte boháče od "šmolerů".
00:53:43 Až každý bude mít miliony, jak rozeznáš lid od šmelinářů?
00:53:50 Ať žije den, kdy zmizí všechny rozpory,
00:53:54 lidi nebudou potvory.
00:53:56 To poněvadž: Z nuzáka se náhle stane boháč.
00:54:13 Když bohatec nechce pracovat, tak je bonviván.
00:54:18 Jo, tak je bonviván.
00:54:20 Ale když chudák nechce pracovat,
00:54:24 tak je vágus, tak je flákač, tak je nežádoucí živel,
00:54:28 tak je smrad.
00:54:32 Když boháč pije rum jak vodu, tak má světobol.
00:54:37 Jo, tak má světobol.
00:54:39 Rum když nuzák pije jak vodu,
00:54:43 tak je pijan, tak je chlastoun, je to kořala,
00:54:46 je to důvod k rozvodu.
00:54:50 Když bohatec trpí na slečny, tak je to Don Juan,
00:54:55 jó, je to Don Juan.
00:54:58 Ale nuzák, když trpí na slečny, tak je holkař, tak je proutník,
00:55:03 tak je zvrhlík, zhýralec, nebezpečný.
00:55:10 Ať žije den, kdy zmizí všechny rozpory,
00:55:13 lidi nebudou potvory, to poněvadž:
00:55:17 Z nuzáka se náhle stane boháč."
00:55:32 "Na poplach mi srdce zvoní, jen proto, že vy jste tu.
00:55:39 Však není-li tu ta, kterou mám tak rád,
00:55:42 tak mám rád tu, která je tu.
00:55:46 Na komety žhavém chvostu, ve sladké hořím muce.
00:55:54 Líbat nelze-li tu líbeznou ruku, tak líbám ruku při ruce.
00:56:33 Na poplach mi srdce zvoní. Zvoní jako popelář.
00:56:40 Však laskat nelze-li laskavou tu tvář,
00:56:44 laskám tvář, jíž jsem tváří v tvář.
00:56:47 Jediná je láska moje, ať si si je, kde si je.
00:56:55 Když není na dosah její hebká šíje,
00:57:02 šije se mnou jiná šíje."
00:57:08 "Už nad mou kolébkou táta můj říkával:
00:57:20 Jen párkrát zaprší, abych tě vydával.
00:57:30 Poslouchej jako pěna, zazpívám ti do věna,
00:57:38 tu písničku, kterou mně učila ozvěna.
00:57:53 Tam, tam, tam za tou duhou,
00:58:00 za modrou horou a snad ještě dál,
00:58:06 tam, tam, tam za tou duhou,
00:58:13 tam žije ten, o němž sen se mi zdál.
00:58:27 Srdce své jsem vzala a do šátku dala,
00:58:34 přes modrou horu se za duhou vydala.
00:58:40 Kdyby sníh duhu zavál, za duhou půjdu dál,
00:58:47 srdce své dám tomu, o němž sen se mi zdál.
00:58:59 Tam, tam, tam za tou duhou,
00:59:03 za modrou horou a snad ještě dál,
00:59:07 tam, tam, tam za tou duhou,
00:59:11 tam žije ten, o němž sen se mi zdál.
00:59:19 Tam za tou duhou,
00:59:22 tam za tou duhou,
00:59:26 tam žije ten, o němž sen se mi zdál."
00:59:42 "Prý, kdo nemá rád, má prý teda smůlu,
00:59:49 ten, kdo nemá rád, je jak plot bez kůlů.
00:59:56 Jak bez ucha džbán, jak bez pěny pivo,
01:00:03 cukrem si solí a všechno zasmolí, kdo nemá rád.
01:00:10 Kdybys ty Eva byla a já kdybych byl had,
01:00:14 to by ses podivila, jak by, jak by mě Adam neměl rád.
01:00:20 Jen ten kdo má rád, tomu karta padá,
01:00:27 jen ten, kdo má rád, jen toho mám ráda.
01:00:34 Ty vesmír jsi můj a ty jsi můj Einstein,
01:00:41 lidi jsou lidi a do lidí vidí jen, kdo má rád."
01:00:55 -Náš dnešní pořad je u konce...
01:00:58 -Já děkuji tedy Heleně za pomoc a mohu jen potvrdit její slova.
01:01:02 Je to konec i tohoto pořadu
01:01:04 a já už se těším příště s vámi na shledanou.
01:01:25 Titulky: Kristýna Derzsiová, Česká televize, 2021
Na počátku devadesátých let vznikl televizní cyklus, který divákům připomněl pořady Československé televize z 60., 70. a 80. let, zvláště ty, které dlouho nemohli vidět. Můžete se s nimi znova potěšit právě teď na programu ČT 3.
