Ladislav Rychman vám ve střihovém pořadu z archivu Československé televize připomene tyto pořady: Výběr písniček uvádějí Zdeněk Svěrák a Jiří Hrzán, Groteska o společenských pravidlech, Sto dukátů za Juana a něco navíc (1994). Účinkují: M. Kopecký, O. Kaiser, V. Špinarová, J. Molavcová, V. Neckář a další. Režie L. Rychman
00:00:01 TROCHA ŠAFRÁNU Z TELEVIZNÍHO ARCHIVU
00:00:21 -Dobrý večer.
00:00:23 Rád bych využil toho, že jsme jistě všichni
00:00:26 po prázdninách a po dovolených dobře odpočinutí,
00:00:29 a pustíme se tedy rovnou do díla.
00:00:31 Budeme se učit létat.
00:00:35 Nevěříte?
00:00:37 Ale vždyť přece, jak praví Ivan Vyskočil,
00:00:39 vždyť přece létat je snadné.
00:00:42 Uvidíme několik písniček z pořadu Kabinet.
00:00:45 A mezi písničkami sledujte pozorně instruktáž docenta létání
00:00:50 Zdeňka Svěráka a jeho snaživého žáka Jiřího Hrzána.
00:00:55 Udělejte si kolem sebe dost místa, hlavně u stropu,
00:00:59 ať prostě nenarazíte.
00:01:01 Takže prosím pozor, odlet, start!
00:01:32 ZPĚV: Hou ou, ke hrám míčky jsou.
00:01:38 Míček dívčí dlaň má rád hedvábnou.
00:01:45 Hou ou, ke hrám míčky jsou.
00:01:52 Míček musí svou roli hrát, hrát tu tvou.
00:01:59 Hou ou, ke hrám míčky jsou.
00:02:05 Míček musí svou roli hrát, hrát tu tvou.
00:02:14 -Dobrý večer, vážení přátelé.
-Dobrý večer.
00:02:17 -Vítám vás v roce 1972 poprvé v Kabinetu.
00:02:23 Dobrý večer.
00:02:25 -Proč při tom tak poskakujete?
00:02:27 -Viděl jste to, zpěvák Viktor Sodoma poletoval jako pírko.
00:02:31 A já tady zatím: hop, trop, krach, žah.
00:02:36 Bžuch.
00:02:39 Jak pytel.
00:02:41 -Vy byste snad chtěl umět létat?
-Já bych strašně chtěl umět létat.
00:02:46 Právě kvůli tomu tady takhle skáču.
00:02:48 -A letadlo by vám nestačilo?
00:02:50 Tyhle přístroje už jsou dnes daleko dokonalejší.
00:02:52 -Ne, prosím, letadlo by mi nestačilo,
00:02:54 já bych chtěl sám osobně jak motýlek z kytičky na kytičku.
00:02:58 -Prosím vás, co by vás na takových hloupostech bavilo?
00:03:01 -Jak motýlek z kytičky na kytičku.
-To myslíte obrazně.
00:03:04 -Ano, to myslím obrazně, jak motýlek z kytičky na kytičku.
00:03:08 -Totiž letec musí mít především tady všechno naprosto v pořádku.
00:03:14 -Nepovídejte.
-Jste si tím jist u sebe?
00:03:17 -Povídejte.
-Tak já bych to s vámi zkusil.
00:03:20 -A co?-No chcete se naučit létat?
-No to bych chtěl.
00:03:24 -Tak upažte.
00:03:27 Připažte.
00:03:29 Upažte, připažte, upažte...
00:03:33 -A vy byste mě mohl naučit...?
-Nemluvit. Nedýchat.
00:03:37 Upažte. Připažte!
00:03:40 Upažte. Připažte.
00:03:43 Upažte. Ukažte.
00:03:48 Víte, že vy máte nádherný tep?
-Myslíte?
00:03:52 -Rytmus mávání také prvotřídní. Vždyť vy vlastně už létat umíte.
00:03:58 -Neříkejte.
-No jistě.
00:04:00 Jde v podstatě o to jenom tuto vaši schopnost rozvinout.
00:04:04 Já bych na to šel tak, mám několik nápadů.
00:04:07 -Pst! Mlčet! Nic neříkat! To musí být jenom mezi námi dvěma.
00:04:11 Jitka Zelenková zpívá píseň Mávej.
00:04:13 ZPĚV:Mávej, vlak už v dálce někde houká,
00:04:17 já vím, jede k nám.
00:04:21 Mávej, všude kolem kvete louka,
00:04:25 vlak už jede, jede k nám.
00:04:28 Já dnes jedu s ním, já dnes jedu s ním,
00:04:32 mávej nám.
00:04:37 Nana...
00:04:45 Nechci dary, nechci růže, tobě dám však bílý šál,
00:04:49 abys ráno, jestli můžeš, zamával.
00:04:54 Mávej, vlak už v dálce někde houká
00:04:58 a já vím, jede k nám.
00:05:02 Mávej, všude kolem kvete louka,
00:05:06 vlak už jede, jede k nám.
00:05:09 Já dnes jedu s ním, já dnes jedu s ním,
00:05:13 mávej nám.
00:05:15 Já zpátky jedu prvním vlakem,
00:05:19 nic mě dál tu nebaví,
00:05:22 zpátky jedu prvním vlakem, který v městě zastaví.
00:05:26 Víc mě nepros, vše je dáno, jedu, než se rozední.
00:05:30 Jedu dřív, než přijde ráno, na vlak čekám mnoho dní.
00:05:34 Lala...
00:05:50 -Vám jistě připadá divné,
00:05:51 proč mě to létání tak najednou zajímá, ale to je tím,
00:05:55 že já jsem zažil nedávno takovou zvláštní věc.
00:05:58 Dokončil jsem film podle povídky spisovatele Karla Čapka
00:06:01 Pan Tomšík, a ten pan Tomšík v tom filmu létá.
00:06:03 Ono se to však dobře píše a jinak se to provádí.
00:06:07 A tak mě oblékli do takového složitého monstra,
00:06:11 ovšem tam ta lana nebyla vidět.
00:06:14 A pověsili mě 15 metrů vysoko nad Prahu.
00:06:20 No a já jsem slyšel, že v televizi je možné všechno,
00:06:23 a tak to tady zkouším, ovšem nevím, nevím.
00:06:25 -Nemluvte a soustřeďte se. Jste dotažen?
00:06:28 -Ano, jsem dotažen.
-Výborně. Připraveni?
00:06:32 -Připraveni.
-Tak tedy k nebi, hoši!
00:06:38 -A teď vzhůru na letiště, kde Věra Špinarová zpívá písničku
00:06:42 Volej, volej.
00:06:44 ZPĚV:A tak prosím, ó, volej, volej,
00:06:52 volej, volej,
00:06:55 ať mám tě blíž.
00:07:01 Ó, volej, volej,
00:07:08 volej, volej,
00:07:12 i lhát mi smíš.
00:07:19 -Volej, volej, volej...
00:07:31 -Ó, volej, volej,
00:07:38 volej, volej,
00:07:41 ať mám tě blíž.
00:07:47 Ó, volej, volej,
00:07:54 volej, volej,
00:07:57 i lhát mi smíš.
00:08:03 Ó, volej, volej...
00:08:17 -Tak, odvahu, chlapče, odvahu.
00:08:21 Levý nosníček trochu nahoru.
00:08:23 Tak. A follow me!
00:08:26 -Co to říkáte?-Folow me, to je letecky "následujte mě".
00:08:30 Kupředu!
00:08:37 Bylo to skvělé, nebojte se.
00:08:40 Šup! Ale jenom ne zády, jenom ne zády,
00:08:43 to jsme si říkali na stohu, zásadní chyba.
00:08:48 Hopla!
00:08:51 Výborně. Ale, ale, to se nám to nepovedlo.
00:08:55 -To se nám to nepovedlo.
00:08:57 -Hlavně jestli jsou špejle v pořádku.
00:09:00 No, budeme to považovat za nultý pokus, ano?
00:09:04 Letěl jste celkem talentovaně, chlapče. Mám z vás radost.
00:09:08 Ještě takových 30 až 40 pokusů a budete lítat jako křepelka.
00:09:12 -Tak ještě jednou.
00:09:14 Však já se dočkám potlesku ohromených davů.
00:09:20 No prosím, takhle si ze mě dělají pořád legraci. Letadýlka.
00:09:27 Co jsem říkal. Děkuju, srdečně děkuju.
00:09:31 -Tady máš od bráchy. Prezent.
-Brácha je velmi hodný chlapec.
00:09:36 -A tady máš něco ode mě.
00:09:41 -I ty, Brute?
00:09:49 A tady další vtipálek mi připravil létací literaturu.
00:09:54 Jan Vyskočil, Vždyť přeci létat je snadné.
00:09:56 Motýlek, Muška, Pád po pádu.
00:10:01 Jen se smějte, však já vím, jak vás překvapím.
00:10:05 ZPĚV: Hej Tony, hej Tony,
00:10:09 už zítra snad já inzerát si dám.
00:10:13 Hej Tony, hej Tony,
00:10:18 můžeš jít a oslovit mě sám.
00:10:39 Já vím, že touha jak Nil je dlouhá
00:10:43 a sny že jsou jen pouhou krůpějí.
00:10:47 Nespěchej příliš, co když se mýlíš
00:10:52 a co když příště pak ti slova scházejí.
00:10:56 Hej Tony, hej Tony,
00:11:01 už zítra snad já inzerát si dám.
00:11:05 Hej Tony, hej Tony,
00:11:09 můžeš jít a oslovit mě sám.
00:11:14 Hej Tony, hej Tony,
00:11:18 už zítra snad já inzerát si dám.
00:11:25 -No a jak jste sami viděli, všechno dopadlo dobře.
00:11:29 Půvabná a krásná Jitka Molavcová nám zazpívala písničku Hej Tony.
00:11:33 A nyní se opět chystáme k překonání přitažlivost zemské.
00:11:38 Gravitace musí býti tentokráte pokořena.
00:11:51 -To bylo pěkné, vidím, že zdárně pokračujete.
00:11:54 -Já už toho nechám.
-Ale copak?
00:11:56 Snad byste teď nepřestal, když máme start na dosah ruky.
00:12:00 -Poslyšte, pane profesore,
00:12:02 nechtěl byste si se mnou takhle jednou někdy náhodou taky skočit?
00:12:06 -Jistě. Proč ne? Třeba hned. Tančím rád a ne špatně.
00:12:13 -Smím prosit?
-Jistě.
00:12:16 Prosím hudbu.
00:12:22 ZPĚV:Kateřino, Kateřino!
00:12:25 -Kvůli tobě půjdu pouští s fatou morgánou si hrát,
00:12:31 s mušketou se skryju v houští, já své soky nemám rád.
00:12:38 Vezmu luk a šíp i kopí, ať se začnou bát,
00:12:43 má lásko, tak mi ruku dej, láskou začal jsem plát.
00:12:50 Kateřino, Kateřino,
00:12:53 ty jsi víno, co mi bere dech.
00:13:00 Kateřino, ty jsi duha,
00:13:03 žádná druhá nemůže mě okouzlit.
00:13:09 Modrý nebe vedle tebe
00:13:13 prosadit se nedovede,
00:13:15 chci tě mít, vrať mi tedy klid.
00:13:19 Kateřino, říkám přímo,
00:13:22 že to víno věčně chtěl bych pít.
00:13:29 -Kateřino, Kateřino!
00:13:32 -A tak dny i noci pádí, jako když se splaší vůz,
00:13:38 nechal jsem ti sny i mládí, tak mě ušetř muk a hrůz.
00:13:45 Nemoc latentní a stálou působí ten Šíp.
00:13:50 Má lásko, tak mi ruku dej, ať se cítím zas líp.
00:13:57 Kateřino, Kateřino,
00:14:00 ty jsi víno, co mi bere dech.
00:14:07 Kateřino, ty jsi duha,
00:14:10 žádná druhá nemůže mě okouzlit.
00:14:16 Modrý nebe vedle tebe
00:14:20 prosadit se nedovede,
00:14:22 chci tě mít, vrať mi tedy klid.
00:14:26 Kateřino, říkám přímo,
00:14:29 že to víno věčně chtěl bych pít.
00:14:34 -Já prosím jsem se oblékl velmi slavnostně,
00:14:37 protože bych vás velmi rád pozval na svoji světovou premiéru.
00:14:40 Ano prosím. Hned to bude, pánové.
00:14:55 Posaďte se prosím.
00:14:58 Prosil bych o slavnostní intimní osvětlení.
00:15:02 Děkuji.
00:15:04 VŠICHNI:Ou!
-Dělám to poprvé.
00:15:13 Všechny oči na mě!
00:15:15 Pozor! Teď!
00:15:18 LETECKÉ MOTORY
00:15:37 -Výborně. On se nad námi nesmí letec dlouho zdržovat,
00:15:41 protože nad námi je vydýchaný vzduch, ale on se vrátí.
00:15:53 Nesahejte mi na něj, prosím vás.
00:16:04 Počínáte si dobře, Jiří.
00:16:06 Ale už byste měl pomýšlet na přistání,
00:16:09 jedete na přídavnou nádrž.
00:16:23 -Dobrý!
00:16:41 -Byla to paráda.
00:16:43 -To se nevidí, to se nevidí.
00:16:46 -Pánové, kdo z vás by se chtěl něčemu takovému naučit?
00:16:51 -Samozřejmě.
-Všichni.
00:16:53 -Všichni. Odložte tedy nástroje.
00:16:55 -Já ti to podržím, já už to umím. Neboj.
00:17:02 -Prosím, základní postoj.
00:17:06 Stoj spatný. Upažit.
00:17:10 A to je celé kouzlo. Plus trpělivost.
00:17:13 -Felixi, nedýchat, nedýchat.
00:17:15 A nyní připažit. Upažit!
00:17:18 -Nedýchat, nedýchat.
-Ale ať si dýchají.
00:17:20 Jsou to začátečníci, ať si dýchají.
00:17:22 -Dýchat, nebo nedýchat?
-Klidně pro začátek dýchat.
00:17:25 Připažit. Upažit!
00:17:27 Připažit. A zrychlujeme. Upažit! Připažit!
00:17:30 Upažit! Připažit. Upažit! Připažit.
00:17:34 -Bez slušného vzorného chování je to dnes, zaplať pánbů,
00:17:39 přece jen poněkud nesnadné.
00:17:42 A tak vám poskytneme několik dobrých rad
00:17:45 a důležitých ponaučení z oboru společenské výchovy.
00:17:49 To vše podle odborníka na slovo vzatého,
00:17:53 pana profesora Jiřího Gutha-Jarkovského,
00:17:57 publicisty, pedagoga
00:18:00 a dokonce člena Mezinárodního olympijského výboru od roku 1894.
00:18:08 Pán sedící vlevo je sám zakladatel novodobého olympijského hnutí,
00:18:13 baron Pierre de Coubertin.
00:18:17 A tak věřím, že pan profesor Guth- Jarkovský by nám jistě odpustil,
00:18:22 že režisér Petr Schulhoff pojal ona společenská pravidla
00:18:26 spíše tak trochu jako grotesku.
00:20:00 -Promiňte, slečno, odpusťte, že obtěžuji.
00:20:06 Je zde prosím volno?
00:20:09 -Jo.
-Děkuji, děkuji, děkuji.
00:20:14 Totiž já bych nerad, abyste si myslela,
00:20:18 že usedaje k vám činím tak v úmyslu obtěžovati vás.
00:20:22 To prosím nikoli.
00:20:26 Jednám tak pouze z těch důvodů,
00:20:28 že jsa unaven, pocítil jsem nutnost odpočinout si.
00:20:37 Zajisté že laskavě přijmete toto mé vysvětlení jako důkaz,
00:20:42 že moje jednání je zcela comme il faut
00:20:45 a týká se pouze odpočinku.
00:20:50 PÍSKÁNÍ
00:21:26 -Tak co, lasice? Jak to je?
00:21:32 -Je to žůžový, frajere.
00:21:36 Nemáš žváro?
00:21:38 -Pro tebe dycky.
-Ď.
00:21:45 -Nůďo, co?
00:21:48 -Ani ne. Dneska eňo něňo.
00:21:53 -No jo, lážo plážo.
00:21:57 -Pardon, promiňte, mladí lidé,
00:22:00 ale nehodlaje naslouchat,
00:22:05 zaslechl jsem maně váš rozhovor.
00:22:09 A tak mě napadá otázečka,
00:22:13 to jste medle právě teď vešli ve známost?
00:22:17 -No. A co má bejt? Medle.
00:22:21 -Strašné, ohavné, přímo odpuzující.
00:22:26 -Hele, vo co mu de?
-O dobré mravy, vážená slečno.
00:22:31 Víte vy vůbec, jak se mladí lidé seznamovali za mých let?
00:22:35 Já totiž něco pamatuji, tomu věřte.
00:22:38 Dovolím si vám dát příklad z katechismu dobrého chování.
00:22:44 Cituji: "Mladík hodlající vstoupit ve známost kupříkladu
00:22:49 s osobou druhého pohlaví, nacházející se na lavičce v parku,
00:22:55 by měl věděti, že slušnost toho veskrze nedovoluje.
00:23:05 Stane-li se však, že mladík onen přece jen v dívce té najde
00:23:09 hluboké zalíbení, tu jest neprodleně povinen vykonati
00:23:14 pozdrav smeknutím, jež dlužno doplniti lehkým úklonem hlavy,
00:23:19 ba i úklonem hořejší části těla.
00:23:34 Při úkonu přisedání mladík dívku nijak neobdařuje úsměvem.
00:23:39 Jenom tenkrát, když osoba pozdravovaná
00:23:42 úsměvem dává nám najevo svoji sympatii,
00:23:46 smíme odpověděti také úsměvem, leč skromným.
00:24:01 Oslovovati však neznámou osobu druhého pohlaví
00:24:05 jest naprosto neslušné.
00:24:08 Proto dívky neměly by odpovídati a vůbec si oslovujícího všímati.
00:24:18 Kdyby oslovující pak projevoval přespříliš troufalosti,
00:24:23 a přesto pokračoval ve svém konání,
00:24:26 obrátí se dívka na nejbližší pomoc,
00:24:30 popřípadě, je-li to nutné, i na nejbližšího strážníka.
00:24:39 I v takové situaci však zůstává v platnosti,
00:24:43 že sedící mladík vždy povstane a zdraví osobu známou,
00:24:48 představenou, či starší, a to za všech okolností.
00:24:55 Je pak zcela samozřejmostí, že ve zdravení neumdlévaje,
00:25:00 zdraví tak dlouho, dokud se v blízkém okolí již nevyskytují
00:25:05 osoby, jimž zdravení přísluší.
00:25:17 Slušné pozdravení jest totiž základem i slušného chování,
00:25:23 jest vizitkou každého člověka.
00:25:27 Proto pozdravem nikdy neskrblíme,
00:25:30 tím spíše, že nic nestojí."
00:25:34 Nuže?
00:25:39 -No jo, to snad bylo dřív, ale dneska?
00:25:43 -Ovšem. Jenže mnohé z toho, co bylo dříve, platí ještě dnes.
00:25:50 -To mě teda podrž.
00:25:53 -To snad abych podle týhle knihy zdravil každého, koho potkám, ne?
00:25:58 -Ó, nikoliv, mladý muži, podle zvyklostí jste povinen
00:26:02 zdraviti osoby známé, případně nadřízené.
00:26:05 Ovšem i tady jsou výjimky.
00:26:09 "Slušný pozdrav jest společností vždy oceněn.
00:26:13 Pamatujeme však, že někdy jest lépe
00:26:17 raději od povinného pozdravu upustiti.
00:26:25 Může se totiž státi, že jsouce na procházce,
00:26:29 nečekaně spatříme osobu důvěrně známou,
00:26:33 jež nachází se právě v situaci pro ni poněkud nepříjemné.
00:26:42 V takovém případě, i když osobu takovou sebelépe známe,
00:26:47 jest lépe nezdraviti, abychom ji neuvedli do rozpaků.
00:26:52 Došlo-li však už k nežádoucímu pozdravu,
00:26:56 budiž tento proveden vždy v míře přípustné.
00:27:04 Tím možno uzavříti kapitolu o zdravení s poznámkou,
00:27:09 že slušné chování nám dodává toho, čeho brus drahokamu,
00:27:15 abychom dospěli ku vypěstění ducha svého."
00:27:22 Máte o čem přemýšlet, mladí lidé.
00:27:34 -Tak co tomu říkáte, osobo druhého pohlaví?
00:27:40 -Tche! Hulváte!
00:27:48 -Pane Vosolsobě! Dobrý den, pane Vosolsobě.
00:27:52 Vás už jsem neviděl. Copak pořád děláte?
00:27:55 -Co bych dělal? Pospíchám.
-Pospícháte, tak, tak.
00:27:57 Všichni pospícháme, každý má málo času.
00:28:01 A copak dělají páni rodiče?
-Co já vím.
00:28:05 -Tak, tak, nevíte.
00:28:08 Pojďte, já vás kousek doprovodím.
00:28:10 -Koukněte, fotr, jestli vy máte čas, tak já se nemůžu zdržovat.
00:28:13 Couráte se jako slimák a já mám fofr.
00:28:17 -Počkat! Stát! Co jsem to slyšel?
00:28:21 To se nestydíte, pane Vosolsobě?
00:28:24 Fotr, já mám fofr, couráte se jako slimák.
00:28:30 Takhle se mluví se starším člověkem?
00:28:32 -Dobrá, promiňte, ale pochopte...-Vy pochopte!
00:28:35 Pochopte, že jste nezdvořák a nevychovanec.
00:28:39 Víte, jak se takový mladý muž musel chovat ke staršímu dříve?
00:28:45 Tady, tady:
00:28:47 "Povinnost pozdravu a zachování úcty k osobám známým,
00:28:52 zejména pak starším,
00:28:56 týče se obzvláště mladíků.
00:29:03 Osloví-li takového osoba starší,
00:29:06 podrží mladík klobouk pozdvižený
00:29:09 a čeká, až osoba oslovující jej vybídne,
00:29:14 aby hlavu opět pokryl.
00:29:18 Což mělo by se státi ze strany osoby slušné co nejdříve.
00:29:23 Pokud se tak nestane, mladík nelení a vytrvá.
00:29:29 Pravidla slušnosti vyžadují ohled a trpělivost.
00:29:33 A jen takto přinášejí kýžený úspěch a uznání ve společnosti.
00:29:45 Pravidla slušného zdravení posléze vyžadují,
00:29:50 abychom, potkáme-li osobu tutéž znovu,
00:29:53 ji neprodleně opět pozdravili smeknutím.
00:29:58 Způsob tento zdá se mnohdy únavný, avšak nelitujme,
00:30:03 zdvořilosti by nikdy nemělo být dosti.
00:30:19 Toto platí pro všechny,
00:30:21 zejména pak pro osoby mladší a méně zkušené."
00:30:28 Tak, tak. Hleďte, jaké z toho pro...
00:30:33 Ale, mladíku, vždyť vy mě vůbec neposloucháte.
00:30:37 -Promiňte, já jsem se jenom koukl.
00:30:42 -Koukl. Ano, ano, vy jste se koukl za tou lepou dívenkou.
00:30:47 -Že je pěkná?
-A to je další chyba.-Proč?
00:30:53 Možná že vy už se za ženskými netočíte,
00:30:55 ale mně ještě není tolik.
00:30:57 -Otáčeti se za osobou druhého pohlaví na ulici je neslušné
00:31:02 a urážející, nehledě k tomu,
00:31:05 že tím můžete způsobit různé nesnáze a karam...
00:31:09 -Hopla.
-Hopla. A karamboly.
00:31:12 Zde v tomto katechismu se praví doslova:
00:31:21 "Mladý muž jdoucí po ulici zásadně neobtěžuje
00:31:26 osoby druhého pohlaví drzými pohledy, ani se za nimi neotáčí.
00:31:33 Jinak může se státi, že otáčejíce se zpátky,
00:31:38 můžeme snadno povaliti osobu jinou,
00:31:41 rovněž se na ulici otáčející či vyskytující.
00:31:47 V takovém případě jest povinností se provinivšího
00:31:51 řádně se omluviti a nikoliv ještě neznámého ke všemu plísniti
00:31:56 a urážeti.
00:32:04 Vyřizovati si posléze účty na ulici formou násilí
00:32:08 je neslušné.
00:32:12 A není-li přípustné mužům,
00:32:14 nemůže být už vůbec přípustné ženám.
00:32:19 Jak vidět, je vždy lépe zdržeti se projevů nevole
00:32:24 a včas se rozumně vzdáliti.
00:32:28 Odcházíme vždy důstojně, paži dámy, kterou provázíme,
00:32:34 nikterak netiskneme.
00:32:37 Je-li však dáma větší než pán,
00:32:40 musí pán paži svou poněkud nadzvednout
00:32:44 a hlavně udržovati krok s dámou."
00:32:52 A vy, mladý muži, také udržujte krok.
00:32:55 Nikdy není pozdě naučit se slušnému chování.
00:33:02 Kde jste? Tady. Co je?
00:33:05 -Přemýšlím.-O čem?
-O vás.-O mně?
00:33:08 -Jestli jste někdy taky vedl dámu pod paží.
00:33:13 -Já? Ne. Nepamatuji se.
00:33:16 -Ani jste nikdy žádnou neoslovil?
00:33:19 -Probůh, jak bych se mohl odvážit!?
00:33:22 Taková neslušnost!
00:33:25 -To tedy chápu, že tenkrát byla tak malá populace.
00:33:30 Poklona.
-Poklona.
00:33:33 OPILECKÝ ZPĚV
00:33:49 -Nazdar, dědo. Cvakni si, tumáš.
00:33:54 To je pravej tuzemskej Hennessy.
00:33:56 -Opilci na ulici rovněž zásadně nepatří.
00:34:00 Neboť i tu se stává, že pohybujíce se na vratkých nohách,
00:34:04 často strčí či povalí kolemjdoucí.
00:34:08 -Koho to tady chceš školit, ty kmete předčasně omládlej!
00:34:14 -Stane-li se, že osoba opilá skutečně do vás strčí,
00:34:19 pak raději pomyslíme si své,
00:34:22 nečastujeme viníka hrubými nadávkami jako... jako...
00:34:27 vy nemotoro či vy nešikovný člověče,
00:34:31 ale řekneme ohleduplně, nečiňte si starosti, dobrý muži,
00:34:36 a jděte pokojně domů.
00:34:39 -Domů, jo?
00:34:41 To bys člověče musel znát moji starou.
00:34:46 Hele, dej mi radši na pivo.
00:34:49 -Prosím.
00:34:51 Osloví-li vás na ulici osoba domáhající se peněžního daru
00:34:55 či jinak žebrající, a hodláte-li jí štědře podarovati,
00:35:00 čiňte tak pokud možno bez okázalosti,
00:35:05 abyste ji neponížili.
00:35:07 Tumáte korunu, dobrý muži.
00:35:11 -Ježkovy zraky!
00:35:14 Já ale musím bejt strašně vožralej.
00:35:24 -Při vejití do domu nechte nejdříve vystoupiti ty,
00:35:28 kteří hodlají dům opustiti.
00:35:31 Je to slušné a potěšíte tím osobu vycházející.
00:35:39 Neučiníte-li tak, je lépe nebrániti se násilí
00:35:43 a raději zdvořile ustoupiti.
00:36:02 Upustí-li dáma nějaký předmět, je třeba onu věc ochotně podat.
00:36:12 Za podobné službičky nečekejte díků ani uznání
00:36:15 a urychleně se vzdalte.
00:36:31 Z toho všeho, co tu bylo řečeno, vážení přátelé, vyplývá,
00:36:36 že zdvořilosti a slušného chování,
00:36:39 kteréhožto bylo dříve v míře přehojné,
00:36:43 nalézáme za dnešních dnů v míře žel velice skrovné.
00:36:50 Ale jak říká pan Guth-Jarkovský,
00:36:53 zamýšlejíce se nad chybami,
00:36:56 konáme prvé krůčky k nápravě.
00:37:04 Děkuji vám za pozornost a na shledanou.
00:38:09 -Každý z televizních diváků ví,
00:38:12 že Miloš Kopecký hrál ortopeda dr. Štrosmajera,
00:38:16 ale ne každý ví,
00:38:18 že Oldřich Kaiser hrál v Divadle na Vinohradech Romea.
00:38:22 A tak nám o tom něco řeknou.
00:38:25 -Prosím.
-Ne, ne.
00:38:27 -No, prosím, já až po vás klidně.
-No ne, začněte, vy jste host.
00:38:30 -Vy jste Romeo. No ano, vy jste Romeo přece.
00:38:33 -To jenom v Divadle na Vinohradech, tady jsem Kaiser.
00:38:36 -Já tu hru znám.
00:38:38 Ne teď, já ji viděl před léty, to je nádherná hra, přenádherná hra.
00:38:42 Je to Romeo a... Jak ona se jmenuje?
00:38:44 -Julie.-No nádherná hra. Oldřich a Julie.
00:38:49 Ten děj je fantastic... Už ta zápletka je nádherná.
00:38:52 Prostě oni se milují, mají potíže, to taky člověk nevidí každý den.
00:38:57 Bylo to krásně secvičené, herci do sebe nevráželi.
00:39:01 Ale vrchol všeho pro mě byl, v závěru, jak přijde on,
00:39:05 už celý černý, a jak ji škrtí, to byla paráda.
00:39:09 -Počkejte, to si s něčím pletete. To je zase Otello.
00:39:13 -No počkejte, je to ta hra o tom, jak on je pod balkonem
00:39:17 a má obrovský nos a ten druhý mu napovídá
00:39:20 a on furt hledá peníze poněvadž je strašně lakomý?
00:39:23 -Ale ne, ne, klid, ne, klid. Já to uvedu na pravou...
00:39:26 -Já si to pletu, říkáte?
-Jistě, vy si to pletete.
00:39:29 -A s čím si to pletu?
-No, s čím si to pletete.
00:39:31 Počkejte, klid, uvolněte se.
00:39:34 Romeo a Julie, to přece musíte znát.
00:39:36 -No, znám.
-Romeo a Julie.
00:39:38 To je přece kus.
00:39:40 -Ta Julie, co? Měla by být. Julie, ta má být kus.
00:39:43 -Jo, to taky je, ale já myslím celá hra jako celek, rozumíte?
00:39:47 -Ano.
-A to je přece... O čem to je?
00:39:50 To je o veliké lásce.
00:39:52 -Povídejte, to já rád slyším, to já rád poslouchám, povídejte.
00:39:55 -No láska, co je to vlastně láska?
00:39:57 To je šílenství, to je krásné šílenství,
00:39:59 které vlastně odbourá všechny zábrany, hradby.
00:40:02 Šílenství, které si troufá.
00:40:04 Najednou oni nemají problémy. To je krásné, oni nemají problémy.
00:40:09 -Hm, já vám začínám rozumět.
00:40:11 No láska, láska. Kdo řekl láska, řekl překážky.
00:40:15 Žádná velká láska není bez překážek, to si pamatujte.
00:40:19 Já přijdu domů, žádné překážky, taky z toho nic nemám, že jo?
00:40:23 Kdežto tadyhle, ty dva rody jak se nenáviděly, víte?
00:40:28 Já jsem byl tak napjatý. No překrásné, překrásné.
00:40:32 -Dobře, ale to není to hlavní přece.
00:40:34 -A co je hlavní?
-Tady je hlavní ta láska.
00:40:37 To šílenství těch dvou. Těch dvou krásných lidí.
00:40:40 -Jednoho hrajete vy, jo?
-Ano, jednoho hraju já.
00:40:44 Já měl to štěstí, že jsem to šílenství zažil.
00:40:46 -Já vám začínám rozumět...
-Víte, co vám ještě řeknu?-No?
00:40:50 -Že kdyby člověk neměl to štěstí prožít alespoň zlomek
00:40:54 té velké krásné lásky, toho šílenství,
00:40:57 tak si myslím, že by vlastně na tom světě ani nebyl.
00:41:02 -Něco na tom je.
00:41:04 A teď mně teprve dochází, sledujte mě, jak ten autor byl moudrý,
00:41:09 že oba dva nechal zemřít.
00:41:11 Podívejte se, sledujte to.
00:41:13 Představte si, že oni by nezemřeli a žili dál, co by se stalo?
00:41:17 Tak by se vzali, no.
-No.
00:41:20 -Vzali by se, nakonec on by ji stejně škrtil třeba kvůli penězům.
00:41:24 No a co?
00:41:26 Věřte mně, velcí milenci musí skončit tragicky,
00:41:29 aby neskončili špatně.
00:41:32 -To jste řekl moc hezky. A myslím, že vám taky rozumím.
00:41:35 Poslyšte, tak mě napadá, proč vy jste vlastně nikdy nehrál Romea?
00:41:40 Tak ano, jistě, chápu.
00:41:42 -Já v té době hrával Quasimoda.
00:41:46 -No ne, ne, dneska Quasimoda ne, ale když jsme u toho Romea,
00:41:51 co kdybyste si ho zahrál teď? Já vám dám tu šanci.
00:41:54 -To nejde.-Jak to?-To byste mně musel půjčit exteriér.
00:41:58 -No to zase nemohu. Ale víte, co vám můžu půjčit?
00:42:02 -Aspoň nějaké peníze.
-Ne, to zase nechci.
00:42:04 -Tak co?
-Svůj hlas.
00:42:07 -No výborně, tak jo, já to zkusím. Hlas mi půjčíte.
00:42:10 -Ale vrátíte mi ho?
-No ovšem.
00:42:16 -Však tiše. Co to svítá nade mnou?
00:42:20 V tom okně východ je a Julie slunce.
00:42:25 Vstaň slunce spanilé a doraz lunu,
00:42:30 jež beztoho už bledne závistí,
00:42:33 žes mnohem krásnější, ač její služka.
00:42:38 No, perfektní.
-Šlo by to?
00:42:40 -Šlo by to. Konkurence.
-Hlasově bych to utáhl.
00:42:43 -Ano, perfektní.
-A co vy na oplátku?
00:42:46 Co kdybyste na malou chvíli zkusil být ortopedem?
00:42:52 -Dobře, beru.
00:42:56 -Zase sis Ireno, půjčila peníze.
00:43:00 Těším se, až mně je budeš vracet.
00:43:03 Ale protože to nebude nikdy, asi se už nepotěším.
00:43:07 Kdyby hloupost nadnášela, létala bys jako holubička.
00:43:14 -Dobrý?-Jo. Vy jste byl lepší, než já.
00:43:18 -V těchto dnech se dožívá významného životního jubilea
00:43:22 skladatel, jehož melodie všichni dobře známe,
00:43:25 ale co je podstatnější, máme je všichni rádi.
00:43:30 Zdeněk Petr,
00:43:32 který se nyní dožívá své 75ky, byl,
00:43:36 a já to raději přečtu, protože je toho mnoho,
00:43:40 byl už ve svých dvaceti letech redaktorem
00:43:42 v nakladatelství R. A. Dvorského,
00:43:45 později dlouholetým pracovníkem v Československém rozhlase
00:43:49 a vydavatelství Supraphon a tak dále a tak dále.
00:43:53 To zní samozřejmě všechno tak trochu slovníkově a škrobeně.
00:43:58 Zcela jinak zní jeho hudba.
00:44:03 Pojďte s námi teď na náves jedné malé španělské vesničky
00:44:08 a zcela určitě ucítíte omamnou vůni pomerančů.
00:44:30 ZPĚV:V zahradě pomeranč voní, pole zlátne kukuřicí.
00:44:37 Vyprahlá růže se kloní jako hříšný před světicí.
00:45:09 Obloha blankytem září, zraje réva na vinicích.
00:45:16 Odněkud do dívčích tváří skočil náhle větroplach smích.
00:45:49 Slunce je zlaté a žhavé, snad jen láska může za ním.
00:45:56 Podal své srdce té pravé, poznal sám, že sám není nic.
00:46:30 -Tak takhle poněkud ironicky vyzněla první scéna
00:46:34 z televizní inscenace hudební komedie Sto dukátů za Juana,
00:46:39 pro kterou napsal libreto a texty písní Vladimír Dvořák.
00:46:45 Je zajímavé, že děj této komedie podle předlohy Cervantesovy
00:46:49 vždy tak poněkud ustupoval před zájmem o krásné písně
00:46:53 z této původně rozhlasové hry už z roku 1952.
00:47:00 Staly se prostě hity, evergreeny, každý si je pamatoval.
00:47:06 -Poslyšte, mladý muži, chtěl bych s vámi sjednat slušný obchod.
00:47:11 Postavíte se pod jedno okno, pošimráte to sladké dřevo
00:47:15 a zapějete jímavou milostnou serenádičku.
00:47:20 -Přijde na to, co za to?
00:47:23 -Dovolte věcnou poznámku. Je švorc jak pikové eso.
00:47:28 -Kibic, drž tlamajznu! Zaplatím.
00:47:32 V nejbližší době očekávám jistou sumu.
00:47:35 -Jsem vám k službám hned, jak ji dostanete.
00:47:38 -A Kristýnka zůstane bez písničky, válečný důchodče.
00:47:42 -Ono tu jde o Kristýnku?
-Serenádička pro Kristýnečku.
00:47:46 -Zazpívám ji...
-Na dluh.-Zadarmo.
00:47:50 Ostatně je to za jedny peníze.
00:47:52 -To je fakt. Odprejskni, ty bimbale!
00:47:55 Kristýnka musí vědět, že písnička je ode mne.
00:48:00 ZPĚV: Stejně voní žluté květy šafránu
00:48:05 jako tvoje vlasy, Kristýnko.
00:48:10 Stejnou chuť má vítr, co je po ránu,
00:48:14 jako tvoje jméno, Kristýnko.
00:48:19 Stejnou barvu, jako mívá oliva,
00:48:24 mají tvoje oči, Kristýnko.
00:48:30 Stejně jako nouze mě to bolívá,
00:48:35 když ty nejsi se mnou, Kristýnko!
00:48:42 Stejnou písní jako tlukou slavíci,
00:48:47 tluče tvoje srdce, Kristýnko.
00:48:52 Tobě samo nebe slétlo do lící,
00:48:57 jak jsi krásná, moje Kristýnko!
00:49:02 Jak je hladké portugalské hedvábí,
00:49:07 hladší je tvá paže, Kristýnko.
00:49:12 Žádná jiná na světě mě nevábí,
00:49:17 já chci jenom tebe, Kristýnko.
00:49:25 Tolik jasu žádná hvězda nemívá,
00:49:30 kolik je ho v tobě, Kristýnko.
00:49:35 Tobě snad i v noci světla přebývá,
00:49:40 věnuj mi ho trochu, Kristýnko.
00:49:46 Hezčí nežli karafiát v zahradě,
00:49:50 hezčí je tvůj úsměv, Kristýnko.
00:49:55 Mám tě rád a ostatní je nasnadě,
00:50:01 chci být navždy s tebou, Kristýnko.
00:50:08 -Roli Juana, pronásledovaného a prchajícího před inkvizicí,
00:50:12 zahrál tehdy Ladislav Županič.
00:50:15 A služku Kristýnku, která právě tou písní měla
00:50:19 zaručenou popularitu, hrála Kateřina Frýbová
00:50:22 a zpívala Pavla Břínková.
00:50:27 -Ale proč tu není Juan?
00:50:31 Co se to vlastně se mnou děje?
00:50:34 Mám ho ráda? Nemám?
00:50:41 ZPĚV: Přišlo to tak znenadání
00:50:45 jako bouře bez mračen.
00:50:49 Kapesníčku na mé dlani,
00:50:52 proč jsi pláčem zamáčen?
00:50:57 Jste vy slzy z mého zmatku,
00:51:01 jste vy slzy ze štěstí?
00:51:05 Srdce chtělo na zahrádku,
00:51:09 došlo jenom k rozcestí.
00:51:15 Tak já nevím, mám ho ráda,
00:51:20 nebo se mi něco zdá?
00:51:25 Hádám, jak se karta hádá,
00:51:29 dokud někdo nerozdá.
00:51:33 Tak já nevím, je to láska,
00:51:38 nebo jenom chuť ji znát?
00:51:43 Se slůvkem se srdce laská,
00:51:47 má mě, nemá, má mě rád?
00:51:52 Ptám se trávy, ptám se květů,
00:51:56 na odpověď nečekám.
00:52:00 A když Juan se mnou je tu,
00:52:04 stačí říct tu jednu větu,
00:52:09 rozplyne se, v čem se pletu,
00:52:13 vidím, že ho ráda mám.
00:52:18 Stačí jeden jeho pohled,
00:52:23 všechno sladší zdá se mi.
00:52:27 Jestli není láska tohle,
00:52:32 není lásky na zemi.
00:52:43 -Kristýnko!
00:52:46 -Hra Sto dukátů za Juana
00:52:48 se stala jedním ze základů české hudební komedie.
00:52:52 K tomu přispěl vtipný a poetický text Vladimíra Dvořáka
00:52:57 a krásné a pamatovatelné melodie Zdeňka Petra.
00:53:02 Tento skladatel složil ještě
00:53:04 mnoho významných hudebních komedií a muzikálů.
00:53:07 Uveďme namátkou jenom Filosofská historie,
00:53:10 Robin Hood, Pan Pickwick.
00:53:12 No a jistě všichni znáte písničku "Ten dělá to a ten zas tohle..."
00:53:18 No samozřejmě, film Císařův pekař a závěrečná finálová písnička.
00:53:24 Jelikož v Šafránu hledáme prameny co nejpůvodnější,
00:53:28 zvolili jsme tuto ukázku z roku 1971.
00:53:32 Ale písně žily dál,
00:53:34 nově upravovány a dalšími interprety zpívány.
00:53:39 Jestliže se vám zdá, že jedna z hlavních písní této hry chybí,
00:53:43 pak máte pravdu.
00:53:45 Uslyšíte ji teď na konci malé směsi
00:53:49 právě ze skladeb Zdeňka Petra.
00:54:01 ZPĚV:Mám jenom jedna ústa a pár obyčejných očí.
00:54:07 Tak proč se za mnou, u sta hromů, pořád všichni točí?
00:54:12 Mám jako každá druhá pouze pravidelnou tvář.
00:54:18 Snad se klenu jako duha, každý civí na tu zář.
00:54:25 Proč? Proč? To je ta otázka, která mě nenechá spát.
00:54:31 Proč mě honí jak běláska? Proč mě chce každý mít rád?
00:54:37 Proč? Proč? To je ta otázka, která mě nenechá spát.
00:54:43 Proč mě honí jak běláska? Proč mě chce každý mít rád?
00:55:04 -Já vím, kdo způsobil, že je dnes plno jara,
00:55:08 Alenka v kočárku se hihňá do dlaní.
00:55:12 Cink, cink a ratata! To moje stará kára.
00:55:16 Aerovka červená ulicí uhání.
00:55:20 Cink, cink a ratata, ulicí uhání.
00:55:32 Zubí se patníky, jak si to kolem šinu.
00:55:36 Chechtá se chocholouš a mává starý hrad.
00:55:40 Tak někdo rozváží mléko či zeleninu,
00:55:43 já vozím náladu, a to já strašně rád.
00:55:48 Cink, cink a ratata, a to já strašně rád.
00:56:09 -Do tmavého převléklo se nebe,
00:56:15 podívej se, šat má děravý.
00:56:20 Posílám ti hvězdy místo sebe,
00:56:25 o tobě mi večer vypráví.
00:56:30 Ve větvích už umlkají ptáci,
00:56:35 za chviličku půjdeš jistě spát.
00:56:41 Vzpomínka se za vzpomínkou vrací,
00:56:46 chci ti ještě pozdravení dát.
00:56:50 Dobrou noc
00:56:54 ti oknem šeptá vánek.
00:57:01 Dobrou noc
00:57:04 ti dá ztichlý sad.
00:57:12 Já ti také přišel přát
00:57:17 sladký spánek,
00:57:22 ale rád bych do tvých snů
00:57:27 sám se vkrad.
00:57:32 Mít tu moc,
00:57:35 já hned bych vybral v snáři,
00:57:42 který sen
00:57:46 ti noc má dnes dát.
00:57:53 Ráno pro nás oba
00:57:56 slunce bude zářit.
00:58:03 Dobrou noc,
00:58:07 nech o ránu si zdát.
00:58:22 -Tak tedy Zdeňkovi Petrovi popřejme do dalších let
00:58:25 všechno dobré.
00:58:27 A vám ostatním, nu však jste to před chvilkou slyšeli, dobrou noc.
00:58:32 No a někdy příště na shledanou.
00:58:35 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2021
Na počátku devadesátých let vznikl televizní cyklus, který divákům připomněl pořady Československé televize z 60., 70. a 80. let, zvláště ty, které dlouho nemohli vidět. Můžete se s nimi znova potěšit právě teď na programu ČT 3.
