Ladislav Rychman vám ve střihovém pořadu z archivu Československé televize připomene tyto pořady: Vyprávění o pouti, Na herecký výlet parníkem vzpomíná V. V. Štech, O lyrickém zloději, Písničky orchestru R. A. Dvorského a něco navíc (1994). Účinkují: M. Horníček, M Šimek, L. Sobota, B. Bezouška, K. Černoch, V. Neckář a další. Režie L. Rychman
00:00:01 TROCHA ŠAFRÁNU Z TELEVIZNÍHO ARCHIVU
00:00:21 -Dobrý den.
00:00:23 Vítám vás, milí přátelé Šafránu v dalším letním měsíci.
00:00:26 Vítám vás, kteří se chystáte na dovolenou,
00:00:30 i ty, kteří už to mají, doufám, že k plné spokojenosti, za sebou.
00:00:35 Léto, horko, šumění vody
00:00:39 a žloutnoucí obilí.
00:00:44 A mezi tím se toulají lidé, kteří mají rádi změnu,
00:00:49 kteří dlouho nevydrží na jednom místě.
00:00:52 Nu a ke štěstí jim stačí kytara v ruce a širák na hlavě.
00:00:57 A když je příliš horko,
00:01:00 pak si lehnu a zasním se.
00:01:04 A chtěl bych se zasnít tak jako Michal Tučný.
00:01:32 ZPĚV: Ó, ladylí, ještě mám fůru času,
00:01:35 mám fůru času, a tak spím v obilí.
00:01:39 A zdá se mi sen plný dívek a dětí,
00:01:43 dívek a dětí a je líný letní den.
00:01:54 Kam půjdu dál, až se probudím a vstanu,
00:01:58 probudím a vstanu, na to ještě nemyslím.
00:02:02 Já spím v obilí a zdá se mi právě sen,
00:02:06 jak přímo z láhve starou režnou popíjím.
00:02:11 Ó, ladylí, ještě mám fůru času,
00:02:14 mám fůru času, a tak spím v obilí.
00:02:18 A zdá se mi sen plný dívek a dětí,
00:02:22 dívek a dětí a je líný letní den.
00:02:26 Ó, ladylí, ještě mám fůru času,
00:02:29 mám fůru času, a tak spím v obilí.
00:02:33 A zdá se mi sen plný dívek a dětí,
00:02:37 dívek a dětí a je líný letní den.
00:02:49 Za chvíli vstanu,
00:02:52 mám ještě
00:02:55 stihnout kdesi cosi,
00:02:58 slyším zvonit kosy,
00:03:02 už mi kosí obilí.
00:03:05 Já vím, strniště
00:03:09 jak nůž do zad tlačí,
00:03:13 děkuju, to stačí,
00:03:17 vzbudili mě právě včas.
00:03:22 Ó, ladylí,
00:03:25 ještě mám fůru času,
00:03:29 mám fůru času,
00:03:32 a tak spím v obilí.
00:03:36 Zdá se mi sen plný dívek a dětí,
00:03:49 dívek a dětí
00:03:53 a je líný letní den.
00:04:16 -Pouť.
00:04:18 Že k létu nevyhnutelně patří pouť, to je jistě každému jasné.
00:04:22 Stánky, atrakce, kolotoče, houpačky,
00:04:26 tu i cizozemská zvířena, opékané buřty a cukrová vata,
00:04:32 mňam, mňam.
00:04:34 Několik zasvěcených slov o takové klasické pravé pouti
00:04:39 vám teď řekne odborník na slovo vzatý, Miroslav Horníček.
00:04:44 -A nejradši vůbec na pouti, já se přiznám,
00:04:47 zatím mi to laskavě podržte, perníkové srdce, to je moje.
00:04:51 K párku perníkové srdce, to patří na pouť.
00:04:55 Tohle je z pouti, to bych musel platit.
00:04:57 Já si vezmu to z lásky, to je zadarmo. Děkuji.
00:05:00 Děkuji vás. Můžu to někomu věnovat, prosím vás?
00:05:04 Můžete to i sníst.
00:05:07 Já miluju pouť, pouť to je pro mě jedno takové slovo,
00:05:10 které ještě voní dětstvím.
00:05:12 Já mám různá taková slova z dětství. Například biák.
00:05:16 Člověk vidí různá díla kinematografie,
00:05:18 minulá i současná, ale biák, to je biák.
00:05:22 Když si říkáme mezi kamarády, to musíš vidět, to je biák,
00:05:25 tak už víme asi, o co jde.
00:05:27 Nebo dívadlo. To trošku zavání mým plzeňským žargonem.
00:05:30 Divadlo je něco jiného, ale dívadlo, to je něco, co voní.
00:05:34 A pouť. Cirgus.
00:05:36 Já miluju cirgus, taky říkám "g", taky plzeňština trošku.
00:05:39 Ale to je něco jiného než cirkus. A cirgus je taky něco jiného.
00:05:43 A pouť! Joj! Víte, ono se říká, že na pouti jsou
00:05:46 takové laciné atrakce, laciné zboží a tak dále.
00:05:49 Omyl, to má být, já myslím, to patří na pouť.
00:05:53 Člověk totiž musí vědět, na co jde nebo co ho čeká a taky se naladit.
00:05:57 Třeba když jdu na koncert, tak se naladím na koncert.
00:06:00 Když jdu do cirkusu, tak do cirkusu,
00:06:02 když na hokej, tak na hokej.
00:06:04 I před obrazovkou já musím vědět, co mě čeká.
00:06:07 Když zaslechnu Zelená je tráva, vím, bude fotbal.
00:06:10 A když zaslechnu sonorně laděný hlas Milana Friedla,
00:06:14 vím, Hudba z respiria, tak se musím zase naladit jinak.
00:06:18 A pouť je pouť. Tam patří laciné atrakce.
00:06:21 Já je miluji. Tam patří papírové růže do střelnice.
00:06:24 Tam patří i ty figuríny, bohužel už ubyly,
00:06:27 jak když se strefíte, kovář tluče do kovadliny
00:06:30 nebo tygr spadne najednou.
00:06:32 Nebo mořská panna.
00:06:34 Samozřejmě, mořská panna,
00:06:36 nevinnost té dámy je už dávno v nedohlednu,
00:06:38 moře možná nikdy neviděla, ale je to mořská panna.
00:06:41 Já chci být na pouti klamán. Nebo dům hrůzy.
00:06:44 Já chci, aby čelisti kostlivců na mě klapaly, abych se bál.
00:06:47 Já chci vidět svalovce, kteří zápasí.
00:06:50 Jeden je krutý šíleně,
00:06:52 pak nastoupí ušlechtilec v masce, ten ho porazí.
00:06:55 Já vím, že mě klamou,
00:06:57 že ta surovost i ušlechtilost toho druhého jsou fingované.
00:07:00 Ale já to chci od pouti.
00:07:02 Já jsem mockrát prošel poutí jako divák, jako kluk,
00:07:05 vždycky se stanu klukem na pouti.
00:07:07 Ale jednou jsem málem na pouti účinkoval a dokonce v opeře.
00:07:11 Já jsem byl obsazen do Prodané nevěsty.
00:07:14 Já, který nevydám ani hlas.
00:07:17 Chystala se nová inscenace v Národním divadle,
00:07:19 režíroval to Ladislav Boháč a slyšel,
00:07:21 že si v šatně s Ladislavem Peškem vypravujeme o komediantech,
00:07:25 o klaunech, o šašcích, tak říkal:
00:07:27 "Vy pořád máte takové teoretické řeči, já vás obsadím.
00:07:30 Pešek bude dělat principála, Horníček indiána."
00:07:33 Marně jsme mu to rozmlouvali, marně jsme ho prosili, že ne.
00:07:37 Já jsem říkal: "Já nezazpívám ani tón."
00:07:39 Vehnal mě na zkoušky k takovému korepetitorovi,
00:07:42 který měl trpělivost, ten by naučil zpívat ovci.
00:07:46 Zahrál mně. Ten indián přibíhá.
00:07:49 V orchestru je takový běh, jak přibíhá.
00:07:51 A první jeho věty jsou, do smrti je nezapomenu:
00:07:54 "Pane principál, pane principál, stalo se velké neštěstí.
00:07:57 Franta se opil v dolejší hospodě a za nic nechce dělati medvěda."
00:08:00 On to rozehrál, třikrát mi to sám zazpíval,
00:08:03 pak jsem to zazpíval já, tedy zazpíval... zařval.
00:08:06 On přestal hrát po první větě
00:08:08 díval se chvilku do stropu a povídá:
00:08:10 "No, je říjen, premiéra je v březnu, to půjde."
00:08:13 Já jsem říkal: "Počkejte, já od vás nechci optimismus,
00:08:16 já chci, abyste mě vyhodil. To je nesmysl!"
00:08:18 Ne. Zkoušeli jsme to dál. Dál jsme chodili na ty korepetice.
00:08:21 To víte, že operní pěvci si z nás dělali strašnou legraci.
00:08:24 Hlavně můj přítel Ivo Žídek.
00:08:26 Ten jak mě potkal na chodbě, tak svým hrdinným tenorem na mě řval:
00:08:29 "Tak co? Ještě zkoušíte, stínoherci?
00:08:34 Vás nebude slyšet ani do první řady."
00:08:37 Já jsem říkal: "Ne, ne, pane Žídek, jde to výborně.
00:08:40 Že prý jsem nadaný, je to dobrý."
00:08:42 A když už se blížila, tedy ještě se neblížila premiéra,
00:08:45 ale zkoušky pokračovaly, tak mně poradili,
00:08:48 abych se obrátil přímo na dirigenta Kromholce.
00:08:50 Říkali: "Ten si nedá zvorat představení, ten tě vyhodí."
00:08:53 Tak jsem šel za dirigentem a říkal jsem:
00:08:55 "Prosím vás, já jsem ten a ten a mám u vás zpívat indiána.
00:08:58 Poslechněte si mě a uznejte, že to není možné."
00:09:01 Tak on zase rozběhl ten běh na klavíru a já zařval:
00:09:03 "Pane principál, pane principál, stalo se velké neštěstí," atd.
00:09:07 A on, tak jako ten korepetitor, přestal hrát, zadíval se do stropu
00:09:10 a povídá: "Poslyšte, to je výborný. To je výborný!"
00:09:14 Já jsem zbledl, říkal jsem si, tak už jsem v tom.
00:09:17 A on říkal: "To je výborný. Herecky, výrazově to je výborný.
00:09:20 Ale pěvecky jste výš."
00:09:22 Já říkám: "Jak to výš?"
00:09:24 A on říkal: "Ten indián, to je basbaryton a vy máte tenor."
00:09:28 Já jsem říkal: "Pane dirigente, co mám, to vydávám.
00:09:32 To byste museli tu operu transponovat kvůli mně.
00:09:34 To nejde, že jo?" On: "Samozřejmě, že to nejde."
00:09:37 Říkám: "Takže to nemůžu dělat." On: "Bohužel, mně je to tak líto.
00:09:40 Jste tak výborný a nemůžete to dělat."
00:09:42 Tak jsem mu políbil ruku, vylítl jsem,
00:09:45 letím honem do zkušebny,
00:09:47 tam už operáci s napětím čekali, jak dopadnu.
00:09:49 A Ivo Žídek už na schodech na mě halasil:
00:09:52 "Tak co? Vyrazil vás, že?"
00:09:54 Já říkám: "Ano, pane Žídek, nedělám to, je to dobrý."
00:09:57 "Já jsem vám říkal, že by vás nebylo vůbec slyšet."
00:09:59 Já jsem říkal: "Ne, já jsem byl náhodou výborný, ale jsem vysoko."
00:10:02 On říkal: "To je jedno, co jste, ale prostě vás vyrazil."
00:10:06 Já říkám: "Pane Žídek, nevyrazil, přeobsadil, dal mi Jeníka."
00:10:13 Tehdy jsem poprvé viděl, jak Ivo Žídek zbledl,
00:10:17 jak se lekl, že přichází o svou hlavní roli.
00:10:20 A dodneška, vám řeknu,
00:10:22 Bedřich Smetana mi vždycky znovu připomene,
00:10:24 jakmile zazní trubky komediantů,
00:10:26 tak cítím něco jako takové radostné klukovské vzrušení.
00:10:31 -A teď výlet parníkem po Vltavě.
00:10:34 To, že se dnes jezdí parníkem za účelem propagačním,
00:10:38 reklamním anebo pro potěšení nějaké sezvané společnosti,
00:10:42 to konečně není nic tak zvláštního.
00:10:45 Ale ten výlet, o němž teď uslyšíme, ten byl zcela výjimečný.
00:10:50 Bude nám o něm vyprávět přímý účastník,
00:10:54 pan profesor Štech.
00:10:56 V Praze se tehdy konaly divadelní slavnosti
00:11:00 na počest padesátiletého výročí položení základního kamene
00:11:04 Národního divadla.
00:11:06 Tehdy se sem sjela divadelní elita naše i zahraniční.
00:11:12 Byl rok 1918,
00:11:15 půl roku před skončením první světové války,
00:11:20 a rakouská orlice se začala povážlivě naklánět.
00:11:25 -To byl parník,
00:11:28 který byl cele věnován hostům divadelních slavností.
00:11:33 A teď jsme jeli od Palackého mostu na Zbraslav,
00:11:38 kde jedině rodina Bartoňova projevila ochotu
00:11:43 tu početnou společnost
00:11:46 přijmout na Zbraslavi a pohostit.
00:11:49 -Kolik vás bylo?
-No 300!-A jéje. A za války!
00:11:53 -To bylo v době největší bídy,
00:11:57 kdy sehnat sklenici piva nebo vajíčko byla událost.
00:12:03 A teď jsme jeli a celé Povltaví vzbouřené.
00:12:08 Já se pamatuji, jak v Braníku, dodnes když jedu kolem,
00:12:14 vidím takovou zeď, na níž bylo napsáno Hořovské oděvy.
00:12:20 To byla zahrada.
00:12:23 A pamatuju takového strýce venkovského,
00:12:27 jak mával červenobílým praporem na pozdrav té lodi.
00:12:35 A vedle něj stál malý kluk
00:12:38 a držel se tatínka za šosy, takhle.
00:12:42 Přijeli jsme na Zbraslav a tam přišla
00:12:46 městská rada zbraslavská
00:12:50 tyto slavné hosty vítat.
00:12:53 Mezi nimi jako přímo zástupce porobeného národa
00:12:59 byl básník Hvězdoslav s chotí.
00:13:04 Také toho dostal Kvapil do Prahy.
00:13:09 Dva stařičcí lidé,
00:13:12 kteří se těšili obrovitému obdivu a úctě.
00:13:19 A na druhé straně pořád jen si opakovali,
00:13:23 ale doma, ale doma, co bude doma?
00:13:29 Bylo to obdivuhodné odpoledne.
00:13:34 A pak jsme jeli zpátky.
00:13:36 A teď naproti parníku přijely
00:13:40 všechny veslařské kluby pražské,
00:13:45 ve skifech, na kajacích, maňáscích, co kde bylo.
00:13:51 Seřadilo se to podle parníku
00:13:54 a dělalo to takový čestný průvod.
00:14:00 -Poslechněme si jednu z těch typických hereckých historek.
00:14:04 Typickou i tím, jak se dovedou herci, dokonce i v době prázdnin,
00:14:08 vysloveně hecovat a recesně převážet.
00:14:13 Bude nám vyprávět Bohumil Bezouška.
00:14:16 -Já jsem chtěl říct takovou věc zase,
00:14:19 skutečné dobráctví, teda to byli před lety ve Vinohradském divadle
00:14:23 dva kolegové, oba dva výborní herci,
00:14:26 oba dva Vladimíři, Vladimír Řepa a Vladimír Majer.
00:14:30 A jako praví dobráci si taky samozřejmě neudělali nic dobrého.
00:14:34 A jednou takhle, to už byly prázdniny,
00:14:36 Majer byl u Prahy v nějaký vesnici na dovolený
00:14:39 a Řepa ukrad v kanceláři papír
00:14:41 s hlavičkou Městská divadla pražská.
00:14:44 Naťukal na stroji na Majerovu adresu:
00:14:46 "Vážený pane kolego, s politováním vás musím vyrušit
00:14:50 na vašem zaslouženém odpočinku, který trávíte po namáhavé sezóně,
00:14:55 ale provozní nutnost mi nicméně ukládá,
00:14:59 abych za vámi poslal roli Macbetha se žádostí,
00:15:02 abyste se přes prázdniny té roli naučil.
00:15:05 Se zkouškami počítám v polovičce září, s premiérou začátkem října."
00:15:09 A poslal knížku za Majerem do vesničky.
00:15:12 Majer to samozřejmě spolkl, kdo by nespolkl Macbetha,
00:15:16 i když je to těch, bratru 1200 veršů.
00:15:19 Přestal se chodit koupat
00:15:21 a chodil jenom na procházky po lese s brýlemi na nose
00:15:24 a ládoval do sebe ty verše.
00:15:26 A skutečně tedy koncem srpna to uměl, jako když bičem práská.
00:15:30 Jenomže přišla sezóna a pídil se pořád na denním rozvrhu práce,
00:15:34 kdy se začne zkoušet Macbeth.
00:15:36 Půle září, nic, konec září, nic, říjen.
00:15:38 Tak mu ťuklo v hlavě, šel nahoru do kanceláře
00:15:41 a povídá tam slečně:
00:15:43 "Slečno, kdy začne starej zkoušet toho Macbetha?"
00:15:46 Ona povídá: "Pane Majer, jakého Macbetha?
00:15:49 Letos Macbetha vůbec dávat nebudeme
00:15:51 a příští sezónu, pokud vím, tak taky ne."
00:15:54 Tak to Majer poznal, že se stal obětí dobráctví,
00:15:57 a nemusel dlouho hádat, kdo to byl.
00:15:59 Řekl si, to byl ten syčák Řepa.
00:16:01 -Ale je to krutý!
-No je to krutý, no.
00:16:04 A hned se připravoval na odvetu.
00:16:06 Jenomže Řepa celou zimu filmoval v Krkonoších
00:16:08 někde na sněhu nějaké filmové exteriéry,
00:16:11 takže k odvetě příležitosti moc nebylo.
00:16:13 Až takhle když už zase byla okurková sezóna, vedra,
00:16:17 tak Řepa dostal domů tento telegram:
00:16:21 "Prijedte. Nedele odpoledne 16:00 na nadrazi.
00:16:25 Pretacime jednu scenu ze zimnich exterieru.
00:16:29 Vezmete vlastní kozich, sanky a lyze s sebou."
00:16:35 Podpis: "Produkce".
00:16:37 No tak byl krásný pařák, ani mráčku nikde, 30 ve stínu,
00:16:42 Praha vylidněná, lidi tak tu a tam v šortkách a košili.
00:16:47 Ale po peróně na nádraží se procházel
00:16:50 interesantní pán v kožichu, tady měl lyže, tady měl sáňky,
00:16:54 kapal z něj pot.
00:16:56 Lidi se zastavovali, ukazovali na něj jako na blázna,
00:16:59 herci opatrně už vykukovali, poněvadž jim to Majer řekl.
00:17:02 A najednou, když byl perón plný, tak se Majer vynořil a povídá:
00:17:05 "Ježišmarja, Vládíčku, co tady děláš?"
00:17:08 Ten už věděl, kolik uhodilo, tak říkal:
00:17:10 "Ale nic, tady filmaři zvorali nějakou scénu.
00:17:13 Mělo to být na sněhu v zimě,
00:17:15 tak to teď budeme tady někde dělat na naftalínu.
00:17:18 A co ty tady děláš?", povídá tomu Majerovi.
00:17:21 A Majer se na něj koukl a povídá:
00:17:23 "Aby si věděl, já se tady doučuju toho Macbetha, ty blbče!"
00:17:28 -Léto má ovšem bohužel i své stránky stinné.
00:17:33 Zatímco se rekreujeme na plážích nebo hledáme houby v lesích,
00:17:38 vyskytují se lidé,
00:17:40 kteří právě v té době mají nejvíc napilno,
00:17:43 ale jejichž činnost nám právě příliš radosti nepřináší.
00:17:49 Ano, stránky novin, zvláště černých kronik
00:17:53 se plní zprávami o krádežích a bytových loupežích.
00:17:59 Karel Čapek nás svým laskavým pohledem
00:18:03 ve své povídce o lyrickém zloději přesvědčil,
00:18:09 že takový zloděj, správně řečeno zlodějíček,
00:18:13 nemusí být dokonce vždycky tak stoprocentní záporák.
00:18:19 -Komisař Mejzlík v podání Václava Vosky
00:18:22 zde bude za vydatného přispění přítele redaktora,
00:18:25 kterého ztělesnil Felix le Breux...
00:18:29 -...pátrat po poněkud příliš poetickém pachateli
00:18:34 Miloši Nesvadbovi.
00:19:07 NEMLUVÍ
00:19:40 -Jé, to snad ani není možný!
00:19:45 -Nechtěl bys s tím už přestat? Co to, prosím tě, je?
00:19:50 -To je úřední tajemství.
00:19:52 -Uctivá poklona, pánové.
00:19:54 Pan komisař jednu kávu, pan redaktor čtvrtku vína?
00:19:57 -Já jako obyčejně. Co pan komisař, to nevím.
00:20:00 -Jo, jo, kávu, kávu, ano.
-Prosím.
00:20:04 -"Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest,
00:20:08 sedm, osm, devět, deset, jedenáct a dvanáct bije,
00:20:12 to je hodina pro zloděje.
00:20:15 Když jsem ty dveře páčil, někdo po ulici kráčel.
00:20:20 To bych nebyl zloděj, kdybych se bál,
00:20:23 ty kroky šly pořád dál a dál.
00:20:26 Když člověk v takový tmě poslouchá,
00:20:29 slyší, jak mu srdce bouchá.
00:20:31 To srdce sirotek jako já, maminka by nade mnou plakala.
00:20:36 Někdo má na světě neštěstí, já jsem tu tak sám,
00:20:39 to jen myš šelestí.
00:20:41 Myš a já, zloději oba,
00:20:44 proto jsem jí nadrobil kus chleba.
00:20:46 Ona se nechce ukázat, kde je, zloděj se musí bát i zloděje.
00:20:51 Mohl bych toho napsat ještě více, ale ona už mně dohořívá svíce."
00:20:57 -Prosím tě, co to vlastně je?
00:21:00 -Tak prosím, pánové, tady je ta káva.-Děkujeme.
00:21:03 -Račte, prosím.
-Děkuju mockrát.
00:21:07 Tak si přestav, člověče,
00:21:10 na dnešek v noci vyloupil nějaký ničema
00:21:13 jeden obchod se smíšeným zbožím v Karlíně, víš?
00:21:16 Co bys tomu řekl, ten všivák tam napsal
00:21:19 a nechal ležet na pultě básničku.
00:21:21 -Ukaž, dej mi to. To bude něco pro noviny!
00:21:24 Uvidíš, že ti pomocí tisku toho taškáře chytneme.
00:21:27 -Počkej, ty jsi se zbláznil.
-Vůbec ne.
00:21:30 To bude obrovská senzace pro celý Karlín, Libeň a okolí.
00:21:34 -No tak na tvé vlastní riziko.
00:21:37 -Nemáš zdání, jak velikých úkolů jsou noviny schopny.
00:21:46 -Zloděj - básník na scéně. Zloděj - básník na scéně!
00:21:52 Literární kritiko, kde jsi?
00:21:55 Múza podsvětí promluvila.
00:21:58 Pustý a umělý podvrh senzací dne.
00:22:01 Prokristapána, ten Zach, to je ale pitomec!
00:22:04 Pane Bureš, kolik že toho ten chlap udělal?
00:22:07 -Dva soukromé byty, jeden cukrářský krám, pane doktore.
00:22:11 A pokaždé nechal na místě činu dlouhou báseň.
00:22:17 -Pane redaktore,
00:22:19 už by s tím vaším zatraceným zlodějem mohl být konec!
00:22:22 -Člověče, vždyť my jsme za toho našeho zloděje-básníka
00:22:26 právě v té nejlepší polemice. Musíš mít trochu ohledu.
00:22:29 -Ohledu! Kdo ho má k nám, prosím tě?
00:22:31 Za jediný týden dva byty, jeden cukrářský krám
00:22:33 a tři pitomé básničky.
00:22:35 -No to jsem rád. Otiskneme to.
00:22:38 -Hochu zlatá, chraň tě pánbůh, prosím tě!
00:22:40 To je nadržování zločincům!
00:22:42 Vždyť ten chlap krade už jenom
00:22:44 z takové té probuzené literární ctižádosti.
00:22:47 -Kdepak, ten píše, jen aby ulehčil svému špatnému svědomí.
00:22:55 -No já nevím.
00:22:57 -Tak prosím, pánové.
00:22:59 Tady je ta káva a čtvrtka Ludmily, prosím.
00:23:04 Prosím, pane redaktore.
00:23:06 -Já ti řeknu, člověk opravdu neví,
00:23:09 jestli je to u nich to špatné svědomí,
00:23:12 nebo spíš ta okázalost a chlubivost.
00:23:16 Zvlášť zločinci z povolání, víš, ti by snad praskli,
00:23:19 kdyby se nemohli nějak holedbat tím, co provedli.
00:23:22 -Tak ty myslíš, že je k tomu vede touha po slávě?
00:23:25 -Jo. Já si dokonce myslím, že většina zločinců by vymřela,
00:23:29 kdyby je společnost ignorovala.
00:23:32 Víš, takového pachatele prostě hřeje
00:23:35 ten veřejný zájem, kterému se těší.
00:23:39 -Čili lidé kradou a loupí jen pro tu slávu?
00:23:44 -Ne, to neříkám, to víš, že to dělají pro peníze
00:23:47 nebo z lehkomyslnosti, že ano, nebo vlivem špatných přátel.
00:23:51 Ale jak jednou čuchnou k té aura popularis, víš,
00:23:55 tak najednou propadnou takovému velikášství.
00:23:59 To je jako u politiků a u veřejně činných osob vůbec.
00:24:05 Zkrátka, nýčko mu to musíte nějak zarazit.
00:24:08 -My v novinách? No prosím tě, člověče, jak?
00:24:12 -No napíšete, že ty básničky nestojí za nic.
00:24:15 Že jim chybí to, jak se to jmenuje,
00:24:17 jak se to musí pořád, že se to musí to...
00:24:19 -Ano, forma?
00:24:21 -No vidíš to, forma nebo nálada, co chcete.
00:24:24 Já si myslím, že ten ničema pak přestane krást.
00:24:27 -Ne, ne, to my nemůžeme, když jsme ho tolik chválili.
00:24:30 -Co? V novinách?
00:24:32 -Ale víš co? My mu ty básničky už nebudeme otiskovat. A je to!
00:24:36 -Mohl bych toho napsat ještě více, ale ona už mi dohořívá svíce.
00:24:42 Ona už mi dohořívá svíce! Kdyby dohořívala, jo!
00:24:46 Pane Bureš, všecky ty rýmovačky tímhle končí?
00:24:49 -Všechny, pane doktore.
00:24:52 -No a kolik bylo těch krádeží za posledních 14 dní?
00:24:55 -No to máme dva byty, dva krámy, jedna trafika,
00:24:59 celkem pět, pane doktore, i s příslušnými básněmi.
00:25:05 -Teď už pan redaktor Zach mlčí, a co je nám to platné?
00:25:09 Polemiky pryč, ale literární ambice zůstaly.
00:25:14 -Na mou duši jsem od té doby neotiskl už ani řádku,
00:25:18 ale teď nám ty své výplody začal posílat přímo do redakce.
00:25:21 -Nám už dal tři neděle pokoj.
00:25:23 -Jeho poslední básničky nestojí za nic,
00:25:26 teď se začal dokonce opakovat.
00:25:28 To s tou myší jsem četl aspoň šestkrát.
00:25:30 A svíčka, ta mu dohořívá pokaždé.
00:25:33 Zkrátka už se chová pomalu jako profesionál. Sbohem!
00:25:36 -Jo! Pane vrchní, platím!
-Prosím, pane komisaři.
00:25:41 -Tak jsem měl jednu kávu.
00:25:43 -Tak to je jedna káva. A pan redaktor?
00:25:46 -Aha, čtvrtka Ludmilky. Hergot!
00:26:27 -Neotáčejte se, to jsem já.
-Aha! Co byste chtěl?
00:26:32 -Já se vás jdu zeptat, co je s těmi básněmi?
00:26:35 -Člověče, teď přece nejsou redakční hodiny.
00:26:38 Přijďte si zítra v jedenáct.
00:26:40 -A vy mě dáte sebrat, jo? To nejde.
00:26:42 Proč už netisknete mé básně?
00:26:52 -Á, tak to jste vy.
00:26:57 Jo, člověče, to by byla dlouhá kapitola.
00:27:02 Víte co? Tady je zima, pojďte se mnou nahoru!
00:27:10 Bojíte se mě?
00:27:12 -Ne.
-Tak pojďte za mnou!
00:27:41 Pojďte!
00:28:23 Sedněte si, mládenče.
00:28:31 No sedněte si!
00:28:34 -Děkuju.
00:28:43 Proč už teda netisknete mé básně?
00:28:50 -Jo...
00:29:16 Když to tedy chcete vědět,
00:29:20 tak já vaše básně netisknu, protože za nic nestojí.
00:29:25 Tak.
00:29:28 -Ale já myslel...
00:29:31 Já myslel, že nejsou o nic horší nežli ta první.
00:29:36 -No, ta první, ta ještě ušla.
00:29:40 Byl v ní upřímný cit, rozumíte?
00:29:46 Mělo to intuitivní svěžest.
00:29:51 Mělo to takovou bezprostřednost a sílu prožití.
00:29:58 Mělo to náladu, no prostě mělo to všechno.
00:30:03 Ale ty další, člověče, byly pro kočku!
00:30:07 -Ale vždyť já je psal stejně jako tu první!
00:30:10 -No to je právě to. Vy jste se v nich jenom opakoval.
00:30:14 Zase v nich bylo o myši,
00:30:16 zase v nich bylo, že venku slyšíte kroky...
00:30:19 -Ale vždyť já je slyšel, pane redaktore.
00:30:21 Když někdo krade, tak musí špicovat uši, kdo venku šlape.
00:30:25 -No. A co ta myš?
-Jo...-No?
00:30:28 -O tej myši... Když tam ta myš dycinky je!
00:30:33 Ale, pane redaktore, v té třetí už jsem o ní nepsal.
00:30:37 -Zkrátka a dobře, z vašich veršů se stala pustá literární manýra.
00:30:43 Jo, člověče, úplná profese.
00:30:45 Bez originality, bez inspirace, bez citové obnovy.
00:30:51 No, přítelíčku, to nejde!
00:30:53 Básník... Básník, ten se nesmí opakovat.
00:30:58 -Pane redaktore, když ono je to pořád stejný.
00:31:03 Zkuste to, krást! Ona je jedna krádež jako druhá.
00:31:10 To je těžká věc.
00:31:12 -No je, je, je. Měl byste začít z jinýho soudku.
00:31:18 -Co?
-Hm.
00:31:21 -Jé, snad abych vykrad kostel?
-Ale!
00:31:26 -Anebo krchov.
-Člověče, to nikam nevede.
00:31:31 Víte, na látce tak nezáleží jako na prožití.
00:31:34 Ve vašich verších mně chybí nějaký konflikt,
00:31:38 je to pořád jen takový vnějškový popis obyčejné krádeže.
00:31:44 -Hm, popis.
00:31:47 -Víte co? Vy byste měl objevit nějaký...
00:31:52 nějaký niternější motiv.
00:31:54 -Co?
-Například svědomí.
00:31:59 -Svědomí? To myslíte jako výčitky svědomí?-No.
00:32:04 -A myslíte, že pak ty básně budou lepší?
00:32:08 -Ale to se rozumí, kamaráde, to jim teprve dá
00:32:12 tu psychologickou hloubku a zjitřenost!
00:32:16 -Tak teda děkuju, já to tak nějak zkusím.
00:32:22 No, děkuju.
00:32:27 Ježišmarja, pane redaktore, když já ale nevím,
00:32:30 jestli s tím budu moct krást.
00:32:34 No člověk ztratí tu jistotu.
00:32:36 A to víte, když nemá člověk tu jistotu, tak ho spíš čapnou.
00:32:40 -A kdyby?
-Ježišmarja, pane redaktore!
00:32:42 -Člověče zlatá, co na tom záleží, kdyby vás chytli?
00:32:45 Copak si nedovedete představit,
00:32:48 jaké básně byste psal in carcere et cetenis?
00:32:51 -Kde?-No to je jako v kriminále. To by byla, panečku, inspirace!
00:32:55 -Myslíte?
-No samozřejmě!
00:32:57 Já bych vám jednu takovou báseň z vězení ukázal.
00:32:59 To byste, pane, mrkal.
00:33:01 -Jo? A byla ta básnička v novinách?-To bych řekl!
00:33:04 To je jedna z nejslavnějších básní na světě.
00:33:06 Počkejte, počkejte, já vám ji ukážu.
00:33:09 Napsal ji nějaký pan Wilde.
00:33:11 -Aha.-A jmenuje se Balada ze žaláře v Readingu.
00:33:15 A když to chcete vědět, tak je teď právě ohromně v módě.
00:33:19 -Hm, hm.
-Kampak jsem to jenom...
00:33:22 Á, tady je! Tak, poslouchejte.
00:33:27 Počkejte...
00:33:29 Tady někde to... Aha, tady! Tak.
00:33:36 "Červenou barvu nesnášel, soud krev a víno nach.
00:33:41 Měl krev a víno na rukou, byl chycen s mrtvou, vrah.
00:33:48 S ubohou ženou, již měl rád a zabil v poduškách.
00:33:55 Však každý vraždí, co má rád
00:33:58 a každý jist buď tím,
00:34:01 ti vraždí hořkým pohledem, ti slovem pochlebným.
00:34:06 Kdo sketa, vraždí polibkem, muž smělý mečem svým.
00:34:14 Ten krátce má, ten dlouho rád,
00:34:19 ten prodá, koupí ten.
00:34:22 Ten s mnohou slzou páše čin, ten na rtu ani sten.
00:34:27 Ač každý vraždí, co má rád, ne každý popraven.
00:35:11 No, a tím oknem zmizel tiše jako netopýr.
00:35:18 Je to přece jenom šikovný zloděj.
00:35:24 -Byl to šikovný zloděj.
-Jak to byl?
00:35:28 -Už ho máme, včera v noci se vloupal do jednoho krámu
00:35:31 ve Vysočanech, a tam jsme ho chytli.
00:35:33 -Vystydne vám páreček, pane doktore.
00:35:36 -Pravda. A co tam dělal, pane Bureš?
00:35:38 -Seděl tam u pultu nad kusem papíru a žvýkal koneček tužky.
00:35:42 -Správně, tady ten papír je.
00:35:44 No, vidíš? No pojď se podívat, pojď!
00:35:47 -Ukaž!
-No pojď!
00:35:50 Báseň, no.
00:35:56 -"Každej krade, co má rád."
00:36:01 Dál už nic.
00:36:03 -No!
-Každej krade, co má...
00:36:06 "Tak každý vraždí, co má rád, a každý jist buď tím,
00:36:10 ti vraždí hořkým pohledem, ti slovem pochlebným."
00:36:14 Už vím! To měla být nejspíš Balada ze žaláře v Readingu.
00:36:19 -Jak to balada ze... Odkud to?
00:36:22 -No variace na Baladu ze žaláře v Readingu.
00:36:25 -No, to jo.
00:36:27 Ne, Reading neReading, prostě už to nedopsal, no.
00:36:32 -A kolik může tak přibližně dostat?
00:36:35 -Hm, já to odhaduju tak na půldruhého roku, nepodmínečně.
00:36:42 -Kobka, kobka...
00:36:44 Hrobka. Hrobka!
00:36:49 Žalář! Ža-lář.
00:36:55 Kramář... Kalamář!
00:36:58 Ka-la-mář.
00:37:05 Okovy. O-kovy...
00:37:13 -Buďte zdráv!
00:37:15 -Jé, prokristapána, co vy tady, pane redaktore? Dobrý den.
00:37:20 -Jdu se podívat,
00:37:22 jaké hrozné poměry panují tady v tom kriminále.
00:37:25 Ve vašich básních je to samá vlhká podzemní kobka,
00:37:28 kasematy, mříže, řinčící okovy na nohou, ztuchlý chléb,
00:37:33 cesta k šibenici a tak dále a tak dále.
00:37:36 A jak vidím, vy jste měl k obědu čočku a nechal jste kus uzeného.
00:37:43 A vůbec se mi zdá, že je to tady takový fešácký zánovní kriminál.
00:37:52 Tak co? Kde máte ty řinčící okovy, co jste o nich psal?
00:37:59 -Pane redaktore, vždyť o tom, co tu je,
00:38:02 se nedají psát básně, že jo?
00:38:04 Já toho asi nechám.
00:38:06 -Čeho?
-Obojího!
00:38:09 Toho svýho řemesla i tý zatracený poezie!
00:38:58 -Pokud si tedy my, značně dříve narození,
00:39:02 pamatujeme na letní měsíce
00:39:04 v letech ještě třicátých a čtyřicátých,
00:39:07 víme, že ten, kdo dbal na úhledné oblečení a chování,
00:39:12 si chodíval zatančit při hudbě orchestru R. A. Dvorského.
00:39:19 Tento vždy elegantní dirigent hrával střídavě na terasách
00:39:24 neméně elegantního podniku Barrandov nebo v baru Lucerna.
00:39:30 A tak se podívejme na styl tance a zpěvu této doby
00:39:33 a poslechněme si písničky,
00:39:36 které ostatně znovu přicházejí do módy.
00:39:50 ZPĚV:Na střechách a ve větvích, všude jásot, všude smích,
00:39:54 když se srdce v síti třepetá.
00:39:59 I ten vrabčák to hned ví, natřásá se na větvi,
00:40:03 srdce skáče, zobák štěbetá.
00:40:08 Čím, čím, čím to je, že nedá srdce pokoje,
00:40:12 čím, čím, čimčarara čím.
00:40:16 Čím, čím, čím je to, že je pořád jak zakleto,
00:40:20 čím, čím, čimčarara čím.
00:40:25 To je tím, že někoho mám,
00:40:29 komu já svoje srdce dám.
00:40:33 Čím, čím přesvědčím, že je mým štěstím největším,
00:40:37 čím, čím, čimčarara čím.
00:40:51 -Je zbytečné si ještě něco říkat
00:40:55 o tom, co snad je skryto v srdci mém.
00:40:59 Však přijdeš na to, až si budeš zvykat,
00:41:03 že já jsem někde v světě dalekém.
00:41:08 Děkuji, bylo to krásné, děkuji,
00:41:14 vzpomínku svou ti věnuji.
00:41:19 Vždyť moje srdce máš.
00:41:24 Děkuji, za lásku tvou ti děkuji,
00:41:31 já vím, že znovu najdu ji,
00:41:35 i když mi sbohem dáš.
00:41:41 Mezi milenci to jinak nejde,
00:41:45 i slzy musí být.
00:41:49 Zato ale budem, až to přejde,
00:41:53 tím víc se rádi mít.
00:41:58 Děkuji, bylo to krásné, děkuji,
00:42:04 vzpomeň si, jak tě miluji,
00:42:09 i když mi sbohem dáš.
00:42:26 -Tam nad řekou je chata malá
00:42:30 a v ní jen jedno okénko,
00:42:34 tam ses na mě usmívala,
00:42:38 má modrooká panenko.
00:42:49 Já chci mít rád jen tebe,
00:42:53 ty jsi mé modré nebe,
00:42:57 nemohu v srdci touhu skrývat, jen se dívat,
00:43:01 přitom zpívat sladkou písničku.
00:43:05 A proto stále čekám,
00:43:09 že spolu půjdem někam,
00:43:13 kde dva milence neuvidí nikdo z lidí,
00:43:17 když se stydí dát si hubičku.
00:43:34 -Sám já chodívám rád,
00:43:41 jen sám.
00:43:46 Mám svou samotu rád,
00:43:53 jsem sám.
00:43:58 Sám se vždy usmívám,
00:44:03 sám jen sobě zpívám.
00:44:07 Moje snění nic nezmění, vím.
00:44:15 Sám tím nejvíc získám,
00:44:19 svému štěstí pískám
00:44:23 písničku, tu, kterou jen znám já sám.
00:44:40 Jsem sám.
00:44:53 -Tvých očí, má milá, musím se bát,
00:44:57 vždyť jsi mě zmámila na věky snad.
00:45:02 Rád se do nich dívám a přitom si zpívám
00:45:06 písničku o těch tvých očích kočičích.
00:45:10 Nic mě tak na tom světě neničí
00:45:14 jako ty tvoje oči kočičí.
00:45:18 Ale přec je mám tak rád,
00:45:22 kvůli nim jsem vzhůru častokrát.
00:45:27 Ta jejich barva žlutozelená,
00:45:31 ta pro mě asi něco znamená.
00:45:34 Ani já to dobře nevím sám,
00:45:38 proč se do nich věčně dívám.
00:45:51 -Věřím vám,
00:45:55 má nejkrásnější,
00:46:00 a na návrat váš dál čekám.
00:46:07 Jsem tak sám,
00:46:12 vraťte se ke mně zpět
00:46:16 dřív, než celý svět prohledám.
00:46:24 Noci dlouhé jsou,
00:46:28 když čekám a zpívám hvězdám nad hlavou.
00:46:36 Věřím vám,
00:46:39 že marně nečekám.
00:46:49 -Když je noc a nebe samá hvězda,
00:46:53 cožpak se ti, má panenko, nezdá,
00:46:57 že se do tvých hezkých očí dívám
00:47:01 a že se ti ve snách zpovídám.
00:47:05 Ty máš tak svůdné oči,
00:47:09 až se z nich hlava točí.
00:47:12 Těma očima jak hezké dítě
00:47:16 dovedla jsi říci, miluji tě.
00:47:21 Ty máš tak svůdné rety
00:47:25 jak dva ohnivé květy.
00:47:29 A já dobře vím, až jedenkrát mně sladkou pusu dáš,
00:47:33 že mně to nepostačí, že budu chtíti sladší
00:47:37 anebo ještě radši dvě.
00:47:41 -Půlhodinky jdou, jedna za druhou,
00:47:45 každá pro nás jinou délku má.
00:47:49 Pro jednu z nich snad lze si jenom přát,
00:47:53 ať nám celou věčnost zůstává.
00:47:57 U jiné z nich zas jde pomalu čas,
00:48:01 když člověk na lásku čekává.
00:48:05 Půlhodinka pouhá
00:48:09 málo nebo mnoho znamená,
00:48:13 krátká je či dlouhá,
00:48:16 podle toho, jak se srdci zdá.
00:48:21 Půlhodinka pouhá
00:48:25 věčností je, když tě nevidím,
00:48:29 když nás pojí touha,
00:48:33 pak trvá jen okamžik, to vím.
00:48:53 Půlhodinka pouhá
00:48:57 věčností je, když tě nevidím,
00:49:01 když nás pojí touha,
00:49:05 pak trvá jen okamžik, to vím.
00:49:12 -Půlhodinka pouhá málo nebo mnoho znamená.
00:49:16 Copak půlhodinka, ona někdy rozhoduje třeba jenom vteřinka,
00:49:20 chvilka nepozornosti.
00:49:22 Třeba při koupání.
00:49:24 A věřte mi, milí diváci, že nechci být sýček,
00:49:27 ale jsou mezi námi takoví jedinci, že...
00:49:32 No ale o tom už si raději poslechněte hlášení
00:49:36 bývalé Federální kriminální ústředny
00:49:38 v podání dueta Šimek a Sobota.
00:49:42 -Dobrý večer.
00:49:44 Federální kriminální ústředna vyhlašuje celostátní pátrání
00:49:48 po Jiřím Česílkovi, který je stíhán
00:49:51 pro trestný čin ublížení na zdraví.
00:49:54 J. Česílko bez pracovního poměru,
00:49:57 původním povoláním plavčík a masér,
00:50:01 se potuloval v okolí rybníků i koupališť a slabší rekreanty,
00:50:06 zejména mladší ženy,
00:50:09 stahoval s oblibou pod vodu,
00:50:12 kde je dovedně masíroval.
00:50:15 Jedná se zřejmě o duševně narušeného jedince,
00:50:19 o čemž svědčí i to,
00:50:21 že v celém kraji soustavně skupoval hrnečky s pokličkami.
00:50:27 -Jiří Česílko, přestože se těšil
00:50:30 dobrému fyzickému zdraví,
00:50:33 vyhýbal se v posledních 20 letech jakémukoli pracovnímu poměru.
00:50:39 Živil se prodejem nezákonně získaných ryb,
00:50:44 za které lákal z důvěřivých občanů tuzexové bony.
00:50:51 Jiří Česílko je střední, spíše menší postavy.
00:50:58 Má silné smyslné rty,
00:51:03 velké šedozelené oči,
00:51:06 zelené vlasy, drobné prsty
00:51:10 na konci oteklé do bambulek
00:51:14 od věčného přešívání kabátku a bot na vrbě,
00:51:19 kde bydlel v hnízdě.
00:51:22 -Naposledy byl viděn ve Vodňanech na náměstí, a to nevkusně oblečen.
00:51:27 Měl na sobě brčálově zelený kabát a na nohou červené polobotky.
00:51:35 Očití svědkové tvrdí,
00:51:38 že si pro sebe mumlal nesmyslně něco jako brekekeke.
00:51:44 -Celostátní pátrání po údajně zmizelém Jaroslavu Drobečkovi
00:51:49 z Vyškova na Moravě,
00:51:51 který byl naposledy zaměstnán jako krmič v místním zookoutku.
00:51:58 -Jaroslav Drobeček odešel z domova 26. března tohoto roku
00:52:02 v pět hodin ráno.
00:52:04 V té době byl 160 centimetrů vysoký,
00:52:08 což víme přesně,
00:52:11 neboť ho krátce před tím manželka po menší rozmíšce
00:52:15 pravítkem třikrát přeměřovala.
00:52:17 Měl na sobě pracovní moravský kroj a polobotky z Domu módy.
00:52:23 Na hlavě měl fěrtoch a několik krevních podlitin.
00:52:30 V podpaží nesl Babičku,
00:52:32 v druhé křečovitě svíral F. L. Věka.
00:52:37 Jaroslav Drobeček byl znám jako vášnivý čtenář,
00:52:40 a je tudíž pravděpodobné,
00:52:42 že se potuluje po městských knihovnách,
00:52:45 kde loudí knížky a stravu.
00:52:47 Je možné, že si knížky půjčuje i od osamělých důvěřivých žen,
00:52:52 u kterých společně i s knížkami přespává.
00:52:58 -Jaroslav Drobeček má silné tvrdé zuby.
00:53:03 Bohužel pouze dva.
00:53:07 Nápadný je na něm krásný rovný nos
00:53:11 umístěný šikmo přes obličej.
00:53:16 Pohřešovaný Drobeček má vysoké klenuté čelo,
00:53:21 které postupně přechází v zátylek.
00:53:27 Jaroslav Drobeček je při chůzi silně předkloněn vpřed
00:53:31 a při běhu střídá pravidelně ruce i nohy.
00:53:37 Při odpočinku se pase.
00:53:41 V nosní přepáž...
00:53:47 V nosní přepážce má zavěšený
00:53:50 bronzový kroužek s klíči.
00:53:56 Zvláštní znamení nemá bohužel žádné.
00:54:02 Pohřešovaný Drobeček byl naposledy viděn v zookoutku
00:54:05 v 5 hodin a 45 minut, když vstupoval do lví klece.
00:54:12 -Federální kriminální ústředna odvolává pátrání
00:54:15 po zmizelé Josefině Blažkové z Prahy-Ruzyně stíhané pro únos.
00:54:22 Josefina Blažková dne 16. října minulého roku
00:54:26 odcizila pracovníku Pražských komunikací rýžové koště
00:54:30 a odletěla na něm směrem na Karlovy Vary.
00:54:36 Včera však byla zadržena pracovníky lesní správy
00:54:40 v obci Lipka, okres Vimperk,
00:54:43 kde žila v opuštěné hájovně pod jménem Josefina Jagová.
00:54:49 -Naproti tomu pátrání po zmizelé Martě Bobkové,
00:54:54 kterou podle sdělení jejího manžela Pavla Bobka
00:54:59 z Prahy 6 - Břevnova
00:55:02 18. ledna tohoto roku vzal ďas, dosud trvá.
00:55:12 -Tak tedy pozor, hlavně vy, milé dámy,
00:55:15 při koupání i při půjčování knih.
00:55:19 A s vámi se všemi se těším při dalších číslech Šafránu
00:55:22 na shledanou.
00:55:26 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2021
Na počátku devadesátých let vznikl televizní cyklus, který divákům připomněl pořady Československé televize z 60., 70. a 80. let, zvláště ty, které dlouho nemohli vidět. Můžete se s nimi znova potěšit právě teď na programu ČT 3.
