Ilja Racek vám ve střihovém pořadu z archivu Československé televize připomene tyto pořady: Jazzový herbář, Na zapřenou, Hugo Haas v Praze a něco navíc (1993). Účinkují: L. Hulan, Z. Štěpánek, L. Pešek a další. Režie F. Seidl
00:00:22 Dobrý večer.
00:00:23 Tohle je herbář, jinak bylinář, velmi užitečný,
00:00:28 od Petra Ondřeje Mattiola, nejprv v latinské řeči sepsaný
00:00:34 a pro obecné dobro obyvatelů Království českého,
00:00:39 na českou řeč od doktora Tadeáše Hájka z Hájku přeložený
00:00:44 a vůbec všechněm vydaný.
00:00:47 Ta kniha byla jistě velice znamenitě užitečná,
00:00:50 zvláště když při konci přidáno krátké naučení
00:00:55 a zpráva o rozličném destilování a pálení.
00:01:01 Ale my teď budeme listovat v jiném docela zvláštním herbáři
00:01:06 a představíme vám kvítka, která nikde jinde nenajdete.
00:01:11 Pro někoho mají omamnou vůni.
00:01:14 Stačí jednou přičichnout
00:01:16 a propadnete té náklonnosti po celý život.
00:01:18 Jiní zase tuhle vůni nesnášejí, je jim protivná
00:01:22 a nejradši by ten plevel zašlapali.
00:01:25 Proto se taky někdy musely tyto rostlinky pěstovat tajně,
00:01:29 v temných sklepeních a podivných zákoutích.
00:01:32 Ono je vůbec větší spíš kouř
00:01:36 a dusná atmosféra různých klubů, tančíren a lokálů.
00:01:41 No ano, já mluvím o tom tolik milovaném
00:01:44 a tolik nenáviděném jazzu.
00:01:47 Těm, kteří si teď zacpávají uši, to vynahradíme jindy,
00:01:50 protože já otevírám jazzový herbář díl 1.
00:02:20 -Dobrý večer, milí přátelé.
00:02:22 Vítám vás velmi srdečně při zahájení cyklu,
00:02:26 který jsme věnovali československé jazzové hudbě.
00:02:29 Bude to cyklus, který se opravdu bude výhradně zabývati
00:02:33 jazzovou hudbou, tedy neuslyšíte v něm žádné populární písničky,
00:02:38 neuvidíte v něm populární zpěváky.
00:02:40 I když zpívat se tam bude.
00:02:43 Hlavně jsme vám chtěli přiblížit celou oblast jazzové hudby
00:02:48 i s její specifickou atmosférou a samozřejmě všechny ty,
00:02:52 pokud možno, nejvýznamnější tvůrce, ať již hudebníky,
00:02:57 nebo skladatele či dirigenty, nebo i publicisty,
00:03:01 kteří všichni tvořili a tvoří historii československého jazzu.
00:03:05 V dnešním úvodním díle si tedy zcela logicky budeme vzpomínat
00:03:10 na začátky, jak u nás v republice jazz začínal.
00:03:20 Tak takhle, milí přátelé, to vlastně u nás začínalo.
00:03:25 Toto je první kniha o jazzu,
00:03:27 která byla napsána již v roce 1927, napsal ji E. F. Burian.
00:03:34 Samozřejmě to nebyla jediná knížka.
00:03:37 Po ní následovala celá řada dalších publikací a dalších knih.
00:03:41 A jedním z těch, kteří o jazzu velmi mnoho začali psát u nás,
00:03:46 se stal doktor Lubomír Dorůžka, zde sedící,
00:03:51 který se věnoval jazzové publicistice velmi mnoho
00:03:55 a napsal toho moc o československém jazzu.
00:03:58 A také jeho zásluhou je,
00:04:00 že o československém jazzu se nejen u nás,
00:04:02 ale i ve světě dost ví.
00:04:05 -Já jsem začínal vlastně už někdy před válkou,
00:04:08 to jsem se marně pokoušel najít místa, kde by hrával Jiří Verberger
00:04:12 a kam by se mně, jako patnáctiletému nezletilému
00:04:15 hošíčkovi, podařilo vklouznout.
00:04:18 A potom za války jsem se seznámil s praotcem
00:04:21 naší jazzové publicistiky Emanuelem Uggé
00:04:24 a s Honzou Šímou, to byl dirigent někdejšího orchestru Gramoklubu.
00:04:29 Ale pochopitelně a současně také s řadou mládenců mé generace,
00:04:32 kteří fandili jazzu zrovna tak jako já.
00:04:36 Začali jsme spolu za okupace vydávat takový pololegální
00:04:40 jazzový rozmnožovaný časopis,
00:04:42 říkali jsme mu "Okružní korespondence".
00:04:44 A z toho se potom po válce stal náš první tištěný časopis Jazz.
00:04:51 Vydával jej tehdy Gramoklub
00:04:53 a Gramoklub byl také pořadatelem
00:04:55 soutěže amatérských jazzových orchestrů.
00:04:59 No a v téhle soutěži, pokud se pamatuji, se na 2. místě umístil
00:05:03 soubor Hootie club, v kterém hrál nějaký pan Luděk Hulan.
00:05:08 -To už je ovšem let. To je moc let, to je rok 1948-9.
00:05:15 Já mám na tuto soutěž velmi pěkné vzpomínky.
00:05:19 Ale jen jsem chtěl k tomu dodat,
00:05:22 já jsem k tomu Hootie clubu došel takovou dost trnitou cestou.
00:05:27 Protože nejdříve rodiče ze mě chtěli mít virtuóza na housle
00:05:31 a potom na piáno a já jsem ani jedno ani druhé nechtěl dělat,
00:05:36 spíš jsem chtěl hrát na basu,
00:05:39 která, nevím proč, mě velmi fascinovala.
00:05:41 Samozřejmě zkraje jako dítě mě bavila rytmická muzika,
00:05:45 spíš to byly pochody, protože to ještě jazz vlastně nebyl,
00:05:49 když, tak to byla jen taneční hudba.
00:05:51 Ale potom, čím dál tím víc jsem se o to staral
00:05:53 a věnoval jsem tomu nejen svůj volný čas,
00:05:58 ale prostě stal jsem se jazzovým fandou a sběratelem desek.
00:06:02 Dostal jsem se do tohoto souboru jakožto tedy amatér zásluhou přátel
00:06:08 a z tohoto souboru mě potom vytáhl doktor Arnošt Kavka
00:06:13 do své kapely v roce 1949,
00:06:16 kdy jsem přestal studovat na gymnáziu,
00:06:19 protože jsem si řekl, že by to bylo zbytečné,
00:06:21 když se stejně věnuji hudbě.
00:06:23 A od té doby jsem potom prošel celou řadou našich předních
00:06:27 jazzových orchestrů.
00:06:29 -Já už jsem těch orchestrů od té doby taky dost viděl a slyšel.
00:06:33 A upřímně řečeno, takový pohled zpátky je teď docela příjemný.
00:06:37 Člověk si při tom uvědomí,
00:06:39 kolik lidí u nás už věnovalo jazzu to nejlepší, co v nich bylo.
00:06:43 Talent, tvůrčí úsilí, čas, no, prakticky vlastně celý život.
00:06:48 Ale kolika lidem dokázalo právě tohleto život zpříjemnit
00:06:53 a nějak obohatit?
00:06:55 Jazz myslím, že se opravdu stal
00:06:56 takovým tím bezprostředním uměním,
00:06:59 které proniká přímo do životního prostředí lidí.
00:07:02 A tak, když se člověk dívá zpátky,
00:07:04 myslím, že stejně jako to říká o jazzu Friedrich Gulda,
00:07:09 mám docela příjemný pocit,
00:07:10 že byl ozubeným kolečkem v té správné mašině.
00:07:14 Ovšem tenhle pocit myslím sdílejí ještě intenzivněji
00:07:18 všichni ti, kteří se na jazzu podíleli opravdu aktivně.
00:07:22 Bylo jich u nás dost a většina z nich je tady s námi ještě pořád.
00:07:27 A já myslím, že je dobře,
00:07:28 že v těch našich programech je můžeme nejen vidět,
00:07:31 ale také je slyšet hrát.
00:07:34 JAZZOVÁ HUDBA A ZPĚV
00:07:45 "Blue skies smilin' at me,
00:07:49 nothin' but blue skies do I see.
00:07:56 Bluebirds singin' a song,
00:08:01 nothin' but bluebirds all day long.
00:08:08 Never saw the sun shinin' so bright,
00:08:10 never saw things goin' so right.
00:08:13 Noticing the days hurrying by
00:08:16 when you're in love, my how they fly.
00:08:20 Blue days, all of them gone.
00:08:24 Nothin' but blue skies from now on.
00:10:02 Blue skies smilin' at me,
00:10:07 nothin' but blue skies do I see.
00:10:13 Bluebirds singin' a song,
00:10:18 nothin' but bluebirds all day long.
00:10:25 Never saw the sun shinin' so bright,
00:10:28 never saw things goin' so right.
00:10:31 Noticing the days hurrying by
00:10:34 when you're in love, my how they fly.
00:10:37 Blue days, all of them gone.
00:10:41 Nothin' but blue days from now on."
00:10:50 -Starý evergreen Modré nebe zpíval kdysi náš nejlepší
00:10:53 jazzový zpěvák sochař Václav Irmanov.
00:10:56 A to je Jiří Verberger, nestor našich jazzových pianistů.
00:11:00 A muž za mini basou doktor Jan Hammer,
00:11:03 jinak specialista kardiolog.
00:11:06 A František Kočí, jeden z mála československých
00:11:09 jazzových houslistů, vynikající improvizátor.
00:11:12 Konečně Mirek Vrba,
00:11:14 průkopník československé moderní bubenické školy.
00:11:19 Kde jinde jsme mohli soustředit tento vlastně historický
00:11:22 orchestr starých hvězd, než v bytě doktora Hammera,
00:11:25 v němž již léta letoucí je všechno podřízeno jazzu,
00:11:29 kde této hudbě rozumí snad i pes Nebul a kocour Pusínek.
00:11:33 Ale vklouzněme alespoň na okamžik do rozhovoru
00:11:36 těchto jazzem posedlých starých mladíků.
00:11:39 Poslechněme si,
00:11:40 co povídá pamětník našich předválečných jazzových časů,
00:11:43 mimochodem dobrý přítel Jaroslava Ježka, Jiří Verberger.
00:11:47 -Tak já ti říkám, šestadvacátým rokem jsem slyšel první...
00:11:53 Prvního Ellingtona jsem slyšel jednatřicet.
00:12:00 První desku Cab Callowaye,
00:12:02 která zamotala všem členům Ježkova orchestru hlavu,
00:12:09 že z toho byli úplně vykulený, jmenovalo se Hot Toddy.
00:12:14 -Ano, ano.
-Hot Toddy.
00:12:17 Na to Jarda Ježek seděl, já jsem mu tu desku musel půjčit,
00:12:21 on říkal: "To víš, že zloději kradou vždycky v noci."
00:12:26 A přes noc tu desku opsal, ale obráceně.
00:12:29 Obráceně.
00:12:31 Přesně tak, jak je...
00:12:32 Tap tap tap tap tap tap...
00:12:36 Tak on to udělal...
00:12:37 Tap tap tap tap tap tap...
00:12:42 JAZZOVÁ HUDBA A ZPĚV
00:12:51 "Summertime, and the livin' is easy.
00:13:00 Fish are jumpin' and the cotton is high.
00:13:09 Your daddy's rich and your mamma's good lookin'.
00:13:18 So hush little baby, don't you cry.
00:13:27 One of these mornings you're going to rise up singing.
00:13:35 Then you'll spread your wings and you'll take to the sky.
00:13:44 But till that morning there's a nothing can harm you,
00:13:53 with daddy and mamma standing by.
00:14:39 Summertime, and the livin' is easy.
00:14:47 Fish are jumpin' and the cotton is high.
00:14:55 Your daddy's rich and your mamma's good lookin'.
00:15:04 So hush little baby, don't you cry.
00:15:15 Summertime.
00:15:21 Summertime.
00:15:27 Summertime."
00:15:36 -V slavném Gershwinově Summertimu zahrál Franta Kočí
00:15:40 mimořádně zdařilé houslové sólo.
00:15:42 Nikdo z nás přítomných tehdy netušil,
00:15:45 že to bylo vlastně jeho poslední sólo v životě.
00:15:48 Druhý den po natáčení zemřel, tento výborný hudebník
00:15:51 a milý člověk, tragickou smrtí.
00:15:53 A tak nápad, který se zrodil u Hammerů,
00:15:56 aby se tato kapela starých hvězd sešla ještě někdy v budoucnu
00:15:59 a zahrála třeba i na veřejnosti,
00:16:02 tento nápad mohou realizovat již jen zbylí čtyři jazzoví veteráni.
00:16:06 A tato produkce se uskuteční v bývalém Olympiku,
00:16:09 nyní Ateliéru.
00:16:10 Než vstupovali hudebníci na zešeřelé hlediště,
00:16:13 přemýšleli o tom, jakou skladbou by mohli uctít památku
00:16:17 svého zesnulého kamaráda.
00:16:19 Dohodli se na starém spirituálu,
00:16:21 jak Joshua slavně zvítězil u Jericha.
00:16:24 Ale protože František byl letory veselé a jistě kdyby byl s nimi,
00:16:28 zahrál by si ji s patřičným odpichem,
00:16:31 dopadlo to nakonec opravdu nesentimentálně.
00:16:34 JAZZOVÁ HUDBA A ZPĚV
00:16:36 "Joshua fit the battle of Jericho, Jericho, Jericho,
00:16:40 Joshua fit the battle of Jericho.
00:16:43 And the walls come tumbling down.
00:16:45 Joshua fit the battle of Jericho, Jericho, Jericho,
00:16:50 Joshua fit the battle of Jericho.
00:16:53 And the walls come tumbling down.
00:16:55 You may talk about the king of Gideon,
00:16:58 You may talk about the men of Saul,
00:17:00 There?s none like the good old Joshua
00:17:03 At the battle of Jericho.
00:17:05 Up to the walls of Jericho He marched with spear in hand.
00:17:10 Go blow that ram horn, Joshua cried,
00:17:13 Cause the battle am in my hand.
00:17:16 God almighty then the lamb ram sheep horn begins to blow,
00:17:19 And the trumpets began to sound,
00:17:21 Joshua commanded the children to shout
00:17:23 And the walls come a tumbling down.
00:17:25 Joshua fit the battle of Jericho, Jericho, Jericho,
00:17:31 Joshua fit the battle of Jericho
00:17:33 And the walls come tumbling down.
00:18:56 Joshua fit the battle of Jericho, Jericho, Jericho,
00:19:01 Joshua fit the battle of Jericho
00:19:03 And the walls come tumbling down.
00:19:06 Joshua fit the battle of Jericho, Jericho, Jericho,
00:19:11 Joshua fit the battle of Jericho
00:19:13 And the walls come tumbling down.
00:19:16 And the walls come tumbling down.
00:19:18 And the walls come tumbling down."
00:19:28 -Naopak trochu nostalgická nálada zapanovala při vstupu
00:19:31 do Olympia grillu,
00:19:33 kde dlouhou dobu František Kočí s Jiřím Verbergerem spolupůsobili.
00:19:37 Dnes do tohoto intimně zařízeného prostředí,
00:19:40 tak trochu v anglickém stylu,
00:19:42 přicházíme žel již jen za Jirkou Verbergerem,
00:19:45 naším nejstarším aktivním jazzovým hudebníkem.
00:19:49 Ale i místnosti tohoto útulného podniku mají své místo
00:19:53 v československé jazzové historii.
00:19:56 Před zhruba 20 lety se tady scházelo pravidelně
00:19:58 každé pondělí 200 až 300 jazzových nadšenců.
00:20:03 Ať již hudebníků, nebo fanoušků.
00:20:05 Na tuhle dobu mám velmi hezké vzpomínky,
00:20:08 neboť jsem ta, dnes již legendární, jam session
00:20:11 pomáhal také organizovat.
00:20:15 Protože šlo tehdy o jedinou možnost hrát a slyšet u nás živě
00:20:18 jazz na veřejnosti, býval tenkrát každé pondělí
00:20:21 nejen bar přeplněn publikem, ale často i pódium účinkujícími.
00:20:27 Dnes tu bude hrát jen jeden hudebník
00:20:29 před sporadickým publikem,
00:20:31 ale jeho věčně svěží umění stojí za mimořádnou pozornost.
00:20:36 JAZZOVÁ HUDBA
00:23:16 Nechce se ani věřit,
00:23:17 že Jiří Verberger oslaví v příštím roce šedesátiny.
00:23:21 Hudební dráhu začal již v roce 1936
00:23:24 s tehdy slavnou skupinou Blue Music.
00:23:27 Tenkrát se také spřátelil s Jaroslavem Ježkem.
00:23:30 V roce 1947 nadchl Jiří světoznámého amerického kritika
00:23:34 a publicistu Johna Hammonda,
00:23:36 mimochodem objevitele tak slavných jazzmanů,
00:23:39 jako třeba Benny Goodmana, Count Basieho a dalších.
00:23:42 Hammond chtěl Verbergera importovat do Ameriky,
00:23:45 což byla čest, které se nedostalo hned tak nějakému Evropanu.
00:23:49 Pro jeho vřelou hru na klavír a hlavně charakteristický zpěv,
00:23:53 říkali mu Bílý negr, skoro bych řekl, že to bylo trefné přirovnání.
00:23:59 Posuďte sami.
00:24:01 HUDBA A ZPĚV
00:24:02 "Everyone is saying hello again,
00:24:07 Why should we say goodbye?
00:24:14 Everyone is feeling that glow again,
00:24:20 Everyone but you and I?
00:24:26 We shouldnt a breakup at time like this.
00:24:32 Lets wake up and make up with one big kiss.
00:24:40 Down through lover?s lane we could stroll again.
00:24:46 Lets give it one more try.
00:24:52 Everyone is saying hello again,
00:24:58 Why should we say goodbye?"
00:25:03 -Každý říká na shledanou, proč máme říkat sbohem?
00:25:08 Každý cítí žár ten opětovný, proč ne ty a já?
00:25:13 Neměli bychom se rozcházet v této době,
00:25:17 mohli bychom se zase brouzdat uličkou lásky,
00:25:21 pokusme se opět o to.
00:25:24 Každý říká na shledanou, proč my máme říkat sbohem?
00:25:30 "We shouldnt a break up at time like this.
00:25:35 Lets wake up and make up with one big kiss.
00:25:41 Down through lover?s lane we could stroll again.
00:25:48 Lets give it one more try.
00:25:54 Everyone is saying hello again,
00:26:00 Why should we say goodbye?
00:26:07 Why should we say goodbye?"
00:26:15 -Tak na shledanou, milí přátelé. A dobrou noc.
00:27:11 -Myslím, že jsme si nikdy nemuseli stěžovat a naříkat
00:27:15 na nedostatek dobrých herců.
00:27:17 Někteří z nich byli dokonce znamenití
00:27:19 a jenom jazyková bariéra, později komplikovaná i politickou situací,
00:27:25 zabránila, aby je poznali a ocenili i diváci
00:27:28 daleko za hranicemi naší vlasti.
00:27:31 Jedním z těch opravdu velikých herců byl Zdeněk Štěpánek.
00:27:37 To byl herec bohatýr, herec "bard",
00:27:40 jistě si o něm někdy řekneme víc.
00:27:41 Ale teď se podíváme, vlastně poprvé v Šafránu,
00:27:45 na Zdeňka Štěpánka už v roli staříka z Čechovovy povídky.
00:28:21 -Ano, pánové, nebyl jsem v nové gubernii nijak dlouho.
00:28:25 Vyjel jsem si zase na jednu z těch tajných kontrol,
00:28:28 když mě cestou posedla taková zábavná myšlenka.
00:28:32 Zeptat se náhodného vozky, co se mezi lidmi o mně povídá.
00:28:53 Jestlipak znáš Posudina?
00:28:56 -Abych neznal. Znám ho přece.
00:28:59 Na to ho sem přece nasadili, aby ho všichni znali.
00:29:05 -A co mu?
-No co mu...
00:29:08 Vyzná se ve svých věcech, no.
00:29:11 Což o to, nejsou to ani dva roky,
00:29:13 co sem přišel a nadělal tady práce.
00:29:16 Jéjejéje.
00:29:18 -Co tak například zvlášť významného?
00:29:21 -No, zaplaťpánbůh za ty dobrý věci.
00:29:25 Vyrubal tady ze země železnici.
00:29:28 Vystrnadil z našeho okresu toho Chochrjukova, tomu podfukáři,
00:29:32 tý lišce mazaný a vykutálený tady šel každej na ruku.
00:29:37 Ale žádnej na něj nemohl.
00:29:38 Ale jak přišel Posudin, jen se po něm zaprášilo.
00:29:44 A toho nikdo nepodmázne.
00:29:47 Podstrkuj si mu třeba tisícovku, ale duši si kvůli tobě nezašpiní.
00:29:51 Kdepák.
00:29:53 -"Zaplaťpánbůh, aspoň v tomhle mě pochopili.
00:29:58 Výborně."
00:30:00 -A moudrá hlava to je, nijak se nedělá.
00:30:04 A prudkej je, do práce se jenom hrne.
00:30:07 To je hned bim bác a je to.
00:30:10 No pravda, on i ten starej nebyl špatnej.
00:30:14 To byl fešák, jenže tenhle má v hlavě daleko víc fištrónu.
00:30:22 Skrz na skrz dobrej člověk to je. Dobrej.
00:30:27 Až na jedno.
00:30:28 Ouvej, na jedno.
00:30:30 Pijan je to, pijan.
00:30:34 Ochlasta, ajéjej.
00:30:40 -"Kdo mu tohle nakukal?"
00:30:44 Odkudpak víš, že je pijan?
00:30:49 -Pravda, Vaše Blahorodí, já ho opilého neviděl.
00:30:52 Ne.
00:30:54 To už má takovou pověst, víte?
00:30:57 Mezi lidma on nikdy nepije, on chlastá doma.
00:31:00 Ráno sotva vstane, promne si oči
00:31:03 a první, co udělá, že sahá po vodce.
00:31:07 A tak to táhne celej den a přitom mu ani nos nečervená.
00:31:11 To je povaha, víte?
00:31:13 Zavře se ve svý kanceláři a přihýbá si.
00:31:16 A aby si lidi nevšimli,
00:31:18 tak si zařídil ve svém stole takovou zásuvku s rourkou
00:31:22 a v té zásuvce má pořád vodku.
00:31:25 A to stačí jenom se sehnout a cucat.
00:31:29 No a jsi na mol.
00:31:35 -"Kde se to dověděli? Bože na nebesích.
00:31:40 Vědí tohle, bídáci."
00:31:44 -A pak, jak se má k ženskému pohlaví.
00:31:48 Kujon, kujon.
00:31:50 Má jich asi deset těch lehkých sukní.
00:31:53 Prý bydlí u něj v domě.
00:31:56 A Nastasja Ivanovna, ta mu dělá jako správkyni.
00:32:00 A ta druhá, jakpak oni ji volají k čertu...
00:32:04 Ludmila Semjonovna, ta dělá jako písařku.
00:32:08 A ta třetí sukně, ta bydlí v Kačářské ulici č. 18.
00:32:15 -"Zná je i jménem. Mužík.
00:32:19 Kočí, který snad ještě nebyl ve městě.
00:32:24 Jaká podlost, nízkost."
00:32:30 Pověz mi, odkud tohle všechno znáš?
00:32:35 -Od lidí. Mezi lidma se to povídá.
00:32:40 Lidi vědí všechno.
00:32:42 Komorníkovi nebo kočímu jazyk nevyřízneš.
00:32:47 A ještě něco si navykl ten náš Posudin.
00:32:51 Jezdit tajně na inšpekci.
00:32:55 Ten náš starej, jako Chochrjukov,
00:32:58 když někam vyjel, to bylo křiku a řinčení a facek,
00:33:03 až pánbůh brání.
00:33:05 A za to nový, tajnůstkář.
00:33:08 Jak něco uslyší, nenápadně vyjde z domu,
00:33:13 aby si toho úředníci nevšimli a honem, honem na vlak.
00:33:18 A když vystoupí, tak si nenajme poštovský dostavník,
00:33:23 ale honem shání nějakého izvozčika nebo mužíka.
00:33:27 To je jeho.
00:33:28 A pak se celý zabalí a zahalí jako slečinka
00:33:33 a celou cestu sípe jako starý psisko,
00:33:36 aby ho nikdo nepoznal po hlase.
00:33:38 A zatím ho pozná každej, kdo není zrovna na hlavu padlej.
00:33:43 -A jakpak... Jak ho poznají?
00:33:48 -Ale docela jednoduše,
00:33:49 dříve, když dával pasažér po hubě ránu za ranou,
00:33:52 tak to věděl každej, to jede Chochrjukov, no.
00:33:55 A teď, když se shání někdo v zimě, prosím,
00:33:58 v zimě po kuřátku anebo po ovoci,
00:34:01 tak to je jasné, to jede Posudin.
00:34:04 On jináč páchne, mizera.
00:34:09 Ke spaní se ukládá po svém způsobu,
00:34:12 to si lehne na stanici pěkně na divánek a poručí,
00:34:14 aby mu rozsvítili za hlavou ty svíčky.
00:34:19 A tak si lehne a čte, čte a hrabe se v listinách.
00:34:24 To by i slepá kočka poznala, co je to zač, ne?
00:34:30 -"Má pravdu.
00:34:32 Pravdu.
00:34:33 Jak to, že jsem to dřív nevěděl?"
00:34:37 -Chumlej se do čeho chceš a schovávej se jak chceš,
00:34:40 všichni vědí, že jedeš, prevíte.
00:34:45 A čekají.
00:34:47 Posudin ještě ani nevytáhl paty z domu, ale tady už jsou,
00:34:51 když dovolíte, na všechno připraveni.
00:34:54 Ať jsi přijel, Vaše Jasnosti na zapřenou, inkognito,
00:34:59 nebo jak chceš, nás nedoběhneš.
00:35:02 Máme chytrý hlavy tady.
00:35:04 Koukej, všechno máme v pořádku.
00:35:07 Tak je to, tak je to.
00:35:13 Tady máme chytrý hlavy, Vaše Blahorodí.
00:35:17 Vem si třeba, co bylo dneska.
00:35:20 Jedu s prázdným ráno
00:35:22 a najednou proti mně se žene ze stanice lahůdkář.
00:35:26 "Kampak, kampak," ptám se, "Vaše Blahorodí?"
00:35:30 "Ále, vezu tady víno a něco k tomu, do sousedství.
00:35:34 Rajnochovi tam čekají Posudina."
00:35:37 To je dobrý, co?
00:35:39 Posudin možná teprve se vypravuje
00:35:42 a tady už mají nachystaný víno, lososa, sýra a kaviár.
00:35:48 To je, co?
00:35:50 Jede a říká si: "Tak a teď je s vámi amen, pacholíci."
00:35:55 A pacholíci se smějí, dávno všechno zahladili.
00:36:02 -Nazpátek!
00:36:04 Jeď nazpátek, skopče!
00:36:07 -Jedem, hijé.
00:36:23 -"Ano, pánové a od těch dob piji vodku docela veřejně."
00:37:12 -Protihráčem Zdeňka Štěpánka v Čapkově bílé nemoci
00:37:16 byl na divadle i ve filmu Hugo Haas.
00:37:20 Doktor Galén byla jedna z jeho postav vážných,
00:37:23 ale diváci si ho spíš pamatují z rolí veseloherních,
00:37:27 zvláště jako pana Načeradce z Poláčkových Mužů v Offsidu.
00:37:33 Když ho hrál, byl ještě mladý, musel se líčit, musel se vycpávat.
00:37:38 Ale po dramatických životních osudech
00:37:41 a útěku do Ameriky se v roce 1963 vrací do Prahy
00:37:47 starý Hugo Haas.
00:37:50 Reportáž z jeho návštěvy natočil pohotový Karel Pech.
00:38:06 -Když o tom dnes přemýšlím, tak to vlastně všechno začalo
00:38:11 v bytě národního umělce Zdeňka Štěpánka.
00:38:13 Vzali jsme hrst gumiček...
00:38:19 ...telefonní sluchátko...
00:38:22 ...na něj jsme gumičkou připevnili
00:38:25 mikrofon magnetofonu...
00:38:32 ...a pak se přesně v sedm hodin večer ozvalo...
00:38:39 -Máte tady naší rychlou Vídeň.
-Děkujeme.
00:38:44 -Haló, haló?
-Haló?
00:38:46 -Kdo je tam?
-Hugo, to jsem já.
00:38:49 -Kdo?
-Štěpánek.
00:38:50 -To už jsi blízko.
-Já už jsem dostal tvůj lístek.
00:38:57 Takže je všechno zařízený.
00:38:59 -No a kde?
-V Alcronu.
00:39:01 -V Alcronu? Já přijedu v sobotu odpoledne v půl druhý.
00:39:06 A moc se těším.
00:39:08 A jakmile přijdu do hotelu, tak ti zavolám.
00:39:11 -Já budu na nádraží.
-No ty jsi milej.
00:39:14 -A v neděli si vyšetři poledne na oběd u nás, jo?
00:39:21 -Tak jo, tak se moc těším.
00:39:22 -Pane režisére, tady je u telefonu Karel Pech.
00:39:25 -Jo, pane Pech...
00:39:26 -Já poslouchám na druhém sluchátku,
00:39:28 bude tam čekat ještě krom Zdeňka ještě několik herců
00:39:31 z Národního divadla.
00:39:33 -No to se moc těším.
-A taky tam bude kameraman.
00:39:35 Ale oni by tam bejvali přišli všichni, víte?
00:39:38 Ale vy přijedete tak nešikovně,
00:39:41 protože my máme odpolední představení,
00:39:43 ve kterém hraje asi čtyřicet herců, víte?
00:39:46 -Aha.
00:39:46 -Tak tam na vás bude čekat Zdeněček a ještě někdo možná
00:39:49 a taky si vás tam nafilmují.
00:39:50 -Tak se moc těším, pozdravujte všechny a na shledanou.
00:39:54 -16. Listopadu odpoledne číhal televizní štáb na ty,
00:39:57 kdož jdou vítat.
00:39:59 První přišel národní umělec Zdeněk Štěpánek.
00:40:01 -Zdeněčku, prosím tě, co mu řekneš?
00:40:04 -Já nevím, nevím, já asi ztratím řeč.
00:40:06 -Ztratíš řeč?
-Jo.
00:40:08 -To on asi taky bude...
00:40:10 -Totiž nám se nepodaří natočit to, co mu řekneš, víš?
00:40:13 -On taky asi si zažil svý.
00:40:17 Já myslím, že už teď, když se blíží k Praze,
00:40:22 že je mu asi všelijak.
00:40:26 -Tak tam půjdeme.
00:40:27 Zasloužilá umělkyně Olga Scheinpflugová.
00:40:29 Paní Olinko, jak dlouho jste ho neviděla?
00:40:32 -Pětadvacet, čtyřiadvacet let, přes čtyřiadvacet let.
00:40:35 -A co mu řeknete, až ho uvidíte?
00:40:36 -Já myslím, že nic, že budeme mlčet.
00:40:39 No, to víte, on mi hrál ve všech mých hrách.
00:40:42 Jako autorka jsem mu hrozně vděčná.
00:40:44 A vůbec myslím,
00:40:45 že byl můj nejčastější partner vedle Kohouta a Štěpánka.
00:40:48 -Tak tam půjdeme.
-Tak tam půjdeme.
00:40:51 No, my jsme si telefonovali a psali, ale jelikož letím hrát,
00:40:54 tak ho obejmu a je konec.
00:40:56 -Na shledanou.
00:40:58 Zasloužilý umělec Josef Vošalík.
00:41:00 Jak dlouho jste ho neviděl?
00:41:01 -No, já myslím, že je to nějakých už skoro pětadvacet let.
00:41:05 -Těšíte se na něj?
-Ano.
00:41:07 Protože jsme byli velmi dobří kamarádi.
00:41:10 -A co mu řeknete?
-No, co mu řeknu...
00:41:11 Že ho srdečně vítám doma, že jsme se na něj všichni těšili
00:41:17 a že doufáme, že tady od něj něco uvidíme tady,
00:41:20 že nám někde něco zahraje.
00:41:22 -Vy jste se s ním něco nahrál, viďte?
00:41:24 -Nahrál dost, na Vinohradech.
00:41:26 -Tak půjdeme, aby nám neutekl, že?
00:41:28 -Dobře.
00:41:31 -Národní umělec Ladislav Pešek.
00:41:33 -Těšíš se na něj?
-No hrozně, ale jsem dojatej.
00:41:35 Neřeknu ani slovo.
00:41:36 -No to jsem se chtěl právě zeptat, co mu řekneš.
00:41:38 Ani slovo?
-Políbím ho.
00:41:40 -Režisér Antonín Kandrt.
00:41:42 Co mu řeknete, až ho uvidíte?
00:41:44 -No, že ho mám strašně rád a že jsem na něj moc vzpomínal.
00:41:48 -Děkuji vám mockrát.
00:41:51 Co mu řeknete?
00:41:53 -No, že ho vítají nejen herci, ale prostě celé Československo,
00:41:58 že se na něj strašně těší.
00:41:59 Já jsem strašně nervózní.
00:42:00 -Už je tady.
00:42:05 -Nastal zmatek, kdosi nám utrhl spojovací kabel
00:42:08 mezi kamerou a magnetofonem,
00:42:10 takže ústa na obraze budou teď říkat něco jiného,
00:42:12 než to, co uslyšíte.
00:42:14 -...abych tě oficielně přivítal jménem svazu divadelních
00:42:18 a filmových umělců.
00:42:20 -Děkuji.
00:42:21 -...kteří tě srdečně vítají, těší se na tebe.
00:42:23 -Děkuji srdečně.
00:42:24 To mě šíleně těší.
00:42:27 -Já tě vítám za všechny ženský, co tě milovaly.
00:42:32 -Mně šíleně tluče srdce.
00:42:33 -Pane Haas, já se jmenuji Pech, my se známe z telefonu.
00:42:36 -Jéžiš, nazdar.
00:42:38 -Já vám dám, když dovolíte, náš odznak národního divadla.
00:42:41 -Děkuji vám.
00:42:42 -Já jsem ráda, že jsi milovanej.
00:42:45 -Já jsem ředitel Národního divadla.
00:42:48 -Jéžišmarjá, pane řediteli, promiňte, že vám nelíbám ruku,
00:42:50 ale já mám od rtěnek rty.
00:42:54 -Kandrt, nazdar!
00:42:56 Tak co mám teď dělat, abych neudělal faux pas.
00:43:00 Poraďte mi, co mám dělat, abych neudělal faux pas.
00:43:03 -Já ještě jménem Divadla E. F. Buriana vás srdečně vítám
00:43:05 v Praze a ať se tady dlouho zdržíte mezi námi.
00:43:08 -Děkuji vám srdečně.
00:43:09 Na koho z vás se podívám, tak si vzpomenu na nějakou legraci.
00:43:12 Moc vám děkuji všem, že jste přišli,
00:43:15 ani vám nemůžu říct, jak mi je.
00:43:17 Já jsem říkal kamarádovi ve Vídni: "Představte si,
00:43:20 že bych přijel do Prahy a rozčílením by mě trefil šlak,
00:43:24 až bych umřel."
00:43:25 A on povídá: "To udělejte, to bude ohromně efektní."
00:43:28 Já se musím držet, abych se nerozbrečel.
00:43:31 Děkuju mockrát, ani vám nemůžu říct, jak se těším.
00:43:42 -Tak se nás mohou ptát dnešní dvacetiletí.
00:43:44 Hugo Haas narozen 18. února roku 1901 v Brně.
00:43:49 Od roku 1930 do roku 1938 byl sólistou činohry
00:43:54 Národního divadla v Praze.
00:43:57 A hustý seznam rolí jen na pražském Národním divadle
00:44:02 má plné čtyři stránky.
00:44:05 Neméně početný by byl seznam rolí, zejména rolí veseloherních,
00:44:10 v českém filmu z té doby.
00:44:14 A na poslední stránce čteme:
00:44:17 Role konsula Busmana ve hře Karla Čapka R.U.R.
00:44:19 byla poslední postavou Hugo Haase,
00:44:21 kterou hrál na scéně Národního divadla.
00:44:23 Jeho poslední vystoupení před odjezdem do zahraničí
00:44:26 v době nacistického teroru v naší vlasti bylo 27. února 1939
00:44:31 na scéně Stavovského divadla.
00:44:34 -Já jsem chodil na konzervatoř a tam jsem se učil trošku zpívat,
00:44:39 také jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky
00:44:42 a vůbec nikdy jsem se nezajímal o drama, o herectví.
00:44:48 A jednoho dne přišel z ministerstva takový příkaz,
00:44:52 že všichni žáci operní školy a hudební školy,
00:44:55 hlavně z operní školy,
00:44:57 že musejí povinně také navštěvovat deklamaci a mimiku.
00:45:01 Tak jsem si vybral "brutou" řeč,
00:45:04 opravdu jsem to bral tak levou rukou, mně to nezajímalo,
00:45:07 vůbec ne.
00:45:08 A pak přišla ta konečná produkce,
00:45:11 to bylo ve starém divadle v Brně, tak řekli:
00:45:14 "Poslechněte, Haas, vy se musíte trochu nalíčit
00:45:17 a my vám dáme text a tady takový věneček,
00:45:19 tam jsou ty dva sloupy, vy se na to postavte.
00:45:22 A když půjde opona nahoru,
00:45:24 tak stůjte čelem k obecenstvu a říkejte to.
00:45:28 A mně to bylo tak fuk, mně se vůbec neklepaly nohy,
00:45:31 mně to bylo tak jedno.
00:45:33 Byl tam aplaus všech příbuzných, rodičů a tak.
00:45:37 A já jsem se odlíčil a přišel ke mně pan Václav Štech,
00:45:44 ředitel divadla.
00:45:45 A on povídá: "No to mě ohromně těší..."
00:45:48 On byl takový pompézní.
00:45:50 A on povídá: "Já jsem si právě myslel, že byste šel do činohry."
00:45:56 A já jsem to podepsal.
00:45:59 Moje maminka byla na léčení
00:46:01 a tatínek jí napsal: "Hugo je u divadla."
00:46:04 Ona mu napsala: "Ty vole, tobě nemůže člověk nechat ty děti
00:46:06 na chvilku.
00:46:09 Na tebe se člověk nemůže spolehnout.
00:46:11 Jen odjedu, tak uděláš takovouhle pitomost."
00:46:14 -A tak se dostal Hugo Haas k divadlu.
00:46:16 -Já vám řeknu jednu věc, a to říkám úplně poctivě,
00:46:19 že je v tom tolik krásy, když si člověk pomyslí,
00:46:22 že po pětadvaceti letech není zapomenutý,
00:46:26 že si vůbec ještě vzpomenou, že jsem existoval po tom všem,
00:46:30 a tak dále, že jsem opravdu měl takový krásný pocit u srdce, víte?
00:46:35 Chvílemi mám dojem, že se mi to všechno zdá.
00:46:37 Namouduši, to je neuvěřitelné.
00:46:38 To vám nemůžu vylíčit, co to je,
00:46:40 když se po čtvrt století člověk vrátí a rozhlíží se a poznává lidi.
00:46:47 No to je fantastické.
00:46:51 Můj pes ovšem je nafoukaný, dává autogramy.
00:46:55 -Jak se jmenuje?
-Dodo. Dodoušek.
00:46:58 Ale netalentovaný, šíleně. To je takovej vůl.
00:47:02 To není pes, to je vůl, ale k sežrání.
00:47:05 -Byl v Praze přesně týden, od soboty do soboty
00:47:08 a já jsem se snažil být stále s ním alespoň s fotoaparátem
00:47:11 a s magnetofonem,
00:47:12 a tak vám mohu potvrdit jeho nabitý denní program v té době.
00:47:17 Uvítání u ředitele Národního divadla,
00:47:20 převzetí upomínkového alba...
00:47:23 -Já jsem přesvědčený,
00:47:24 že váš celý repertoár má vysokou úroveň
00:47:27 a že vaši herci jsou vynikající.
00:47:30 -...převzetí pamětní medaile
00:47:31 k osmdesátinám Národního divadla,
00:47:33 na jehož oslavu byl do Prahy pozván.
00:47:36 18. listopadu navštívil se svou manželkou slavnostní Matiné
00:47:39 v hledišti Národního divadla,
00:47:41 večer téhož dne se potěšil na představení Prodané nevěsty...
00:47:45 -Při Prodané nevěstě jsem ani nedýchal,
00:47:47 to jsem tam jen seděl a vnímal jsem.
00:47:50 Já jsem to nedovedl pochopit,
00:47:52 že sedím a vidím takové nádherné představení.
00:47:55 -...Rád vyhověl pozvání A. M. Brousila ke dvěma setkáním
00:47:58 s posluchači divadelní a filmové fakulty
00:48:00 Akademie múzických umění,
00:48:03 potom návštěva u ministra kultury,
00:48:05 kde se pochvalně vyslovil o dobré úrovni
00:48:06 našeho divadelnictví...
00:48:09 -No já vám mohu říct o úrovni vašeho divadla, to, co jsem viděl,
00:48:12 že je tak vynikající, je to všechno tak moderně krásné.
00:48:17 A když jsem viděl ty nové talenty a Olinku, jak se předělala...
00:48:21 Olinka hraje tak výtečným způsobem tu starou tento...
00:48:28 Že je tady nový pojem inscenace, že všechno má fantazii,
00:48:33 že nic není konvenční.
00:48:36 To jedno, co jsem viděl, tu Křišťálovou noc
00:48:38 a jak herci hrají,
00:48:40 ten dojem improvizace byl tak moderní, tak krásný.
00:48:45 No překrásný.
00:48:47 -Setkání s pracovníky Československé televize.
00:48:50 A setkání se souborem Národního divadla.
00:48:53 S těmi, s nimiž před čtvrt stoletím hrál,
00:48:56 i s těmi, kteří na tomto jevišti hrají dnes.
00:49:01 Jeho manželka, ta vpravo, chodila všude s ním.
00:49:05 Vzpomínání...
00:49:07 -Když mě tenkrát vyndali z divadla, tak se pamatuju,
00:49:09 že přišel Dostál, objal mě a pořád mi šeptal:
00:49:15 "Já se stydím, odpusťte nám, odpusťte nám."
00:49:17 Jemu nebylo co odpouštět, protože on mě nevyhazoval.
00:49:20 -Vzpomínání...
00:49:22 -Já na Čapka vzpomínal moc často.
00:49:25 Já jsem nikdy nepotkal člověka, který byl tak prostý
00:49:29 a který by nic nehrál pro lidi a byl sám sebou, jako byl Čapek.
00:49:35 -Přátelská pohoštění...
00:49:38 ...až po tiché půlnoční zastavení v mansardě,
00:49:41 v podkrovní pracovně Karla Čapka.
00:49:44 U jeho židle, u jeho stolu.
00:49:47 Řekl si tu, spíš pro sebe, větu,
00:49:49 kterou jsem pochopitelně nenatočil.
00:49:52 "Karlíčku, my o tom, jak to divadlo dělat,
00:49:55 my o tom nikdy moc nemluvili, viď?
00:49:58 My jsme zkrátka zkoušeli, viď? Nemluvili, zkoušeli."
00:50:05 V hotelu, kde bydlel, se návštěvy netrhly
00:50:08 a bylo velmi těžké získat tu hodinku k natočení
00:50:10 televizního rozhovoru.
00:50:12 Hugo Haas bydlel v těchto oknech
00:50:15 a kameraman Jiří Průcha přišel na nápad.
00:50:18 "Obklíčíme ho, najmeme si pokoje pod ním, tady
00:50:21 a zařídíme si tady provizorní televizní ateliér
00:50:25 a tak ho snáze dostaneme před televizní kameru.
00:50:29 -Otázky jsou připraveny, je jich dost
00:50:33 a je s mistrem Haasem domluveno,
00:50:34 že jejich sled ponecháme úplné náhodě.
00:50:39 Směl bych vás tedy poprosit, abyste si vytáhl tu první otázku?
00:50:42 -Tak počkejte...
00:50:46 Abyste se mě potom neptal na něco, na co nevím odpověď.
00:50:49 Tak tohle tady.
00:50:51 -Dobře.
00:50:52 Jaký byl váš první dojem po návratu,
00:50:54 po těch pětadvaceti letech?
00:50:56 -Jo, to je těžké, to se nedá jen tak vysvětlit jednoduše.
00:51:00 Já nevím, já jsem sám o tom přemýšlel, pořád jsem si říkal,
00:51:03 jak bych to vyjádřil.
00:51:05 Zaprvé mně bude trvat dlouho, než si to sám rozvážím,
00:51:08 abych jednou o tom napsal, protože ten dojem byl příliš silný.
00:51:12 Ale myslím, že to bylo něco,
00:51:14 jako když se procházím v třetí dimenzi.
00:51:17 Namouduši, něco tak mezi skutečností a snem.
00:51:21 A viděl jsem tváře po pětadvaceti letech, poznával jsem je
00:51:26 a pořád jsem si říkal: "Nebreč, nebreč,
00:51:28 protože jak začneš brečet, tak je po všem."
00:51:30 Tak jsem se snažil být veselý, usmíval jsem se.
00:51:35 A pak když jsem vešel do ulic, tak jsem měl stejný pocit,
00:51:40 ale nic jsem nepoznával.
00:51:42 Namouduši.
00:51:44 Bylo to tak divné se mnou, jak říkám, třetí dimenze.
00:51:47 -Pokud vím, lidé poznávali vás na ulici.
00:51:49 -Tomu jsem se divil, já myslel, že to bylo narežírované.
00:51:52 Já myslel, že jsou to statisti, kteří to dělají,
00:51:55 a pak jsem viděl, že jsou to skuteční lidé, a to bylo ohromné.
00:51:58 A měl jsem krásné dojmy, to vám ani nemůžu popsat.
00:52:02 Tak dobře, kamarádi, s kterými jsem se poznal,
00:52:05 mužští jsou mužští, když někdo má víc vrásek
00:52:08 a je starší, tak na tom nezáleží.
00:52:11 Když jsme společně hrávali,
00:52:12 tak jsme kolikrát byli nalíčeni do posledního aktu, kde jsme staří.
00:52:16 Tak jsem konečně nebyl tak překvapen.
00:52:19 Ženy, to už je jiná kapitola.
00:52:22 No ne, to nic není, to je přece úplně lidské.
00:52:26 Ale potom ostatní lidi v ulicích a tak dále, to mě úžasně bavilo.
00:52:31 Přišel ke mně takový starý dědeček a povídá:
00:52:34 "Vy mě nepoznáváte?"
00:52:36 Já povídám: "Ne."
00:52:38 "Vždyť musíte si na mě vzpomenout."
00:52:41 "Ne, nevím, já vás nepoznávám."
00:52:44 "Vždyť jsem prodával květiny v Lucerně."
00:52:47 Před třiceti lety tam prodával květiny a strašně se divil,
00:52:50 že jsem ho nepoznal.
00:52:52 Mně to bylo tak líto, že jsem na něj chvilku tak koukal,
00:52:54 pak jsem řekl: "Namouduši, teď vás poznávám."
00:52:57 -Měl radost?
-No, šílenou radost.
00:52:59 Já vím, že šel domů a řekl: "On mě poznal."
00:53:02 A to se mně stávalo hodně, víte?
00:53:04 A pak jsem se ohromně divil, že přišel takový mladý člověk,
00:53:07 dělník, podíval se na mě a povídá:
00:53:11 "Jste to vy?" Já povídám: "Kdo?"
00:53:13 "Jo, je to on."
00:53:15 Bylo to moc příjemné, krásné.
00:53:19 -Mistře, vy když jste v tom 39. roce odjížděl,
00:53:23 tak jste uměl jenom česky, že?
00:53:25 Jak jste mohl hrát divadlo?
00:53:27 -No, já jsem neuměl jenom česky,
00:53:29 já jsem například propadl z franštiny, tak jsem taky...
00:53:32 ...vlastně neuměl francouzsky, tak to máte pravdu.
00:53:34 Anglicky jsem vůbec nemluvil.
00:53:38 A to byla pro mě strašná věc, když jsem přišel do Ameriky,
00:53:43 to bylo...
00:53:45 Moje paní umí všechny řeči,
00:53:47 tak jsem se vždycky ptal na všechno.
00:53:49 Ona všechno překládala,
00:53:50 když jsem něco chtěl, tak o to požádala.
00:53:53 Já jsem si nikdy nepředstavoval,
00:53:56 že to bude možné, abych v té řeči hrál.
00:53:59 Namouduši.
00:54:00 -Ale šlo to.
-To byl zázrak.
00:54:02 To je právě to, co příroda, nebo řekněme, co dělá osud.
00:54:06 Vy víte, že musíte.
00:54:07 Je to tvoje povolání, musíš se do toho pustit.
00:54:10 V amerických filmech je to tak,
00:54:13 že skoro v každém filmu je nějaký cizinec.
00:54:16 A když jste cizinec, tak můžete mluvit s akcentem.
00:54:18 Nezáleží na tom, jestli máte přízvuk, nezáleží na tom,
00:54:21 jestli něco zbreptáte, jestli něco řeknete neomaleně,
00:54:25 a to člověku dává takový pocit jistoty.
00:54:28 Kdyby mi někdo řekl, abych hrál nějakého člověka,
00:54:31 tak bych se šíleně bál.
00:54:33 Ale cizince když hraju...
00:54:35 Hrál jsem Rusa, Taliána, Francouze, Egypťana,
00:54:40 no vůbec všechny národnosti.
00:54:42 A když se mě ptali: "Můžete hrát Taliána?"
00:54:45 Já jsem řekl: "Dovolte?"
00:54:46 Nikomu jsem neprozradil, že taliánsky neumím.
00:54:49 Ale oni mi vždycky věřili a dopadlo to dobře.
00:54:52 -Vytáhnete si další?
-Jo, ale který?
00:54:55 Naznačte mi, který.
00:54:56 -To je jedno.
00:54:57 Tak tady je napsáno, jak hovoříte se svou ženou?
00:55:01 Myslím, jakou řečí hovoříte.
00:55:03 -No, nebuďte nediskrétní, prosím vás.
00:55:05 Vy myslíte, jestli s ní mluvím česky nebo...
00:55:07 -Ano.
00:55:09 -Jenom česky.
00:55:11 Zvláště, když jsou tam lidi jiných národností,
00:55:13 tak abychom si rozuměli a věděli všechno.
00:55:16 Když chceme, aby hosté šli domů, tak to řekneme česky.
00:55:19 -Vy jste něco říkal o těch snech, máte i české sny?
00:55:21 -Já mám jenom...
00:55:23 Já jsem se přistihl, já jsem o tom nevěděl,
00:55:25 protože člověku se něco zdá a pak jsem si všiml,
00:55:29 že kdykoliv se mi něco zdá, třeba jsem měl sen,
00:55:32 že sedím s Charlesem Laughtonem,
00:55:35 že si spolu povídáme
00:55:36 a najednou poslední věta byla: "No a proč tam nepřijdete?"
00:55:39 Probudil jsem se a slyšel jsem: Proč tam nepřijdete.
00:55:42 Jéžiš, já jsem s ním mluvil česky.
00:55:45 -Ve snu?
-Jo.
00:55:46 A jsem přesvědčen, že sny z podvědomí,
00:55:49 že přijdou jako úplně normálně české sny.
00:55:51 A že jsem snil a sním celou tu dobu jenom česky.
00:55:56 -A na toho vašeho miláčka mluvíte jak?
00:55:59 -S pejskem? No dovolte? Jenom česky.
00:56:02 Řeknu: "Sedneš si anebo si nesedneš?"
00:56:04 A on si buď sedne nebo si nesedne.
00:56:06 -Děkuju.
00:56:08 Tak a další otázku. Prosím.
00:56:11 -Teď jsem zapomněl, který lístek si mám vytáhnout.
00:56:18 -Já jsem vám posílal telegram,
00:56:19 abyste nám přivezl do televize nějaké fotografie
00:56:22 ze své filmové činnosti v Americe.
00:56:25 Dostal jste náš telegram?
00:56:26 -No ovšem a přivezl jsem fotografie.
00:56:28 Protože jsem starej ješitník a rád to ukazuju.
00:56:31 -Tak se na ně podíváme.
-Tak se podívejte.
00:56:35 Tady jsem v civilu, jak sedím před kamerou
00:56:37 a jak se dívám spokojeně, jak filmujeme.
00:56:41 Proto se tak směju do kamery, že někdo řekl: "Obrať se."
00:56:47 Tady zrovna upozorňuju, aby nezakopl o kabel
00:56:51 a oni to zaznamenali.
00:56:53 Je to moc hezký obrázek.
00:56:54 Tady hraju zlatokopa, který se oženil s krásnou mladou dívkou.
00:56:59 -Ten film jste sám režíroval.
-Jo. Taky napsal.
00:57:02 Taky produkoval.
00:57:08 -Tohle je z nějakého českého filmu?
00:57:09 -Ne, to byla povídka od českého autora, německy píšícího,
00:57:16 Oskara Jelínka.
00:57:17 Ten napsal krásnou věc, která mě ohromně inspirovala,
00:57:20 o venkovském rychtáři.
00:57:23 A to se odehrává na moravském Slovácku.
00:57:26 Tak jsem to celé udělal jako autentický film
00:57:28 a vypadalo to báječně.
00:57:30 -Moravské Slovácko v Hollywoodu.
00:57:33 -Tady hraju takového zloducha, který je obklopen děvčaty.
00:57:38 A tady to je tragická scéna s manželkou, nedorozumění.
00:57:42 To není moje vlastní manželka.
00:57:45 -To je hra.
-Ano.
00:57:48 Tohle je taková Cintie.
00:57:51 Tohle je moc hezký obrázek,
00:57:53 tady jsem s několika talentovanými
00:57:55 mladými lidmi obklopen.
00:57:57 To je královna krásy.
00:57:58 A sice Miss Universe. Celého světa.
00:58:02 -Ta hraje v tom vašem filmu Stvořena pro lásku.
00:58:04 -Ano, ano.
00:58:07 A tohle je v jedné scéně,
00:58:08 kde vyučuju herectví celou takovou čtvrť, kde bydlím.
00:58:13 To je takový zvláštní film. Tam jim dávám lekci.
00:58:18 -Kolik jste natočil celkem filmů v Americe?
00:58:20 -Moc. Já jsem to vážně počítal.
00:58:22 Svých vlastních jsem udělal šestnáct, tedy ve své produkci.
00:58:25 Ale udělal jsem jich, já nevím kolik,
00:58:27 snad sedmdesát, osmdesát mimo to.
00:58:31 Tady hraju pekaře.
00:58:33 Tohle je moc zajímavý film, to jsem hrál ruského partyzána.
00:58:36 To je Gregory Peck tady vedle.
00:58:37 A to je Tamara Tumanová, slavná ruská tanečnice.
00:58:41 Baletka.
00:58:42 -Já se zeptám kameramana, jestli to vidí.
00:58:44 Vidíš to pořádně?
-Vidím to pořádně.
00:58:47 -Neleskne se to?
-Ne, výborný.
00:58:49 -Tohle je Gregory Peck?
-Ano.
00:58:51 A to se jmenovalo Dny slávy.
00:58:54 A tohle je moc krásný obrázek. A sice ten film je moc hezký.
00:58:57 Doly krále Šalamouna.
00:58:59 Tady jsem hrál takového zloducha.
00:59:04 A to byl moc zajímavý film, to se odehrávalo v Africe.
00:59:08 To je můj pejsek.
00:59:09 On mě přišel navštívit do studia,
00:59:11 tak jsem si s ním dal udělat obrázek.
00:59:14 -To je ten, co s ním mluvíte česky?
00:59:15 -No ovšem.
00:59:17 -A jmenuje se?
-Dodo.
00:59:20 Tohle je Bell z Adana, Zvon z Adana, A Bell for Adano.
00:59:25 A tady hraju italského kněze.
00:59:28 -Zvoník pro Adano, že?
-Jo, pro Adano.
00:59:32 A tohle, to se jmenovalo Vendeta a to je Korsikánský bandita,
00:59:39 a to jsem poprvé seděl na koni.
00:59:41 Co člověk neudělá, aby byl hercem.
00:59:44 -Poprvé v životě?
-No, já jsem se klepal.
00:59:47 Můj syn se na mě díval, obdivoval mě, že na tom sedím.
00:59:50 A já jsem se tak naučil jezdit na koni.
00:59:53 Jen proto, abych to mohl hrát sám.
00:59:57 -To je nějaká charakterní role.
00:59:59 -To je jeden z mých nejmilejších filmů.
01:00:01 To byla balada o starém žebrákovi a jeho pejskovi.
01:00:07 Tady je ten pejsek.
01:00:10 -To je jiný pejsek než Dodo, že?
-No ovšem, to je divadelní.
01:00:14 Činoherní pejsek, který byl cvičený na všechno, víte?
01:00:18 -Tohle je mistře co?
01:00:19 -Aha, jo, tam jsem hrál, to je velmi tragická figura.
01:00:24 Klavírního virtuóza.
01:00:30 -To je z nějakého Shakespeara.
01:00:32 -Ne, to je od Ben Johnsona.
01:00:35 A tohle je báječná herečka, Eleanor Parker.
01:00:40 A to byla moc tragická role.
01:00:43 Já jsem to taky režíroval mimo to.
01:00:45 Tu jistě poznáte, to je Deanna Durbinová,
01:00:49 Deanna je tady velmi známá.
01:00:50 Tak s tou jsem dělal taky film.
01:00:54 Tady je detail z toho filmu Soudce,
01:00:57 jak jsem vám o tom povídal.
01:01:00 A tohle je pan Haas jako retušovaný.
01:01:04 Tak silně, že už skoro nic z toho obličeje nezbývá,
01:01:07 jenom bílé plochy.
01:01:10 -Tak si to tam necháme déle a takhle s ním zahýbáme trošku.
01:01:16 Těch fotografií je taková kupa,
01:01:18 že bych se nedostal na ty další otázky.
01:01:20 Vytáhněte si, mistře tuhle.
01:01:23 Spolupráce s Brechtem.
01:01:25 -S Brechtem jsem se seznámil, když mně nabídli roli v Galileovi.
01:01:31 -To bylo kde?
01:01:33 -To bylo v Hollywoodu, ale ve velkém divadle
01:01:34 a s Charles Laughtonem,
01:01:36 takže to pro mě mělo velký rajc, jak se říká.
01:01:40 To jsem hrál papeže Urbana VIII.,
01:01:43 to byl velký skok od Načeradce, ale...
01:01:49 No a zkoušky byly moc zajímavé,
01:01:51 protože Bert Brecht seděl vedle režiséra a tak, jak se říká,
01:01:54 vždycky něco do toho prohodil.
01:01:57 Ale vedle Brechta zase seděla jeho žena
01:02:00 a ta zase jeho dirigovala.
01:02:03 Takže to bylo takové z jedné ruky, z druhé ruky, z třetí ruky.
01:02:06 Když něco režisér chtěl, tak Bert Brecht svým falsetem,
01:02:10 takovým vysokým hláskem, říkal: "Ať nemluví tak nahlas."
01:02:15 Jeho paní zase basem řekla: "Ať neřve."
01:02:18 Namouduši.
01:02:20 A my jsme se ohromně bavili, protože on byl takový něžný
01:02:24 a jeho paní byla taková rázná.
01:02:26 Basistka.
01:02:28 A představení bylo moc zajímavé, moc krásné,
01:02:31 my jsme to rádi hráli, já jsem se skamarádil s Laughtonem,
01:02:35 to byl takový něžný člověk.
01:02:39 Zamilován do svého povolání a přitom trpěl,
01:02:43 všechno si bral k srdci, jako kdyby byl začátečník.
01:02:46 Trápil se nad každým špatným slovem,
01:02:50 které o něm někdo napsal náhodou, nějaký zpupný pán.
01:02:54 Opravdu báječný.
01:02:55 Když jsem se dověděl, že zemřel, tak mně bylo opravdu do pláče.
01:02:58 -Vy jste se taky setkal s Gary Cooperem, že?
01:03:01 -S Gary Cooperem jsem se seznámil,
01:03:03 ale nepromluvili jsme slovo.
01:03:04 -Jak to?
01:03:05 -Měli jsme schůzku a byl tam Kirk Douglas a Gary Cooper,
01:03:09 mladý Chaliapin Boris, který teď žije v Římě
01:03:13 a ještě několik slavných lidí.
01:03:17 A já vám přísahám,
01:03:19 že s Cooperem jsme se na sebe dívali, jen se usmáli
01:03:21 a neřekli si ani slovo.
01:03:22 On vůbec nemluvil.
01:03:24 Já jsem o tom věděl, tak jsem ho nerušil.
01:03:28 -Já bych s vámi mluvil ještě dlouho,
01:03:31 ale musím posunovat ty otázky.
01:03:34 Mistře, vy jste u nás viděl hrdiny...
01:03:35 -Moment, vy jste zapomněl říct, abych si to vytáhl.
01:03:39 -Tak já to tedy zamíchám a stejně dám navrch tu,
01:03:41 kterou jsem chtěl dát.
01:03:42 Mistře, vy jste viděl u nás Hrdiny okamžiku, v Národním divadle
01:03:50 Křišťálovou noc, Majitele klíčů.
01:03:52 Tam jste viděl své kolegy, svou generaci
01:03:55 a tam jste viděl také mladé herce.
01:03:57 Tříska nebo Munzar byli v době,
01:03:59 kdy vy jste hrál na Národním divadle doktora Galena
01:04:02 nošení kolem divadla v kočárku,
01:04:03 Munzar ne, ten je starší, ten asi pálkoval kolo.
01:04:07 Viděl jste je jistě hrát.
01:04:09 Co soudíte o mladé generaci Národního divadla?
01:04:12 -Já jsem neviděl moc, viděl jsem jen tři představení
01:04:17 a potom Prodanou nevěstu,
01:04:19 ale mám takový dojem, že jsou velmi talentovaní.
01:04:22 Krásné.
01:04:24 Viděl jsem Křišťálovou noc první večer
01:04:29 a byl jsem nejen velmi překvapen,
01:04:31 jak moderně je to inscenováno a hráno,
01:04:34 jako když je to improvizované a ne nacvičené.
01:04:40 Jak to zní, jako kdyby každý mluvil, co ho napadne
01:04:43 a ne, co se naučil.
01:04:44 A to je obdivuhodné, protože je to přece jen nová technika.
01:04:48 A hrozně se mně líbila Tomášová, Munzar,
01:04:53 Höger se mi moc líbil, jeho civilní tón,
01:04:57 asi tak jak si představuju, že se má hrát.
01:05:00 Potom mě ovšem překvapila Olinka Scheinpflugová,
01:05:04 která se vždycky chvěla v mém náručí jako něžná dívenka.
01:05:08 A najednou se přehrála do starého oboru a byla báječná.
01:05:13 No a vůbec jsem byl moc nadšen.
01:05:18 Co jsem ještě viděl?
-Hrdiny okamžiku.
01:05:21 -Hrdiny okamžiku jsem neviděl.
-To je to pásmo, ty monology.
01:05:23 -Aha, to je moc zajímavé.
01:05:26 Při tom mě ohromně překvapilo,
01:05:28 že se člověk může dívat na nahé jeviště, na herce bez líčidla...
01:05:33 -Bez kostýmů...
01:05:34 -...bez kostýmů a na jednotlivce.
01:05:37 A když je to dobře napsáno, a když je to dobře proložené,
01:05:40 že to drží, jako kdyby to bylo, já nevím jakou výpravou.
01:05:43 To je moc zajímavé.
01:05:46 No a pak jsem viděl ten třetí kus, jak se jmenoval?
01:05:50 Majitele klíčů.
01:05:51 Já jsem té hře, upřímně řečeno, moc nerozuměl.
01:05:56 A nikdo se mně nemůže divit, já jsem jí nerozuměl.
01:05:59 Já jsem ji nechápal.
01:06:00 Ale hrané to bylo báječně a inscenované ohromně.
01:06:04 Pak se mně moc líbí,
01:06:06 že jsou scénické hudby krásné u vás.
01:06:09 Scénická hudba dává vždycky náladu, víte?
01:06:12 A té se používá špatně a málo někde jinde, ale tady,
01:06:16 já jsem byl překvapen,
01:06:17 jak ta hudba dává tomu dramatickou notu.
01:06:20 Báječné.
01:06:21 V činohře je hudba, víte?
01:06:24 -Vytáhnete si další?
01:06:26 -Tohle?
01:06:28 -Ach, to jsem si poznamenal,
01:06:30 co jste vyprávěl o té Vodákově kritice.
01:06:35 -No jo...
01:06:37 Já jsem před mnoha, mnoha lety, před třiceti lety, já nevím,
01:06:42 vždycky jsem hrál, měl jsem docela slušné kritiky,
01:06:46 někdy zvláštní, ale hlavně jeden kritik mě hrozně nenáviděl.
01:06:50 To byl Jindřich Vodák. V českém slově.
01:06:54 A ten pokaždé...
01:06:55 Jednou napsal: Hugo Haas se ploužil po divadle jako stín.
01:07:01 Podruhé zase: Netečně chodil po scéně,
01:07:05 jako vždycky Hugo Haas a něco mumlal.
01:07:08 A potřetí zase: Hugo Haas byl bezbarvý, jak jsme si už zvykli.
01:07:13 A já jsem se netrápil, protože to bylo tak systematicky,
01:07:17 nevěděl jsem, co tomu mám říct.
01:07:19 A jednou jsem nehrál. Hrál Boháč hlavní roli
01:07:25 v jednom kuse a měl báječné kritiky.
01:07:28 A Vodák o něm napsal: Ladislav Boháč byl překvapení večera.
01:07:33 Tak báječného jsme ho ještě nikdy neviděli.
01:07:36 Haasovským způsobem zahrál to a to a to.
01:07:40 Tak jsem si uvědomil, že když nehraju, tak mám dobré kritiky.
01:07:45 -A další.
01:07:47 Mistře, je pravda,
01:07:47 že anekdoty o Jaroslavu Vojtovi jste si všechny vymyslel vy?
01:07:54 Že prý je překládáte do cizích jazyků.
01:07:56 -No, dovolte, to nemáte ponětí. Já mám s nimi úspěch.
01:07:59 Já jsem se s ním tady sešel a povídá:
01:08:01 "Ty pacholku, ty sis to všechno o mně vymyslel."
01:08:03 A povídám: "Kdybys věděl, jak jsi populární v Americe,
01:08:06 já to povídám anglicky a lidi se smějí taky."
01:08:09 "A jak to překládáš?" "Svým způsobem."
01:08:11 "Ale to přece..."
01:08:13 "Ne, ne, já si vymýšlím nové, ty vůbec ještě neznáš."
01:08:17 Tak jsme se strašně smáli...
01:08:19 -Vy jste si vymyslel tu o té veverce.
01:08:21 -No všechny jsem si skutečně vymyslel, ale začalo to tím,
01:08:24 že on byl jako "Enfant terrible", takže dělal takové věci.
01:08:28 A to s tou veverkou, to byla pravda.
01:08:29 -To byla pravda?
-Jo?
01:08:30 -A jak to bylo?
01:08:31 -On přišel a povídá: "Jestli chceš mít doma legraci,
01:08:33 tak si kup veverku."
01:08:34 Povídám: "Veverku? Vždyť veverky strašně koušou?"
01:08:39 "Veverky? Co tě... Včera mě rafla tady svině."
01:08:44 A já povídám: "Veverky ale hrozně zapáchají."
01:08:48 On povídá: "Jsi bláze... Jo, někdy příšerně."
01:08:52 A tak to začalo, protože on si sám odporoval.
01:08:55 A tak jsem si pak vymýšlel na tuhle notu
01:08:58 všechny ty anekdoty o něm.
01:09:00 Tak ještě maličkost, chci vás upozornit, zaprvé je mi horko,
01:09:05 zadruhé jdu večer do divadla,
01:09:07 tak kdybychom mohli trochu stručně,
01:09:10 tak bych vám byl moc vděčný.
01:09:11 -Už to bude.
-Hodný člověk.
01:09:13 -Neřekli jsme našim divákům, kde nyní žijete.
01:09:17 -Já jsem odešel z Hollywoodu asi tak v roce 1960 nebo 61,
01:09:23 a sice proto, že film začal tak trochu upadávat
01:09:28 a televize mě nezajímala.
01:09:30 Tak jsem se sebral a odešel jsem do Říma.
01:09:33 Řím byl báječný, moc se mi líbil. Jako město a tak dále.
01:09:37 Ale to, co se tam dělo, taky tam bylo několik lidí,
01:09:40 které jsem neměl rád, tak jsem přijel do Vídně,
01:09:43 žena tam má své rodiče.
01:09:45 A tam připravuji teď v televizi takové krátké půlhodinové historky,
01:09:57 které se jmenují Povídky z lepšího světa.
01:10:01 -Čímž jste mi odpověděl na tu druhou, co děláte.
01:10:04 -No, vidíte, tak už se nemusíte ptát.
01:10:06 -Třetí: Budete se k nám vracet?
01:10:09 -Já jsem opravdu, řeknu vám, tak dojat, je to tady tak krásné,
01:10:16 milé a lidé jsou nesmírně rozkošní, že přijedu hrozně rád.
01:10:21 Původně jsem se toho bál, těch vzpomínek, běsů a stínů,
01:10:27 minulosti a tak dále.
01:10:29 Ale musím říct, že jsem nečekal tolik přátelství, tolik srdečnosti,
01:10:34 tolik lásky a jsem tak hluboce dojat, že přijedu moc rád.
01:10:38 -Kdyby vám nabídla televize roli, odmítl byste ji?
01:10:43 -Musel bych o tom přemýšlet.
01:10:45 Zaprvé by mě ta role musela zajímat,
01:10:47 zadruhé bych musel vědět, že v ní budu dobrý,
01:10:49 protože jsem pořád ještě dost ješitný a zatřetí...
01:10:55 Nevím, snad moje astma a tak dále.
01:10:57 To bych si musel dobře rozmyslet.
01:10:59 -Děkuji vám, pane režisére, za rozhovor.
01:11:01 Děkuji vám mockrát a na shledanou v Praze.
01:11:03 -Ano.
01:11:04 -Sobotní odjezd, rozloučení bylo neoficiální,
01:11:07 malá skupinka nejbližších na nástupišti,
01:11:12 v okénku vždy usměvavý Hugo Haas.
01:11:15 Než se vlak rozjede,
01:11:16 ještě poslední věta do reportérova mikrofonu.
01:11:20 "Odcházím se srdcem tak plným lásky a přátelství,
01:11:25 že se přímo těším na to, až zase přijedu.
01:11:29 Pá pá, na shledanou, sbohem, sbohem."
01:12:00 -Hugo Haas se těšil, že se do Prahy zase vrátí.
01:12:03 V Divadle E. F. Buriana měli dokonce jeho hru,
01:12:06 do které si napsal krásnou hlavní roli.
01:12:08 Jednalo se o to, že by mohl hostovat,
01:12:11 ale bohužel zůstalo jen při plánech a přáních.
01:12:15 Mraky na politické obloze zase zčernaly, zavál ostrý vítr,
01:12:19 přišel srpen 1968
01:12:24 a tři měsíce nato Hugo Haas ve Vídni zemřel.
01:12:29 Ale na člověka, který po celý život rozdával smích
01:12:32 a dobrou náladu, bychom neměli vzpomínat se smutkem.
01:12:37 Hugo Haas sršel energií, byl nesmírně pracovitý.
01:12:42 To byly desítky postav na divadle i ve filmu.
01:12:45 Ale byl taky milovníkem života, byl to bonviván, světák
01:12:51 a flamendr.
01:12:54 Oldřich Nový jednou vzpomínal,
01:12:56 jak Hugo dokázal bohatýrsky protáhnout celou noc až do rána.
01:13:00 Ale kolem sedmé ráno se vždycky přátelům záhadně ztratil.
01:13:06 A za necelou hodinu se zase objevil,
01:13:09 dal u ranní kávy k dobru pár anekdot
01:13:11 a šel rovnou třeba do zkoušky.
01:13:13 Přátelům to vrtalo hlavou a jednou na něj udeřili:
01:13:18 "Prosím tě, kam to vždycky ráno zmizíš?"
01:13:21 Haas povídá: "Hoši, já mám strašně protivný sousedy,
01:13:25 pořád mě špehují, kdy chodím domů, s kým chodím domů.
01:13:28 Tak aby mě nepomlouvali,
01:13:30 já vždycky ráno chodím domů vstávat.
01:13:33 Pustím vodu, chvilku hodně nahlas kloktám
01:13:35 a zase potichu zmizím.
01:13:37 To víte, musím dbát na dobrou pověst."
01:13:40 Takže milí přátelé, dobrou noc
01:13:43 a hlavně nezapomeňte ráno hodně hlasitě kloktat.
01:13:47 To víte, sousedi.
01:13:49 Na shledanou.
01:14:09 Titulky: Kristýna Derzsiová, Česká televize, 2021
Na počátku devadesátých let vznikl televizní cyklus, který divákům připomněl pořady Československé televize z 60., 70. a 80. let, zvláště ty, které dlouho nemohli vidět. Můžete se s nimi znova potěšit právě teď na programu ČT 3.