Účinkují: L. Vernerová-Nováková, P. Kšicová, V. Nacházel, J. Verner, Čeští madrigalisté a další (1990). Dirigent F. X. Thuri. Kamera I. Bojanovský. Režie J. Eisner

Latinské slovo responsorium znamená vlastně odpověď. Zároveň je to jedna z hudebních forem Gregoriánského chorálu. Představuje prostou odpověď sboru na zpěv přednášený knězem. Tento způsob provozování vychází z přednesu starozákonních žalmů. V době pozdního baroka šlo o velmi kolorované sólové zpěvy prováděné při příležitosti různých svátků církevního rou, u těch velikonočních lze vždy vypozorovat radostnou atmosféru, protože zachycují Kristovo Zmrtvýchvstání (Velikonoční neděle).

Český skladatel Jan Evangelista Koželuh (1738–1814) byl žákem Josefa Segera. Za studijního pobytu ve Vídni ho výrazně ovlivnili Florian Gassmann, Christoph Willibald Gluck a Johann Adolf Hasse. Když se vrátil do Prahy, učil zpěv a klavír. K jeho kompozičním žákům patřili Václav Praupner, Jakub Jan Ryba, Jan Nepomuk Vitásek a Josef Proksch, který byl později slepým učitelem Bedřicha Smetany. V roce 1787 se Koželuh stal kapelníkem v chrámu sv. Víta, kde vystřídal Františka Xavera Brixiho. Koželuh skládal symfonie, mše a jiné církevní skladby, mezi něž patří i dnes na Velký pátek uváděná velikonoční responsoria.

Stopáž18 minut
Rok výroby 1990
 4:3
ŽánrHudba