Velký revuální pořad s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem (1981). Dále účinkují: W. Matuška, O. Blechová, skupina KTO, J. Štědroň, M. Bláha, V. Ublová, duo Adamec a další. Scénář V. Dvořák. Kamera J. Lebeda. Režie P. Háša
00:00:59 Dobrý večer, milí přátelé, srdečně vás vítáme...
00:01:05 ...jsme rádi, že jste přišli...
00:01:09 Doufejme, že toho taky nebudete litovat...
00:01:16 Řeknete taky něco?
00:01:18 Já bych rád, ale mě nic nenapadá.
00:01:21 Já mám takovej den, že mě nic nenapadá.
00:01:24 Vy nemáte nikdy den, že vás nic nenapadne?
00:01:27 -Mívám, ale já vždycky něco řeknu.
-No jo, cokoli, to bych taky mohl.
00:01:31 -Tak do toho.
-Tak ahoj.
00:01:36 A kompletní větu byste do nás nevrazil?
00:01:40 Holou větu, to bych mohl. Tak ahoj, telehosti.
00:01:44 No vidíte, a pak že vás nic nenapadne.
00:01:47 -Ahoj, telehosti.
-Taková pitomost...
00:01:50 -Telehosti, co to je?
-To jsou oni, naši návštěvníci.
00:01:54 Naši milí diváci, televizní hosti,
00:01:57 hosti Televarieté, tudíž telehosti.
00:02:00 A my jsme zase hostitele, to je taková slovní hříčka.
00:02:05 To já bych spíš řekla tele hostitele.
00:02:07 Vážení telehosti...
00:02:11 Začíná Televarieté, v pořadí čtyřicáté teledruhé.
00:02:16 Přejeme vám příjemnou telezábavu.
00:04:55 ZPÍVÁ Léto se ke konci chýlí...
00:04:59 Sbohem buď, lásko má... To byly hity, tohle...
00:05:02 Nechte toho, vy mě chcete rozplakat.
00:05:04 Já mám náhodou podzim ráda,
00:05:07 zvlášť od tý doby, co nejsem školou povinná.
00:05:10 To chápu, vy prý jste nosívala nervy drásající vysvědčení.
00:05:14 To je pomluva, moje nejhorší známka byla trojka.
00:05:18 -Já vím, ale z mravů, že jo?
-Z fyziky, abyste věděl.
00:05:22 Já se přiznám, že dodneška nechápu ten Archimédův zákon.
00:05:27 Dejte pokoj, vždyť to je jednoduchý.
00:05:30 Těleso ponořené do tekutiny je vytlačováno silou,
00:05:33 která se rovná váze vytlačené tekutiny.
00:05:37 -Já to znám, ale ten zákon nechápu.
-Jo takhle...
00:05:40 To si můžete ověřit a vyzkoušet na praktickém příkladu.
00:05:46 Například si napustíte vodu do vany...
00:05:51 -Proč?
-No proč, asi?
00:05:53 Chci se vykoupat, že jo?
00:05:56 No, když teče teplá voda, tak si napustíte vanu.
00:06:00 -A odložím si.
-To je vaše věc.
00:06:04 -Já se koupu takhle odložená.
-Tak jste odložená,
00:06:08 máte vodu ve vaně, vlezete si do tý vany,
00:06:11 a jakmile se ponoříte, tak se stane co?
00:06:14 Zazvoní telefon.
00:06:18 To volá Archimédes.
00:06:19 Vy řeknete: Bohdalová, trojka z fyziky.
00:06:22 A on řekne: To je omyl, to měla bejt kule.
00:06:26 Jen se nekasejte, já jsem slyšela, že jste nosil čtyřky z počtů.
00:06:31 No jo, já nosil čtyřky z počtů,
00:06:33 ale to byly čtyřky, to byly předválečný čtyřky.
00:06:36 A taky jsem je nosil jen tak dlouho,
00:06:39 než mi slíbili za každou jedničku dvacet korun,
00:06:42 pak jsem nosil jedničky.
00:06:44 Dokud neprasklo, že jste se dělil s učitelkou.
00:06:48 To je trapný vtip. Copak se nějaký pedagog nechá podplácet?
00:06:53 Znáte snad nějakýho učitele,
00:06:55 kterej si postavil vilu a jezdí v saabu?
00:06:58 A víte, že ne? To je ale děsný.
00:07:01 Učitelé vlastně nemají žádný vedlejší příjmy.
00:07:04 Jedině že by po Dnu učitelů rozprodávali ty bonboniéry,
00:07:08 co jim pošlou rodiče slabších žáků.
00:07:12 Já mám neteř učitelku, ona učí češtinu,
00:07:15 ale před prvním se jí stává, že je z ní matematička.
00:07:20 Počítá ty poslední korunky, jo?
00:07:22 Před vejplatou jí instalatér vyměňoval karmu a ona mu povídá:
00:07:27 Pane mistře, já nevím jak bych vám poděkovala.
00:07:31 Já nenalézám slov... Češtinářka, že?
00:07:33 To nic, mladá paní, dostanu tři sta padesát korun.
00:07:37 A ona na to: Obávám se, že těch nenaleznu teprve.
00:07:42 -Ono je to ale krásné povolání.
-Ten instalatér, že jo?
00:07:46 Taky, ale já myslela učit.
00:07:48 Učit je nejen krásné povolání, ale záslužné.
00:07:52 A jenom za služné, že?
00:07:54 Já jsem dodnes vděčen své třídní učitelce,
00:07:58 že mě naučila malou násobilku.
00:08:01 Vždyť to už je let,
00:08:03 a ještě i po těch letech vím, že 7 x 8 = 32 nebo tak nějak.
00:08:11 Já vám rozumím,
00:08:13 i já dodnes s velikou láskou vzpomínám na třídního učitele.
00:08:17 Jeho zásluhou vím, co je to sex.
00:08:20 -To tady nebudeme probírat...
-To je sedm, já ho měla na němčinu.
00:08:25 Začal nový školní rok, kolegyně, tak se domnívám,
00:08:31 že bychom měli popřát všem učitelům a pedagogům dobrý start.
00:08:35 Přejme jim nejen dobrý start, ale i pevné nervy až do cíle.
00:08:40 A já si dokonce myslím, že bychom jim mohli věnovat písničku.
00:08:44 To můžeme, nic nás to nestojí...
00:08:46 Jednou budou vnoučata, třeba se to hodí, že jo?
00:08:49 A vzhledem k tomu, že jsem štědrý člověk,
00:08:52 tak pozvu Jiřího Štědroně.
00:09:05 PÍSEŇ
00:09:08 C est si bon, slůvka francouzská znám,
00:09:15 dobře hodí se k nám,
00:09:19 říkám je rád, tak rád, c est si bon.
00:09:27 V celém životě svém cestou společnou jdem
00:09:35 a té se nechcem vzdát.
00:09:40 Bez nářků, bez falší, beze svárů,
00:09:48 jsme prý pár nejhezčí ze všech párů.
00:09:56 C est si bon, vše je tak, jak má být,
00:10:04 není oč se tu přít.
00:10:08 V srdci zní dobrý tón,
00:10:12 dobrý tón, který zní jako slib.
00:10:20 Ve dvou všechno jde líp. C est si bon.
00:10:28 Lenko, vaše oči, si bon,
00:10:32 Kláro, vaše vlasy, si bon,
00:10:35 Báro, vaše ústa, si bon.
00:10:40 Všem vám to sluší, a těžko říct, které to sluší víc.
00:10:45 V zahradách, v hospůdkách u pohárů,
00:10:52 jsme prý pár nejhezčí ze všech párů.
00:11:00 C est si bon, vše je tak, jak má být,
00:11:08 není oč se tu přít, c est si bon.
00:11:12 V srdci zní dobrý tón,
00:11:16 dobrý tón, který zní jako slib.
00:11:24 Ve dvou všechno jde líp, C est si bon.
00:11:33 Jano, jste rozkošná, si bon.
00:11:36 Dano, ach, si bon.
00:11:41 Hano... Můžu vám říkat Hano? Si bon.
00:11:45 Ach, to jsi ty, má drahá ženuško,
00:11:47 ale proč se mračíš?
00:11:49 Zrovna jsem na tebe myslel.
00:12:27 ZPÍVAJÍ
00:14:55 Všimla jste si, kolegyně,
00:14:57 jak se nám na dveřích nejrůznějších prodejen
00:15:00 množí takové nápisy?
00:15:02 Technické úpravy, inventura, šla jsem na podnik...
00:15:05 Vy myslíte jako: Dnes šunka, sparty nejsou...
00:15:09 Tohle zrovna nemyslím, sparty přece jsou.
00:15:13 -Jděte...
-Fakt je, že nejsou k sehnání,
00:15:16 ale všichni je kouří, takže asi jsou.
00:15:19 Já myslím nápisy typu šla jsem na poštu...
00:15:24 Já vám rozumím. Jsem u lékaře...
00:15:27 Představte si, že by na to najeli ve zdravotnictví.
00:15:31 Že byste si třeba zlomila nohu, ne že bych vám to přál...
00:15:35 Odvezli by vás na chirurgii, a tam nikde nikdo,
00:15:39 jenom cedule: Zavřeno, přejímka sádry.
00:15:42 Nebo: Šli jsme na poštu s tržbou.
00:15:46 To je nesmysl, poněvadž doktoři nechodí na poštu s tržbou.
00:15:50 Když něco utrží, tak to nosí domů, že jo?
00:16:03 Já nechápu, proč vás ty cedulky tak iritujou.
00:16:07 Vždyť nebýt takový užitečný informace,
00:16:10 tak vy vůbec nevíte, proč je zavřeno.
00:16:12 Naopak, já si myslím, že těch cedulek je málo.
00:16:16 Nejen těch informativních,
00:16:18 ale i takových těch umravňujících, výchovných.
00:16:21 V tomhle ohledu jsou nejdál v prostředcích hromadné dopravy.
00:16:26 Asi jo, protože v každý tramvaji můžete číst:
00:16:29 -Mladší, uvolněte místo starším.
-A já se tím řídím.
00:16:33 Já když sedím, protože kolikrát se mi i podaří sednout,
00:16:37 a nade mnou visí ženská se dvěma nákupními taškami
00:16:41 a s dítětem v podpaží,
00:16:43 tak se jí slušně zeptám, kolik je jí let.
00:16:45 -A když je starší než já...
-Tak si pár let v duchu přidáte.
00:16:50 Ne, tak ji samozřejmě pustím sednout.
00:16:52 V tom případě nepřehlédněte cedulku,
00:16:55 že cestující jsou povinni držet se za jízdy.
00:16:58 To já taky respektuju. Já vám řeknu, kolegyně,
00:17:01 že když čekám půl hodiny na svou tramvaj,
00:17:03 a ona přijede narvaná, že se do ní sotva vecpu,
00:17:06 tak se musím strašně držet, abych něco neřek.
00:17:09 V tom případě je tam taky cedulka, abyste nemluvil za jízdy s řidičem.
00:17:14 Ano, a někteří řidiči si zamalovali to s řidičem,
00:17:18 a já myslím, že to je správný, když je tam nemluvte za jízdy.
00:17:23 Kdyby nikdo nemluvil za jízdy s nikým,
00:17:26 tak by aspoň lidi na sebe nemohli být hrubí.
00:17:30 Víte, že jo? A oni často jsou. Dokonce i pacholátka.
00:17:34 Já jsem tuhle jela v sedmnáctce a chlapeček tam klečel na sedadle.
00:17:38 Já mu slušně povídám: Hošíčku, radši si sedni,
00:17:42 abys těma botičkama někoho neumazal.
00:17:45 A víte, co mi odpověděl? Neotravuj, náno pitomá!
00:17:51 To snad není možný. A co jste udělala?
00:17:57 Tam stál tatínek, tak jsem se na něj otočila.
00:18:00 Vy máte pěkně sprostýho synáčka, povídám.
00:18:03 Bohužel jo, povídá mi, ale je to moje vina.
00:18:06 Já ho vzal párkrát na fotbal.
00:18:09 Dítě nemusí ani na fotbal,
00:18:11 kolikrát zvlčí i cestou na chalupu rodinným autem.
00:18:16 To mi říkala jedna holčička, že když v pátek řídí maminka,
00:18:20 tak že to je nuda, to potkávají jenom jiný auta.
00:18:23 Ale když řídí tatínek, tak to je psina,
00:18:26 to je jako když jedeme zoologickou zahradou.
00:18:36 On by u silnice neškodil nápis,
00:18:40 aby řidiči k sobě byli ohleduplní i uvnitř svých aut.
00:18:45 Já myslím, že těch výchovných nápisů by mělo být víc.
00:18:49 V činžácích máte napsáno,
00:18:52 abyste nepřetěžovali výtah nebo abyste udržovali čistotu.
00:18:57 Ale tam by mělo být především: Zametejte před vlastním prahem.
00:19:01 Starejte se o sebe a ne o sousedy.
00:19:03 Nepomlouvejte bližní.
00:19:05 Ona se naštěstí každá pomluva vrátí jako bumerang.
00:19:09 -Jako co?
-To je takový to na házení.
00:19:13 V Austrálii to používají, já vím.
00:19:15 Já mám bratrance, ten se kvůli tomu zbláznil.
00:19:18 Jděte... Jak to?
00:19:20 Dostal novej bumerang a ten starej ne a ne zahodit.
00:19:24 Ale máte pravdu,
00:19:26 že kolikrát se ta pomluva vrátí ani to nečekáte.
00:19:31 To se potkaly dvě sousedky na chodbě
00:19:34 a jedna povídá sarkasticky druhý: Poslyšte, paní...
00:19:39 Asi takhle jo? Poslyšte, paní!
00:19:42 Tak nějak. Já u toho nebyl, ale povídá jí: Poslyšte, paní...
00:19:50 Já jsem ani nevěděl, jak já umím bejt sarkastickej.
00:19:53 Poslyšte paní, už budete brzo zdravá?
00:19:57 Jak to, zdravá? Já přece nejsem nemocná.
00:20:00 Já jenom, že od vás ráno vídám chodit toho mladýho doktora.
00:20:06 A ta druhá jí na to povídá: Heleďte, paní, nechte na hlavě.
00:20:10 Já od vás ráno vídám chodit toho redaktora z televize,
00:20:14 a taky se vás neptám, kdy se to bude vysílat.
00:20:31 Oni na sebe lidi dovedou být velice zlí.
00:20:36 -Naštěstí je mnoho lidí slušných.
-Jo?
00:20:39 -Podívejte se třeba na mě.
-Nebo na mě.
00:20:42 Nebo na mě, samozřejmě. A znám jednoho člověka,
00:20:46 kterej je tak slušnej, že dokonce hraje slušně na harmoniku.
00:20:51 -A proč by nehrál slušně?
-Nějakej Milan Bláha.
00:20:54 Bodejť by nehrál slušně, když je u toho pořád jeho paní.
00:20:58 Milan Bláha a Věra Ublová!
00:21:08 HRAJÍ
00:31:50 Dobré jitro. Mě sem nechtěli pustit,
00:31:53 taková malá zrzavá mně tam stála vedle na noze.
00:31:56 To je sekretářka, od toho tam taky je.
00:31:59 V jejích letech už by mohla stát na vlastních nohou.
00:32:02 A vy jste kdo?
00:32:04 Já jsem redaktorka doktorka Zorka Horká.
00:32:09 Směla bych znát taky vaše jméno a účel vaší návštěvy?
00:32:13 K tomu se dostaneme, já totiž nevím,
00:32:16 jestli jste přes tyhle věcí kompletní.
00:32:18 -Teda kompletentní, rozumíte?
-Ano.
00:32:22 -Posaďte se.
-Děkuju vám.
00:32:24 Abych pravdu řekla, já vám stále nerozumím.
00:32:28 Moment... Třicátý šestý číslo vašeho časopisu.
00:32:32 -Ano, to je náš časopis.
-Sedmá stránka.
00:32:36 Antonín Šuchva, Kamnář. Povídka.
00:32:41 -Já vám kousek přečtu.
-Jo.
00:32:44 Stál ve dveřích, sotva se do nich vešel,
00:32:48 malý, ale nemotorný,
00:32:51 někoho mi připomínal.
00:32:56 Možná líného bratrance Krůtu z Rakovníka.
00:33:00 Aha!
00:33:03 -Už chápete, ne?
-Ne, ještě ne.
00:33:08 -Já jsem Krůta.
-Těší mě.
00:33:13 Ono vás to, paní, přestane těšit.
00:33:15 -Redaktorka doktorka Zorka Horká.
-Já vím.
00:33:19 Ono vás to přestane těšit, protože já si jdu stěžovat.
00:33:22 Já jsem tou povídkou natrženej u cti...
00:33:25 utrženej na cti.
00:33:28 -Žádám bezpodmínečnou saktisfikci.
-Podívejte se, pane Krůta,
00:33:33 vy přece nejste jediná krůta, že?
00:33:41 Jediný Krůta tohoto jména, že?
00:33:47 -Krůtů je nepochybně velice mnoho.
-Z toho se nevykrůtíte,
00:33:52 protože já jsem nejen Krůta,
00:33:55 ale pozor, já jsem původem z Rakovníka.
00:34:00 A jsem taky bratranec. To jste měla slyšet Melíška,
00:34:05 když s tím vaším časopisem přišel do hospody.
00:34:08 -To je váš bratranec?
-Ne, ten je v Jimramově,
00:34:13 ale Melíšek je soused z baráku, on si říká Albert Otto Melíšek.
00:34:20 On pracuje v divadle jako incident,
00:34:23 ale hlavně mně ve volným čase pije krev.
00:34:27 A zrovna Melíšek se s tímhle časopisem
00:34:31 přihasí do hospody a čte to nahlas celýmu lokálu!
00:34:36 Víte, co to je? Vždyť já jsem znemožněnej!
00:34:39 Vy takhle znemožníte poctivnýho občana!
00:34:42 Pomluvíte ho z lenosti,
00:34:45 a jak k tomu přijde i ten Rakovník, že jo?
00:34:48 Podívejte se, pane Krocane... ...pane Krůto,
00:34:53 autor Antonín Šuchva jistě neměl na mysli nikoho konkrétního.
00:34:59 Já jsem si jistá,
00:35:01 že autor Antonín Šuchva vás vůbec ani nezná, pane Kuře.
00:35:05 Že mě nezná Šuchva...
00:35:07 Ale zná mě Melíšek, paní reflektorko!
00:35:10 Redaktorka doktorka Zorka Horká.
00:35:12 Já to tak nemůžu nechat, už kvůli Melíškovi.
00:35:16 Buďto to přivedete na pravou míru, nebo se budu soudit.
00:35:20 Podívejte, my bychom uveřejnili veřejnou omluvu,
00:35:25 že s touto fiktivní osobou nejste totožný.
00:35:31 To na mě nezkoušejte, já znám taky cizí slova, víte?
00:35:35 Já vím, že co je jednou napsaný, to je furt.
00:35:42 Vy znemožníte poctivýho pracujícího člověka
00:35:45 před Melíškem a před celejma Vinohradama,
00:35:48 a pak byste to odbyli nějakou omluvou,
00:35:51 že nejsem frigidní?
00:35:53 Víte, co to je, paní horká doktorko?
00:35:57 -Redaktorka doktorka Zorka Horká.
-Já vím.
00:35:59 To je nesocialistický!
00:36:02 Tak jak si to představujete vy, pane Kachna?
00:36:06 Já mám takovej návrh, podívejte se.
00:36:09 Že byste řekli panu Šuchvovi, aby napsal novou povídku.
00:36:13 On si jistě rád vydělá, že jo? A tam by byla tahle věta.
00:36:18 Já vám to pak dám, nemusíte si to psát.
00:36:20 Stál ve dveřích, sotva dosáhl na kliku,
00:36:23 malý, ale přitroublý, někoho mi připomínal,
00:36:27 nejspíš toho kreténa Alberta Otto Melíška z Vinohrad.
00:36:57 ZPÍVAJÍ
00:44:21 Tak jsem o vás tuhle uvažovala. Říkala jsem si,
00:44:24 že už je načase, abyste začal psát paměti.
00:44:27 No dovolte... Abych to jako ještě stihnul?
00:44:31 Já jsem v tomhle ohledu naprosto neškodnej,
00:44:34 protože já si vůbec nic nepamatuju.
00:44:36 Mě se lidi často ptají,
00:44:38 kolikrát jsem za ta léta vystupoval v televizi.
00:44:41 Já nevím.
00:44:43 Já mám spočítaný akorát vystoupení v zahraničních televizích.
00:44:47 V zahraničních televizích jsem vystupoval jednou.
00:44:51 Ale čtenáře by spíš zajímaly vaše soukromé zážitky.
00:44:55 -Svatby, rozvody, pletky...
-Toho bylo pramálo.
00:45:00 Já nejsem Casanova, já jsem normální.
00:45:04 Jste normální mužskej tvor, a to stačí,
00:45:07 protože každej mužskej tvor se v lásce chová jako v restauraci.
00:45:12 Vybere si, objedná si, a sotva to dostane,
00:45:15 už začne šilhat po tom, co má soused.
00:45:28 Kdyby to tak nebylo, tak vy ženy byste se celý život strašně nudily.
00:45:33 No jo, my jsme chudinky.
00:45:35 Ale v krajním případě si naštěstí dovedeme taky zašilhat.
00:45:39 Prosím vás, celá historie lidstva je protkaná ženskou nevěrou.
00:45:44 Až na středověk, to byly pásy cudnosti, to nešlo.
00:45:48 Vidíte, jak svět pustne? Dneska takovou věc neseženete.
00:45:53 Já jsem se ptal nedávno v Kotvě v dámským oddělení,
00:45:56 ale vůbec to tam neznají,
00:45:58 abych prej to zkusil v potřebách pro domácnost.
00:46:04 Já vás opravím.
00:46:05 Historie lidstva je protkaná chorobnou mužskou žárlivostí.
00:46:09 A tý je na světě čím dál víc.
00:46:11 Jdu s kamarádem po ulici a on mi povídá:
00:46:14 Podívej se na tu ženskou, co stojí u masny.
00:46:17 To je nějaká Jeřábková,
00:46:19 ta má tak žárlivýho muže, ten ji nikam nepouští samotnou.
00:46:23 Já koukám a povídám: Ale tam žádná ženská nestojí.
00:46:26 Tak vidíš, povídá kamarád, už ji zase nikam nepustil!
00:46:37 Muži jsou samozřejmě odporní Othellové,
00:46:42 zatímco vy ženy jste upřímní a průsvitní andílci.
00:46:46 Naopak, ženy jsou věčně neproniknutelné otazníky.
00:46:51 To jo, proto se furt ptáte.
00:46:54 To je strašný, jak vy se pořád ptáte.
00:46:56 Já jsem znal jednu, to už je pár let,
00:46:59 taková to byla velice hezká paní, neuspokojivě vdaná,
00:47:03 a ta nejen že se pořád ptala, dokonce dávala hádanky.
00:47:07 Ona byla předsedkyně takovýho hádnkářskýho spolku.
00:47:10 To bylo pořád: Co to je? Je to černý a točí se to.
00:47:14 -A co to bylo?
-Černý pivo.
00:47:16 Jednou ten její manžel odjel na služební cestu
00:47:20 a ona pro mě měla spoustu nových hádanek a rébusů,
00:47:24 a taky jednoho roztomilýho roháčka, ovšem těžkýho.
00:47:28 To se opravdu nedalo za večer všechno zpracovat,
00:47:32 takže jsem nějak u ní zůstal přes noc.
00:47:34 Ráno vám najednou někdo zvoní, a ona povídá:
00:47:37 Já se půjdu podívat kdo to je,
00:47:40 klidně si polež... polušti, já jsem hned zpátky.
00:47:43 V tu ránu byla zpátky a povídá: Teď mám pro tebe krásnou hádanku.
00:47:48 Co to je? Je to velký, tlustý, fousatý,
00:47:51 má to takovýhle parohy a blbej nápad přijet o den dřív.
00:48:07 -A uhodl jste to?
-Tu hádanku?
00:48:10 Já nevím, vždyť vám říkám, že si nic nepamatuju.
00:48:13 A víte, že to je nejlepší? Co bylo, to bylo.
00:48:16 -Důležitější je, co bude.
-A to já vím vždycky bezpečně.
00:48:20 Já například vím, co bude teď.
00:48:22 Teď přijde náš host z Polské lidové republiky,
00:48:26 sympatický zpěvák s krásným hlasem, ba přímo basem,
00:48:29 Kazimierz Kowalski.
00:48:50 ZPÍVÁ
00:55:06 Dobrý večer, vážení a milí přátelé,
00:55:09 já vám dnes předvedu mluvícího papouška,
00:55:13 který hovoří téměř jako člověk.
00:55:15 Je tak moudrý, že je občas možné si s ním i rozumně popovídat.
00:55:20 Jmenuje se Žako.
00:55:22 Dovolte, aby se vám nejprve sám osobně představil.
00:55:25 Žako, hezky se poklonit a hezky se představit.
00:55:29 Hezky začni.
00:55:34 Dámy a pánové, dobrý den. Já jsem papouš Žako.
00:55:38 Můj pán se jmenuje Josef Pepa Adamec.
00:55:42 Pepíku, kamaráde...
00:55:46 Výborně! Klaplo to výborně, Žako.
00:55:53 Prima, Žako. A ty máš taky dvě kolegyně.
00:55:59 -Jak se jmenuje ta první?
-Monika.
00:56:02 Monika, to je pěkné jméno.
00:56:04 -A jak se jmenuje ta druhá?
-Lóra.
00:56:07 Musíš odpovídat celou větou, pěkně jako ve škole.
00:56:11 Asi takhle: Papoušek se jmenuje Lórinka.
00:56:14 Tak ještě jednou. Jak se jmenuje papoušek?
00:56:17 Papoušek se jmenuje Lórinka.
00:56:20 No vidíš, jak to klape. Prima.
00:56:26 No dobře, tak zavolej Lórinku.
00:56:28 Lórinko!
00:56:31 -Ještě jednou, zavolej ji.
-Lóra, pozor!
00:56:34 -Jak říkáš Lórince?
-Lóra, pozor!
00:56:37 -Ještě zavolej Lórinku.
-Lórinko!
00:56:39 Lórinko, pojď sem, já musím s tebou docela vážně hovořit.
00:56:44 Podívej se, Lóra, ty jsi cizinec. Budeš se muset policejně přihlásit.
00:56:49 Jestlipak to svedeš sama? To je jednoduchý.
00:56:52 Řekneš svoje jméno, kde ses narodila,
00:56:55 a kde se narodil tvůj kamarád Žako.
00:56:58 Tak prosím, zkusíme to. Tvoje jméno.
00:57:02 -Lóra.
-A dál?
00:57:04 -Papagáj, Amerika.
-Ó, hovorí po slovensky.
00:57:17 Tak nám ještě řekni, kde se narodil tvůj kamarád Žako.
00:57:23 -Papagáj Lóra, Amerika.
-A kolega?
00:57:28 Afrika.
00:57:31 -Prosím?
-Afrika.
00:57:35 Afrika... Co je na tom k smíchu?
00:57:44 Tak Žako, co na to říkáš? To je pravý africký papoušek.
00:57:48 Já jsem mu říkal,
00:57:50 že když bude hodný a bude dobře pracovat,
00:57:53 že ho s sebou jednou vezmu do Afriky.
00:57:55 On mi to denně připomíná.
00:57:57 Vezmu tě do Afriky, ale až uzrajou fíky.
00:58:01 On miluje fíky a oříšky.
00:58:03 Tak se pochlub. Kam pojedeš?
00:58:07 Haló, haló, poslouchejte. Pojedeme pro fíky do Afriky.
00:58:11 Tak ahoj.
00:58:14 Ahoj.
00:58:23 To ahoj na konci něco znamená, že asi pojedeme po moři.
00:58:27 To je dobře, viď?
00:58:29 Já bych ti dal fík, ale já žádnej nemám.
00:58:32 Mám ale oříšky.
00:58:34 Jak to má povědět takový dobře vychovaný papoušek,
00:58:38 když chce od svého pána oříšek?
00:58:40 Jak se to říká?
00:58:42 Pepíku, kamaráde, prosím tě, dej mi ořech.
00:58:52 Prima.
00:58:56 Já mu ten oříšek dám, ale bude nám muset něco zazpívat.
00:59:00 Kdybys mně zazpíval tu písničku, že jsem jako tvůj táta.
00:59:04 Ó můj papá... Já vždycky zaslzím.
00:59:09 Ó můj papá, la lala la...
00:59:15 Co se směješ?
00:59:17 Co znamená to pískání?
00:59:22 Blbec.
00:59:35 Tohle mi dělat nemůžeš, kamaráde.
00:59:38 Proč jsi tak pískal, co to je?
00:59:41 Co to znamená?
00:59:43 Aha, budeš raději pískat...
00:59:46 -Tak budeme počítat do tří.
-Jedna, dvě, to je legrace.
00:59:51 To je legrace, ale už jsi měl spustit.
00:59:54 Třeba tuhle: Opera!
01:00:01 ZPÍVÁ
01:00:04 Hochu, ty máš talent, to je ono!
01:00:12 Víš co? Teď to zkusíme s muzikou.
01:00:16 Tak třeba tuhle. Poslouchej dobře.
01:00:21 HRAJE
01:00:33 Tak zkus Podskaláčka.
01:00:35 ZPÍVÁ
01:00:51 My se s vámi rozloučíme, vážení přátelé.
01:00:54 Bude to takový řízný pochod,
01:00:56 který se jmenuje Most přes řeku Kwai.
01:00:59 Tentokrát to provedeme ve spolupráci s naším orchestrem.
01:01:02 Tak Žako, Most přes řeku Kwai, C dur.
01:01:06 Tak se připrav a jedem.
01:01:13 ZPÍVÁ
01:01:52 Víte, co já mám nejradši na zvířátkách,
01:01:55 na velkých i na malých?
01:01:57 Že jsou tak nějak spontánní a pravdomluvná,
01:02:01 to se o lidech vždycky říct nedá.
01:02:04 Já dovedu pochopit, když někdo není dost upřímný
01:02:07 nebo když někdo občas něco zatají.
01:02:09 To věřím, já jsem si vás tuhle všimla na plovárně.
01:02:13 Vždycky, když jdou kolem kočky, zatajíte dech.
01:02:16 To sem nepatří, já mluvím vážně.
01:02:19 Já dovedu pochopit, když je někdo rezervovaný, chápete?
01:02:25 Ale bytostně nesnáším, když někdo lže.
01:02:29 To já taky, já jsem taky taková. Mě k tomu vedli odmalička.
01:02:33 Maminka mi vždycky říkala: Jiřinko, kdo lže, ten i krade.
01:02:37 Mně maminka říkávala: Jiřinko... Ne, vlastně ne.
01:02:42 Mně říkala: Kdo krade, ten lže.
01:02:44 To je podobný. Kdo krade, tomu není co věřit.
01:02:48 A víte, že mám někdy takový divný pocit?
01:02:52 Tuhle jsem šel po Karlově náměstí a tam se hádala parta usmrkánků.
01:02:56 Ptám se jich: Co je, děti? A takový malý špunt mi povídá:
01:03:00 My jsme, pane, našli pětikorunu, a tak jsme si řekli,
01:03:05 že ji dáme tomu, kdo řekne největší lež,
01:03:08 ale nemůžeme se dohodnout, kdo řek tu největší lež.
01:03:12 Děti, že se nestydíte, lhát je odporné.
01:03:17 Podívejte se na mě, mně je přes padesát,
01:03:21 ale já jsem v životě nelhal ani v legraci.
01:03:25 -A co na to ty děti?
-Daly mi toho búra.
01:03:36 Mně se zdá, že v tomhle směru jako by nám zaostávala výchova.
01:03:42 -Děti se mají vychovávat příkladem.
-No právě.
01:03:46 Rodiče by měli před dětmi pořád lhát,
01:03:49 aby to dítě vidělo, jak je to ošklivý.
01:03:51 Já myslím, že rodiče mají dítěti říkat pravdu,
01:03:55 aby to dítě vidělo, jak je to krásný.
01:03:57 To je taky možný.
01:03:59 Co je platný pořád mluvit, příklad je důležitý.
01:04:02 Tatínek vysvětlí synkovi, že nemá lhát.
01:04:05 Vtom někdo zazvoní: Pepíčku, podívej se tam,
01:04:08 jestli je to domovní důvěrník, nejsem doma.
01:04:11 Maminka mi taky ještě říkávala:
01:04:14 Jiřinko, s poctivostí nejdál dojdeš.
01:04:17 A tatínek k tomu vždycky ještě přidával žertem:
01:04:21 Když pojedeš načerno tramvají, tak tam budeš dřív.
01:04:24 -On byl tatínek filuta.
-To je vidět.
01:04:27 -Takovej čtverák, víte?
-Můj tatínek to tak daleko nedotáh,
01:04:31 on čtverák nebyl, on zase dost trojčil.
01:04:35 Tatínek mi říkal: Synku...
01:04:39 Snad věřil, že jsem jeho...
01:04:43 Synku, pamatuj si, že pravda je jenom jedna.
01:04:48 Kdo lže, ten má daleko větší výběr.
01:05:02 -Ale vychovali nás dobře.
-Nás dva.
01:05:06 Jistě, já například nelžu ani dopravním orgánům.
01:05:09 Ne, nelžu. Zastavili mě, když jsem jela sto dvacet,
01:05:13 ale já nelžu, já se nevymlouvám.
01:05:15 Ano, já jsem jela sto dvacet.
01:05:18 Chtěla jsem bejt doma rychle, protože mi blbnou brzdy.
01:05:24 -Ona se pravda dokonce vyplácí.
-Jo? Kde?
01:05:28 -Jako že se pravda rentuje.
-Jo takhle, to jo.
01:05:32 Nějací Boučkovi, moji známí, mají osmnáctiletýho syna,
01:05:36 kterýho odmalička vedou k pravdomluvnosti.
01:05:39 Kluk přišel v pondělí pozdě v noci a všichni na něj čekali.
01:05:43 Kde jsi byl? A on povídá:
01:05:46 Maminko, tatínku, byl jsem v parku a svedl jsem spolužačku.
01:05:50 To jsi hodnej, že nám říkáš pravdu, povídá maminka.
01:05:54 Pojď, já ti udělám banánový mlíko, co máš tak rád.
01:05:57 Jenže kluk přišel v úterý ještě pozdějc a zase na něj čekali.
01:06:01 Kde jsi byl? ptali se ho.
01:06:03 Ale, svedla mě učitelka z autoškoly.
01:06:06 Maminka povídá: Vidíš, táto, ten kluk nelže.
01:06:09 Pojď, udělám ti banánový mlíko.
01:06:11 Jenže ve středu přišel v půl čtvrtý ráno...
01:06:15 -To už byla ta rodina ospalá, co?
-To víte...
01:06:18 Ptali se ho, kde byl,
01:06:21 a kluk povídá, že u tý rozvedený sousedky.
01:06:24 To jsi hodnej, povídá maminka...
01:06:27 Táta ale popad tu největší pánev, a maminka ho prosí:
01:06:30 Přece bys ho netlouk, když nám říká pravdu!
01:06:33 Netlouk, povídá otec, já mu udělám vejce na špeku,
01:06:36 při tom tvým banánovým mlíku by tohle dlouho nevydržel.
01:06:51 Je vidět, že není nad pravdu.
01:06:54 Já si myslím, že i publiku bychom měli říct pravdu.
01:06:59 To určitě, já jsem přímo odhodlán.
01:07:02 Podívejte, vážení telehosti, teď nebude balet...
01:07:05 -Ani artisti nebudou.
-Teď přijde skupina KTO.
01:07:09 Olga Blechová...
01:07:11 ...a zasloužilý umělec Waldemar Matuška.
01:07:20 PÍSEŇ
01:07:22 To všechno odnes čas.
01:07:30 Když jsem byl ještě malý, tak se mě vždycky ptali,
01:07:35 zdali chtěl bych pásat stádo krav.
01:07:40 Pročpak se mě ptali,
01:07:43 když nakonec mě dali na loď starou a řekli mi plav.
01:07:49 To všechno odnes čas.
01:07:51 To všechno odnes čas.
01:07:56 A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám,
01:08:00 co všechno odnes čas.
01:08:07 Na vezdejší pouti bylo jest mi plouti tam,
01:08:12 kde v moře vtéká řeky proud.
01:08:17 Plaval jsem proti proudu, když zřel jsem rodnou hroudu,
01:08:22 pohnutím jsem se nemoh ni hnout.
01:08:27 To všechno odnes čas.
01:08:29 To všechno odnes čas.
01:08:32 A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám,
01:08:37 co všechno odnes čas.
01:09:20 Za nejbližším rohem dal jsem lodi sbohem,
01:09:25 krásnou dívku z ranče jsem si vzal.
01:09:31 Žil jsem pro ni, ona pro mě, potom dočkal jsem se koně,
01:09:36 a všichni tři teď šťastně žijem dál.
01:09:40 To všechno odnes čas.
01:09:42 To všechno odnes čas.
01:09:45 A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám,
01:09:51 co všechno odnes čas.
01:09:54 Co všechno odnes čas.
01:09:56 Co všechno odnes čas.
01:09:58 Co všechno odnes čas...
01:10:32 PÍSEŇ
01:10:34 No a tím naše jízda končí.
01:10:39 Jenom jsme písně hráli.
01:10:42 Nejlíp nám je chválí, kdo si s námi zazpívá.
01:10:48 Jako doma v kroužku známých
01:10:52 právě nám je s vámi,
01:10:55 zítra zas už čeká nás další jízda bláznivá.
01:11:02 Je úděl muzikantů jít světem ještě dnes
01:11:06 a střídat spousty pokojů, s koupelnou i bez.
01:11:12 Jenže píseň, ta je živá, chce k lidem, já ji znám.
01:11:17 Proto nás taky vítr přivál přímo k vám.
01:11:22 No a tím naše jízda končí.
01:11:25 Jenom jsme písně hráli.
01:11:27 Nejlíp nám je chválí, kdo si s námi zazpívá.
01:11:33 Jako doma v kroužku známých právě nám je s vámi,
01:11:38 zítra zas už čeká nás další jízda bláznivá.
01:11:47 Vezem s sebou písně nové, i ty, co dávno znáš.
01:11:53 Jsou veselé i vážnější, jak život náš i váš.
01:11:58 A jestli se vám líbí, i to se může stát,
01:12:03 tak dáme ještě poslední a půjdem spát.
01:12:08 Jsme parta věčných kluků s jednou dívčí ozdobou,
01:12:13 nezbyl nám čas postřehnout, že kolem léta jdou.
01:12:18 Okna v sálech řinčí, kde jsme, tam to musí žít.
01:12:23 A nebude to jinačí, dokud nám to bude znít.
01:12:30 No a tím naše jízda končí, jenom jsme písně hráli.
01:12:35 A nejlíp nám je chválí, kdo si s námi zazpívá.
01:12:41 Jako doma v kroužku známých právě nám je s vámi,
01:12:46 zítra zas už čeká nás další jízda bláznivá.
01:14:03 Vážení a milí přátelé,
01:14:05 posledně se nám tady stala taková dost překvapující věc.
01:14:10 Já bych to řekla jinak.
01:14:11 Milí přátelé, člověk se tak někdy ukecne...
01:14:15 Já nevím, proč mluvíte ve třetí osobě o sobě.
01:14:20 To byl váš nápad.
01:14:23 Jestli se tady někdo ukec, když už mluvíte takhle...
01:14:27 Prosím vás, pusťte nám zvukový záznam z toho minulého Televarieté.
01:14:33 Tak řekněme, že se dívá pět miliónů, vždyť je to dost.
01:14:37 To je ale slušná partička, pět miliónů...
01:14:40 Představte si, že by nám každý spokojený divák poslal dvacetník.
01:14:45 -To by bylo, co?
-Spokojenej divák, říkáte?
01:14:51 To by nám možná hodilo každýmu i dvě stovky.
01:14:56 Děkujeme pěkně. Tak jste to slyšela.
01:14:59 No jo, ale to byl samozřejmě jenom žert.
01:15:01 -My jsme neloudili.
-Ne, my jsme neloudili,
01:15:05 nakonec jsme ani nečekali, že se najdou spokojení diváci.
01:15:08 Ale nějací se našli a projevili velký smysl pro legraci.
01:15:13 -Začali nám posílat...
-Já bych to zkrátil.
01:15:15 Vážení přátelé, děkujeme za všechny zaslané dvacetníky.
01:15:19 Hrnuly se ze všech koutů naší vlasti.
01:15:23 Z Pardubic, z Bratislavy, z Jeseníku, z Brna, z Trnavy...
01:15:29 Vážení přátelé, dostali jsme celkem dvacet šest dvacetníků.
01:15:35 Takže máme pět korun dvacet čistého zisku.
01:15:38 -Pardon, pět korun třicet.
-Jak to?
01:15:41 Jeden divák poslal jenom deset haléřů.
01:15:43 Pravděpodobně platí větší alimenty
01:15:46 nebo se zrovna rozšoup v zelinářství.
01:15:49 Abyste z toho všichni něco měli, tak jsme se rozhodli,
01:15:52 že výtěžek toho nedorozumění propijeme na vaše zdraví.
01:15:58 Obsluha!
01:16:00 Tady mám všechny ty šesťáky...
01:16:05 Děkuji vám.
01:16:09 Vážení a milí, ať vám dlouho vydrží ten váš smysl pro humor.
01:16:13 A ať se vám všechno daří.
01:16:15 -Na zdraví.
-Na štěstí.
01:16:17 Na shledanou.
01:16:33 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Tento velký revuální pořad patřil po léta ke stálicím televizní obrazovky a zapsal se do zlatého fondu archivu televizní zábavy. Velký podíl na tom má jistě jeho dvojice moderátorů, Jiřina Bohdalová a Vladimír Dvořák, kteří Televarieté jedinečným způsobem uváděli a do každého dílu přinesli originální scénky, skeče a milý humor. V dnešním díle se mimo komické moderátorské dvojice můžete těšit na řadu populárních zpěváků a je tedy jisté, že se u svých obrazovek budete opět skvěle bavit.