00:00:01 Mě by ta práce určitě bavila.

00:00:03 Dělala jsem v nemocnici na krčním, pak na interně.

00:00:07 Taky na zubním u doktora Krále. Ale nejradši bych tady.

00:00:13 A proč? Tady je těžší práce, než na krčním a horší než v jeslích.

00:00:18 Když se s ní Chudý v tom rybníku... no, objímal, tak o vás řekl...

00:00:26 -No, jen do toho!
-Řekl jí, že jste vyšeptalá škeble.

00:00:33 -Kdes byla?
-Ve škole. Co je to za otázku?

00:00:37 -Celej den?
-Celej den.

00:00:39 -Tak to mi stačí.
-Kam jdeš?

00:00:42 Na pivo. Občas tam snad můžu zajít, ne?

00:00:45 Každej má právo na svý koníčky.

00:00:47 A pamatujte si, že vás bych si v životě nevzal.

00:00:51 -Ale?
-Jo.

00:00:52 Protože ženská jako vy, může stavět akorát sněhuláky.

00:00:57 Mat!

00:01:02 Víš, koho jsi porazil?

00:01:04 Přeborníka Jihočeský župy hasičský v roce 1946.

00:02:05 -Kdy se zase objevíš?
-Za 14 dní.

00:02:09 Přes neděli budeme mít spoustu práce.

00:02:12 ZVONÍ MOBILNÍ TELEFON Pešák.

00:02:18 No jo. Jasně. Už jsem na cestě.

00:02:22 Tak v deset. Ahoj.

00:02:24 Hm, polepšili jste si, co? Stará šunka a telefon.

00:02:30 -Tak koukej, abys viděl.
-Čeho se pořád bojíš?

00:02:33 -Co do kina, chodíš?
-Vydělávám.

00:02:38 -Já si k tobě přijdu půjčit.
-Ty se budeš ženit?

00:02:41 Hele plav, ty sádrokartonáři a nedělej mi ve světě ostudu!

00:02:46 Tak se měj!

00:02:57 Pořídíme si mobil. Aby nám neutek svět.

00:03:23 Copak? Něco jsi zapomněl?

00:03:28 Hele, jestli to děláš kvůli mně, tak to je blbost.

00:03:32 -Co je blbost?
-Slyšel jsem něco o nějaký Janě.

00:03:36 Prej je to inženýrka. Klidně si ji sem můžeš nastěhovat.

00:03:40 Co to plantáš? Co to posloucháš za pitomosti?

00:03:44 Pamatuj si, že já na tenhle statek žádnou ženskou nechci!

00:03:52 -Já jenom, aby si se nebál.
-Kdybych já řek svýmu tátovi to,

00:03:58 co ty si dovolíš ke mně, tak by mě sešvihal bičem.

00:04:01 Co tě to napadlo?

00:04:03 Ty si myslíš, že mě to baví přijet a celou sobotu uklízet?

00:04:06 No proto. Už jsem se lek, že nejsi normální.

00:04:10 Na, vyházej to nahoru!

00:05:19 ZVONÍ

00:05:24 Potřebujete něco?

00:05:26 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:05:28 Abyste viděla, že si nevymejšlím. Tady to všechno je.

00:05:33 -A co?
-No, výnosy, prodeje...

00:05:37 I ten 52. rok. Můj táta to všechno poctivě zaznamenal.

00:05:43 -To je kronika?
-No, on to byl takovej písmák.

00:05:47 Tam se dočtete všechno.

00:05:50 Kdy se komu narodilo jaký tele, kdy potlouklo,

00:05:53 jaký bylo který den počasí. A uvidíte, že jsem si nevymejšlel.

00:05:57 Ty výnosy byly.

00:06:01 -To je hotovej poklad.
-No to je.

00:06:05 -A starou lucernu nemáte?
-Lucernu, lípu, jenom ne mlejn.

00:06:15 Pane Pešáku, já...

00:06:17 Jo a taky jsem se přišel omluvit. Já to někdy přeženu a je to...

00:06:23 Pozvala bych vás dál, ale mám návštěvu.

00:06:26 Ne, to je jasný. Já jenom, že nejsem ukecanej.

00:06:32 -No, tak dobrou noc.
-Dobrou.

00:06:38 Překvapilo mě, že jste se tak vyznala ve hnojení obilovin.

00:06:42 Já jsem z vesnice.

00:06:43 No tak proč vás zajímají sklady umělých hnojiv?

00:06:46 -Projektuju zemědělský stavby.
-No tak se někdy zastavte.

00:06:52 Až to pude.

00:06:55 No, možná. Uvidím. Dobrou noc.

00:07:19 ZVONÍ

00:07:27 -Dobrý večer.
-Je doma doktor?

00:07:30 -Ne, má noční.
-Aha, děkuju.

00:07:33 Na shledanou.

00:07:50 Vypadáš, jako bys sebou měl každou chvíli praštit.

00:07:53 -Není ti něco?
-Kdybych měl všeho jako zdraví!

00:07:58 -Něco snad potřebuješ, ne?
-No co by, jedu přes Hradiště.

00:08:04 Tak jsem si řekl, že bych se za tebou rád podíval.

00:08:08 Posledně jsem se tady moc neuved. Nevíš, není na mě někdo naštvanej?

00:08:17 -Já byl.
-Už tě to přešlo?

00:08:22 -To bych ti jinak neuvařil kafe.
-A jinak?

00:08:28 Jinak jsou všichni zdrávi.

00:08:32 Jo teda vona byla.

00:08:34 Já bejt tebou, tak bych jí radši nelez na voči.

00:08:36 Já? A proč bych to dělal? Ta je mi takhle volná.

00:08:40 Tys nás dával dohromady, tak co já s tím?

00:08:42 -Už jsi se navyváděl dost.
-Mluvil jsi s ní?

00:08:46 Lepší slovo, než chrapoun, pro tebe neměla.

00:08:51 Ale jestli ses mě přišel zeptat, jestli za ní máš zajet...

00:08:53 Co bych se chodil ptát? S babama jsem si vždycky poradil sám.

00:08:57 Nevyskakuj, co zase vyskakuješ? Jeď za ní, omluvu snese každá ženská.

00:09:03 Jak ji znám, tak ti udělá kafe. No pamatuj si,

00:09:06 nejvíc se mají rádi ti, co se před tím pohádají.

00:09:10 Hele pojď, kytku seženeš u každý pumpy.

00:09:13 -Počkej, co děláš?
-Učísni se a nad ničím nedumej.

00:09:16 -Ale já nejsem oholenej.
-To nevadí, pak mi brnkneš.

00:09:33 Jano, to jsem já, Přemek. Na nic se neptej a poslouchej.

00:09:37 Před chvilkou u mě byl Pešák. Víš kterej, ten jak, no...

00:09:41 Za chvíli k tobě přijede a co... Co? On už u tebe byl?

00:09:48 Aha a ty jsi...

00:09:52 No nic, nic, nic...

00:09:54 Tak na to zapomeň. Díky. Ahoj!

00:10:01 Kůň jeden, že se vždycky musí takhle zamilovat.

00:10:06 -Pane doktore, čekáme jenom na vás.
-Napijte se, ani se toho nedotknul.

00:10:11 -Ale tam čeká pacient.
-Jenom tři minuty.

00:10:14 -No, tak o co kráčí?
-No o mě, ne?

00:10:18 No to by mě ani ve snu nenapadlo.

00:10:21 Poslyšte, Karlo, dokázala byste se vy zamilovat do Pešáka?

00:10:27 -Jé, pane doktore...
-Čistě teoreticky.

00:10:31 Zapomeňte na to, že jste šťastně vdaná,

00:10:34 že máte dvě dcery a hodnýho muže, který má autoopravnu,

00:10:38 ale opravuje auta jenom někomu.

00:10:41 -Proč bych to dělala?
-Ne, čistě teoretizujeme.

00:10:45 -Kdyby vám to mělo zvednout náladu...
-Karlo, vy mě vážně chcete naštvat?

00:10:51 Tak chlap to je, to jo. Ale tu ostudu,

00:10:54 co nám tenkrát udělal s těma zubama, to bych mu neodpustila.

00:10:58 Dokázala byste žít s Pešákem?

00:11:01 No to já bych se asi musela napřed zeptat táty.

00:11:05 Pamatuješ si na tu kobylu, co jsem dal Magdě?

00:11:13 Támhle stála.

00:11:18 No říkal jsem si, že takovou volovinu už v životě

00:11:20 neudělám a vidíš, je to tu zase.

00:11:28 No, no, no, copak piju?

00:11:32 Neboj, neboj, na mě jsou baby krát-ký. Hé - ááá.

00:11:45 Ale řeknu ti, škoda. Je to ženská z gruntu.

00:12:02 -Nazdar rodino!
-Ahoj.

00:12:03 -Dobrý...
-Ukaž!

00:12:05 -No jo, my už tatínka neznáme, viď?
-Jsem tu, abys ho nerozmazloval.

00:12:10 No neboj, tady je vojna jako řemen.

00:12:14 -Ahoj.
-Ahoj.

00:12:18 -Co dělá doma?
-Má tady rodinu.

00:12:22 -Uprostřed tejdne?
-On ji tady má pořád.

00:12:26 Představ si, že jako dohazovač jsem úplně selhal.

00:12:30 -To věděli všichni.
-A víš, co je nejhorší?

00:12:33 Že ona ho nechce. A on se do ní zabouchl.

00:12:36 -A ty se divíš? Je pro ni starej.
-Starej! Jak to můžeš říct, starej?

00:12:41 Je to chlap v nejlepších letech. Má statek, peníze...

00:12:45 -Je to mladá holka.
-Mladá holka, prosím tě.

00:12:49 Ta by mohla oblíznout všech deset. Viděla jsi někdy ten jeho statek?

00:12:53 -260 hektarů!
-A má milovat jeho, nebo ty hektary?

00:12:56 No když je chlap jako jedle, což je náhodou Pešákův případ,

00:13:00 tak se potom snáz milujou i ty hektary.

00:13:03 Pak se ovšem nedivím, že jsi špatnej dohazovač.

00:13:06 No dohazovač možná, ale sem pojedeme na dovolenou.

00:13:14 Dovolená?

00:13:17 To spíš uvěřím, že jsi skvělej dohazovač.

00:13:20 -No? Co dostanu semhle? No?
-No, no pro jistotu.

00:13:51 Ahoj.

00:13:58 -Nazdar!
-Nazdar!

00:14:00 Nazdar! Tak mi dej jedno.

00:14:03 -To je pro mě?
-Hmm...

00:14:06 No, hezky upatlaný. Ááááá...

00:14:18 -Tak co?
-Co, tak co?

00:14:23 No nic, jestli mám dělat tu další králíkárnu, nebo co?

00:14:26 -A proč?
-No co já vím?

00:14:29 Stará ti chodí do práce, kdo ti to bude uklízet?

00:14:32 Hele, víš co, vyprdni se na mě a starej se, aby ti nezreznul hoblík.

00:14:37 -Co se vztekáš?
-Jo a ještě ti dám jednu dobrou radu.

00:14:43 Moc nemudruj, protože vypadáš jako blbec, potom.

00:14:46 Dokonce jsem slyšel, že už na to nejsi sám, že už je vás víc.

00:14:51 -Co to žvaníš?
-No žvaním o jednom chlápkovi.

00:14:55 A co s ním je? No co s ním je, se tě ptám?!

00:15:00 Řekni, že dělám výborný králíkárny a dozvíš se víc.

00:15:05 Je taky na samice.

00:15:11 Bude zásobovat všechny hotely, školy a nemocnici.

00:15:15 Ten bude mít opravdickou králičí farmu, víš?

00:15:18 -Já taky.
-Pozdě!

00:15:21 Jdeš na to moc opatrně. Proti němu seš břídil!

00:15:25 Ten zapřáhnul celou rodinu. I ženu.

00:15:28 Hm. Proto sis žádnou nepořídil, viď!

00:15:42 -Máš odpolední?
-Celej tejden, vždyť to víš.

00:15:48 -Co děti?
-Jako vždycky.

00:15:52 Přijdou ze školy, udělají si úkoly, děda na ně dohlídne.

00:15:56 -Ostatně seš doma taky ty, ne?
-Jo, jasně.

00:15:59 -Já budu dělat chůvu tady ještě.
-Já ji dělám celej život.

00:16:02 No dyť seš ženská.

00:16:07 Ale ne služka.

00:16:10 Ten talíř po sobě klidně můžeš uklidit sám.

00:16:13 Vona je to hrozná práce, vodnést talíř do nádobí.

00:16:16 Já to dělám po vás všech.

00:16:20 Já zas skáču celej den po traktoru a pak tady lítám kolem králíků.

00:16:24 -Ty, jo?
-No a kdo asi? Svatej Petr, ne?

00:16:27 -Jo, někdo takovej tady zřejmě bude.
-Počkej, koho tím myslíš?

00:16:36 -Ty se chceš hádat, co?
-Já se ptám, co je to za chlapa?

00:16:40 Svatej Petr je svatej Petr. Zopakuj si náboženství.

00:16:45 Hele, nedělej se moc chytrá, jo?

00:16:48 Celý dny se flákáš v práci a tady ti to všechno stojí.

00:16:53 -Co nezvládnu? Co ti schází?
-A dyť ty víš sama nejlíp.

00:16:58 Děti běhaj vorvaný, celej den si jich nikdo nevšimne a vůbec.

00:17:03 Cože?

00:17:04 A já taky chodím furt v těchhletěch zapranejch...

00:17:07 Knoflíčky utrhaný... Tohleto tady nebylo eště!

00:17:12 -Ukaž mi jedinou zapranou košili!
-A vono nejde o košile.

00:17:16 -Jsou horší věci!
-Jaký?

00:17:24 -Hele, buď tam toho necháš a nebo...
-Nebo?

00:17:31 -Nebo uvidíš!
-Vyhrožuješ?

00:17:36 -Se tam vodstěhuj!
-To můžu.

00:17:40 No vodstěhuj se tam. Tady seš stejně na prd.

00:17:43 -Neříkej dvakrát!
-Třeba třikrát.

00:17:47 -Větší ostudu už mít nemůžu.
-Já ti žádnou ostudu nedělám!

00:17:52 -Nenechám ze sebe dělat pitomce.
-Tobě vážně přeskočilo.

00:17:59 Já ti říkám jednu věc: Příští měsíc tam končíš!

00:18:21 Tak mám dělat tu králíkárnu, nebo ne?

00:18:23 Ty? Ty si tak můžeš akorát trhnout nohou!

00:18:26 Nejseš nějakej blbej? Dyť já už jsem koupil dříví.

00:18:38 -Čau. Kde se tady bereš?
-Čau. No znáš to.

00:18:44 Nemohli sehnat ložisko do kombajnu, tak jsem jel já.

00:18:48 -Vy už máte žně?
-Připravujem se.

00:18:52 -Připravujeme se na žně celej rok.
-A proto nemáte před žněma ložiska?

00:19:05 -Tak co?
-Dobrý.

00:19:08 -Hotovej fotbalista. Čau!
-Čau!

00:19:11 -Co ty tady?
-A co ty?

00:19:13 -Já jsem tady za školou.
-Já jsem tady za družstvem.

00:19:20 -Co tam hledáš?
-Ale jako, jako...

00:19:25 -Ňák to klepe, nebo...
-Hmm. Já vím, co s tím je.

00:19:28 -Jo?
-Je to rozbitý!

00:19:33 -Ale.
-Máš si koupit pořádný auto.

00:19:35 Se Škodovkou by se ti to nestalo. Tadyhle já vím prdlajs, co s tím je.

00:19:40 Tyhlety auta jsou prakticky nerozbitný.

00:19:42 -No tak proč ti v tom klepe?
-Neklepe. Jako by klepalo.

00:19:48 Dyť ti to říkám, máš si koupit pořádný auto.

00:19:55 Já jsem jel okolo akorát, tak jsem si říkal,

00:19:59 jestli byste k nám nechtěli přijet na dovolenou.

00:20:03 Chtěli jsme letos do Švýcarska, nebo někam k moři.

00:20:06 No jo, když k moři, tak k moři. Já vám to nezávidím.

00:20:16 Dík za to kafe.

00:20:27 Doma je to blbý.

00:20:32 Jsem nepřijel kvůli žádnýmu ložisku. Jsem přijel schválně.

00:20:41 -Nemáte něco k pití?
-Vždyť pojedeš.

00:20:48 -A co je blbý?
-No co...?

00:20:53 Králíci se nějak nevedou. Ale to se spraví.

00:21:01 To jsi mě uklidnil.

00:21:04 No a je to čím dál tím horší.

00:21:07 No, spolu nepromluvíme kloudnýho slova.

00:21:10 Všecko kvůli kravinám.

00:21:13 Furt je na mě naštvaná.

00:21:16 To je normální, tohle to. Tak se chová každá ženská.

00:21:19 Ale no to je zajímavý.

00:21:22 Takže za všechno může jenom Běta, jestli se nemýlím.

00:21:26 -No jasně.
-No tak vidíš.

00:21:28 -Ty nemáš žádnou vinu?
-Ale no co?

00:21:32 Dyť já jsem furt v práci, dyť já furt nemám čas.

00:21:35 Aha. Takže ona šla do práce, přestala dělat pánovi služku

00:21:39 a hned je oheň na střeše.

00:21:42 Náhodou má pravdu. Bez ženský to doma nejde.

00:21:44 No jasně. Dyť já dřu celej den. Na todlencto nemám čas.

00:21:47 Proto ji chceš doma? Aby všecko odřela sama?

00:21:51 Pokorně se starala o hnízdečko, zatímco milostpán bude mít

00:21:55 všechno pod nosem a bude si v klidu užívat svobodu.

00:21:59 -No a co by jí scházelo?
-Ježíšmarjá, dyť je konec 20.století.

00:22:02 Potřebuje vědět, že je k něčemu dobrá,

00:22:05 že tady není jenom na vaření nebo na praní ponožek.

00:22:09 A kdo by to udělal?

00:22:11 Hele, víš co, nechceš mi říct, proč bych měla asistovat

00:22:14 u vašich hádek, když se můžu v klidu válet někde u moře? Viď?

00:22:18 -Páč seš moje ségra.
-No to možná jsem.

00:22:21 Ale už teď vím, že vinu máš ty. Běta má pravdu.

00:22:24 -Hele, nic nesváděj na králíky.
-Jak to víš, tohle?

00:22:28 -Protože jsem náhodou taky vdaná.
-Jo?

00:22:30 Dokonce podruhý.

00:22:32 A já tě nutím, abys uklízela králíkům?

00:22:34 No to možná ne, ale hele, kdybych se dala,

00:22:37 tak si tady určitě postavíš i tu králíkárnu.

00:22:40 -Neříkej, že ne!
-No dovol?

00:22:42 -Co to povídáš?
-Je to tak.

00:22:44 Prosím vás, nehádejte se tady, to jsem mohl rovnou zůstat doma.

00:22:50 Já už si tu připadám jako otrok. Už abych dělala tu sestřičku.

00:22:53 Brambory, brambory, uklidit kuchyni, zase brambory...

00:22:57 Ještě si ráda na kuchyň vzpomeneš.

00:23:00 Myslíš, že mám dělat drahoty?

00:23:04 Já bejt tebou, tak jsem radši v kuchyni.

00:23:08 Ale to ne. Chudý mě pozval na rande.

00:23:12 Nepředpokládám, že by mně vysvětloval rozdíl mezi blatouchem a konvalinkou.

00:23:16 Prosím tě! Máš ty to zapotřebí? Vždyť je to pro tebe starej chlap.

00:23:22 -No a?
-Najdi si nějakýho mladýho,

00:23:25 slušnýho kluka a přestaň už blbnout. Tady tomu je padesát.

00:23:30 -Chceš něco říct?
-Radši ne.

00:23:34 Já už jsem jednoho takovýho starýho dědka měla.

00:23:38 A víš koho? No to bys neuhádla!

00:23:41 -Ale nesmíš to nikomu říct.
-Ale jo.

00:23:44 -Tvýho švagra.
-Přemka?

00:23:49 -Hmm. Pana doktora, no.
-Kecáš.

00:23:52 Přísahám.

00:23:53 Ale za prvý v tý době už byl rozvedenej a za druhý

00:23:56 k ničemu nedošlo, protože než jsem si stačila sundat svetřík,

00:23:58 tak nás vyhmátla babička.

00:24:01 Ty jsi hrozný číslo.

00:24:03 Hele, ty snad chceš říct, že jsi svýmu muži nikdy nezahla?

00:24:07 -No to jsem taky nezahla.
-No, to říká každá.

00:24:11 Ale cizí ručičky, ty tisknou vždycky líp.

00:24:15 -Hele, tak ty mě chceš zkazit.
-Když Přemek měl aspoň ten zámek.

00:24:21 Chudý má jen kobylu.

00:24:25 Dobrý den.

00:24:29 Jé, tady to voní...

00:24:36 Paní Mrázová, já vím, že se pořád hádáme,

00:24:38 že mě nemusíte mít plný zuby, ale tohle je pro vás.

00:24:43 -Proč?
-Protože vám chci poděkovat.

00:24:46 Za to, že jste na mě taková přísná. Vlastně ze mě děláte lepšího člověka.

00:24:52 Podívejte se, pane inženýre, jděte si dělat šašky někam jinam.

00:24:56 -Já mám svý práce dost.
-Myslím to vážně.

00:24:59 Vy si to opravdu zasloužíte. Podívejte se,

00:25:02 sbírají se tady podpisy kvůli tomu, abych odešel z domova důchodců.

00:25:06 A vy jste na mě tak přísná a vůbec jste to nepodepsala.

00:25:09 Za to si zasloužíte květinu. Sbírá to Vaňková, znáte ji?

00:25:25 Že paní Vaňkovou pozdravuju.

00:25:28 A kdyby to nestačilo, podepíšu se víckrát.

00:25:32 Jo, to ovšem mění situaci.

00:25:42 No těšilo mě!

00:25:51 Co z toho máš, že do něj pořád tak pereš?

00:25:53 -Já jsem na něj ještě hodná.
-Třeba o něm nic nevíš.

00:25:57 -Taky mě to nezajímá.
-Měl velkej průšvih v pojišťovně.

00:26:04 Pak ho sesadili, domů nosil míň a míň a manželka se holt povohlídla jinde.

00:26:10 -Nejblíž byl jeho kamarád.
-No. A ty ho lituješ?

00:26:15 Já to jenom říkám.

00:26:19 Nezlob se, ale myslím, že zrovna ty by sis taky našla někoho jinýho.

00:26:24 Možná, že jo, možná, že ne.

00:26:27 Ale nechápu, proč mu to děláš ještě těžší.

00:26:30 Víš co, třeba by sis měla promluvit taky s jeho ženou.

00:26:33 Protože takhle on ti může nakukat co chce.

00:26:41 No to je dost. Kde se touláš?

00:26:44 Jestli s něčím počítáš, tak na to zapomeň. Nic nebude.

00:26:48 -A co by mělo bejt?
-No jen se nedělej.

00:26:52 Já jsem totiž přišla proto, že mám ráda večerní vůně.

00:26:58 -Já taky.
-Hele seď, nebo jdu domů.

00:27:04 -Ty tady tomu říkáš domov?
-A ty máš snad jinej?

00:27:12 Tý pohádce o tvý nevěrný ženě tady nikdo nevěří.

00:27:17 -Jak to bylo doopravdy?
-To nestojí za řeč.

00:27:21 -Ale mě by to zajímalo.
-Našla si jinýho, co je na tom?

00:27:27 -To udělalo ženskejch!
-A můžu se zeptat proč?

00:27:32 -Že by se to nevědělo?
-No, ale neví se to přesně.

00:27:40 Tak zřejmě byl perspektivnější a zajímavější, než já.

00:27:46 -A opravdu ti zbyl jen ten kůň?
-Ne.

00:27:50 Mám ještě dva batohy, tenisky a dvě bílý košile.

00:27:56 No tak to jsi snad měl nárok na víc. Ne?

00:27:58 Hm, ale já jsem hodil takovýho... takovýho frajera, víš?

00:28:04 No, no právě. Víš, jak ti tady říkají?

00:28:08 Mně každej vždycky nějak říkal. Naposledy moje žena:

00:28:13 Lásko moje. Dost dlouho.

00:28:19 -Tak tady ti říkají půlnoční kovboj.
-Podle toho filmu?

00:28:25 No, podle hlavního hrdiny. Ten obstarával starý a bohatý dámy.

00:28:32 Tak co ty na to?

00:28:35 Aspoň ředitelku a Vaňkovou bys přiznat moh, ne?

00:28:42 -Tak já jsem si to nevymyslela.
-Ježíšikriste!

00:28:47 A nemusíš se hned urážet.

00:28:51 Kam jdeš?

00:28:53 Spát.

00:28:58 No tak dobrou, no.

00:29:38 Nemějte obavy, všechno zařídím.

00:29:42 Andulko, já bych se potřeboval s váma o něčem poradit.

00:29:46 Lojzíčku, Lojzíčku, teďko ne, až odpoledne, jo?

00:29:49 -Dobře, já přijdu.
-A budu u babičky Potůčkový.

00:29:51 Ona si zase vzala do hlavy, že vydědí děti.

00:29:55 To je dneska tedy...

00:29:58 -Ahoj. Tady mě máš!
-A hele, návštěva. Ahoj.

00:30:03 Tak co, jak to jde? Já jsem se na tebe moc těšila!

00:30:06 Že jsi nenapsala! Já teďko nemám čas.

00:30:09 Ono se něco stalo? Ty někam jedeš?

00:30:12 Ale ne, já mám spoustu shánění, práce, rozumíš?

00:30:16 Víš co, počkej na mě v parku. Nebo v místosti pro návštěvy, jo?

00:30:21 Víš, já musím na poštu, na městský úřad

00:30:25 a taky Kovářovi pro baterky do holicího strojku.

00:30:28 -Ty jsi tady vzala posluhu?
-Ale ne.

00:30:31 Ale je tady spousta práce. Já přijdu hned.

00:30:37 Ale ne, Anežko, neblázni.

00:30:40 Tak občas někomu něco nakoupím, nebo vyřídím,

00:30:46 sem tam s někým promluvím, když vidím, že to potřebuje.

00:30:50 Vždyť jsem tady jenom seděla a to nebylo k životu.

00:30:53 -A dobrý slovo je tady moc důležitý.
-Já vím.

00:30:59 -Tady se totiž zázraky dělají lehce.
-Nepovídej.

00:31:05 Ano. To stačí se ráno jenom na někoho usmát,

00:31:10 nebo někomu půjčíš známku na dopis a zázrak je hotovej.

00:31:14 -Vážně?
-Ano.

00:31:16 A já ti garantuju, že kdyby měl smrt na jazyku,

00:31:20 tak bude žít o tejden dýl.

00:31:23 Uznej, že týden života v našem věku, to je slušná porce, ne?

00:31:30 -Je, počkej, kolik je hodin?
-Co je? Proč?

00:31:34 No ona Karlička potřebuje penicilín. A sestřičky na všechno nedohlídnou...

00:31:39 Ale neboj se, voni na tohle určitě dohlídnou.

00:31:42 Myslíš?

00:31:44 Já jsem tě taky chtěla o něco poprosit.

00:31:48 -Hmm. A o co?
-Mně je to strašně trapný...

00:31:52 -Že ty jsi Vaňkovi nevěrná!
-To jsi uhodla. Akorát nevím s kým.

00:31:57 Jen se nedělej. Vono těch mladejch kluků je!

00:32:01 A kde je vlastně Vaněk?

00:32:03 Mají tady docela dobře vedenou kroniku, tak šel ke kronikáři.

00:32:08 -Ty znáš Bětu Mrázovou, viď?
-No jasně, no to víš, že jo.

00:32:14 A mohla bys mě říct, jak ona vaří?

00:32:19 Jak vaří? Co?

00:32:22 No... u Esperka se neučila, ale jinak...

00:32:26 -No jak jinak?
-No jinak vaří nejlíp.

00:32:30 Marie si myslí, ale Andulko, prosím tě, musí to zůstat mezi námi!

00:32:35 Nemohla bys nějak nenápadně zjistit, jestli Běta tady náhodou někoho...

00:32:43 Zbláznili jste se?

00:32:45 V kuchyni jsou samý ženský, ale jinak tady není...

00:32:49 No snad nemyslíte ty důchodce?

00:32:52 Mně je špiclování strašně protivný, ale Marie je nervózní.

00:32:56 Vojta vyvádí!

00:32:58 A to pomůže, když budou vědět kdo to je?

00:33:03 To víš, je to její bratr. Dělá si starosti, no.

00:33:06 -A to napadlo ji nebo tebe?
-Co ti to udělá?

00:33:12 Pamatuj si, že za Bětu bych dala ruku do ohně.

00:33:15 Je to slušná a spořádaná ženská. A taková se už nezblázní.

00:33:22 No říká se není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

00:33:26 Podívej se, jestli Běta někoho má, tak nemůže bejt z tohoto zámečku.

00:33:31 Protože tady je jenom stárnoucí kotelník

00:33:34 a jednou za den sem přijde listonoš.

00:33:37 -Ale že jsi to ty...
-No.

00:33:40 Máš štěstí, protože jsem si pořídila silnější brýle na dálku.

00:33:48 -Tak co?
-Jak prosím?

00:33:50 -Po neděli?
-Já to... já nevím.

00:33:54 Promiňte, ale já nemám čas.

00:33:58 -No né, ona tě nechá běhat samotnýho?
-Jé... Boženko!

00:34:05 Kam letíš, Vaňku?

00:34:07 Ale utíkám za Anežkou. Mám pro ni takovou zajímavou novinu.

00:34:12 -No a co ty?
-Já teď tady žiju.

00:34:15 Vzpomeň si! Od tý chvíle, cos mě připravil o byt.

00:34:18 -Neposadíš se?
-Ne, ne, ne děkuju.

00:34:21 Bojíš se, co?

00:34:25 Jako čeho?

00:34:28 No jistě, co by ses bál, když vám to spolu klape.

00:34:32 Já to štěstí neměla. Mně nikdy žádnej chlap nerozuměl.

00:34:36 -Ani ten Brejška.
-Von tě vyhodil?

00:34:40 -No dovol, šla jsem sama.
-Dobrovolně do, do domova důchodců?

00:34:46 Poslechni, ty jsi nějak zdrznul, ne?

00:34:49 Tak si pamatuj, drahoušku, že ještě není všem dnům konec.

00:34:53 Ten byt tě bude ještě moc mrzet!

00:34:58 Boženko, proč ty musíš bejt pořád tak zlá?

00:35:05 Co?

00:35:07 Já si pamatuju, že jsi byla docela hodná ženská

00:35:09 a všichni tě měli rádi. A já věřím, že by zase mohli mít.

00:35:14 Co mi to tady vykládáš, prosím tě? Vždyť jsi to všechno zavinil ty.

00:35:18 Co já mohla, kdybych bejvala našla pořádnýho mužskýho!

00:35:21 Místo toho jsem uvěřila tobě a tys mě připravil i o ten byt.

00:35:25 -Neměj strach.
-Z čeho?

00:35:29 Já věřím, já věřím, že ještě budeš v životě šťastná.

00:35:36 No tohle! Tak já šťastná jsem!

00:35:41 A jestli mluvíš o sobě, tak tebe si ke štěstí rozhodně nepředstavuju.

00:35:44 Určitě... Určitě budeš šťastná.

00:35:51 Nikdo nemůže být nešťastnej celej život.

00:36:00 KLEPÁNÍ Dále!

00:36:04 Dobrý večer. Neruším?

00:36:08 -Mně to přece jenom nedá.
-Tak se posaďte.

00:36:13 Tak jenom na chviličku.

00:36:16 Víte jistě proč sem jdu.

00:36:18 Všimla jsem si, že ten Chudý je tady ještě pořád zaměstnán.

00:36:26 Ano, je.

00:36:27 Ale dohodli jsme se přece, že dostane výpověď.

00:36:30 Kvůli hulvátství a příšerné pracovní morálce.

00:36:34 -My dvě, že jsme se dohodly?
-Ano, ano a není to tak dávno.

00:36:40 Paní Vaňková, víte, čeho jsem si zase všimla zase já?

00:36:43 -Čeho?
-Vy se chováte jako moje nadřízená.

00:36:47 -Možná, že mi něco uniklo, ale...
-Nejde přece o mě, jde o všechny.

00:36:50 Nepřerušujte mě, prosím vás.

00:36:52 Skutečně si myslíte, že sem vždycky přijdete,

00:36:54 něco mi nařídíte a já že to provedu?

00:36:57 Ty mouchy tady jsou a ty podpisy taky.

00:37:00 -Ano, ale ředitelka jsem tady já.
-Vás to neuráží ani jako ženu?

00:37:07 -Vyšeptalá škeble? Chm.
-Co můžu dělat? Třeba má pravdu.

00:37:13 Nejmladší nejsem, stará panna jsem. Buďte ráda, že to neříká o vás.

00:37:19 Jenomže paní ředitelko žijeme v demokratické společnosti.

00:37:22 A jestliže takový živel neopustí náš domov, tak my si budeme myslet,

00:37:26 že vám třeba na nás nezáleží. A na takové ředitelce nezáleží nám.

00:37:31 -Komu nám?
-Nám všem.

00:37:34 Kovboj tady možná zůstane, ale my budeme chtít novou ředitelku.

00:37:39 Paní Vaňková, za 10 minut je večerka.

00:37:43 Je mi velice líto, že se mnou nejste spokojena,

00:37:46 ale moji nadřízení jsou spokojeni.

00:37:47 -Přijde na to, jestli vědí všechno.
-Já bych to ráda dopletla.

00:37:52 Třeba nevědí, že mají ředitelku, která byla donedávna spisovatelkou.

00:37:57 I když třeba anonymní. Hezký vzoreček.

00:38:01 V tom se zahřejete, i kdyby vás třeba přeložili někam na sever.

00:38:06 To záleží na vás. Dobrou noc!

00:38:16 Tak, kluci, projedete se. A ne, že budete vyvádět.

00:38:23 To bysme nebyli kamarádi.

00:38:25 Je tu někdo?

00:38:27 To byla ženská, že jo? Nebo, že už bych měl halucinace?

00:38:32 -Jste doma?
-Vždyť to povídám. Baba.

00:38:38 Slyší mě někdo?

00:38:48 -No je to možný?
-Dobrý den.

00:38:51 Já vás vítám. Jestli jdete za mnou, tak já nejsem doma, jsem ve stáji.

00:38:56 -Ještě, že jste mi to řekl.
-Zapřahám do bryčky.

00:38:59 -Chci objet pole, jaký budou žně.
-Taky jsme to doma dělali.

00:39:03 No můžete jet se mnou. To byte mi udělala radost.

00:39:11 Včera jsem si za nic na světě nemohla vzpomenout, jak bylo 4.3.1951.

00:39:21 -A vy máte tu kroniku...
-4.března... co když to tam nebude?

00:39:28 Tak třeba 25.září 1965. Nebo někdy jindy.

00:39:37 -To je jedno.
-Někdy jindy.

00:39:40 -To by tam bejt mohlo.
-Někdy jindy.

00:39:45 Matěji, prosím tě, nech už toho, nebo se z těch šachů zblázníš.

00:39:49 Ukliď to, jdeme ven. No tak honem!

00:39:51 A co teď udělá Mařenka? Co udělá? Bude uklízet.

00:39:56 Teď to nech.

00:39:57 Budeme si podávat knížečky a babička to tady na stole srovná.

00:40:02 Tak, no tak... No tak, Mařenko, podej...

00:40:06 Podej mi knížečku...

00:40:10 Jedna, jedna...

00:40:15 Děkuj ti... Děkuju.

00:40:16 -Prosím tě, jdi pomoct Matějovi.
-Ano babi.

00:40:19 Ježíšmarjá...

00:40:21 Ahoj.

00:40:23 Co, co je tohle...?

00:40:25 -Co je to?
-Neumíš číst?

00:40:28 No co to znamená?

00:40:30 Že nás zvou na první rozvodové stání. Je to tam snad dost čitelný, ne?

00:40:34 No ale co vás to napadlo? Proč?

00:40:37 Vždyť jsou tady děti. A jak to, že o tom nevím?

00:40:39 Prosím tě mami, nedělej si legraci!

00:40:41 No dobře, ale po jedné hádce se snad neběží...

00:40:43 Hádáme se denně! A vůbec se mi o tom nechce mluvit.

00:40:47 -Pro mě je to hotová věc.
-Jo tak tobě se o tom nechce mluvit?

00:40:51 Ty se tváříš, jako by ses rozhodoval, jestli půjdeš nakoupit, nebo ne.

00:40:55 Já se nepotřebuju rozhodovat. Pamatuj si to.

00:40:58 A ty si myslíš, že já se na to budu koukat?

00:41:00 Nezlob se, ale nebudeš mít na vybranou.

00:41:05 Neexistuje! S tou první ses rozvedl, dobře.

00:41:09 Ale se Simonkou se rozvádět nebudeš. Ten papír jim dojdeš vrátit.

00:41:13 -Zrušíš to! Jinak...
-Jinak co?

00:41:16 -No jinak mi nechoď na oči.
-Ale no tak, mami...

00:41:20 Ne! Nezkoušej na mě žádný citovky!

00:41:23 Myslíš, že bych žádal o rozvod, kdybych k tomu neměl nějakej důvod?

00:41:26 Nejsem přece padlej na hlavu.

00:41:28 To teda padlej budeš, protože Simonka ti nic špatnýho udělat nemohla.

00:41:32 Na to dám krk, jak mám jenom jeden.

00:41:36 -Tati, pojď si se mnou zahrát!
-Nezlob se, ale teď nemám čas.

00:41:40 Počkej na Simonu, jo? Ta hraje líp.

00:41:45 -Já bych chtěla znát důvod.
-Už delší čas ji sleduju.

00:41:49 Jo tak ty ji sleduješ? A co jsi vysledoval?

00:41:51 Že z přednášek ti chodí nakupovat, že se ti stará o syna

00:41:55 a že ti vytvořila rodinu?

00:41:57 Jsou i věci, který by tě možná ani nenapadly.

00:42:00 -Který?
-Třeba si někdy vzpomeneš.

00:42:06 Ty totiž žádnej důvod, žádnej rozumnej důvod, nemáš.

00:42:09 Jinak by sis to dávno nenechal pro sebe.

00:42:13 Ty jí ubližuješ!

00:42:15 Tak dobře, mami, ale pamatuj si, že jsem tě varoval.

00:42:19 -Spí se svým učitelem!
-Ježíšmarjá!

00:42:22 A on ji za to nechává udělat zkoušky. Konkrétně z dějin umění.

00:42:25 -Toníku, co to říkáš?
-No dovol, to snad...

00:42:29 Okamžitě se jí omluv!

00:42:32 Kde jsi dělala poslední zkoušku? U něj doma, nebo ve škole?

00:42:35 No tohle... Nevíš jak to bylo!

00:42:36 -U něj doma?
-Jo!

00:42:39 Já tě na tu zkoušku vezl.

00:42:42 Vyložil jsem tě u školy a ty jsi do školy šla.

00:42:45 Hrála jsi se mnou komedii... já ti věřil.

00:42:47 Já měl dokonce radost, že jsi tu zkoušku udělala...

00:42:50 A pak jsi mi dokonce tvrdila, že jsi u něj doma nikdy nebyla.

00:42:53 Tys mně to zapírala. Proč asi?

00:42:55 -Věř mi. Bylo to jinak.
-A mohl bych pokračovat.

00:42:58 Kdyby to bylo jinak, měla bys odvahu říct mi to rovnou.

00:43:02 -Jenomže ono to jinak nebylo, víš?
-Hmm. Máš mizerný informace.

00:43:06 To se uvidí.

00:43:09 Mohla bys mi říct pravdu?

00:43:13 Simono, táta slíbil, že si se mnou zahraješ.

00:43:16 Zahraju.

00:43:19 -Já mluvím vždycky pravdu.
-Já ti věřím, Simonko.

00:43:38 To je náhoda. Já myslel, že nebudete doma.

00:43:41 -No my vlastně nejsme doma.
-Ne? No to mám teda smůlu.

00:43:47 Teda ony jsou doma, ale já chvátám do práce.

00:43:53 No škoda. Chtěl jsem mluvit právě s tebou.

00:43:56 Tak snad příště. Nezlobte se, ale opravdu chvátám.

00:43:59 Když už jedu takovou dálku, tak by sis snad tu chvilku

00:44:02 pro mě udělal, ne?

00:44:04 -To, to vám asi nevysvětlím.
-Vysvětlíš. Ono to počká.

00:44:08 A když, tak ti vystavím omluvenku od zubaře.

00:44:14 -Já opravdu nemám čas.
-Tak si ho budeš muset udělat.

00:44:17 Von ministr počká. Nebo se mně snad chceš vyhnout?

00:44:25 Tak pojďte!

00:44:32 Tak já vás tu nechám a zatím něco připravím.

00:44:34 Seďte! Já chci, abyste tady byla taky.

00:44:37 Abyste to slyšela.

00:44:40 Pořád jsem čekal, že si uděláte čas a přijedete nám vysvětlit,

00:44:44 co se to tady u vás vlastně děje.

00:44:47 No a když jste nejeli, tak jsem si udělal ten čas já.

00:44:49 Prosím, poslouchám! A žádný zbytečný řeči!

00:44:55 No nejsem sice zvyklej, aby mě někdo dirigoval...

00:44:58 -Máš moji dceru!
-Ale pro jednou se svět nezblázní.

00:45:02 Nech si ty chytrý řečičky! Mluv jasně!

00:45:06 Rozvádíme se. Za tejden máme první stání.

00:45:09 To už vím taky. Proč se rozvádíte?

00:45:14 No tak... Nerozumíme si.

00:45:17 Co to znamená, nerozumíme?

00:45:19 Že si prostě nerozumíme.

00:45:22 Na mě nekoukej. Já žádost nepodala.

00:45:27 Tak o co jde?

00:45:29 Nezlobte se, ale nechte si ten protektorskej tón.

00:45:32 Tady jste na návštěvě a já nejsem malej kluk.

00:45:35 -Já chci vědět, proč se rozvádíš!
-To je moje věc.

00:45:40 Není! Simona má rodiče a těm není její osud lhostejný.

00:45:46 A já jsem tě na to předem upozorňoval!

00:45:49 A já vás zase upozorňoval, že nemám na zbytečný řeči čas.

00:45:53 -Dovolíte?
-Tatí!

00:45:55 Toníku!

00:45:58 Tak si ho budeš muset udělat, protože já chci vědět,

00:46:00 proč ji opouštíš.

00:46:03 Nechte mě! No tak!

00:46:04 -Mluv!
-Tati! Pusť ho!

00:46:07 Sliboval jsem ti, že ti rozbiju hubu, jestli jí budeš komplikovat život.

00:46:11 Ale jestli ji chceš opustit kvůli nějaký pitomosti...

00:46:14 -Tati!
-Ta pitomost úplně stačí.

00:46:16 -Pane doktore, nešlo by to v klidu?
-To jsem právě chtěl.

00:46:22 -Tak proč?
-Nemá jenom mě.

00:46:27 -Teda jestli mi rozumíte?
-Cože?

00:46:31 Navštěvuje svýho učitele a ten jí za to dává známky.

00:46:36 -Cos to o ní řek?
-Pravdu.

00:46:38 Tati pusť ho! Takhle to není!

00:46:41 Pane doktore, no tak! Toníku!

00:46:43 Takhle ty mluvíš o své ženě? Takhle ty jí důvěřuješ?

00:46:45 Sakra pusťte mě! To se budem prát, nebo co?

00:46:47 Ne. Takovou příležitost ti nedám. Protože ti dám takovou jednu, že...

00:46:50 No prosím. Tak si bouchněte, no.

00:46:53 Bouchněte si! U vás mě to nepřekvapí.

00:47:01 Toníčku!

00:47:04 Je! Au... je...

00:47:51 -Volal někdo?
-Někdo měl?

00:47:55 Ne, to já jenom tak. Prosím tě, nic nevař. Nemám hlad.

00:48:02 Když jsem se s tím dělala, tak budeš jíst.

00:48:06 -Čufty.
-Prosím?

00:48:09 Jo. Děkuju.

00:48:14 Něco bych měla vědět?

00:48:16 Byl jsem u Simony zjistit, jak to myslí s tím rozvodem.

00:48:21 Chtěl jsem něco zachránit.

00:48:28 -Tak s tím rozvodem to myslí vážně.
-A důvod znáš?

00:48:34 -Ale já už ho jednou varoval.
-Koho?

00:48:36 -Tondu.
-Má nějakou ženskou, že jo?

00:48:39 -Ne, ale všechnu vinu dává Simoně.
-No to by mi teda do očí neřekl!

00:48:46 -To by dostal takovou, že...
-Jo. Taky ji dostal.

00:48:54 -Leží ve špitále.
-Nech toho!

00:48:57 Nějak nešikovně při tom upadl ze schodů.

00:49:04 A ty máš pocit, že jsi jim zachránil manželství?