00:00:41Vážená televize, v životě jsem ztratila leccos.

00:00:46Mrkací panenkou začínaje a důvěrou, že existuje slušný muž konče.

00:00:52Co mě potkalo na trati Č. Budějovice Praha, to bylo moc.

00:00:57-Mami, mám žízeň. Chci pít.
-Za chvíli budeme na nádraží.

00:01:31Polož si hlavinku, ták...

00:01:54Vyloučeno, Bobina by chytila zánět trojklanného nervu.

00:02:00Větrejte si na chodbičce.

00:04:01-Kde je?
-Kdo?

00:04:04-Vlak na Prahu?
-Teď jsem ho vypravil.

00:04:07Pryč?

00:04:11Jen klid. Koleje jsou natažené.

00:04:14-Já tam mám dítě.
-Kde?

00:04:16-Ve vlaku.
-Dítě?

00:04:19Za to nemůžeme. My jezdíme přesně, milá paní.

00:04:25-O 5 minut dřív. Podívejte se!
-Jdou vám špatně.

00:04:30-Co teď budu dělat?
-Klid! Zavolám do Bystřice.

00:04:35-Vám se to řekne! Má 5 let.
-Ničeho se nebojte.

00:04:41Jednou jsme vezli školku do Opavy a učitelky jely ke Kolínu.

00:04:45-Všichni se sešli. V kterém voze je?
-V takovém zeleném.

00:04:52My už si poradíme.

00:04:56Tak jsem dosáhla ve ztrátách úplného vrcholu. Ztratila jsem dítě.

00:05:03Nic by se nestalo, kdyby ve vlaku nebyl pan Pohůněk.

00:05:10Šel koupit svému 6letému synkovi limonádu do jídelního vozu.

00:05:49-No vida, je tu.
-Tak co, mladý pane? Jak se cestuje?

00:05:55-Dobře.
-Dráha, to je pohodlíčko.

00:06:00Ty musíš vystoupit a jít s námi. Co ty na to?

00:06:04-Ne.
-Jenomže musíš.

00:06:09-Já jsem nic neudělal.
-Nemůžeme zdržovat vlak.

00:06:14-Nechte toho! Zavolám tátu!
-Tak nech hloupostí. Táta je daleko.

00:06:23Tatí, oni mě kradou! Chodím na karate. Pusťte nebo vás rozsekám!

00:06:31-Já to řeknu doma.
-Hlavně že jsme zdraví!

00:07:33-Nevíte náhodou kam šel?
-Vím.

00:07:41A můžete mi to říct?

00:07:46Přišli dva železničáři a vytáhli ho na peron.

00:07:50-Co? To snad ne...
-To snad ano...

00:07:56-Proč by to dělali?
-Udělali to.

00:08:02Proč jste něco...? Vždyť víte, že cestoval se mnou.

00:08:08-Vy si děláte legraci...
-Nedělám.

00:08:15-Co mi to tu povídáte?
-Že ho dva železničáři vytáhli.

00:08:39Kdo to byl? Kdo to udělal?

00:08:46Vraťte mi syna!

00:08:48-Pusťte mě, člověče. Jsem ve službě!
-Vraťte mi syna!

00:08:57-To jste byl vy?
-Unesli mi syna a tohle je svědek!

00:09:04-Je to pravda. Vysadili ho v Ústí.
-A já ho chci zpátky.

00:09:10Zamlouváte tu brzdu, co? Občanský průkaz!

00:09:16Já ti říkám, couvejte do Ústí.

00:09:19-To je útok. To vás bude mrzet!
-Kde je můj syn!

00:09:26Vraťte mi maminku! Proč jste jí ujeli?

00:10:02Ženská, která ztratí vlastní dítě nemůže být normální.

00:10:07-Ale může. Stanou se horší...
-Nemůže. Vsaď se.

00:10:15Barunko!

00:10:23Barunko!

00:10:36Kde máte Barunku?

00:10:38Tady máte Barunku.

00:10:53-Jinou tady nemáte?
-Jinou tady nemáme.

00:10:59-To není moje dítě.
-Paní, podívejte se pořádně.

00:11:09Mohli byste mi dát skleničku vody.

00:11:16-Je to tvoje maminka?
-Můj tatínek vypadá jinak.

00:11:20Celá rodina cvoci.

00:11:23-Sebrali jste cizí dítě. Mám dceru.
-Žádná dcera nikde nebyla.

00:11:30Malá, pětiletá. Růžové šatičky.

00:11:35Vážně, kdyby tam nějaká byla, tak jsme vám ji přivezli...

00:11:45-Co když vystoupila?
-Nesmysl.

00:11:50Mohla by. Jedině za jízdy.

00:11:56Jsi blbej, nebo co? Jak dlouho děláš na dráze?

00:12:00Od maturity.

00:12:07Nebreč. Když jsem byl malý, tak jsem se také ztratil.

00:12:15A podívej, jak jsem zdravý!

00:12:19-Kde je maminka?
-Teď je možná na větvi.

00:12:24Proč?

00:12:26To se tak říká. Čeká na vlak, aby za námi přijeli.

00:12:32A proč?

00:12:35Proč, kdybys věděla, co se všechno stane...

00:12:50Tu záchrannou brzdu musí někdo zaplatit.

00:12:54-Já ne!
-Buďte rozumný!

00:13:01Unesli jste mi syna. Měl jsem sedět ve vlaku a sedím kde?

00:13:07A ještě chcete pokutu? Vy si snad děláte blázny?

00:13:11-Nedělám.
-Tak máte smůlu.

00:13:15Jedna paní si rozbila hlavu, druhé se rozbilo zrcadlo, dar.

00:13:23-Nezajímá mě to.
-To vás bude zajímat.

00:13:31Dráha si vás najde. Na shledanou.

00:13:57-Mami!
-Tatí!

00:14:00-To je bezvadný.
-Byli dva.

00:14:06Na co tě posílám na karate. To se nestydíš?

00:14:10-Ublížit jim nesmím.
-Ale bránit se musíš.

00:14:16-Příště. Jasný?
-Jasný.

00:14:38Řekl, že mi jdou špatně hodinky. V naší rodině jsou hodináři.

00:14:43Co chcete, dráha! Já se vůbec divím, že ta brzda fungovala.

00:14:47To já také.

00:14:51To se podržte, chtěli zaplatit pokutu.

00:14:56-Za to, že syn byl obětí únosu.
-Měl byste je žalovat.

00:15:01-Také že budu!
-Všechno vám dosvědčím.

00:15:08Od dráhy nemůžeme čekat nic dobrého. Kdybychom šli pěšky, jsme v Praze.

00:15:16Do vlaku už nesednu.

00:15:19Když jsme se příště setkali, zjistili jsme, že jsme rozvedení.

00:15:24Začali jsme se scházet a nakonec jsme se vzali.

00:15:28Výpravčího, co vypravil osudný vlak, jsme pozvali na svatbu.

00:15:33Dráhu jsme nežalovali.

00:15:36Děti se nám ztratily, ale zase jsme se našli my dva.

00:15:42PS: Ty hodinky šly opravdu pozdě.

00:15:46To nevadí, stejně jsem je ztratila.