00:00:41 Vážená televize,
v životě jsem ztratila leccos.
00:00:46 Mrkací panenkou začínaje a důvěrou,
že existuje slušný muž konče.
00:00:52 Co mě potkalo na trati
Č. Budějovice Praha, to bylo moc.
00:00:57 -Mami, mám žízeň. Chci pít.
-Za chvíli budeme na nádraží.
00:01:31 Polož si hlavinku, ták...
00:01:54 Vyloučeno, Bobina by chytila
zánět trojklanného nervu.
00:02:00 Větrejte si na chodbičce.
00:04:01 -Kde je?
-Kdo?
00:04:04 -Vlak na Prahu?
-Teď jsem ho vypravil.
00:04:07 Pryč?
00:04:11 Jen klid.
Koleje jsou natažené.
00:04:14 -Já tam mám dítě.
-Kde?
00:04:16 -Ve vlaku.
-Dítě?
00:04:19 Za to nemůžeme.
My jezdíme přesně, milá paní.
00:04:25 -O 5 minut dřív. Podívejte se!
-Jdou vám špatně.
00:04:30 -Co teď budu dělat?
-Klid! Zavolám do Bystřice.
00:04:35 -Vám se to řekne! Má 5 let.
-Ničeho se nebojte.
00:04:41 Jednou jsme vezli školku do Opavy
a učitelky jely ke Kolínu.
00:04:45 -Všichni se sešli. V kterém voze je?
-V takovém zeleném.
00:04:52 My už si poradíme.
00:04:56 Tak jsem dosáhla ve ztrátách
úplného vrcholu. Ztratila jsem dítě.
00:05:03 Nic by se nestalo, kdyby ve vlaku
nebyl pan Pohůněk.
00:05:10 Šel koupit svému 6letému synkovi
limonádu do jídelního vozu.
00:05:49 -No vida, je tu.
-Tak co, mladý pane? Jak se cestuje?
00:05:55 -Dobře.
-Dráha, to je pohodlíčko.
00:06:00 Ty musíš vystoupit a jít s námi.
Co ty na to?
00:06:04 -Ne.
-Jenomže musíš.
00:06:09 -Já jsem nic neudělal.
-Nemůžeme zdržovat vlak.
00:06:14 -Nechte toho! Zavolám tátu!
-Tak nech hloupostí. Táta je daleko.
00:06:23 Tatí, oni mě kradou! Chodím na
karate. Pusťte nebo vás rozsekám!
00:06:31 -Já to řeknu doma.
-Hlavně že jsme zdraví!
00:07:33 -Nevíte náhodou kam šel?
-Vím.
00:07:41 A můžete mi to říct?
00:07:46 Přišli dva železničáři
a vytáhli ho na peron.
00:07:50 -Co? To snad ne...
-To snad ano...
00:07:56 -Proč by to dělali?
-Udělali to.
00:08:02 Proč jste něco...?
Vždyť víte, že cestoval se mnou.
00:08:08 -Vy si děláte legraci...
-Nedělám.
00:08:15 -Co mi to tu povídáte?
-Že ho dva železničáři vytáhli.
00:08:39 Kdo to byl? Kdo to udělal?
00:08:46 Vraťte mi syna!
00:08:48 -Pusťte mě, člověče. Jsem ve službě!
-Vraťte mi syna!
00:08:57 -To jste byl vy?
-Unesli mi syna a tohle je svědek!
00:09:04 -Je to pravda. Vysadili ho v Ústí.
-A já ho chci zpátky.
00:09:10 Zamlouváte tu brzdu, co?
Občanský průkaz!
00:09:16 Já ti říkám, couvejte do Ústí.
00:09:19 -To je útok. To vás bude mrzet!
-Kde je můj syn!
00:09:26 Vraťte mi maminku!
Proč jste jí ujeli?
00:10:02 Ženská, která ztratí vlastní dítě
nemůže být normální.
00:10:07 -Ale může. Stanou se horší...
-Nemůže. Vsaď se.
00:10:15 Barunko!
00:10:23 Barunko!
00:10:36 Kde máte Barunku?
00:10:38 Tady máte Barunku.
00:10:53 -Jinou tady nemáte?
-Jinou tady nemáme.
00:10:59 -To není moje dítě.
-Paní, podívejte se pořádně.
00:11:09 Mohli byste mi dát
skleničku vody.
00:11:16 -Je to tvoje maminka?
-Můj tatínek vypadá jinak.
00:11:20 Celá rodina cvoci.
00:11:23 -Sebrali jste cizí dítě. Mám dceru.
-Žádná dcera nikde nebyla.
00:11:30 Malá, pětiletá.
Růžové šatičky.
00:11:35 Vážně, kdyby tam nějaká byla,
tak jsme vám ji přivezli...
00:11:45 -Co když vystoupila?
-Nesmysl.
00:11:50 Mohla by. Jedině za jízdy.
00:11:56 Jsi blbej, nebo co?
Jak dlouho děláš na dráze?
00:12:00 Od maturity.
00:12:07 Nebreč. Když jsem byl malý,
tak jsem se také ztratil.
00:12:15 A podívej,
jak jsem zdravý!
00:12:19 -Kde je maminka?
-Teď je možná na větvi.
00:12:24 Proč?
00:12:26 To se tak říká.
Čeká na vlak, aby za námi přijeli.
00:12:32 A proč?
00:12:35 Proč, kdybys věděla,
co se všechno stane...
00:12:50 Tu záchrannou brzdu
musí někdo zaplatit.
00:12:54 -Já ne!
-Buďte rozumný!
00:13:01 Unesli jste mi syna. Měl jsem
sedět ve vlaku a sedím kde?
00:13:07 A ještě chcete pokutu?
Vy si snad děláte blázny?
00:13:11 -Nedělám.
-Tak máte smůlu.
00:13:15 Jedna paní si rozbila hlavu,
druhé se rozbilo zrcadlo, dar.
00:13:23 -Nezajímá mě to.
-To vás bude zajímat.
00:13:31 Dráha si vás najde.
Na shledanou.
00:13:57 -Mami!
-Tatí!
00:14:00 -To je bezvadný.
-Byli dva.
00:14:06 Na co tě posílám na karate.
To se nestydíš?
00:14:10 -Ublížit jim nesmím.
-Ale bránit se musíš.
00:14:16 -Příště. Jasný?
-Jasný.
00:14:38 Řekl, že mi jdou špatně hodinky.
V naší rodině jsou hodináři.
00:14:43 Co chcete, dráha! Já se vůbec
divím, že ta brzda fungovala.
00:14:47 To já také.
00:14:51 To se podržte,
chtěli zaplatit pokutu.
00:14:56 -Za to, že syn byl obětí únosu.
-Měl byste je žalovat.
00:15:01 -Také že budu!
-Všechno vám dosvědčím.
00:15:08 Od dráhy nemůžeme čekat nic dobrého.
Kdybychom šli pěšky, jsme v Praze.
00:15:16 Do vlaku už nesednu.
00:15:19 Když jsme se příště setkali,
zjistili jsme, že jsme rozvedení.
00:15:24 Začali jsme se scházet
a nakonec jsme se vzali.
00:15:28 Výpravčího, co vypravil osudný
vlak, jsme pozvali na svatbu.
00:15:33 Dráhu jsme nežalovali.
00:15:36 Děti se nám ztratily,
ale zase jsme se našli my dva.
00:15:42 PS: Ty hodinky šly opravdu pozdě.
00:15:46 To nevadí,
stejně jsem je ztratila.