00:00:29Tenhle obyčejný kbelík vlastně zavinil celou tragédii.

00:00:35-Já bych to na kbelík nesváděl.
-To promluvil autor,

00:00:39Jaroslav Kruliš z Kolína. Milý autore, váš příběh

00:00:44je pěkně "hanbatý". To se běžně stává v Kolíně?

00:00:49Asi nejen v Kolíně, nemyslíte?

00:00:52Já vůbec nemyslím. Kdybych myslel, pozdravil bych nejdřív naše diváky!

00:00:58Promiňte, přeju dobrý večer.

00:01:01Tati, promiň, že tě přerušuji, a ještě pomocí ovladače,

00:01:06ale ty by ses jinak zastavit nedal.

00:01:10Ale mám k tomu dobrý důvod. Za prvé jsi uváděl povídku,

00:01:15kterou dnes nezačínáme, a hlavně: tenhle pořad totiž moderuji já.

00:01:21Leda že bychom ho moderovali spolu. Takže dobrý večer.

00:01:27My jsme s tatínkem v Bakalářích už spolu vystupovali.

00:01:32Bylo to v povídce "Klec" a hrála jsem tam s bráchou.

00:01:36Tatínka jsme tam dost zlobili.

00:01:42Ty vypadáš, tati... jako opičák Ferda!

00:01:47-Co mám dělat teď? -Houpat se!
-A na čem?!

00:01:53-To mrňavé a uječené jsem já.
-Nemluvit! Ukázat!

00:01:59Slyšeli jste? Nemluvit a ukázat. Formulace zákona televize.

00:02:08Pozvu vás teď ke sledování bakalářské povídky "Zuby".

00:02:16Bylo to tatínkovo parádní číslo, a přitom autorka neuvedla jméno.

00:02:24-A tys v tom vůbec nechtěl hrát.
-Já jsem jen nechápal,

00:02:29proč já, mladý herec s chrupem dogy se mám pitvořit před kamerou.

00:02:43Vážená televize, ten příběh se stal před 2 roky.

00:02:49Stal se mému muži.

00:02:54Chystali jsme svatbu dcery a málem z ní kvůli němu sešlo.

00:03:04To se musíš dívat na ty kopálisty i dnes?! Den před svatbou dcery?

00:03:12Vidíš, že se tu nehneme

00:03:14a to jsme ještě nevyndali koláče! To opravdu nemůžeš...

00:03:21-Nemůžu! Dej mi pokoj!
-Teta? Kam to máme dát?

00:03:27Dáme to přes postele. Ty se z toho fotbalu zblázníš!

00:03:35Vy se zblázníte z tý svatby! Jako kdyby byla jediná.

00:03:42V bráně je Vladimír Borovička...

00:03:52-Do pytle! Nemůžete dávat pozor?
-Strédo, nic si z toho nedělejte.

00:04:01Ta bedna se vám porouchá mockrát, ale jedinou dceru vdáváte jednou!

00:04:06A vy se neudavte, teta! Do pytle!

00:04:10Člověk se těší...

00:04:21Strýcu, ne abyste nám to snědl!

00:04:28-Hergot!
-Strýcu, stejně tomu nerozumíte.

00:04:34Napijte se. Vykašlete se na to, stejně to nespravíte. Na zdraví.

00:04:40Strýcu, strýcu..! Být tvůj strýc, tak žeru sklo!

00:04:45-Já ti nesu...
-Nic mi nenos! Nelezte sem!

00:04:50-Furt sem lezete a rejpete do mě!
-Já do tebe nerejpu...

00:04:55Dej to pryč, tady mám nářadí, nevidíš?!

00:04:59-Že sem vůbec lezu.
-Jo, nemáš sem lézt!

00:05:08-Jinej už nebude.
-Jak se vám líbí?

00:05:12Jé...

00:05:13Milan chce dnes zapíjet svobodu. Mám mu to dovolit?

00:05:18Dovolíš, nedovolíš, to je jedno.

00:05:21Poblíž míče je Panenka... starosti pro teplickou obranu.

00:05:29Po jednom takovém přímém kopu dosáhli domácí druhého gólu.

00:05:37Panenka...

00:05:40Sedláček.

00:05:43Byla to velice chytrá a přesná střela.

00:05:49Je skutečně radost, když má hráč takovou škálu kopů

00:05:54od těch nejrazantnějších až po ty technické.

00:05:58No, viděli jste to ještě jednou.

00:06:09Melichar...

00:06:20-Dobrou noc, děkuju vám.
-Dobrou noc. -Dobrou.

00:06:26Jdi už taky spát, ať ráno nevypadáš jako umučení.

00:06:32Slyším jak Milánek vyzpěvuje.

00:06:36Pokud ho slyšíš, nech ho být, až bude potichu, tak ho hledej.

00:06:42-Dobrou noc.
-Dobrou noc.

00:06:59Ládine...

00:07:01-Ládine!
-Co je?

00:07:04-Pomoz mi, dáme to jinam.
-Podlez to, já spím.

00:07:18-Kolik je hodin?
-Nezlob a spi, Ládine.

00:07:35Au...

00:07:47To bude den!

00:07:50To bude den...!

00:08:14Máňo! Mařko!

00:08:18Mařko!

00:08:21-Ládine, co to děláš?!
-Hledám zuby a zavadil jsem o to.

00:08:29-Zuby... prosím tě?
-Už aby to bylo za námi.

00:08:33Dneska to zmizí, za hodinu jsou všichni tady. Tak dělej.

00:08:41-Dobré jitro.
-Ty už jsi vzhůru?

00:08:45Zjišťovala jsem, jak skončil Milan.

00:08:48-Aha. A jak skončil?
-Vynesli ho nohama napřed k ránu.

00:08:54-Aspoň že ho někdo vynesl.
-To jsem měla domluvený.

00:08:59Jo? Snad už se na tý svatbě nic zlého nestane.

00:09:05LÁDIN ŠIŠLÁ Já na žádnou svatbu nejdu.

00:09:10-Cože?
-Ze na tu veselku nejdu!

00:09:14-A proč?
-Ztratil jsem někde žuby.

00:09:18-Zuby? Jak se mohly ztratit?
-Neptej se, nevím. Jsou fuč!

00:09:26-Jak by mohly být fuč?
-Jak to?!

00:09:31Včera tady samý baby s buchtama a zuby nejsou.

00:09:37-Já jsem ti je nevzala.
-A kde teda jsou?

00:09:42Asi tam, kde jsi je nechal. Nejspíš na nočním stolku.

00:09:45-Tam nejsou.
-Musí tam být!

00:09:49A kde asi?! Všechno jsem dokonale prohledal! Tak je najdi, no!

00:10:00-Přece se nevypařily.
-A co ty baby? Třeba z legrace...

00:10:08-Kdo by co dělal?!
-Jako bys je neznala!

00:10:14-Pojď, prohledáme to spolu.
-Všechno jsem už prohledal!

00:10:19Nemůžeš kvůli mně?! Každý jednu půlku pokoje!

00:10:23Už jsem obě půlky prohledal.

00:10:27-A nemohly zůstat jinde...?
-Vždyť jsem jinde nebyl!

00:10:33Koukal jsem na televizi, pak jsem se svlíknul

00:10:37a tady jsem spal! A ráno se vzbudím a zuby jsou fuč!

00:10:41-Nemělo by se nachystat pití?
-Prosím tě, teď hledáme zuby!

00:10:46-Jaké zuby?
-No tatínkovy. Nemůžeme je najít.

00:10:51-Nevzal je pes?
-Nekoukám se na fotbal se psem!

00:10:56-Nemáš je v puse?
-A čím asi šišlám?! Uchem, že jo?!

00:11:01-Ty blbosti říkej tomu svýmu!
-Co se rozčiluješ?

00:11:05Myslíš, že budou někoho zajímat tvoje zuby?

00:11:07-Já tam ani nebudu!
-Proč bys nešel?

00:11:12Budu tam jen pro ostudu jako nějakej "šišla", ne?!

00:11:19Haló, kde jste kdo!

00:11:21Já nechci, aby si ze mě někdo dělal srandu!

00:11:25Jen pojďte, napijte se, vezměte si...

00:11:30Jen se převléknu a jsem u vás!

00:11:36-Hned jsem u vás, teta.
-Květuš, já to vidím černě.

00:11:42-Ty zuby se nenajdou.
-Proč myslíš? -Mám takový pocit.

00:11:47-Máme jedinou možnost.
-Jakou?

00:11:50Musíme jedině tatínka přesvědčit, že se to vůbec nepozná.

00:11:54-Vždyť se to pozná!
-To vím taky.

00:11:58Ale musíš mu říct, že to není poznat.

00:12:03Mně by nevěřil.

00:12:07Vítám vás tu! Běžte dál, hned přijdu.

00:12:11Jen si dejte, páni muzikanti!

00:12:14Pojďte dál, už na vás čekáme.

00:12:18Mařko, kdepak je Ládin?! Vdává jedinou dceru!

00:12:25To víte, stará se.

00:12:28Sakra, dneska to roztočíme!

00:12:32-Tak co?
-Co co. Nic. -Nenašel jsi je?

00:12:38Dej mi pokoj. Už jsem řekl, že tady nejsou!

00:12:42-No, hlavně, že jsme zdraví.
-Tak se mnou nemluv.

00:12:47Já jsem se tu něco nadřel!

00:12:52-Když se nestalo nic horšího...
-Mluvíš se mnou jako s děckem!

00:12:57Povídám, já jsem se odtud nehnul! Je to jako Bermudskej trojúhelník!

00:13:05Měl jsem zuby a mám houby!

00:13:08Všechno zlý je pro něco dobrý, tatínku. Byly ti už malý, ne?

00:13:12-S kým si mě to pleteš, prosím tě?!
-Tak zuby se našly, jo?

00:13:18-Ty si jdi po svým, jo?
-No fakt, nepoznala bych to!

00:13:22-Dělej si srandičky z jinýho, jo?
-Mami, řekni!

00:13:26-No já bych to nepoznala.
-A jsi nějak hubenější...

00:13:30-A mladší.
-No, mladší. -No, jo...

00:13:33-Jo a šišlám jako březí sumec!
-Podle řeči bych to nepoznala!

00:13:40Ty si sedíš na uších, že neslyšíš jak titlám?!

00:13:44-Tak to tedy šišláme všichni.
-Tatínku, ohol se, obleč se,

00:13:51vždyť by ti to bylo líto! Všichni se na tebe ptají!

00:13:56Já nejsem žádnej necita, mně to je líto...

00:14:00-Ty myslís, ze to není tak zlý?
-Není.

00:14:10Kdyby to nebyla veselka... ale ze to je veselka, tak...

00:14:17-Kdo by mě na tu radnici vedl?!
-Oblékni se a vyrazíme.

00:14:23To já vím taky.

00:14:25Tak co je? Ženich je připravený i s rodinou.

00:14:30My už taky, jen se oblékneme, a jdeme.

00:14:34Potem. Musíme se na to napít. Loucení se svobodou.

00:14:39Otecko, vy jste si čistil zuby dlaždičkou, jo?

00:14:45Tak ono prý není nic poznat?!!

00:14:49-Šišláte jak stará Weitingerová!
-Hele, starej se o sebe, jo?!

00:14:53Co je...?

00:14:54-Tatínku, nic si z toho nedělej.
-Nikam nejdu!

00:14:58-Tatínku, prosím tě...
-Nehuč mi do ucha! Nejdu!

00:15:04-Je to tvoje vlastní dcera!
-Co je mi po tom?! Nejdu.

00:15:09-Co si všichni pomyslí?
-Já s tím touhlasím, ale nejdu!

00:15:16-A co příbuzní? Pojď!
-Příbuzní jsou mi jedno!

00:15:22Dobře! Tak já jim všem řeknu, že nejdeš kvůli zubům!

00:15:28A na Národním výboru ať nás nečekají!

00:15:31No jo, ty budou celí zhroucení. Budou plakat jako zelvy!

00:15:36Kolik nás to stálo, co jsme se nadřeli a teď to mám vyhodit?!

00:15:42-Mně je to jedno!
-Já ty zuby najdu. -Cože?

00:15:46-Táto, sedni si, jak jsi seděl.
-Dej mi pokoj.

00:15:50-Sakra, sedni si!
-Neslyšels ji?! Sedni si, nebo...!

00:15:56Nekřicte! Nejsme tu sami! Dům je plnej lidí.

00:16:01-Tak si sednu, no.
-Co bylo dál?

00:16:04-Tady jsem seděl. A zuby nikde.
-A co jsi dělal?

00:16:09No co, takhle jsem seděl, no.

00:16:12Chodily baby, já jsem měl otevřený televizor...

00:16:17-Dej sem tu televizi.
-A proc?

00:16:19-Dělej to, co jsi dělal!
-No jo, tak budu.

00:16:22Tady byla televize, tady chodily baby,

00:16:26tady jsem měl vercajk, no.

00:16:31Dej to sem. Tohle jsem měl otevřený. To je divadlo!

00:16:37-Nerozčiluj mě! Tys to zavinil!
-Co?! Já jsem jedinej nepřekážel!

00:16:45Díval jsem se na televizi! Spal jsem pod prknama!

00:16:50Co mi to povídáš?!

00:17:01LÁDÍK UŽ NEŠIŠLÁ Co na mě koukáte?

00:17:06Tak dělejte něco! Oblíkat!

00:17:11-Tady vidíš, co tě čeká.
-On si strčí zuby do televize...!

00:17:17Asi jsem tam potřeboval něco scvaknout!

00:17:21-Jak jsi to s těmi zuby udělal?
-To je výrobní tajemství.

00:17:27Ani mně ho neprozradíš? No dobře. Pane režisére, jak to táta dělal?

00:17:36-Zahrál to. -Zahrál?
-Podívejte se na ten monitor.

00:17:47Vidíte? Zubů plná pusa.

00:17:51Pan Menšík zahrál totiž i chybějící zuby.

00:17:55Teď už chápu, proč říkával, že ho od hraní bolí celý obličej.

00:18:01Tak mu dáme zase slovo.

00:18:04Vážení diváci, musím se vám k něčemu přiznat.

00:18:16Viděli jste? Noha v sádře.

00:18:19Ne že bych se pletl do věcí manželských. Ne.

00:18:26To byla havárie. To jen aby bylo jasno.

00:18:30Ale k věci. Řekl jsem dobrý večer? Neřekl. Tak tedy: dobrý večer.

00:18:37Dobrý večer, pane Horníčku. Mně se přemnožili moderátoři!

00:18:42Pane režisére, pan Horníček moderoval Bakaláře?

00:18:47A proč u toho nezůstal?

00:18:50To je takový smutný příběh o tom, že komické nemusí být vždy veselé.

00:18:57A také o tom, jak je čeština bohatá na významy.

00:19:02Bakaláře skutečně ze začátku skvěle moderoval Miroslav Horníček.

00:19:08Po prvních třech pokračováních přišel zákaz. Horníček ne.

00:19:13Horníček je příliš intelektuálský.

00:19:18Telefonovala mi to dramaturgyně pořadu Libuše Pospíšilová.

00:19:25Asi 10 minut jsem hájil práva režiséra a nakonec jsem řekl:

00:19:32"Libuško, tak si to dělejte sama!", a praštil jsem telefonem

00:19:37a tím jsem se rozloučil s Bakaláři. Ale věta dostala ještě jiný význam.

00:19:45Za chvíli volala Libuška a pravila:

00:19:49"Soudruh šéfredaktor s vaším návrhem souhlasí."

00:19:54"S jakým, proboha?", řekl jsem. "Abych Bakaláře moderovala já."

00:20:02Byl jsem v šoku, protože tak jsem to opravdu nemyslel.

00:20:07Za chvíli volal rozlícený Jaroslav Dietl a křičel:

00:20:13"Ty ses zbláznil! Hned to musíš napravit!

00:20:20Kdo je nejoblíbenější herec?!"

00:20:25Já říkám: "Menšík." "Tak ho okamžitě obsaď."

00:20:30"Ale Menšík to neumí!" řekl jsem. "Na tom nezáleží, obsaď Menšíka".

00:20:37A tak se na televizní obrazovce rozjela módní přehlídka šatů

00:20:42a stále stejných intonací.

00:20:45Dobrý večer, vážení diváci, vám přejeme z Prahy.

00:20:48Dobrý večer, vážení diváci, vám přejeme z Prahy.

00:20:50Dobrý večer, vážení diváci vám přejeme z Prahy.

00:21:01Jakmile otevřete dopis o škole, rázem na vás dýchne vzpomínka

00:21:07na mládí a dospívání.

00:21:10HLAS REŽISÉRA J. DUDKA

00:21:12Vznikla zcela nesourodá dvojice moderátorů, dvou lidí,

00:21:18kteří se k sobě nehodili. Kupodivu to Bakaláři přežili.

00:21:28Začneme dopisem, jehož příběh je starý skoro 50 let.

00:21:37Teď zase já. Námět poslal z Prahy ze Spořilova pan Vilém Brunner.

00:21:46Vážení Bakaláři, maturoval jsem v době, kdy nepovinným předmětem

00:21:52byla tzv. filozofická propedeutika.

00:21:57Vyučoval ji dr. Smetana, zvaný Smeták.

00:22:01Měl pověst člověka, který se věnuje problémům vzdáleným tomuto světu,

00:22:06a právě tím vznikl náš příběh. Můj a mého spolužáka Krátkého.

00:22:14Posaďte se, prosím.

00:22:20-Chybí někdo?
-Nikdo, pane profesore.

00:22:24To je dobře.

00:22:26-Co dnes budeme probírat?
-Logiku, pane profesore.

00:22:31Děkuji vám. Zapíšu tedy logiku.

00:22:42ŽÁCI SE SMĚJÍ

00:22:45Promiňte. Máme doma pacienta.

00:22:50Zaměnil jsem teploměr za plnicí pero. A teď otázka.

00:22:56Proč jste mě na to neupozornili?

00:23:01Odpověď je jasná. Zprvu vás to překvapilo, potom pobavilo.

00:23:08Logicky dotaženo, přáli jste si, aby ta zábava trvala co nejdéle.

00:23:13A to je naprosto pochopitelné. Byla byste tak hodná...?

00:23:18Děkuji vám.

00:23:33Logika je jedna z nejkrásnějších a nejznamenitějších

00:23:40filozofických disciplin.

00:23:43A já vám z celého srdce závidím, že stojíte na jejím počátku.

00:23:50Když se na jaře objeví chudobka, každý ji nazve sedmikráskou,

00:23:56a to je logické. A když tatáž květina rozkvete v létě

00:24:01uprostřed záhonu, pak už to není sedmikráska, ale chudobka.

00:24:17HRAJE HUDBA ILUSTRATIVNÍ ZÁBĚRY BEZ ZVUKU

00:24:59A to je vše, co jsem vám chtěl v úvodu k logice říci.

00:25:04Děkuji vám za vaši bedlivou pozornost.

00:25:22-Pojď sem! Co to máš?!
-Nechal tu zápisník.

00:25:25Dej to sem. Dám mu to sám.

00:25:29-Jen aby!
-Neměj péči.

00:25:40Mildo, otevři! Já tě viděl!

00:25:46Zavři!

00:25:52-Hele, vole, co mám.
-Co to je?

00:25:55Tajné dokumenty Smetáka.

00:25:59-Moc toho není.
-Hm, jen zasedací pořádek.

00:26:03Místo známek píše jedničky u toho, kdo umí, a nulu, kdo neumí.

00:26:11-Ty tady máš 2 nuly. A já?
-Dvakrát jedničku, hm.

00:26:17Pozor... u tebe má napsáno brýle a u mě... pěšinka.

00:26:23-Co to je?
-On si totiž nikoho nepamatuje,

00:26:27-tak si kreslí tyhle obrázky.
-Ten je výbornej.

00:26:33Musíme to vrátit. Určitě se po tom už sháněl.

00:26:51Pane profesore!

00:26:52-Pane profesore!
-Ano?

00:26:55Zapomněl jste zápisník.

00:26:58-Jistě jste ho už hledal, že?
-Popravdě řečeno, zatím ne.

00:27:02-Velice vám děkuji. -Prosím.
-Vy jste...

00:27:05Brunner, pane profesore. 8. A.

00:27:08-Tady něco doutná! Cítím kouř!
-Byl jsem právě u školníka,

00:27:14on tam má hrozně nakouřeno, takže...

00:27:17-Aha. Tak na shledanou, Brunnere.
-Na shledanou, pane profesore.

00:27:23-S dvěma N, že?
-S dvěma, pane profesore.

00:27:28-Na shledanou.
-Na shledanou.

00:27:41Vážení a milí studenti. Každé studium má dvě fáze.

00:27:47Jednu krásnou, to jest nabývání vědomostí, poznávání,

00:27:55objevování nového světa.

00:28:00A druhou fázi, užitečnou.

00:28:04Zkoumání poznaného, prověřování, shromažďování objeveného.

00:28:13Neboli zkoušení.

00:28:17STUDENTI NESOUHLASNĚ MRUČÍ

00:28:19S lítostí vám musím oznámit, že vstupujeme do etapy druhé.

00:28:26Od příští hodiny začnu zkoušet.

00:28:31STUDENTI HLUČNĚ PROTESTUJÍ

00:28:34Nemůžeme zůstat u první fáze?

00:28:36Jistě chápete nutnost zkoušení. Omlouvám se vám již dopředu.

00:28:43A děkuji vám za vaši bedlivou pozornost.

00:28:58-Hele... mám nápad.
-A to?

00:29:07Přesedneme si.

00:29:10No a co?

00:29:13Ty si přečešeš vlasy na pěšinku, zatímco já si vezmu tvoje brýle.

00:29:21-Cože...?
-Začne zkoušet od začátku abecedy.

00:29:27Mě vezme a k tobě se nedostane.

00:29:33Víš to jistě?

00:29:35Smeták je charakter, vždycky zkouší od začátku abecedy.

00:29:40Ovšem jestli se bojíš, tak to nedělej.

00:29:45Já?

00:29:50Je mi líto, že vás musím obtěžovat svými otázkami, ale je to nutné.

00:30:00Začnu podle abecedy. První půjde k tabuli Brunner Vilém.

00:30:22Obávám se, že vy nejste Brunner.

00:30:26Jsem, pane profesore.

00:30:30Nejste.

00:30:34Jsem.

00:30:42Tak mi tedy řekněte něco o filozofické podstatě logiky.

00:30:50Filozofická podstata logiky je zřejmá již z funkce logiky...

00:30:58BEZ ZVUKU, POUZE SCÉNICKÁ HUDBA

00:31:16-A to je vše, co vám mohu říci.
-Děkuji, to úplně stačí.

00:31:23Bylo to výborné.

00:31:25-Děkuji. Mohu se posadit?
-Můžete, Brunnere. -Děkuji.

00:31:32-Píšete se s dvěma N, že?
-S dvěma, pane pro...

00:31:36Ano, s dvěma.

00:31:41Další je na řadě Beranová Jitka.

00:31:52-Jitka Červená! Kolik máš dětí?
-Dvě.

00:31:56Prý jsi náměstek.

00:31:59Miluško! Pojď na mou hruď.

00:32:03-Proč já jsem si tě nevzal! Vzal si tě někdo? -To víš, že vzal.

00:32:10-Pane profesore, dobrý večer!
-Dobrý večer.

00:32:14-Nebudu dlouho zdržovat.
-Jsme šťastní, že jste přišel!

00:32:19Nevěřte tomu. Řeči starců jsou jen zdánlivě moudré.

00:32:27-Vy jste Černá!
-Ano.

00:32:30-Vůbec jste se nezměnila.
-Vy taky ne, pane profesore.

00:32:34No, zub času hlodá!

00:32:39-Vinar! -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:32:43Beneš!

00:32:46Červená!

00:32:51-Kovářová. -Miluška.
-Miluška! Ano.

00:32:57-A vy jste Brunner.
-Ano.

00:33:00-A píšete se s dvěma N.
-Ano.

00:33:03-Ale nosil jste pěšinku.
-To víte, zub času...

00:33:08Na rozdíl od Krátkého, který měl vždy brýle.

00:33:12Ano.

00:33:14Smím vědět, jaké máte povolání?

00:33:18-Já jsem účetní.
-Já jsem zubař.

00:33:24To si nás všechny tak pamatujete? Tvrdilo se o vás, že...

00:33:29Že mám špatnou paměť, že? Víte, lidský mozek je zvláštní.

00:33:34Pamatuje si to, co vůbec nepotřebujeme,

00:33:40a co potřebujeme, to nezodpovědně odmrští.

00:33:45Pamatuju na den, kdy náš pan školník šel na vojenské cvičení.

00:33:50A přitom to vůbec nepotřebuju.

00:33:53Dobrý večer!

00:33:58Posaďte se!

00:34:11-Dovolíte, pane profesore?
-Prosím.

00:34:14Pardon.

00:34:17Pane profesore, máme na vás takovou otázku.

00:34:21Otázka zní: proč jste nás tehdy neodhalil?

00:34:27Vy jste přece poznal, že jde o podvod.

00:34:31Musím přiznat, že jsem tomu nejdřív nechtěl uvěřit.

00:34:39Ale pak jsem prostě ocenil tu... řekněme odvahu.

00:34:45Později jsem si vyčítal, že jsem vás vypustil na dráhu zločinu!

00:34:53Že to zkusíte znovu.

00:34:57Tak proto jste se ptal na povolání, že?

00:35:01-Jak jste to poznali?
-To je přece logické!

00:35:08Ano, logika je nejkrásnější filozofická disciplína.

00:35:15Když se na jaře objeví první...

00:35:18Seděli jsme tu noc až do rána.

00:35:23Nikdo jsme se s profesorem Smetákem a jeho logikou

00:35:27nemohli rozloučit.

00:35:42Má-li mít i náš pořad logiku, musím dát slovo panu Horníčkovi.

00:35:53Další příběh napsal filmový režisér Zdeněk Podskalský.

00:35:58Natočil mnoho manželských a mileneckých příběhů.

00:36:06Znáte ho i z televizního Matesa, kde skákal v Podolí do vody.

00:36:12Pamatujete? Neplést s Milenou Duchkovou,ta nemá plnovous.

00:36:19Zdeněk Podskalský vám vzkazuje, že si nemáte z příběhu

00:36:24brát příklad ani ponaučení.

00:36:28On sám v tomto směru nemá prý žádné zkušenosti.

00:36:32On žije totiž ve věži a všechno vypozoruje shora!

00:36:41Copak to vidím...? Pan inženýr.

00:36:43-Dobrý den! Domů, domů?
-Ano.

00:36:46To bude mít vaše paní radost, že? Copak? To se tak oteplilo?

00:36:52Strašně.

00:36:55Teplý březen, potíže se zajíci.

00:37:39Ahoj!

00:37:42Ahoj.

00:37:52Já už jsem tady!

00:37:55Tys nebyl tam, jak jsi říkal, že musíš...?

00:37:59Byl, byl, byl!

00:38:01-Že jdeš tak brzy?
-To snad ani ne...

00:38:05-Nehledal mě někdo?
-Tys někoho čekal?

00:38:09Ne, vždyť jsem tu ani nebyl... Nikdo nevolal?

00:38:13-Paní Horáčková.
-Ta z náměstí?

00:38:17Nevím, kde bydlí.

00:38:20-Volala mně?
-Že její švagr přijede v pátek.

00:38:24-Jaký švagr?
-Horáček.

00:38:26-No jo, švagr je taky Horáček, že?
-Přiveze nějaký hák na lustry.

00:38:34Já vím, já vím.

00:38:43Tobě není dobře?

00:38:46Ne... proč? Ty děláš večeři?

00:38:53-Tys nevečeřel?
-Ne... Tedy původně jsme chtěli,

00:38:58ale znáš to...

00:38:59-Můžu ti něco udělat.
-Můžu si něco udělat sám...

00:39:09Tak jsme slavili narozeniny Jardy Fencla. Přišla spousta lidí,

00:39:16taky žena toho, jak se jmenuje...

00:39:20Nenuť se do podrobností.

00:39:23Byla to strašná legrace. Ale jestli nemáš náladu, tak...

00:39:30-Mám normální náladu.
-Chceš říct, že já nemám?

00:39:36Vypadá to tak.

00:39:39Bohužel, nic zajímavějšího nevím.

00:39:44Je to vlastně poklona. Znamená to, že když tam nejsem,

00:39:48nic zajímavého se neděje. Papej!

00:39:53-Vše zajímavé prožíváme asi spolu.
-Není divu, že si nemáme co říct.

00:39:59Kdysi jsme si slibovali, že si budeme říkat všechno!

00:40:04-Tu naivitu jsem nikdy nesdílela.
-Samozřejmě!

00:40:09Dělej si, co chceš, jen mi to neříkej! Jenže to dlouho nevydrží.

00:40:18Proč bych měla chtít pravdu, když vím, že občas musím lhát?

00:40:23-Copak ty musíš lhát?
-Jistě.

00:40:26Ne tolik jako ty, ale musím.

00:40:32-Záleží na výkladu pravdy a lži.
-U mužů se s přibývajícími lety

00:40:37tento výklad stává originálnější.

00:40:42Obávám se, že ukončím tuto polemiku a budu pokračovat

00:40:47ve svém banálním vyprávění.

00:40:52Když myslíš...

00:40:54Stávají se někdy věci, které je nutné druhému říct...

00:40:59ZVONEK U DVEŘÍ

00:41:04Neobtěžuj se, já otevřu sám!

00:41:20Dobrý večer. Promiňte, že ruším. Kadlec.

00:41:25Těší mě. Ale co...

00:41:27-Všechno v pořádku, nelekejte se.
-My se nějak...

00:41:31-Známe. Od vidění, pochopitelně.
-Nevzpomínám si, promiňte...

00:41:35Kadlec. Kadlecová! Moje žena.

00:41:39Aha!

00:41:41V tom spěchu jste v ložnici asi nezaregistroval mou podobu...

00:41:47Pak jste vyskočil oknem, že. Mimochodem velká chyba!

00:41:52-A co jsem měl dělat?!
-Cokoliv! Do skříně.

00:41:57Ale nikdy ne oknem!

00:42:00Přinesl jsem vám balíček. Stačil jste se obléknout?

00:42:05-U vás? To ne.
-Myslím doma. -Ano.

00:42:09Skvěle. Takže zapírám, když se to provalí, zapírám dál!

00:42:18Vaše paní je doma?

00:42:21-Já radši sám. -Co?
-Řeknu jí to sám.

00:42:27-A co?
-O té historce s vaší ženou přece.

00:42:33To je... pan Kadlec. Moje paní.

00:42:38Velice mě těší, že vás poznávám.

00:42:41-Proč si nesednete?
-No... o nic nejde, opravdu.

00:42:47-Odcházíte, chápu, to je škoda.
-Ne tak docela. Máme něco...

00:42:54Vlastně je dobře, že jste tady. Pojďte dál.

00:43:00Jen na chvilku, na okamžik...

00:43:06Posaďte se, prosím.

00:43:20No...

00:43:23Jsem rád, že pan Kadlec přišel.

00:43:28Já myslím, že není vlastně důvod, abych zde byl...

00:43:34-Vy víte, že tak to není.
-Prožili jsme, milostivá paní,

00:43:38s vaším mužem veselé odpoledne.

00:43:42Ano, při narozeninách toho inženýra, že...?

00:43:47-Ano, jistě, přesně tak.
-Pan Kadlec tam přímo nebyl!

00:43:52Ne. Tam byla moje paní. Přímo. A ona mi to vyprávěla...

00:44:01-Je to asi neslušné...
-Pročpak?

00:44:04-Požádat o šálek kávy...
-Aha. -Trochu jsme pili...

00:44:09Samozřejmě.

00:44:15-Co to vyvádíte, člověče?!
-Jsem už takový detailista.

00:44:21-Málem jsme se prozradili!
-Ale to jsme nemuseli!

00:44:25Nebuďte agresivní! Nemůžu za to, že skáčete oknem od mé ženy!

00:44:29Ano, ale já si to zodpovím. A vás bych prosil,

00:44:33abyste mě v mém vyprávění doplnil.

00:44:38Proč? Tady máte kalhoty, uložte si je a vše je v pořádku!

00:44:42-Jaké kalhoty?
-Ty co jste nechal v ložnici.

00:44:46Aha. Ale o ty tak přímo nešlo.

00:44:50A o co tedy šlo?!

00:44:52Jsem vám velmi vděčný, ale vaše velkorysost na věci nic nemění!

00:44:59Člověče! Kalhoty máte, vaše žena to neví, tak co?

00:45:06Zapomínáte, že jsem nevěděl, kam vede vaše okno,

00:45:12takže jsem se ocitnul ve spodním prádle na náměstí,

00:45:17když šli lidé do biografu.

00:45:21Takže ta věc není jen nás dvou. Vlastně... tří... čtyř.

00:45:33-Cukr tam není.
-A teď se tomu směje celé město!

00:45:38-Smím vědět čemu? -To nic...
-Samozřejmě! Moment!

00:45:43Má-li někdo zaujmout postoj, musí být informován!

00:45:49Jinak může vypadat jako hlupák. A může dramatizovat blbosti.

00:45:57Dobře, ale proč by měl zaujímat stanovisko k něčemu, o čem neví?!

00:46:04To byste mohl celý život sbírat nesmysly a zaujímat k nim postoje!

00:46:08Eee... mohu se dovědět, k jakému nesmyslu mám zaujmout postoj...?

00:46:13Samozřejmě.

00:46:15-Já jsem běhal...
-My! My jsme běhali...

00:46:21-Vy jste vešel! Vy jste neběhal!
-Já že jsem neběhal?!

00:46:27-Samozřejmě!
-My jsme se totiž, madam, vsadili.

00:46:33Že spolu...

00:46:35přeběhneme náměstí... taková legrace ze studií...

00:46:42Vidím, že se musíte dohodnout o řadě problémů. Omluvte mě.

00:46:47Připravím něco k pití.

00:46:53Proč vyprávíte ženě tu trapnou grotesku?

00:46:58Můžu jí vyprávět, co chci, a vy se do toho nepleťte!

00:47:04-Pardon! Jde i o mou ženu!
-Ale ta to ví.

00:47:08-Proč to musí vědět ta vaše?!
-Protože jí to řekne někdo jiný.

00:47:13To je ten váš přízemní omyl. Zásadní chyba.

00:47:17Všichni se tomu budou smát, ale jí to neřekne nikdo!

00:47:23-Pak jí to musím říct sám.
-Co tím docílíte?

00:47:28-Nic. Ale může zaujmout postoj.
-Dáte jí jen možnost,

00:47:33aby si vás představila ve spodním prádle na náměstí

00:47:39a moje žena za vámi hází oknem polobotky.

00:47:42Když to ví celé město... Co docílím, když budu mlčet?

00:47:48Můžete ve svých očích zůstat světákem, svůdcem, idolem žen.

00:47:54-Dejte pokoj.
-Když si sám nestvoříte trapas,

00:48:02zůstane vzpomínka na skákání z okna za potlesku celého města.

00:48:12Promiňte, že ruším, Ludvíku, dojdi něco koupit.

00:48:19-Je to nutné?
-To není zapotřebí!

00:48:22Ne, vy zůstaňte, prosím. Restaurace je hned vedle.

00:48:31Milostivá paní... dnes je mimořádně vlahý večer, že?

00:48:38BOUCHNUTÍ DVEŘÍ

00:48:42-Odpusť, Aleno, já...
-Jak tě napadlo sem přijít?!

00:48:46-Já ti to vysvětlím.
-Není třeba. My se přece neznáme.

00:48:51-No, známe, od odpoledne...
-Nebudeš vykládat detaily, že ne?

00:48:59-To ne.
-Chytrou ženu detaily nezajímají.

00:49:06-Takže víš, že se nic nestalo.
-Jistě. Můj muž si jen udělal

00:49:12veřejnou ostudu za přítomnosti zřejmě tvé ženy. Děkuji ti.

00:49:20Já jen nechápu, proč jsi mu nedal ty kalhoty a proč jsi nešel pryč.

00:49:34Já jsem... nemohl...

00:49:37Ano. Protože ses bál, že mi všechno řekne,

00:49:41a já mu ze vzteku řeknu, že mám pletky s tebou.

00:49:45-No, to bys snad ne...
-Bál ses, abys nemusel něco řešit.

00:49:51-Prosím tě, co bys se mnou dělala?
-To opravdu nevím.

00:49:57A víš, co ti mám nejvíc za zlé? Že jsi kvůli té své hrůze

00:50:03mému muži nedopřál ani ten pocit být pronásledován

00:50:07žárlivým manželem.

00:50:09Ani tu dětinskou radost přiznání chápající manželce.

00:50:14Bývají i teplejší večery...

00:50:37-Dojdu pro vývrtku...
-Nebude třeba.

00:50:40Myslím, že pan Kadlec už nemá co říct.

00:50:43Už ho nic nenapadá. Mohl bys ho vyprovodit?

00:51:01Ruku líbám.

00:51:10Kdybyste mě poslechl, mohlo to být jinak!

00:51:15-Vy jste něco řekl?
-Naopak, urovnal jsem, co se dalo.

00:51:19Zatloukat do posledního dechu! Na shledanou.

00:51:45-Proč jsi ho vyhodila?
-Promiň, byl mi nepříjemný.

00:51:49-Znám ho jen povrchně.
-To je dobře.

00:51:56Neotevřeš tu láhev?

00:51:59Ano, ale já jen... chtěl jsem ti něco vysvětlit.

00:52:05Není třeba. Pan Kadlec mi všechno vysvětlil.

00:52:08Říkal, že jste se vsadili a běhali nějak po náměstí...

00:52:14A tobě to stačilo?

00:52:18Úplně.

00:52:21Myslel jsem, že se snad na mě zlobíš...

00:52:26Ale vůbec ne! Víš přece, že ti taky občas lžu.

00:52:38Otvíráš tu láhev?

00:52:40Ano... promiň.

00:52:43Takže si vlastně zase nebudeme mít co říct?

00:52:48Protože vše zajímavé jsme prožili spolu!

00:52:54Viděli jste? V dramatickém umění je to jednodušší.

00:52:59Můžete si v programu přečíst,, zda jde o tragédii nebo komedii...

00:53:06V životě si teprve člověk rozhodne, nad čím plakat, čemu se smát.

00:53:17Třeba noha v sádře.

00:53:22Nevěřili byste, najdou se cynici, kteří se tomu smějí.

00:53:28No, to mám tedy rád tohle. Pozor na nohu!

00:53:34-Přece jen je spravedlnost.
-Každý nemá milenku v přízemí!

00:53:41Měl jste štěstí. Já bych určitě dopadnul na hlavu.

00:53:46-To by nebyla taková smůla.
-Však my se ještě setkáme!

00:53:52Tím, končí náš dnešní pořad Milí bakaláři. Ještě něco, tati?

00:53:58Já jen těm, kteří chodí spát časně jako já, přeji dobrou noc.

00:54:04No, koukával jsi na televizi až do závěrečné hymny...

00:54:12Přeju vám krásnou dobrou noc. Já se půjdu podívat na své dětství.

00:54:43Skryté titulky Alena Rubešová