00:00:00 ČESKÁ TELEVIZE UVÁDÍ: DOKTORKA QUINNOVÁ

00:00:05 Nastupte si, prosím!

00:00:08 -Máte tu dopis z Bostonu.
-Rady do manželství od matky.

00:00:14 -Daří se vám?
-Ano.

00:00:17 -Zapomněl jsem! Sully tu má dopis!
-Sully? Dopis?

00:00:23 Z Virginia City, v Nevadě. Nádherně voní a ten krásný rukopis!

00:00:34 Asi šeříky.

00:00:38 LOREN SI PÍSKÁ.
-Varoval jsem tě. Říznu tě!

00:00:43 Lorene, svěř se svým přátelům!

00:00:51 -Říkám ti, nemluví.
-Se mnou ano, že?

00:00:59 LOREN SI STÁLE JEN PÍSKÁ.

00:01:05 Bezvadný.

00:01:10 Tak jsme to udělali, jak jste chtěl.

00:01:14 -Květiny a krajky.
-Fajn. Dám vám každému čtvrťák.

00:01:21 -Dohodli jsme se. Nic nechceme.
-Náš příspěvek na dobrou věc.

00:01:28 Dobře. Ale je to tajemství!

00:01:36 Hodně štěstí!

00:01:43 -Chcete jinou barvu?
-Ještě nevím.

00:01:48 Máme červenou, ale někdy bývá i růžová. Svěříte se mi?

00:01:58 Mám dopis pro Sullyho. Navoněný. Asi od ženy. Píše mu nějaká dáma.

00:02:10 To se určitě vysvětlí.

00:02:15 Obchod se zavírá, odejděte, prosím!

00:02:20 Ale Lorene... A proč jsi oblečený jako hrobník?

00:02:26 Doktorko Mike, to se týká i vás.

00:02:31 Co to děláš?

00:02:37 -Madam, váš kočár čeká.
-Lorene, ty ses úplně zbláznil!

00:02:44 To doufám. Nastup si. Vijé!

00:02:59 -Kam to jedeme? Nejsi nemocný?
-Ještě nikdy jsem se necítil líp!

00:03:08 -Dnes je hezký den.
-To ano.

00:03:13 -To je přece Sorrainova farma?
-Už ne. Odstěhoval se do Denveru.

00:03:27 Podej mi ruku.

00:03:39 Je tu pěkná veranda a truhlíky na tvé oblíbené kytičky.

00:03:46 A uvnitř je salon. Tam můžeš psát. Chci ti to koupit, Dorothy.

00:03:59 -Kdysi dávno jsem tě už žádal...
-Lorene! -Víckrát tě nepožádám.

00:04:07 Nechci, abys mi odpověděla hned.

00:04:12 -Raději počkám, až se na to vyspíš.
-Dobře.

00:04:20 Nikdo tě nebude milovat jako já. Slibuji, že se o tebe postarám.

00:04:29 Nic už od života nechci, než vidět tě šťastnou. Vezmi si mě, prosím.

00:05:09 SLIBY, SAMÉ SLIBY

00:05:52 Dorothy, promiňte. Zdržela jsem se.

00:05:59 -Co se stalo?
-Loren mě požádal o ruku.

00:06:05 -Ó! -To je nadšení nebo údiv nad tím, že o tom uvažuji?

00:06:15 Já nevím, co mám říct...

00:06:26 -Když on je tak hodný!
-Máte ho ráda?

00:06:30 To jistě. Jen nevím, je-li to tak, jako jsem zpočátku měla Marcuse.

00:06:40 A jak to dopadlo! S Lorenem je život tak pohodlný!

00:06:50 -Mám čekat na pravou lásku? Nejsem už nejmladší. -Nejste stará!

00:07:00 -Není chyba být plná života!
-A já se tak cítím!

00:07:06 Zdá se mi, že se přede mnou otevírá celý svět! Má kniha, noviny...

00:07:14 A teď sem jezdí vlak! Chci to plně prožít! A s někým se o to podělit.

00:07:28 Neříkejte nikde, že mě požádal o ruku.

00:07:34 Také já jsem tu seděla. Zmatená láskou.

00:07:39 Řekla jste mi, ať si dám načas. A poslechnu své srdce.

00:07:50 Čeká do zítřka. Řeknu-li ne, ztratím ho nadobro.

00:08:01 Dorothy má ráda výhled, zvláště, když píše. Lépe se jí přemýšlí.

00:08:09 Chci pro ni to největší okno! Zatím to nikomu neříkej.

00:08:19 -Alespoň, než mi dá odpověď.
-Jistě.

00:08:27 -Já už nemůžu. -Já ano!
-Najedl jsem se do zásoby.

00:08:33 -Přijď častěji.
-To ano.

00:08:37 Viděl jsem Lorena s Dorothy, jak si vyjeli. Vezmou se?

00:08:43 Co? Promiň.

00:08:46 -Proč myslíš?
-Očividně jim na sobě záleží.

00:08:51 -To ještě neznamená, že se musí brát. -Možná by měli.

00:08:59 -Požádá-li ji o ruku?
-To on asi neudělá.

00:09:05 A kdyby ano, bude Dorothy chtít?

00:09:09 -Měla by! Vždyť spolu žijí!
-Zmlkni!

00:09:14 To ano, ale v manželství je to jiné. Lidé si slíbí jisté věci.

00:09:23 -Já zapomněla! Přišel ti dopis!
-Žertuješ?

00:09:29 -Je z Nevady. Znáš tam někoho?
-Promiňte.

00:09:55 -Díky.
-Hezký dopis? -Ano.

00:09:59 -Něco zvláštního?
-Je to přes 20 let.

00:10:04 -Byli jsme partneři.
-Je to dobrá přítelkyně?

00:10:11 -Ona? -No ano. -Daniel?
-Kdo je to? -Můj přítel.

00:10:21 -On používá voňavku na dopis?
-Neumí psát, nechal si to napsat.

00:10:32 -Vypadám tak, jak se cítím?
-Sluší ti to, když žárlíš.

00:10:39 -Pověz mi o něm. -Poznali jsme se, když mi zemřeli rodiče.

00:10:45 Vyrůstali jsme spolu v přístavu. Pak jsme se vydali za zlatem.

00:10:53 Skončili jsme v dolech. Tam mi zachránil život.

00:10:58 -Tak mu dlužím.
-Já taky.

00:11:02 Slíbil jsem mu, že kdyby něco potřeboval, přijedu.

00:11:08 -Nikdy jsi o něm nemluvil.
-Léta jsem o něm neslyšel.

00:11:14 Když jsem potkal Abigale, odešel. Za zlatem. Asi ho našel.

00:11:21 Mám mu přijet pomoct zahájit práce.

00:11:25 -Poslal i zpáteční lístek.
-Halo! -Někdo tu je!

00:11:33 -Sully, Michaelo!
-Dorothy!

00:11:40 -Je mi hrozně. -Zbytečně. Brian má záminku spát ve stodole.

00:11:47 Jste u přátel. Zůstaňte, jak dlouho chcete.

00:11:52 Tam se nedalo přemýšlet! Loren sledoval každé mé hnutí.

00:12:00 Tak jsem se šla projít. Neměla jsem s ním celou tu dobu bydlet.

00:12:08 -Zneužívala jsem jeho dobroty.
-Ale to ne, Dorothy!

00:12:15 -Jen se nevyznáte ve svých citech.
-Ale teď už v tom mám jasno.

00:12:26 -Tak co Dorothy?
-Loren ji požádal o ruku.

00:12:32 -Řekne mu ráno "ne".
-To mu zlomí srdce.

00:12:40 Nevím, co bych dělala, kdybys mě nechtěl.

00:12:46 Miluji tě.

00:12:52 Nedovedu si představit život bez tebe.

00:12:59 -Mike, rád bych ti řekl... -Co?
-O mém příteli. -O jakém?

00:13:08 -O Danielovi. A Nevadě.
-Řekneme si to ráno.

00:13:37 -Děkuji vám za všechno.
-Rádo se stalo.

00:13:43 Budu v ordinaci celý den. Přijďte.

00:13:48 Máš čas si promluvit?

00:13:52 Lorene! Lorene, otevři dveře!

00:13:57 -Zamkl se tam!
-Má zavřeno už od rána.

00:14:02 Není vzadu?

00:14:07 Lorene! Můj Bože! Prosím vás, pomozte mi to otevřít!

00:14:21 Lorene! Co se děje?

00:14:39 Žije. Díky Bohu.

00:14:53 -37. Žádná změna.
-Aspoň to nestoupá.

00:15:02 -Zůstane naživu?
-Já nevím, Coleen.

00:15:10 -Už ses s tím setkala?
-Ano.

00:15:27 -Zemřel?
-Ne. Je naživu.

00:15:35 Děkuji ti, Bože! Bála jsem se. To strašné čekání!

00:15:50 Neprobral se, ale můžete za ním.

00:16:00 Vypadá to na mozkovou mrtvici. Zřejmě praskla žilka v mozku.

00:16:09 -A to je zlé?
-Ano. Je to vážné.

00:16:14 Někteří pacienti se vyléčí nebo mají jen mírné následky.

00:16:21 A ostatní? Chci vědět všechno!

00:16:27 -Když se do zítřka neprobere...
-A nejhorší, když bude žít?

00:16:36 Ochrnutí. Ztráta řeči. Špatná orientace. Ale to se nemusí stát!

00:16:45 -Měla jsem tam ráno být!
-Nic byste s tím nemohla udělat!

00:16:57 -A teď? Co můžu udělat?
-Modlit se. Být s ním.

00:17:06 Není vzhůru, ale jistě to bude vědět.

00:17:15 Lorene! To jsem já, Dorothy!

00:17:28 Poslouchej! Nezkoušej umřít! Musíme zasadit ty kytky.

00:17:36 A upravit verandu. A jet do Denveru, jak jsi říkal.

00:17:44 Schází mi tvůj úsměv, když mě ráno zdravíš.

00:17:58 Tak bojuj, slyšíš mě?!

00:18:04 Říkám ti: "Ano!" Vezmu si tě! Bojuj o život!

00:18:21 -Matthewe. -Ano?

00:18:24 -Uděláš pro mě něco?
-Cokoli, vždyť víš!

00:18:29 Musím odjet. Můžeš na čas dohlédnout na rodinu?

00:18:35 -To ten dopis?
-Můj přítel potřebuje pomoc.

00:18:41 -Odjedu, až jak to bude s Lorenem.
-Není to trochu daleko?

00:18:48 Asi nevíš, že jsem byl zasypaný v dole. Daniel mě vyhrabal.

00:18:55 Není to daleko.

00:18:58 -Co tomu říká doktorka Mike?
-Ještě to neví. Pochopí to.

00:19:17 Byl jsi za ním?

00:19:22 Viděl jsem chlapa, co to taky měl. Moc lidského z něj nezbylo.

00:19:29 U Lorena bych to nečekal. Vypadal, že nás všechny přežije.

00:19:36 -Necháš mě v klidu napít?
-Promiň.

00:19:52 Jsou to jen slabé známky života. Změříš mu puls?

00:20:02 -Odpočiňte si. Zavolám vás, když se něco změní. -Já zůstanu.

00:20:16 Donesla jsem vám polévku.

00:20:23 -Neměli jsme chuť.
-Ať máte nebo ne, musíte jíst!

00:20:29 -Takhle mu nepomůžete!
-Já vím. Sníme to.

00:20:36 Dorothy, reverend svolal všechny k modlitbě. Většina lidí už tam je.

00:20:44 Jsem moc ráda, Grace. Vyřiďte mu mé díky.

00:20:51 A jíst!

00:20:56 -Dá si někdo polévku?
-Michaelo!

00:21:02 Pohnul se! Cítila jsem to! Jsem tady, Lorene! Vzbuď se, drahý!

00:21:15 -Cítila jsem to! Opravdu!
-Snad ano. Svaly se mohou stahovat.

00:21:27 Mami!

00:21:31 Lorene! Já věděla, že se vzbudíš!

00:21:37 Budeš zas v pořádku! Vidíš? Michaela je tady.

00:21:45 Lorene, vítejte zpátky.

00:21:51 LOREN SE MARNĚ SNAŽÍ PROMLUVIT.

00:22:11 Teď je potřeba cvičit svaly, abyste získal sílu.

00:22:21 Chyťte se mé ruky.

00:22:28 Je to těžké, vím. Ale nejste na tom tak zle.

00:22:34 Buďte trpělivý, cvičte. A zase budete ovládat tělo. Zkoušejte to!

00:22:44 -Dobrý den.
-Briane, co škola?

00:22:48 -Četli jsme si další příběh.
-Řekneš mi to později.

00:22:58 Je to tak divně psané. Pomůžete mi s těžkými slovy? Chcete něco podat?

00:23:09 -Vo...
-Co říkáte?

00:23:14 -Vo - du.
-Vodu? Jistě máte žízeň.

00:23:28 To nic. Taky to někdy rozliju.

00:23:37 -Ty krajky hned objednám.
-Děkuji.

00:23:41 -Hanku, kam to nesete?
-Peníze jsou na pultě.

00:23:46 -Snažím se zavřít už přes hodinu!
-Jen klid. Brian mu čte.

00:23:53 -Je hodný, že chodí každý den.
-Dělá to rád.

00:23:58 -Jste unavená.
-Je mi dobře. Jen tohle nestíhám.

00:24:04 -Není v náladě. -Aby byl! Trávit v tom pokoji tolik dní!

00:24:14 -Můžu se o něj starat tady.
-Ale on teď... Má zvláštní potřeby.

00:24:21 Znám to. Mě už nic nepřekvapí. A vás už jistě rodina postrádá.

00:24:28 -Já nevím. -Říkala jste, že Loren se musí chtít uzdravit.

00:24:36 A tady mu to může prospět. Dohodnuto. Převezeme ho domů.

00:24:54 -Scházels mi.
-Tohle počká, rozdělal jsem oheň.

00:25:00 -Chtěla jsem se konečně vyspat.
-Ano. Mělas těžké dny.

00:25:07 -Já zapomněla. Chtěls mi něco říct.
-To počká. -Ne, dám si kávu...

00:25:14 -Ne. Mé plány probereme zítra.
-Plány?

00:25:19 -Tu cestu do Nevady...
-Neříkals, že pojedeš!

00:25:25 -Jen, že tě o to žádá.
-A to je totéž. Je to můj přítel.

00:25:31 -Neřekla bych!
-Vždyť ho neznáš!

00:25:35 Léta se neozve, a pak čeká, že přiběhneš na první zavolání!

00:25:42 -Ale já jsem mu dal své slovo!
-A co tvé slovo mně? A dětem?

00:25:51 -Slib dodržím. Je to jen cesta!
-On je ti milejší než my?

00:25:57 Nejde o to, kdo je důležitější! Jde o mé slovo!

00:26:03 A kdyby byl někdo z nás nemocen? Jel bys?

00:26:08 -To je jen kdyby!
-A Loren?

00:26:13 -Byl jsem za ním. Chápe to.
-Ale já ne! Ani trochu.

00:26:37 Dobré ráno, Lorene. Spal jsi dobře? Zamotal ses do toho. Pomůžu ti.

00:26:48 Jsem tak ráda, že jsi doma!

00:26:52 Měl bys zkoušet mluvit. Michaela říkala, že máš jen ochablé svaly.

00:27:02 -Zapomněla jsem vyvětrat.
-Jdi pryč! Jdi pryč!

00:27:10 To rozhodně nepůjdu!

00:27:15 Ale Lorene, to jsi v tom ležel celou noc? Měl jsi mě zavolat!

00:27:25 To je v pořádku, Lorene. Nic to není.

00:27:33 Přinesu čisté prádlo.

00:27:45 -Dá ti polovinu toho zlata?
-Nejedu pro zlato.

00:27:50 -Ale byli jste partneři? -Ano.
-To už je dávno, Coleen.

00:27:56 Jedu, abych dodržel slib. S Danielem jsme byli rodina.

00:28:03 -Teď máš nás.
-Ano.

00:28:06 Přespím ve městě. Ať není Dorothy na Lorena sama.

00:28:12 -To je jen záminka.
-Ne! Jen pomůžu přítelkyni. Chápeš?

00:28:26 -Nech mě tady.
-Nesmysl.

00:28:30 Pomoz mi tou zdravou rukou. Nemůžeš tu zůstat zavřený.

00:28:39 Půjdeme na dobré jídlo. A za přáteli. I když se ti nechce.

00:28:50 No, jak chceš.

00:29:01 -Dorothy! Lorene, jak se ti daří?
-Vidíš, jak tě tu mají rádi?

00:29:08 A Hank s Jakem! Pánové, že uvítáte společnost?

00:29:14 Jistě, pojď k nám.

00:29:21 -Nechcete jít za Michaelou?
-Tak dobře.

00:29:26 -Vezmi mě zpátky! -Ale Lorene...
-Radši tu zůstaňte.

00:29:42 -Čekal jsem, že budeš vypadat hůř.
-Promiň, že jsem za tebou nebyl.

00:29:51 -Vítám vás. Mám výborné hovězí.
-To bude ono! A 2 mošty, prosím.

00:30:03 Co pořádné pití?

00:30:06 -To nejde! V jeho stavu?
-To může jenom prospět!

00:30:15 -Tady to máte. -Děkuji.

00:30:21 -Lorene! Co to děláš?!
-Vezmi mě domů!

00:30:26 Ne, Lorene, ne!

00:30:34 Jakeu, pomoz mi!

00:30:40 No tak, to bude dobré.

00:30:44 Odneste ho do obchodu.

00:30:58 -Už klidně odpočívá.
-Jak jsem to mohla udělat?

00:31:04 Nechtěl jít! A já ho donutila!

00:31:08 -Chtěla jste pro něj to nejlepší.
-Byla to chyba!

00:31:14 Je to obtížné, nejen pro pacienta. Asi jsem to dobře neodhadla.

00:31:24 -Myslíte, že se neuzdraví?
-Zřejmě ne docela.

00:31:32 -Možná by měl mít stálou pomoc.
-To myslíte ošetřovatelku?

00:31:43 -Zatím se bez pomoci neobejde.
-Aby se o něj staral někdo cizí?

00:31:51 -Vzal mě k sobě, když mi bylo zle!
-Bylo by to lepší pro vás oba.

00:31:58 Chcete se starat o Lorena, vést obchod, dělat noviny a psát?

00:32:06 -Nepíšu. A obchod můžu prodat.
-A co když Loren už nebude chodit?

00:32:14 -Vzdáte se všech svých snů?
-Provdám se za něj.

00:32:22 -Slíbila jsem to, když se zdálo, že umírá. -Ale Dorothy...

00:32:29 Dodržet slib, když se to hodí, lze snadno. To ale v životě moc neváží.

00:32:58 Zdá se mi, že chceš být chvíli sám. Dojedu se zbožím. Vrátím se brzy.

00:33:06 Kdybys měl hlad, máš na pultě sušenky s máslem.

00:33:20 Promiň, Lorene. Už ti to nikdy neudělám.

00:33:38 -Jak se mu vede?
-Nechcete se ho zeptat?

00:33:43 -Měl jsem moc práce.
-Všimla jsem si.

00:33:48 Je těžké mít přítele mrzáka. Jeď!

00:35:03 Dobrý den. Jak se vám daří? Nesu novou povídku.

00:35:10 -Zapomněla jsem tašku, přineseš mi ji? -Ano, hned jsem tu.

00:35:58 Brian vás má moc rád. Spěchal za vámi.

00:36:05 Nemám schovat tu pistoli, než se vrátí?

00:36:34 -Mami. -Děkuji.

00:36:37 Ten další příběh byl divný, tak jsem napsal svůj vlastní.

00:36:45 -Nechcete být sami?
-Je to o vás. Může tu máma zůstat?

00:36:57 Žil jeden chlapec, a ten si přál mít dědečka.

00:37:03 Žádného neměl, a tak jen přemýšlel, jaké to je.

00:37:09 V jeho městě žil starý obchodník. Říkali o něm, že je morous.

00:37:16 Ale chlapec viděl, že není. Dával mu cukroví tak, aby máma nevěděla.

00:37:23 Naučil dokonce chlapce hrát krásnou píseň na harmoniku.

00:37:30 Často spolu mluvili o hvězdách, děvčatech a takových věcech.

00:37:37 Chlapec toužil být jeho vnukem, a tak si spolu vyjeli na ryby.

00:37:56 -Tys přijela?
-Chtěla jsem být s rodinou.

00:38:02 Já to udělám.

00:38:15 -Promiň mi tu hádku, Sully.
-Jakou hádku?

00:38:21 -Hádáme se dál? -Co Loren?
-Stejné.

00:38:33 -Můj otec na mrtvici zemřel.
-To jsem nevěděl.

00:38:46 Seděli jsme u snídaně. On jedl vajíčka a něco nám vyprávěl.

00:38:56 A pak, najednou - ležel na stole. Odvezli jsme ho do nemocnice.

00:39:06 Žil 3 dny, ale už se neprobral.

00:39:21 -Mrzí mě to, Sully.
-Mě taky.

00:39:30 Myšlenka, že odjedeš... Někdy mě až děsí, jak tě potřebuji.

00:39:39 Ty potřebuješ mě? Ale já tebe víc!

00:39:46 -Přivezeš mi něco z Nevady?
-Pochopilas?

00:39:55 Neznám nikoho čestnějšího, Sully. Nechci, abys byl jiný.

00:40:14 KLEPÁNÍ.

00:40:21 -Dobré ráno, Dorothy.
-Vstal jsi tak brzy!

00:40:28 -A vypadáš pěkně, musím říct.
-Ještě kalhoty. Pomůžeš mi?

00:40:46 -Děje se něco?
-Sully odjíždí, to víš.

00:40:53 Tak ho jdeš vyprovodit? Jde ti to stále líp, při tvé snaze.

00:41:02 Přemýšlel jsem. Mám už své způsoby. Nedokázal bych na nich nic změnit.

00:41:16 Ta žádost o ruku... Nechci se tě dotknout, ale rozmyslel jsem si to.

00:41:31 -Ale Lorene...
-Promiň, ale nemůžu si tě vzít.

00:41:42 Když to tak chceš...

00:41:51 Ale ráda bych tu ještě zůstala, než se zase postavíš na nohy.

00:42:00 Pokud ti to nevadí?

00:42:09 -Jsi hodná ženská, Dorothy.
-Jsi moc milý.

00:42:30 -Co to děláš?
-Přítel nám pomůže.

00:42:35 Nevztekej se, nebo tě nechám uprostřed ulice.

00:42:48 -Budu tu dřív, než se vám začne stýskat. -Mně už se stýská!

00:42:55 -Teď odjíždíš jako náš pravý táta.
-Vrátím se.

00:43:01 -Já vím. Pomoz svému příteli.
-A ty se postarej o sestru a mámu.

00:43:08 -Pomáhej Lorenovi, jak to půjde.
-Ano.

00:43:13 -Nedělej si starosti.
-Díky ti, Matthewe.

00:43:31 Brian potřebuje někoho, s kým může o všem mluvit.

00:43:37 Nezastoupil byste mě, když budu pryč?

00:43:43 -To bych snad mohl.
-Děkuji vám. A dejte na sebe pozor.

00:43:53 Jakeu, Dorothy...

00:44:03 Poslední výzva! Nastupte si!

00:44:07 -Miluji tě.
-Já tebe taky.

00:44:10 -Budu telegrafovat.
-Neboj se o nás. Brzy se vrať!

00:44:17 A pozvi Daniela k nám. Ať přijede. Chci ho poznat.

00:44:23 -Vyřídím to.
-Ať ti to slíbí!

00:44:28 Sully, rychle!

00:44:33 Ahoj! Šťastnou cestu!