Časem zločinu je neděle

Znělka německého kriminálního cyklu Místo činu vítá milovníky krimi žánru beze změny už od roku 1970. U zrodu cyklu, jenž se může právě pochlubit počtem epizod 699 (a další již jsou v dramaturgickém plánu), stál německý první program ARD. Postupně se přidaly všechny německy mluvící země a po celá léta premiéry vstupují na obrazovku vždy v neděli.

Původně krimisérie vznikla jako konkurence letitému rivalovi ZDF a jeho cyklu Der Komissar. Roku 1990 se do produkce zapojilo i Švýcarsko, od roku 1999 produkuje vlastní „vídeňské“ epizody i rakouská stanice ORF. Podstatou projektu je, že si každé studio vytvoří vlastní tým a zároveň „prodává“ do spolkové země i lokální kolorit. Historický Mnichov vytváří samozřejmě jinou kulisu než průmyslový Duisburg. Ojediněle se projeví i místní dialekt. „Bavorské“ epizody jsou někdy pro severoněmecké diváky téměř nesrozumitelné.

Schimanski, miláček nejen žen

V průběhu bohaté historie vystoupilo na scénu zločinu zatím sedmdesát vyšetřovatelů, více či méně charizmatických. Historicky první epizoda Taxi do Lipska (1970) představila muže v pomačkaném baloňáku, nepříliš akčně vyhlížejícího komisaře Trimmela z Hamburku. Vedle něj se v naší televizi objevil i kolínský komisař Haferkampf v podání Hansjörga Felmyho. Na počátku osmdesátých let se konečně zjevuje nejpopulárnější ze všech komisařů a miláček ženského publika: komisař Schimanski přezdívaný Schimi v podání Goetze Georga. Sekunduje mu bručavý, připlešatělý kolega Thanner.

Syrové prostředí Duisburgu a přístavní doky tvoří kulisu pro furiantské kousky neposlušného svalnatého rebela z řad policie. Goetz George natočil v letech 1981–1991 celkem 29 epizod, většinou je uvedla také tehdejší Čs. televize. Konkurenci získal v polovině osmdesátých let až v sympatickém nosáčovi z Hamburku, komisaři Stöverovi, kterého představoval vynikající německý herec Manfred Krug. Ženský prvek pak i na naše obrazovky vnesla mladá, sportovně vyhlížející komisařka Lena Odenthalová, kterou tvůrci „zasadili“ do policejní stanice v Ludwigshafenu.

Sympatie diváků si kupodivu získal „antihrdina“ Bruno Ehrlicher, postarší nenápadný pán s charizmatem lipského důchodce, jenž začal zkraje devadesátých let prohánět nejprve drážďanské, poté lipské zločince. Vzhledem k jeho pomalejšímu tempu mu v tom vydatně pomáhaly rychlé nohy mladšího kolegy Kaina. Představitel Peter Sodann udržel svého antihrdinu na scéně neuvěřitelných patnáct let v celkem 45 epizodách, čímž se zařadil na druhé místo. Tento v Německu uznávaný herec a divadelní režisér se narodil v roce 1936 v Míšni. Postupně dokázal, že je neuvěřitelně pravdivý na divadelních prknech, má přesné režijní cítění, ale je i schopný intendant vlastního divadla. Získal řadu ocenění, od roku 2006 je čestným občanem města Halle. Letos odchází z cyklu do zaslouženého důchodu. Epizody s tímto komisařem vycházejí spíše z tradičního pojetí „mravenčí“ vyšetřovatelské práce a vyhovují i divákům-staromilcům.

Rebelové z Mnichova

Ačkoliv nikdo neupře mužné charizma komisaři Schimanskému, prvenství v množství vyřešených zločinů si drží Franz Leitmayr a jeho kolega Ivo Batic. Jejich pěsti zasáhly už osmačtyřicetkrát! Dva osamělí vlci, pohlední sympaťáci se smyslem pro humor, chlapské přátelství a „klukoviny“ přinesli nový svěží proud do vod zločinnosti v kulisách Mnichova, ať jde o starobylé čtvrti, tajemná zákoutí či luxusní vily na předměstí. Od roku 1991 se tito dva „kluci“ sice poněkud proměnili v prošedivělé pány středního věku, kteří se už jen zálibně ohlížejí za mladšími ročníky, ale šarm se jim rozhodně upřít nedá. Bavorské epizody patří k těm nejoblíbenějším právě díky nim a jejich představitelům.

Miro Nemec se narodil v chorvatském Záhřebu v roce 1954. Ve dvanácti odešel k příbuzným do Německa, kde se věnoval hudbě. V roce 1973 získal německé občanství, vystudoval divadelní školu v Curychu a postupně střídal divadla v Kolíně, Essenu a Mnichově. Je i vynikajícím klavíristou. Udo Wachtveitl, temperamentnější z této dvojice, se narodil v roce 1958 v Mnichově. Kromě herecké televizní činnosti se od roku 2000 věnuje i režijní a autorské práci. Díky hlasové vybavenosti je také vyhledávaným „spíkrem“ pro dokumenty a rozhlasovou práci. Není divu, že ČT si z velkého množství komisařů a příběhů oblíbila právě tyto dva. Jejich epizoda Bez boje, kterou uvádí ČT v neděli 16. března, obsadila v žebříčku TOP 10 z celkového počtu téměř 700 titulů druhé místo.

Němci na své Místo činu nedají dopustit. Je to i výborný vývozní artikl v mediálním světě. Proto se mu věnují ti nejpovolanější. Doposud vede na žebříčku TOP 10 epizoda slavného režiséra filmu Ponorka Wolfganga Petersena z roku 1977. Klasikem žánru je i dvorní režisér Schimiho Hajo Gies. I další jména režisérů patří do tzv. první kinematografické ligy – Klaus Emmerich, Dominik Graf či Vivian Naefeová. A nakonec perlička: Němci si svá nejlepší Místa činu namlouvají dokonce podle původních scénářů jako poslechové CD. Vybráno je padesát epizod. Načítat je budou samozřejmě také hlasy nejoblíbenějších komisařů. Inu, byznys je byznys...

Text: Helena Křováková
Převzato z týdeníku ČT+