00:00:47 Zde v pokoji odpočívá Jiří Menzel, český režisér.

00:00:53 Ne, že by odpočíval věčným spánkem,

00:00:55 dokonce ani choroba tady nepřipadá v úvahu.

00:00:58 On je pouze líný.

00:01:09 -A kdo není?

00:01:12 Já mám dojem, že u mě to je trošku patologické,

00:01:14 protože já jsem už dokonce

00:01:16 byl třikrát za život u psychiatra.

00:01:19 Na škole pak v sedmdesátých letech

00:01:23 a ještě docela nedávno,

00:01:25 jsem se šel vždycky poradit s psychiatrem,

00:01:27 co to se mnou je, protože já jsem byl totálně apatický,

00:01:29 líný, bylo mi všechno jedno a nechtěl jsem nic dělat.

00:01:32 A každý z těch 3 psychiatrů mi řekl jednu věc,

00:01:35 že to je normální.

00:01:43 HRAJE MELODIE

00:01:45 -Máte dojem, že se někdy ve vašem životě

00:01:47 udál nějaký zázrak?

00:01:49 -Ten první zázrak je, že vůbec jsem.

00:01:53 Vesmír se skládá z takových několika těch molekul

00:01:58 a kolik těch molekul dává dohromady buňky,

00:02:01 ze kterých vzniká život, že jo.

00:02:04 A ten život na téhle zeměkouli

00:02:08 a moje bytost patří k lidskému tvoru.

00:02:15 A teď ještě lidský tvor žije v oblasti,

00:02:18 která relativně žije v pohodlí a v přepychu,

00:02:21 což je jen uzounká vrstva na téhle zeměkouli.

00:02:24 Žiju v době, kdy je tady, když to srovnám s tím z historie

00:02:29 a s tím jak vypadá celá zeměkoule,

00:02:32 tak žijeme v naprosto velikém přepychu, řekl bych.

00:02:36 A teď ještě v tomhle přepychu jsem se narodil mamince

00:02:40 zrovna z těch miliónů vajíček zrovna jenom já.

00:02:45 Krucinál, za to já musím být strašně vděčný.

00:02:51 Zvláštní je, že jsem dostával dárky

00:02:54 vždycky jenom od holek.

00:02:57 -Ženský element ve vašem životě.

00:02:59 Chcete se o něm rozhovořit nebo radši ne?

00:03:02 -Tak to je důležité, tak jsem měl maminku.

00:03:06 -To jsem chtěl slyšet.
-Což byla nádherná osoba.

00:03:10 Já jí vděčím za smysl pro humor především

00:03:14 a vůbec za všechno.

00:03:16 Že jsem neběhal s klíčem po ulici,

00:03:19 ale byl jsem prostě doma u maminky celé dětství.

00:03:23 Pak jsem měl dvě sestry.

00:03:27 To je také velká výchova,

00:03:29 protože člověk se naučí s ženskými

00:03:31 nějakým způsobem komunikovat, zacházet.

00:03:33 Ale zase jsem měl kolegyně, jako rovné kamarádky,

00:03:37 od kterých jsem se o ženských také hodně dozvěděl.

00:03:41 A myslím si, že k nim mám hezký vztah, doufám tedy.

00:03:49 -Říká se to o vás.

00:03:54 Co byste řekl, kdybychom ten Gen natočili

00:03:57 jako černobílý, němý, s titulky.

00:04:00 -A víte, že to je nápad. To je hezké.

00:04:03 -Že byste musel gestem...

00:04:05 Znáte, jak oni v němém filmu museli být výrazní, očima hráli,

00:04:09 vším hráli, a pak se v titulcích napsalo, co říkali.

00:04:12 -Ale, ale, jak říká paní Molavcová.

00:04:17 NĚMÝ FILM

00:04:29 Ale mrzí mě to, mně se líbily ty němé filmy,

00:04:32 které se uměly vyjadřovat obrazem.

00:04:35 Tak tohle je unikátní fotka,

00:04:37 to je kompletní nová vlna 60. let.

00:04:40 Jaromil Jireš, Ivan Passer, Hynek Bočan,

00:04:43 Pavel Juráček, Věra Chytilová, Tonda Máša,

00:04:45 Honza Němec, E. Š., Miloš Forman a moje maličkost.

00:04:50 To je naprosto unikátní záležitost,

00:04:53 protože za celou éru nové vlny

00:04:55 jsme se jedinkrát sešli takhle v kompletní sestavě.

00:04:58 To bylo proto, že tenkrát poslanec Pružinec

00:05:02 udělal interpretaci v parlamentě:

00:05:05 "Jak to, že za dělnické peníze se točí filmy,

00:05:07 jako jsou Sedmikrásky a nebo Démanty noci."

00:05:10 A my jsme se sešli a napsali jsme takovou petici.

00:05:13 To bylo někdy v roce 1967 tuším.

00:05:16 A to bylo u Juráčků v bytě a před Juráčkovým domem,

00:05:21 tam bylo něco rozestavěného a u toho nás vyfotili,

00:05:24 abychom jsme alespoň jednou byly takhle pohromadě.

00:05:28 Tady mám pana Hrabala, ještě se strýcem Pepinem.

00:05:32 A tady je moje maličkost.

00:05:34 -Strýc Pepin připomíná pana Hrabala dneska, že jo?

00:05:37 -Ano, ano to je stejná krev. A tady je, znáte ho?

00:05:44 -Znám, znám pana Hitchcocka, ale ne tak zblízka jako vy.

00:05:46 -A vedle něj jsem já za mlada.

00:05:56 -Jste pyšný?
-No, někdy jo.

00:06:01 Takový, řekl bych spíš ješitný, než pyšný.

00:06:03 Že jsou věci, které se mně občas dotknou,

00:06:06 i když nechci, aby se mně dotkly.

00:06:07 Takové, že třeba mám pocit,

00:06:13 že jsem přezíraný někdy.

00:06:15 -Jste lakomý?
-Někdy.

00:06:18 Ale to je tím, já jsem vyrůstal se dvěmi sestrami,

00:06:21 a to už v dětství je člověk tak vedený,

00:06:24 že třeba něco sežere sám, aby se nemusel dělit.

00:06:27 A zase někdy člověk má špatný pocit z toho lakomství,

00:06:30 tak je zase přehnaně štědrý.

00:06:32 A pak z té přehnané štědrosti se zase lekne

00:06:35 a řekne si:

00:06:36 "Ježišmarjá, jestli jsem zase nerozdával moc."

00:06:39 Tak zase začne být lakomý.

00:06:40 -Takže se to vyrovnává vlastně, takže je to v normě.

00:06:42 Někdy jste lakomý, někdy jste přehnaně štědrý.

00:06:46 -Není to nikdy samozřejmé.

00:06:48 Člověk na to myslí, jestli je lakomý, nebo ne.

00:06:51 A to asi nemá být.

00:06:52 Ale je to asi také tím, že všechno, co mám,

00:06:56 tak jsem si na to musel vždycky nějak vydělat,

00:06:57 takže jsem nikdy k ničemu nepřišel snadno.

00:07:00 -Pýcha, lakomství, smilstvo. Co na smilstvo?

00:07:06 -No, já si myslím, že to není hřích.

00:07:10 To je dokonce, řekl bych, příjemná věc.

00:07:14 -Že je to příjemná věc, to ještě neznamená, že to není hřích.

00:07:16 Protože většina hříchů je příjemných.

00:07:19 -Dělat něco, co mi dělá radost a přitom myslet na to,

00:07:21 že to je hřích, to by mi to tu radost kazilo.

00:07:25 -A třeba když děláte něco, co vám dělá radost,

00:07:28 ale víte, že druhému to zároveň ubližuje?

00:07:32 -To se ale smilstva netýká.

00:07:34 Já mám dojem, že když děláte smilstvo,

00:07:36 tak to dělá radost i tomu druhému.

00:07:38 Jinak byste to nedělal.
-No, tak třetímu to ubližuje.

00:07:41 -Třetí o tom neví, u toho nemá co dělat.

00:07:45 -Ten do toho nemá co kecat.

00:07:48 Vám se nestalo, že se třetí o tom dozvěděl?

00:07:53 -Nepamatuji si, alespoň mi o tom nedal vědět.

00:07:56 -To jste šikovný.

00:07:58 -A hlavně... Ne, neměl jsem tyhle konflikty.

00:08:04 A nebo jsem na ně zapomněl, to už nevím.

00:08:07 -Závist.
-Závidím.

00:08:11 Závidím mladým klukům, že jsou mladí,

00:08:14 hezkým klukům, to celý život, že jsou hezcí.

00:08:17 Mě vždycky štvali hezcí kluci.

00:08:19 Závidím každému, kdo je v něčem lepší, než já.

00:08:25 A takových lidí je moc.

00:08:28 -Nestřídmost.
-Neumím nedojíst.

00:08:33 Musím se toho nahltat, dokud to je.

00:08:37 Nebo třeba knížky, od samého začátku

00:08:41 jsem vždycky chtěl mít všeho moc.

00:08:43 Knížky, desky, teď kazety.

00:08:45 I když vím, že to nepotřebuji.

00:08:48 Zajímavé, na prachy ne, ale na věci, které mám rád,

00:08:51 které se mi líbí, tak ty chci, těma se chci obalit.

00:08:56 Tenhle hřích mám.

00:08:59 -Hněv, vzteklý?
-Jo, to jsem snadno.

00:09:03 A zajímavé je, že vždycky mě naštvou blbosti, drobnosti.

00:09:07 Takové drobné ústrky nebo bezohlednost něčí,

00:09:10 spíš nedostatek ohleduplnosti mě vytočí.

00:09:14 Nebo když někdo necítí něco, netaktnost

00:09:17 to mě vytočí.

00:09:18 Když někdo záměrně ubližuje,

00:09:20 tak mě to zanechává docela chladného a klidného.

00:09:25 Ale taková drobná neopatrnost,

00:09:28 i z dobré vůle jaksi udělaná chyba nebo škoda,

00:09:33 ta mě vytočí.

00:09:35 A taková indolence. A to jsem hned vzteklý.

00:09:41 Také nemáte rád indolentní lidi?

00:09:43 -Ne.
-Blbce?

00:09:45 -Znáte někoho, kdo je miluje?

00:09:48 -No blbci.

00:09:53 -My jsme jednou před mnoha lety

00:09:56 spolu strávili dovolenou, jestli si vzpomenete.

00:09:59 Já myslím, že už se nám to asi nepodaří,

00:10:01 poněvadž jsme strašně uspěchaní

00:10:04 a každý má nějaké své vlastní starosti a tak.

00:10:06 Ale představte si,

00:10:07 kdybychom se teď měli připravit na to,

00:10:10 že v létě spolu někam vyrazíme.

00:10:12 Jak byste si představoval takovou ideální dovolenou?

00:10:15 Co bychom podnikli?

00:10:19 -Jeli bychom, ale s vámi je to těžké,

00:10:22 vy byste zase někde začal něco dělat.

00:10:24 Vy se neumíte flákat.

00:10:26 -No, to je bohužel takové...

00:10:28 -Mimochodem, já tady bydlím už strašně dlouho.

00:10:34 Vy jste první cizí mužský, který je v téhle posteli.

00:10:37 -Jé.

00:10:40 Támhle máte takovou tu laterničku na kličku.

00:10:42 Takovou jsem měl já také,

00:10:44 takovou jsme měli asi všichni tenkrát.

00:10:47 -Ne ty bohatší, já to mám po bratranci.

00:10:49 Jako kluk jsem to neměl.

00:10:50 -Já jsem byl chudá rodina, velice chudá rodina,

00:10:53 otec nezaměstnaný, ale tohle mně koupil.

00:10:57 -Otec byl nezaměstnaný, matka byla nezaměstnaná,

00:10:59 dokonce i váš zahradník byl nezaměstnaný.

00:11:04 -Čeho byste se nechtěl dožít?

00:11:06 -Lidé jsou čím dál tím víc na sebe zlí.

00:11:09 A od generace ke generaci to bude čím dál tím horší,

00:11:12 protože na tu novou generaci nemá nikdo mít vliv.

00:11:16 Do téhle doby nás tak jako hlídalo náboženství.

00:11:20 Nebo do generace našich dědečků, řekněme.

00:11:22 A v nás takové to slušné chování přežívá v genech,

00:11:26 ale není nikde příklad nebo něco,

00:11:32 co by lidem řeklo, že mají být slušní.

00:11:34 Zeptejte se nějakého malého kluka,

00:11:37 co ví o rytířství třeba, o slušnosti, o ohleduplnosti.

00:11:42 To všechno jsou takové věci, které překáží, zdržují.

00:11:46 Stud není, lidé už se neumí stydět.

00:11:49 A navíc, kdo se nestydí, tak má takovou spíš volnou cestu.

00:11:53 Ta drzost je potom strašně lákavá, je atraktivní.

00:11:58 Ti, co se nestydí, jsou populárnější.

00:12:01 A to je od každé generace ke generaci,

00:12:03 to bude čím dál tím horší.

00:12:05 Já se nechci dožít toho až... Víte, čeho se nechci dožít?

00:12:11 Až ti, co dneska poslouchají v těch walkmanech

00:12:14 ty příšerné zvuky, až budou starší,

00:12:20 až to budou poslouchat znovu a budou říkat:

00:12:23 "To byla krásná muzika, to bylo tak milé.

00:12:25 To je daleko příjemnější než to,

00:12:29 co slyšíme my dneska u těch našich mladých."

00:12:32 Já si skutečně neumím představit

00:12:34 jaká bude muzika, jací budou děti těchto dětí.

00:12:38 A jsem rád, že se toho nedožiju.

00:12:47 -Nakonec bych si dovolil jednu větu,

00:12:51 kterou jste jistě zvyklý slýchat často.

00:12:54 Mistře, směl bych vás požádat o autogram?

00:12:59 -A to chcete takový podpis, jako na smlouvy,

00:13:03 nebo takový, jako ze třetí obecný, čitelný?

00:13:08 -Který myslíte, že se k vám víc hodí?

00:13:10 -Ten z té třetí obecné.

00:13:32 Titulky: Kristýna Derzsiová, Česká televize, 2018