Portrét nezapomenutelného herce, od jehož narození dnes uplynulo 100 let (1994). Režie J. Špáta
00:00:43 PÍSKÁ.
00:00:45 No hodný. A udělej dolů.
00:00:51 Tak jsi hodný. Tak pojď.
00:00:55 -Kde jsi to ukradl?
-Nic jsem neukradl.
00:01:09 -Vstal jsem dřív.
-Hodnej děda.
00:01:14 Mám já to kříž.
00:01:16 Jestli mám trému? Samozřejmě že ano,
00:01:19 já mám trému celý život.
00:01:23 Mám pocit, že se s přibývajícím věkem
00:01:28 a odpovědností spíš stupňuje.
00:01:32 Pokud srovnáme trému a strach, což je blízká příbuznost,
00:01:38 byl bych asi už mockrát mrtvý, kdybych strach neměl.
00:01:43 Já se tady v bytě dost naběhám
00:01:47 vzhledem ke své špatné a stále retardující občanské paměti.
00:01:53 Profesionální paměť mi vždy fungovala a snad stále funguje.
00:01:59 Ale naběhám se moc, protože lístky s úkoly na další den
00:02:05 většinou ztrácím už doma a potom je nemůžu najít.
00:02:12 Spíš bych dokázal říct, jak se peče chleba,
00:02:18 než jak se peče herecký panák. Já to v podstatě nevím.
00:02:24 V tom je tolik tajemného,
00:02:27 tolik neuvěřitelně vzrušujícího a dobrodružného,
00:02:32 že to pro mě někdy přestává být krásné zaměstnání.
00:02:42 Dokonce naše povolání má jednu výhodu,
00:02:46 že člověk může být dobrý herec a přitom vůl.
00:02:50 Tedy pardon, ale může být hezká trouba,
00:02:54 i když je vynikající herec. V jiných profesích to nejde.
00:03:00 Proto jsem tak dlouho vydržel u divadla.
00:03:05 Samota není nic špatného, je blahodárná a dokonce nutná.
00:03:11 Horší je pocit osamocení, který musí být velmi depresivní.
00:03:17 Já žiji sám a právem bych mohl mluvit o samotě,
00:03:21 ale nemám pocit osamocení, protože vlastně bydlím sám.
00:03:28 Vždy, když nastane nějaká moje životní tragédie a ztrácím zázemí,
00:03:35 tak se najde rodina, která mě vezme jakoby za vlastního.
00:03:41 Tak své zázemí zase získám.
00:03:45 To je vlastně štěstí, to mi došlo až teď.
00:03:50 To je paní Táňa, už 41 let můj anděl strážný.
00:03:54 Její rodina se mě ujímá kdykoli mám životní průšvih.
00:03:59 Takže se mě vlastně ujímá velmi často.
00:04:03 Navíc je to tlumočnice z mnoha cizích jazyků.
00:04:08 Ale mně tlumočí i z češtiny,
00:04:11 protože od mala nedoslýchám, a tím mě často zachraňuje.
00:04:17 Já věřím ve valašského prezidenta, Bolka Polívku.
00:04:22 Nejsem Moravan, ale Valach.
00:04:25 Mé dětství bylo krásné také proto, že jsem měl maminku,
00:04:31 která mi v mém zájmu zoufale bránila jít k divadlu.
00:04:36 Naopak tatínek mi fandil.
00:04:39 Já se nejvíc těším na takové věci jako splynutí s přírodou.
00:04:45 Daleko víc než kdy jindy mi voní tráva
00:04:49 a daleko víc tu vůni země a trávy a tohoto všeho potřebuji.
00:04:56 Člověk daleko víc vnitřně touží po přírodě když stárne.
00:05:03 On je to spíš takový tanečník, on to snad ani není pes.
00:05:13 Jako mnoho mých jiných kolegů jsem byl také já vybízen,
00:05:18 abych napsal paměti.
00:05:20 Pokud se mi něco vybaví, tak píši ale bez usměrňování literátem.
00:05:27 Kdyby to napsal literát, bylo by to sice chytré,
00:05:32 ale bylo by to o jeho chytrosti.
00:05:35 Já to napíši hloupě, ale bude to aspoň o mé hlouposti.
00:05:40 Děti jsem plodil velmi pozdě, a tak než mě začnou mít rády,
00:05:46 já už budu hezkou řádku let zpopelněný a na své už si nepřijdu.
00:05:53 Hezky se usmívej... Tak to je moje zlatá Baruška, moje vnučka.
00:05:59 Je to dceruška mého syna Marka, to je toto stvoření,
00:06:05 a neteř mé dcery Terezky.
00:06:09 Na těch dětech není nic zvláštního, snad jen to,
00:06:14 že každé má svou maminku.
00:06:16 To je podle Bolka Polívky výhodné, protože se aspoň o ni nepoperou.
00:06:23 Když mají obě mé děti nějaký záchvat výjimečnosti,
00:06:28 tak mě mají docela rády.
00:06:31 -Já se podobám bráchovi.
-Spíš mně, i když je hezká.
00:06:46 Vzdávám to.
00:06:49 Myslím, že můj Pánbůh mně má mnoho věcí za zlé,
00:06:54 ale myslím, že se na mě dívá shovívavě.
00:06:58 Nejsem si jistý, jestli rozeznává dobro od zla.
00:07:05 Můj Pánbůh splývá s přírodou,
00:07:09 ale i s tou posvátností a velikostí vesmíru.
00:07:15 Přírodní zákony jsou tak geniální, že si myslím,
00:07:23 že jistý druh organizace světa, vesmíru a přírody musí existovat.
00:07:36 Když je dřevo krásné, voňavé, suché a poddajné,
00:07:42 tak si nejvíc přijdu na své.
00:07:46 A když přátelům vyrobím stůl, lavici nebo zábradlí ke schodišti,
00:07:54 je to věčné
00:07:57 a ve srovnání s herectvím pevnější, trvalejší.
00:08:09 Ve věku mužství jsem v tomto koupališti plavával,
00:08:14 samozřejmě většinou v noci, abych nedráždil ostatní zúčastněné.
00:08:21 Teď už na veřejné plovárny nechodím,
00:08:24 abych neohrozil erotickou budoucnost mládeže.
00:08:30 Vyhledávám odlehlá říční zákoutí, kterých je stále méně a méně.
00:08:37 Takže už se prakticky omezuji na vanovou koupel.
00:08:43 To je krásné když mám já mluvit o ženských, neuvěřitelné.
00:08:49 Můj život byl jaksi asketický a pokud došlo k milostným vztahům,
00:08:57 tak dvakrát se dají potvrdit tím, že mám dvě děti.
00:09:05 Ale když se vidím u holení, říkám si,
00:09:10 že to musel být jen výraz soucitu, zželení se.
00:09:16 A tedy dámy, které prošly mým životem,
00:09:20 měly zřejmě vysoce vyvinuté charitativní sklony.
00:09:26 Ty vztahy se většinou zhroutí, na to jsem ovšem už připravený.
00:09:33 A proto procházím životem sice zraňován, ale stále živ.
00:09:51 Brali jsme se v pátek třináctého, ve třináct hodin
00:09:56 a bylo nás třináct u stolu.
00:09:59 Věřil jsem, že pátek třináctého je šťastný.
00:10:04 Rozváděli jsme se po osmnácti letech,
00:10:09 z toho 11 let společného života bylo velice hezkých.
00:10:18 Už neplač, královno, to já bych měl platit za štěstí,
00:10:24 že před tebou stojím čistý a moudřejší.
00:10:29 Ty mi odpouštíš?
00:10:35 Já tě představím. To je pan Vetešník, můj kamarád.
00:10:40 29 let mi tu pomáhá se vším, co potřebuji.
00:10:45 A já mu to oplácím tím,
00:10:48 že mu sním všechny skvělé klobásy, tlačenky a jitrnice, co vyrábí.
00:10:57 Upřímné kamarádství je pro mě asi posvátnější než přátelství.
00:11:05 Kdyby přátelství bylo, jako láska, navíc obdařeno rozmnožovacím pudem,
00:11:13 bylo by daleko víc než láska.
00:11:18 Jenomže by to už nebylo přátelství. A to by byla škoda.
00:11:27 Jindřich je takový člověk, že vím, že kdyby mi tramvaj ujela nohy,
00:11:34 on mě na tom vozíku bude do konce života strkat.
00:11:40 Ale on to neumí sám, pořád ho učím,
00:11:44 aby si při zívání dával packu před čumák a on nedá.
00:11:49 Asi jsem se zprofanoval tvrzeními, že jsem v předkremačním stádiu,
00:11:57 zvykám si u ústředního topení na žár kremační pece,
00:12:02 chodím v černých šatech, aby mě nemuseli převlékat.
00:12:07 Někdy dodávám, že je hloupé, zlomit člověku při převlékání ruku.
00:12:14 Samozřejmě, že berete-li to vážně,
00:12:17 připadá vám to morbidní a strašně pesimistické,
00:12:22 ale pro mě je to osvobozující. Myslím si,
00:12:28 že člověk si má dělat legraci ze všech věcí, na které je krátký.
00:12:41 Pojď sem, kam běžíš?
00:12:48 Teď to rozcupuje na malinké kousky a já to pak jako blbec sbírám.
00:12:58 Bohužel nejsem uspokojen ničím, co jsem vyrobil.
00:13:06 To je spíš jiná otázka, jestli člověk nějak vnímá čas...
00:13:13 ODBÍJÍ HODINY. Půl dvanácté.
00:13:19 Jsme jediní, co se umí smát, plakat, myslet.
00:13:27 Tím jsme si sami rozumem vytvořili dobro, zlo, hloupost a moudrost.
00:13:39 Jestli všichni ti moji bohové, které ztotožňuji s přírodou,
00:13:45 neudělali malou chybu, že nás obdařili schopností myslet.
00:13:51 Zdá se mi, že z toho vyplývají různé úzkosti,
00:13:56 sváry a hrůzy tohoto lidstva na planetě.
00:14:02 Ale netrvám na tom, že život je krutý.
00:14:08 Dokonce, čím jsem starší, tím mám pocit, že je zajímavější.
00:14:17 Život je krásný, hloupé je na tom jedině to,
00:14:21 že na to člověk přijde, až když je napůl mrtvý.
00:14:30 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Připomeňme si výročí herce, který svým křehkým herectvím fascinoval nejen režiséry, ale i diváky medailonem v režii předního českého dokumentaristy Jana Špáty. Ten dal Vlastimilu Brodskému příležitost k moudré bilanci jeho hereckých i životních rolí a podařilo se mu v hercových výpovědích postihnout vzácnou povahu, která přirozeně prostupovala všemi Brodského postavami. Dala by se hutně vyjádřit například jeho životním ponaučením, že „člověk si má ze všech věcí, na které je krátký, dělat srandu“.