00:00:42 Moje sestra měla od malička o mě strach.

00:00:47 Vždycky říkala, že měla takový sen,

00:00:52 že jsem se ztratil a ona mne nenašla.

00:00:57 Kdyby to tak dopadlo, tak by to bylo nejlepší.

00:01:07 Když jsem nakonec musel odejít,

00:01:12 protože kdybych neodešel, tak jsem riskoval,

00:01:15 že kdyby zjistili, že jsem udělal fotografie z 68. roku,

00:01:20 tak jsem měl velkou šanci jít do kriminálu.

00:01:26 Strach byl důvod, proč jsem odešel.

00:01:31 Já jsem tady byl jinak docela spokojený.

00:01:37 Včera, dne 20. srpna,

00:01:39 překročila vojska Sovětského svazu...

00:01:50 Když prožiješ v životě jisté věci a kus té historie

00:01:54 navíc zaznamenáváš, tak vidíš, že ty nejsilnější okamžiky

00:02:03 jsou ty, kdy jde hlavně o pravdu. O nic jiného.

00:02:24 Co mi nejvíc chybělo, byla muzika.

00:02:45 Stali jsme se fanatici lidové muziky.

00:02:51 Plakali jsme, že jsme se nenarodili tam,

00:02:55 kde byla muzika, kterou jsme hráli.

00:03:09 Pamatuji si, že někdo napsal, že ve vesnici, kde jsem se narodil,

00:03:13 jsem se narodil jen náhodou.

00:03:18 Že vlastně pocházím z jihu, kde je ta muzika moje.

00:03:35 Jeden za mnou přišel a řekl: "Jožo, udělej mi fotografii."

00:03:40 Přišel s malým klukem. Já říkám: "Dobrý."

00:03:45 Pak je otočil na toho kluka a říká:

00:03:48 "Podívej se na něj.

00:03:50 Ten pán mě fotografoval, když jsem byl jako ty."

00:03:54 Pak se otočil ke mně a říkal: "Až sem jednou přijdeš

00:03:58 a já budu mrtvý, dej to mému synovi."

00:04:01 Jako bych byl ten skřet, který žije navěky.

00:04:19 Svět je krásný, ale také škaredý.

00:04:23 Vždycky mě zajímá to pěkné.

00:04:27 I v těch škaredých věcech se najdou pěkné věci.

00:04:32 Tak se na to dívám.

00:04:40 To, co bude na této výstavě, je souhrn všech výstav.

00:04:44 V Semaforu mi tenkrát koupili 50 fotografických papírů

00:04:49 a já jsem poprvé v životě dělal zvětšeniny 30x40.

00:04:56 To jsou fotky, které v r. 1962 visely v Semaforu.

00:05:00 Výstavu zahajoval Matuška s Pilarovou.

00:05:35 Na majetku moc nelpím.

00:05:38 Když umřeli rodiče, tak jsme se rozhodli,

00:05:42 že ten dům prodáme.

00:05:48 Své mládí jsem tam prožil, ale už jsem ho nepotřeboval.

00:05:55 Jedinou věc, kterou jsem chtěl,

00:05:58 byly staré fotografie a kousek zahrady.

00:06:06 Tady je napsané: Fotografie z r. 1937.

00:06:11 Miloše, naše sestřenice, na hasičské slavnosti v Borkách.

00:06:20 To je má první fotografie.

00:06:27 Tatínek byl domácí krejčí ve Valchově,

00:06:30 kde chodili do fabriky v Bořkovicích

00:06:34 vyfasovat nastříhané věci a pak celá rodina dělala.

00:06:39 Včetně dětí.

00:06:42 Co to je? To se otrávíme, ne?

00:06:44 Ne, to je ze sousední zahrady. Je to takový pozdrav.

00:06:47 Děkuji vám mockrát.

00:06:49 Já jsem Langrová, to je vnuk od Nečasů.

00:06:51 Musela jsem navštívit manželovu zásobu.

00:06:55 Nevím přesně, jaký druh ovoce to je.

00:06:59 Ale je to z této zahrady. Je to přímo od sousedů.

00:07:03 Strašně vám děkujeme. Vypijeme to na vaše zdraví.

00:07:06 Já se tam pak zastavím.

00:07:12 Snažím se pochopit, co jsem. Mnohdy je to obtížné.

00:07:18 Stále jsi překvapený tím, co jsi.

00:07:25 Nesnažím se bojovat proti sobě.

00:07:31 Kdyby bylo něco zajímavého...

00:07:36 Ta se mnou spávala ve spacáku. Mezi nohama.

00:07:54 Mám řemen, který se rozepne a tam mám pár nejnutnějších věcí,

00:08:03 které potřebuji.

00:08:06 Naposledy jsem ho otevřel, když jsem uviděl mého syna v Itálii

00:08:10 před 2 měsíci. Byl jsem tam s dcerou.

00:08:16 Bylo tam 200 dolarů, které si schovávám, kdyby náhodou.

00:08:21 Dal jsem 100 dolarů jemu a 100 dolarů dceři.

00:08:27 Když se narodila, tak jsem nechtěl, aby trpěla,

00:08:32 že tam nejsem. Aby cítila, že tam jsem pro ni.

00:08:40 Já jsem také nechtěl trpět, že ji nevidím.

00:08:44 Ať na mne zapomene a jistým způsobem se vycvičí,

00:08:49 že neexistuji, když tam nejsem.

00:08:52 A když tam jsem, ať ví, že ji skutečně miluji

00:08:54 a jsem tam pro ni.

00:09:20 Umím si vyprávět s kozama.

00:09:25 Když přišli komunisti k moci - tam nešlo o komunisty.

00:09:30 Tatínek říkal 2 věci:

00:09:36 Nelíbí se jim dělat, chtějí poroučet a lžou.

00:09:58 Jsem velmi vděčný panu režiséru Krejčovi.

00:10:03 Když začínalo divadlo Za branou, tak mi nabídl spolupráci.

00:10:11 Když mi ji nabídl, tak jsem měl několik podmínek.

00:10:15 Hlavní byla ta, že se budu moct pohybovat mezi herci.

00:10:20 Chtěl jsem fotografovat divadlo jako život,

00:10:23 jak jsem fotografoval ostatní věci. Být mezi lidma.

00:10:36 V hodinách kreslení jsem byl ten nejhorší.

00:10:39 Fantastické je to, že ta mašina ti dává jednu možnost -

00:10:44 přeskočit ruku.

00:10:48 V očích to máš, ale tou rukou to nedokážeš.

00:10:52 To je fantastické. Nedokážu nic nakreslit.

00:11:03 Tady nám něco chybí.

00:11:05 Slíbil jsi, že zjistíš, do kdy bude ta výstava.

00:11:08 To jsem nezjistil.

00:11:10 Nevadí, budeš vědět, že to tady chybí...

00:11:28 Mne nezajímá krásná, líbivá krajina.

00:11:33 Spíš mě zajímá krajina ovlivněná člověkem.

00:11:38 Tak jsem začal.

00:11:41 Pak jsem zjistil, že bych mohl používat panoramatické aparáty,

00:11:44 které jsem chtěl dlouho používat.

00:11:49 Když jsem se podíval, co z toho vycházelo,

00:11:52 tak jsem si říkal, že tam něco je.

00:11:54 Možná, že bych tím fotoaparátem dokázal udělat něco,

00:11:58 co jsem dosud neudělal.

00:12:37 Fotografie mi dala jednu moudrost -

00:12:40 z negativu se dělá pozitiv.

00:12:53 Medaili za zásluhy Josefu Koudelkovi

00:12:55 za vynikající umělecké výsledky.

00:13:22 Skryté titulky Alena Fenclová