00:00:42 Sochy jsou velice důležité,
protože každý potřebuje opěrný bod.
00:00:47 A sochy jsou hmatatelné,
nejsou iluzivní jako obrazy.
00:00:52 Socha je já a ty, ty a já
a o něco se opřít potřebuje každý,
00:01:00 každou chvilku,
protože není nám tak dobře,
00:01:03 abychom mohli stát bez opěry.
00:01:12 Hlavní význam tkví
ve sloupu Matyáše Brauna,
00:01:19 protože na něm jsou
některé velice nádherné sochy.
00:01:25 Já jsem okolo toho
denně běhal do gymnázia
00:01:28 a tak jsem se u toho
často zastavoval
00:01:31 a jednou bylo dokonce lešení okolo,
takže to znám odshora až dolů.
00:01:35 Tam jsou nádherné kousky
sochařského umění.
00:01:40 Mít tolik sochařství denně
před očima, to je záležitost,
00:01:43 která nemůže neovlivnit, když
člověk není slepý nebo necitlivý.
00:01:54 Tady stával domek,
ve kterém byl můj ateliér.
00:01:58 Bývala to ševcovna pana Ujce,
kterou on mi postoupil,
00:02:03 a ten domek už tady není.
00:02:07 Když jsem ten ateliér dostával,
to bylo ještě za studia,
00:02:13 tak jsem musel přesvědčit rodiče,
že jsem jejich nejlepší investice,
00:02:18 protože sochařství je
strašně špinavá práce
00:02:22 a sádrou jsem špinil celou vilu.
00:02:29 Tady vznikla spousta věcí
z 50. a 60. let.
00:02:35 Třeba tady vznikly
první Apokalypsy.
00:02:38 Já jsem to měl celé studium
a potom do roku 1968.
00:02:48 Myslel jsem, že půjdu za moře
a do toho přišla nabídka z Kielu,
00:02:52 abychom založili sochařskou školu.
00:02:55 Tak jsem odjel do Kielu a založil
jsem tam sochařskou školu.
00:03:02 A tím jsem na sebe vzal
spoustu úvazků.
00:03:08 To jsem taky věděl,
že svoboda je pryč.
00:03:12 Ze začátku dával několikrát výpověď
a potom jsem si dával pauzy.
00:03:18 Člověk musí tankovat
a nejenom vydávat.
00:03:23 Na Akademii jsem přišel v roce 1952
a 2/3 třídy byli straníci.
00:03:29 Jeden byl z dělnické přípravky.
Byl tam také Karel Nepraš.
00:03:36 Naštěstí jsme se s Neprašem
dali dohromady a uvažovali jsme
00:03:42 o tom, jak by umění mělo vypadat,
ale samozřejmě potichu.
00:03:49 Sedali jsme
pod vznikajícím pomníkem Stalina
00:03:53 a uvažovali jsme o těchto věcech.
00:03:59 Šlo o to dělat umění tak,
jak si je člověk představoval,
00:04:04 jak chtěl a jak si myslel,
že je nutné a potřebné to dělat.
00:04:08 Nedovedl jsem si představit,
že budu dělat sochu Julia Fučíka
00:04:13 nebo Stalina nebo jiné naše domácí
potentáty, nebo prostě horníky.
00:04:26 Končil jsem u Pokorného,
předtím jsem byl u Španiela
00:04:29 a předtím ještě Algy a představa,
že mi přesto něco zůstalo z toho,
00:04:36 co jsem se nechtěl naučit,
se mi zdálo,
00:04:38 že by bylo riskantní
začít ihned dělat sochy.
00:04:41 Tak jsem začal malovat.
00:04:43 Navíc jsem potřeboval
hledat svojí vlastní řeč
00:04:46 a svojí vlastní formu a potřeboval
jsem odladit celé to školení,
00:04:49 protože to školení
bylo k socialistickému realismu.
00:04:57 To má docela slušné světlo.
00:05:01 To jsem maloval na zahradě
Majakovského v Praze
00:05:06 za plného světla a ten obraz
byl stále tmavší a tmavší.
00:05:13 Obrazy mají působit přímo
a mají působit svojí kvalitou,
00:05:18 svým materiálem obrazu
a ne velikou historií.
00:05:26 Jde hlavně o to,
aby to byla krásně vyvážená plocha,
00:05:30 která má akcent tady.
00:05:35 Divák má své vlastní zkušenosti
a reflektuje své pocity do obrazu.
00:05:41 Obraz mu jen pomáhá
si pocity vybavit.
00:05:48 Zde v muzeu byla v 1963
výstava s Mikulášem Medkem,
00:05:56 kterou s námi připravoval František
Šmejkal a Věra Linhartová.
00:06:06 Je to halový prostor
a jelikož jsme potřebovali
00:06:09 vystavit řadu obrazů a soch,
tak jsme ho museli rozdělit panely
00:06:18 a ty panely stavět.
00:06:21 Bylo to dobrodružství,
protože to byla první výstava,
00:06:24 kterou jsme dělali
a chtěli jsme ji udělat pořádně.
00:06:31 Odtud je taky ta legrační fotka.
00:06:34 Všichni jsme zničení tou výstavou,
pomáhal nám ještě Karel Nepraš,
00:06:38 a sedíme tady jako po boji.
00:06:45 Člověk věděl,
kde jsou kořeny moderního umění
00:06:48 a nemyslel jsem si,
že by člověk měl být něčím jiným,
00:06:52 než moderním umělcem.
00:06:55 A do té struktury mi socialistický
realismus vůbec nepasoval.
00:07:00 Jak vás mačkali,
tak člověk vyvíjel větší odpor
00:07:05 a tím došlo k jeho vlastní tvorbě.
Takže tak to je.
00:07:15 Otevření sedmé pečeti.
00:07:21 To nejsou jenom pocity,
to je celá doba a ta se mi
00:07:25 musí někde navracet,
protože všechno v hlavě zůstává,
00:07:31 v mozku, v těle
a je to tam někde schované.
00:07:37 Mohu říct, že se mi někdy stane,
zvláště když jsem tady
00:07:41 a konfrontuji se s těmito věcmi,
že se mi vrací ve snech
00:07:47 a mám z toho noční můry.
00:08:01 S Frantou Vláčilem
jsme byli přátelé
00:08:08 a on mě zachraňoval v době,
kdy jsem byl finančně na dně.
00:08:12 Ten mě zachránil.
00:08:14 Dělal jsme pro něj na prvním filmu,
na Bílé holubici
00:08:18 jsem modeloval chlapečka,
který tam hrál hlavní roli.
00:08:23 V. Romanov tam dělal sochaře.
00:08:25 Má tam scénu, kdy seřízne obličej
toho chlapečka, cákne na zem.
00:08:32 Koblasa, vzít hlínu
a vymodelovat chlapečka. Bleskově!
00:08:38 Aby to bylo čitelné.
Tak se to dělalo asi 25x.
00:08:43 A ten nebohý Irmanov vedle mě stál
a říkal: "To přece není možné."
00:08:48 Já to měl vždycky
za chviličku hotové.
00:08:50 Portrét, to je těžká záležitost.
00:08:58 Tohle byl můj původní návrh
na Jedovnice.
00:09:04 Tam měly být 2 sochy Petra a Pavla,
ke kterým nedošlo,
00:09:09 protože z nich měli strach.
00:09:15 Riziko spočívalo v tom,
že jsem nemohl mít
00:09:18 zkušenost s prostorem,
když jsem nic nesměl.
00:09:21 A teď jsem dostal do rukou prostor,
který je 30 m dlouhý
00:09:24 a je to pozdně barokní.
Josefínský barokní kostel.
00:09:29 Teď co s ním?
Novou řeč najít pro totéž.
00:09:36 Tak jsem předělal menzu,
která má symbol zužující se brány,
00:09:40 zužujícího se vchodu
a obraz od Mikuláše Medka
00:09:46 je myslím 3 x 2 m s rámem,
který rozšiřuje motiv obrazu.
00:09:59 Josef Istler tehdy navrhl okna
a nechal je vyleptat.
00:10:06 Když jsme sem přijeli,
tak to leželo naskládané
00:10:09 uprostřed lodi.
00:10:13 Dostal jsem skoro strach,
jestli jsem to trefil.
00:10:17 Pan farář Pavříček
seděl v první lavici
00:10:20 a modlil se se slečnou farskou,
aby to dobře dopadlo.
00:10:23 A když si to tam sedlo,
tak jsem viděl,
00:10:26 že to má správnou proporci.
00:10:33 Apokalypsou
jsem se zabýval řadu let.
00:10:37 Proroci, falešní proroci,
to bylo všecko.
00:10:40 To jsme měli před sebou,
v tom jsme se pohybovali
00:10:43 a já jsem se domníval, že není
nutné konstruovat nové modely.
00:10:50 Tam je to přesně řečené,
ale ještě to upřesnit
00:10:54 v situaci, ve které se nalézáme.
00:10:58 Z mé strany muselo dojít
k emigraci
00:11:01 a věděl jsem, že se chýlí
k nějakému strašnému konci.
00:11:09 Někteří přátelé mi to samozřejmě
vyčítali.
00:11:11 Dokonce Mikuláš Medek se cítil
ještě opuštěnější na tomto světě.
00:11:16 Co se dalo dělat?
00:11:22 Vyčítala mi to maminka, ta by
nejradši měla hnízdo pod sebou.
00:11:25 Ale už ve všech pohádkách
chodil Honza do světa...
00:11:31 To se jmenuje Rozloučení rodiny.
00:11:40 Sochy mívají energii,
ale tahle je bezbranná proti tomu,
00:11:44 co se jí přihodilo.
00:11:50 Je spousta věcí,
které bych rád udělal.
00:11:52 I z těch, co jsem neudělal
a ten sochařský pahorek
00:12:00 s objekty pro mé přátele,
to bych velice rád udělal.
00:12:13 Na to by se muselo najít místo
a to není jednoduché.
00:12:21 Nahoře,
kde jsou ústa nebo hlava figury,
00:12:24 tak tam jsem udělal prohlubeň,
ve které se drží voda
00:12:27 a já jsem si myslel,
že tam budou chodit ptáci pít.
00:12:33 To byla moje idea.
Život, to je něco jiného.
00:12:48 Mně bude 70, tak uvidíme,
co ta sedmička hodí.
00:12:51 Jestli se toho dožiju.