00:00:44 Jakub, Pavla, Jana, Veronika, David, Markéta, Ondřej.

00:00:54 První dostane ten, kdo nejmíň křičí.

00:00:58 To bude Klára.

00:01:03 Je to taková troska naší početné rodiny.

00:01:08 Je minimálně dvougenerační, pokud nepočítám sebe

00:01:12 jako generaci třetí.

00:01:17 Když už rodina byla veliká, byla otevřená

00:01:19 a nabírali jsme kolem sebe ještě další lidi.

00:01:23 To nám umožňovalo žít život plně.

00:01:30 V tomto bytě se odehrávaly přednášky - pan profesor Palouš,

00:01:35 přijížděli přátelé ze zahraničí, kteří nás seznamovali

00:01:38 s moderními trendy ve filosofii.

00:01:45 Kromě toho se tady děla spousta veselí, oslav -

00:01:49 když se někdo vrátil z kriminálu, když bylo po zdařilém koncertu.

00:01:54 Pivo teklo proudem...

00:02:05 Bosákové hody, to byla veselice, kdy Magor Jirous

00:02:09 považoval bosáky za superjídlo.

00:02:13 Největší hrůza byla, když se rozhodl,

00:02:15 že pro početnou kumpanii tady bude vařit.

00:02:24 Když už byla skoro 1 hodina v noci a všude bylo syrové těsto,

00:02:28 tak jsem sáhla do jedné mísy a začala jsem tím syrovým těstem

00:02:33 házet po lidech, z čehož vznikly bosákové hody,

00:02:37 protože se ke mně všichni přidali.

00:02:45 Tady bylo útočiště, doskočiště, kam kdykoliv kdokoliv mohl přijít.

00:02:49 Ať chtěl informace, přespat, chtěl být v prostředí,

00:02:55 kde mu bylo dobře.

00:03:01 Děti jsou příšery, protože nejhezčí fotky mi rozebraly.

00:03:05 Jsou tady jen zbytky.

00:03:09 Narodila jsem se v Mostě, dům už neexistuje.

00:03:13 Oba rodiče byli z hornických rodin. Maminka - sirotek z I. sv. války,

00:03:18 tatínek - jako 5. dítě vystudoval učitelský ústav.

00:03:23 Já jsem pořád lezla do kostela a nějaký trafikant

00:03:26 mi dal obrázek Ježíška a řekl, že mne má rád

00:03:31 a mohu se na něj spolehnout a mít ho také ráda.

00:03:36 To mi zůstalo jako celoživotní ideál.

00:03:51 Pořád jsem měla pocit, že vystuduji teologii

00:03:55 a pak bych měla být duchovní.

00:03:57 Mezitím jsem se dozvěděla, že existuje psychologie.

00:04:00 Pro mne byly dvě zásadní otázky: Co to je člověk? Co to je Bůh.

00:04:10 To je Jirka. Brali jsme se v r. 1955.

00:04:16 Přede mnou byly asi 3 roky studia, která jsem nepřerušila.

00:04:22 Když jsem promovala, tak už jsem čekala 3. dceru.

00:04:27 Nepřišlo mi to těžké.

00:04:30 Dnes to nechápu, ale i ta víra mě nesla.

00:04:36 Všechno mi to přišlo samozřejmé, radostné, veselé...

00:04:43 Během 11 let - 7 dětí. To bylo docela fajn.

00:04:51 Po r. 1968 se šroub začal pomalu utahovat.

00:04:56 Našli jsme si společnost, která byla pro nás

00:04:59 nejpřijatelnější a veselá. To byl underground.

00:05:07 Skamarádili jsme se s Jirousovýma a s Plastic People

00:05:11 a všemi možnými vlasatými kluky a holkama kolem nich.

00:05:17 Vždy jsem měla slabost pro lidi, kteří byli

00:05:21 pronásledovaní, podezřelí a přitom byli fajn.

00:05:28 To byla 70. léta, kdy nás naháněli na koncertech,

00:05:33 což mě začalo štvát a měla jsem pocit,

00:05:37 jakoby ta doba spěla k přípravě nějakých procesů.

00:05:42 Což skutečně 67. rok, kdy měl být velký proces

00:05:46 s Plastic People, znamenal.

00:06:11 V té době jsem se angažovala za jejich obranu,

00:06:14 což mě stálo místo psycholožky, dali jsme hlavy dohromady

00:06:18 a vznikla z toho Charta 77.

00:06:24 Prvním z mluvčích Charty 77 byl profesor Jan Patočka,

00:06:27 který zemřel po vysilujících výsleších StB v březnu 1977.

00:06:32 V této kapli byla vystavena rakev a hřbitov byl plný lidí,

00:06:39 kteří se shromáždili.

00:06:42 Všude byly kamery.

00:06:46 Na hřbitovní zdi to filmovali pánové z StB.

00:06:52 Za zdí je plochá dráha pro motocykly.

00:06:58 Ty motocykyly celou dobu řvaly, aby nebylo slyšet slovo.

00:07:07 Pana profesora Patočku jsem poznala v r. 1954.

00:07:13 V té době už nesměl přednášet na fakultě.

00:07:16 Ze mne není velký filosof, ale co jsem dostala

00:07:22 k životní filosofii od pana profesora,

00:07:27 včetně osobního příkladu, si velice vážím.

00:07:35 S perzekucí jsme počítali.

00:07:48 Na základě zkušeností z r. 1945, z 50. let, z toho,

00:07:53 jak mlátili ty vlasaté lidi, kteří jim nic nedělali,

00:07:58 jen chtěli hrát a zpívat svou muziku,

00:08:03 tak jsem si říkala, že to je i moje odpovědnost -

00:08:08 jestli si to necháme líbit.

00:08:10 A už to nechci. Nechci to kvůli svým dětem.

00:08:14 Jednou mi mohou říct, jak jsme to mohli dopustit.

00:08:21 Na Ruzyni jsem byla 2x. V r. 1979 a v r. 1989.

00:08:29 V r. 1979 jsem tu strávila necelých 6 měsíců

00:08:34 v souvislosti s procesem vedeným

00:08:38 proti Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

00:08:43 Monitorovali jsme v duchu Helsinských dokumentů

00:08:46 porušování lidských práv a to, že jiní lidé

00:08:50 byli odsuzováni za projevy svého přesvědčení.

00:08:58 Stres byl kdykoliv někoho sebrali.

00:09:01 Stres byl kdykoliv jsi dostala předvolání k výslechu.

00:09:04 Stres byl kdykoliv jsi musela jít na "barťák"

00:09:07 a nevěděla jsi, jestli se vrátíš.

00:09:10 Můj muž se se mnou rozvedl, protože už ten tlak nemohl vydržet,

00:09:15 tady neměl co dělat.

00:09:17 Měla jsem představu, že ve Vídni nějakou práci udělá.

00:09:20 Ale vrátil se odtamtud tak zničený a nemocný,

00:09:23 že vloni zemřel.

00:09:27 Platili jsme za to, ale proč ne?

00:09:31 Když má pro mne něco cenu, tak musím být také ochotná

00:09:36 za to něco zaplatit.

00:09:51 Mám pocit a takový životní postoj, že vždy, když chci nějakou změnu,

00:09:56 musím tu změnu začít sama od sebe.

00:09:59 Po listopadu mi připadalo nejdůležitější a nejkrásnější

00:10:03 jak lidé spolu začali komunikovat, mluvit.

00:10:14 Jsme v poradně pro uprchlíky, kterou jsme založili v r. 1993.

00:10:20 To je naše právní oddělení s nejkrásnější členkou.

00:10:30 Děvčata mají tu nejtěžší práci.

00:10:34 Na rozdíl od lidí na úřadech, kteří vidí papíry,

00:10:38 tak my vidíme ty lidi, slyšíme ty osudy,

00:10:42 sledujeme je několik měsíců při pobytu v táborech

00:10:46 a při jejich úsilí jak si zachránit životy tady.

00:10:54 Když přijdeš na úřady, dají ti lejstra a dělej si s tím co chceš.

00:11:00 Když si neseš balík osudů uprchlíka,

00:11:04 tak potřebuješ někde ten balík aspoň trochu poodložit

00:11:07 a hledáš lidi.

00:11:41 Všechny děti jsem brala jako dar a byla to pro mne největší radost.

00:11:46 Musím říct, že všechny moje děti stály vždy při nás.

00:11:55 Tady jsem narazila na fotografii s mým posledním mrtvým synem.

00:12:01 To byla tragédie na silnici. Děje se to lidem denně.

00:12:09 Spravoval tam auto.

00:12:11 Nejvíc je mi líto toho, že mu tam ještě zastavil cizí chlapec,

00:12:15 který mu s tím pomáhal a o život přišli oba.

00:12:20 Když byli skloněni, aby vyměnili kolo,

00:12:22 tak do nich vletěl těžký nákladní automobil a oba zemřeli.

00:12:31 Všichni jsme tady na chvilku.

00:12:35 Jakuba mi Pán dal a Pán si ho zase vzal.

00:12:40 Ale můj svět není jenom ten svět tady,

00:12:45 ale ten svět je trochu větší a o tom druhém nic nevím

00:12:50 a nic si nenalhávám, třeba není,

00:12:53 ale já žiji v představě věčnosti a co to je těch pár let tady.

00:13:13 Skryté titulky Alena Fenclová