V polovině ledna slaví své narozeniny renomovaná ochránkyně lidských práv (2002).
00:00:44 Jakub, Pavla, Jana, Veronika, David, Markéta, Ondřej.
00:00:54 První dostane ten, kdo nejmíň křičí.
00:00:58 To bude Klára.
00:01:03 Je to taková troska naší početné rodiny.
00:01:08 Je minimálně dvougenerační, pokud nepočítám sebe
00:01:12 jako generaci třetí.
00:01:17 Když už rodina byla veliká, byla otevřená
00:01:19 a nabírali jsme kolem sebe ještě další lidi.
00:01:23 To nám umožňovalo žít život plně.
00:01:30 V tomto bytě se odehrávaly přednášky - pan profesor Palouš,
00:01:35 přijížděli přátelé ze zahraničí, kteří nás seznamovali
00:01:38 s moderními trendy ve filosofii.
00:01:45 Kromě toho se tady děla spousta veselí, oslav -
00:01:49 když se někdo vrátil z kriminálu, když bylo po zdařilém koncertu.
00:01:54 Pivo teklo proudem...
00:02:05 Bosákové hody, to byla veselice, kdy Magor Jirous
00:02:09 považoval bosáky za superjídlo.
00:02:13 Největší hrůza byla, když se rozhodl,
00:02:15 že pro početnou kumpanii tady bude vařit.
00:02:24 Když už byla skoro 1 hodina v noci a všude bylo syrové těsto,
00:02:28 tak jsem sáhla do jedné mísy a začala jsem tím syrovým těstem
00:02:33 házet po lidech, z čehož vznikly bosákové hody,
00:02:37 protože se ke mně všichni přidali.
00:02:45 Tady bylo útočiště, doskočiště, kam kdykoliv kdokoliv mohl přijít.
00:02:49 Ať chtěl informace, přespat, chtěl být v prostředí,
00:02:55 kde mu bylo dobře.
00:03:01 Děti jsou příšery, protože nejhezčí fotky mi rozebraly.
00:03:05 Jsou tady jen zbytky.
00:03:09 Narodila jsem se v Mostě, dům už neexistuje.
00:03:13 Oba rodiče byli z hornických rodin. Maminka - sirotek z I. sv. války,
00:03:18 tatínek - jako 5. dítě vystudoval učitelský ústav.
00:03:23 Já jsem pořád lezla do kostela a nějaký trafikant
00:03:26 mi dal obrázek Ježíška a řekl, že mne má rád
00:03:31 a mohu se na něj spolehnout a mít ho také ráda.
00:03:36 To mi zůstalo jako celoživotní ideál.
00:03:51 Pořád jsem měla pocit, že vystuduji teologii
00:03:55 a pak bych měla být duchovní.
00:03:57 Mezitím jsem se dozvěděla, že existuje psychologie.
00:04:00 Pro mne byly dvě zásadní otázky: Co to je člověk? Co to je Bůh.
00:04:10 To je Jirka. Brali jsme se v r. 1955.
00:04:16 Přede mnou byly asi 3 roky studia, která jsem nepřerušila.
00:04:22 Když jsem promovala, tak už jsem čekala 3. dceru.
00:04:27 Nepřišlo mi to těžké.
00:04:30 Dnes to nechápu, ale i ta víra mě nesla.
00:04:36 Všechno mi to přišlo samozřejmé, radostné, veselé...
00:04:43 Během 11 let - 7 dětí. To bylo docela fajn.
00:04:51 Po r. 1968 se šroub začal pomalu utahovat.
00:04:56 Našli jsme si společnost, která byla pro nás
00:04:59 nejpřijatelnější a veselá. To byl underground.
00:05:07 Skamarádili jsme se s Jirousovýma a s Plastic People
00:05:11 a všemi možnými vlasatými kluky a holkama kolem nich.
00:05:17 Vždy jsem měla slabost pro lidi, kteří byli
00:05:21 pronásledovaní, podezřelí a přitom byli fajn.
00:05:28 To byla 70. léta, kdy nás naháněli na koncertech,
00:05:33 což mě začalo štvát a měla jsem pocit,
00:05:37 jakoby ta doba spěla k přípravě nějakých procesů.
00:05:42 Což skutečně 67. rok, kdy měl být velký proces
00:05:46 s Plastic People, znamenal.
00:06:11 V té době jsem se angažovala za jejich obranu,
00:06:14 což mě stálo místo psycholožky, dali jsme hlavy dohromady
00:06:18 a vznikla z toho Charta 77.
00:06:24 Prvním z mluvčích Charty 77 byl profesor Jan Patočka,
00:06:27 který zemřel po vysilujících výsleších StB v březnu 1977.
00:06:32 V této kapli byla vystavena rakev a hřbitov byl plný lidí,
00:06:39 kteří se shromáždili.
00:06:42 Všude byly kamery.
00:06:46 Na hřbitovní zdi to filmovali pánové z StB.
00:06:52 Za zdí je plochá dráha pro motocykly.
00:06:58 Ty motocykyly celou dobu řvaly, aby nebylo slyšet slovo.
00:07:07 Pana profesora Patočku jsem poznala v r. 1954.
00:07:13 V té době už nesměl přednášet na fakultě.
00:07:16 Ze mne není velký filosof, ale co jsem dostala
00:07:22 k životní filosofii od pana profesora,
00:07:27 včetně osobního příkladu, si velice vážím.
00:07:35 S perzekucí jsme počítali.
00:07:48 Na základě zkušeností z r. 1945, z 50. let, z toho,
00:07:53 jak mlátili ty vlasaté lidi, kteří jim nic nedělali,
00:07:58 jen chtěli hrát a zpívat svou muziku,
00:08:03 tak jsem si říkala, že to je i moje odpovědnost -
00:08:08 jestli si to necháme líbit.
00:08:10 A už to nechci. Nechci to kvůli svým dětem.
00:08:14 Jednou mi mohou říct, jak jsme to mohli dopustit.
00:08:21 Na Ruzyni jsem byla 2x. V r. 1979 a v r. 1989.
00:08:29 V r. 1979 jsem tu strávila necelých 6 měsíců
00:08:34 v souvislosti s procesem vedeným
00:08:38 proti Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
00:08:43 Monitorovali jsme v duchu Helsinských dokumentů
00:08:46 porušování lidských práv a to, že jiní lidé
00:08:50 byli odsuzováni za projevy svého přesvědčení.
00:08:58 Stres byl kdykoliv někoho sebrali.
00:09:01 Stres byl kdykoliv jsi dostala předvolání k výslechu.
00:09:04 Stres byl kdykoliv jsi musela jít na "barťák"
00:09:07 a nevěděla jsi, jestli se vrátíš.
00:09:10 Můj muž se se mnou rozvedl, protože už ten tlak nemohl vydržet,
00:09:15 tady neměl co dělat.
00:09:17 Měla jsem představu, že ve Vídni nějakou práci udělá.
00:09:20 Ale vrátil se odtamtud tak zničený a nemocný,
00:09:23 že vloni zemřel.
00:09:27 Platili jsme za to, ale proč ne?
00:09:31 Když má pro mne něco cenu, tak musím být také ochotná
00:09:36 za to něco zaplatit.
00:09:51 Mám pocit a takový životní postoj, že vždy, když chci nějakou změnu,
00:09:56 musím tu změnu začít sama od sebe.
00:09:59 Po listopadu mi připadalo nejdůležitější a nejkrásnější
00:10:03 jak lidé spolu začali komunikovat, mluvit.
00:10:14 Jsme v poradně pro uprchlíky, kterou jsme založili v r. 1993.
00:10:20 To je naše právní oddělení s nejkrásnější členkou.
00:10:30 Děvčata mají tu nejtěžší práci.
00:10:34 Na rozdíl od lidí na úřadech, kteří vidí papíry,
00:10:38 tak my vidíme ty lidi, slyšíme ty osudy,
00:10:42 sledujeme je několik měsíců při pobytu v táborech
00:10:46 a při jejich úsilí jak si zachránit životy tady.
00:10:54 Když přijdeš na úřady, dají ti lejstra a dělej si s tím co chceš.
00:11:00 Když si neseš balík osudů uprchlíka,
00:11:04 tak potřebuješ někde ten balík aspoň trochu poodložit
00:11:07 a hledáš lidi.
00:11:41 Všechny děti jsem brala jako dar a byla to pro mne největší radost.
00:11:46 Musím říct, že všechny moje děti stály vždy při nás.
00:11:55 Tady jsem narazila na fotografii s mým posledním mrtvým synem.
00:12:01 To byla tragédie na silnici. Děje se to lidem denně.
00:12:09 Spravoval tam auto.
00:12:11 Nejvíc je mi líto toho, že mu tam ještě zastavil cizí chlapec,
00:12:15 který mu s tím pomáhal a o život přišli oba.
00:12:20 Když byli skloněni, aby vyměnili kolo,
00:12:22 tak do nich vletěl těžký nákladní automobil a oba zemřeli.
00:12:31 Všichni jsme tady na chvilku.
00:12:35 Jakuba mi Pán dal a Pán si ho zase vzal.
00:12:40 Ale můj svět není jenom ten svět tady,
00:12:45 ale ten svět je trochu větší a o tom druhém nic nevím
00:12:50 a nic si nenalhávám, třeba není,
00:12:53 ale já žiji v představě věčnosti a co to je těch pár let tady.
00:13:13 Skryté titulky Alena Fenclová
Členka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, mluvčí Charty 77, žena dvakrát vězněná, předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Ale také psycholožka, matka sedmi dětí, zakladatelka Poradny pro uprchlíky. S bezprávím se Dana Němcová setkala už v mládí, kdy byla přímým svědkem vyhnání Němců, i později během 50. let a v dobách normalizace. Ženu morálních zásad, která se vždy prala za práva slabých a bezbranných, představí naše přední dokumentaristka Olga Sommerová.