Za vysokou zdí

O osudu bývalého ministra vnitra, místopředsedy vlády a člena politického byra ÚV KSČ Rudolfa Baráka toho československá veřejnost na jaře 1968 věděla pramálo, zahraniční tisk dokonce otiskl různé spekulace, podle nichž byl fyzicky likvidován. Někteří českoslovenští novináři se pokoušeli s ním promluvit v opavské věznici, kde si odpykával trest 15 let odnětí svobody. Nicméně se ukázalo, že Barák byl jediným vězněm v celé republice, k němuž měli žurnalisté zakázaný přístup, a to zvláštním rozkazem náčelníka Správy ústavů nápravné výchovy. I to vyvolávalo podezření – na jaře 1968 docházelo k nejrůznějším odhalením praktik, používaných prezidentem Antonín Novotným v minulosti a údajná likvidace Baráka patřila mezi podezření, která na něho padla. Nakonec se v dubnu podařilo získat po intervencích na nejrůznějších místech, včetně tehdejšího parlamentu, povolení pro dva novináře, redaktory týdeníku Reportér Boleslava Navrátila a Zdenka Pejčocha, kteří směli Baráka navštívit. Krátce poté, začátkem května 1968 byl bývalý ministr propuštěn, a 8. května s ním odvysílala ČST senzační rozhovor. Televize kromě toho zpracovala dva publicistické pořady, v nichž se obšírně celou kauzou zabývala a v nichž se dostala ke slovu i Barákova rodina, ty byly vysílány na jaře, ještě před jeho propuštěním. V červenci 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako nezákonný. Bývalý ministr v následujících letech pracoval nejprve v tiskárně, poté jako skladník, do politického života se již nevrátil. Zemřel v srpnu 1995 v Praze.

Barák byl po různých funkcích v rámci okresů a jihomoravského kraje v březnu 1953, tedy ve 38 letech, jmenován místopředsedou vlády. O něco později – při reorganizaci vlády – se stal šéfem nově reorganizovaného ministerstva vnitra a posléze také členem politbyra ÚV KSČ. Patřil k oblíbencům prezidenta Antonína Zápotockého a měl nějakou dobu blízko i k jeho nástupci Antonínu Novotnému, s nímž (s celými rodinami) například osmkrát trávil společnou dovolenou v Sovětském svazu. Na přelomu padesátých a šedesátých let ale začal dávat najevo i veřejně, že na některé otázky má jiný názor, než „nejvyšší“, tedy A. Novotný. Ať už šlo o zahraniční politiku (dříve než Novotný například rozpoznal proměnu kurzu čínských komunistů a kritizoval jej), nebo o řešení některých domácích problémů. Novotný začal Barákovu moc systematicky omezovat, rozhodl například o dosazení některých lidí na ministerstvo vnitra, o nichž věděl, že se s Barákem stěží snesou – například prosadil jmenování z padesátých let neblaze proslulého plukovníka Kotála náměstkem ministra. A pak se na ministerstvu vnitra objevila složka, obsahující kompromitující dokumenty, týkající se i prezidenta. Její obsah Novotného rozčílil natolik, že hrozil uvězněním Baráka a celé jeho rodiny. Synové i manželka byli skutečně později zavřeni, ale brzy na to byli propuštěni.  Ministrovi bylo také vyhrožováno trestem smrti, k čemuž nakonec nedošlo. Koncem června 1961 byl Barák odvolán z funkce ministra vnitra, koncem ledna 1962 byl zatčen a v dubnu téhož roku odsouzen za valutové machinace a krádež cizí měny na 15 let.

Proces byl podle všeho vykonstruovaný, údajné machinace „vyrobil“ vyšetřovatel – náměstek ministra plukovník Kotál, který měl bohaté zkušenosti z procesů v padesátých letech. I proto byl Nejvyšší soudem rozsudek posléze označen za nezákonný a zrušen.