Zvoník od Matky Boží
Krutěji se už k němu osud zachovat nemohl: znetvořené tělo, odpor budící, hrůzu nahánějící tvář. Obluda. Stvůra. Démon. A přece stvoření bezmála lidské. Quasimodo. Nalezenec, vyrůstající ve velebných zdech chrámu Notre Dame, jehož jedinou radostí se staly zvony. Zvony, jimž věnoval všechnu svou energii, sílu a lásku, zvony, které jej na oplátku připravily o to poslední člověčí, co mu zbývalo, o sluch. A přece i v této ubohé karikatuře člověka bilo vřelé srdce. Srdce, schopné těch nejposvátnějších lidských citů: lásky, pokory, sebeobětování...
Jedna z prvních adaptací jednoho z nejslavnějších románů francouzského romanopisce Victora Huga. (Poprvé se Quasimodův příběh dostal na filmová plátna ve dvou ještě němých filmech již v r. 1922 a 1923!) Po Charlesi Laughtonovi, jehož výkon je i po téměř sedmdesáti letech, která uplynula od natočení, doslova fascinující, se náročného úkolu ztělesnit tohoto nešťastníka zhostilo ještě mnoho velkých a slavných herců - za všechny jmenujme např. Anthonyho Quinna či Anthonyho Hopkinse. (Zajímavůstkou pro diváky ČT může být i to, že v britském televizním filmu z r. 1977 byla role Quasimoda svěřena Warrenu Clarkovi, ctitelům detektivního žánru dobře známému z role Andyho Dalziela z dlouhodobého cyklu Dalziel a Pascoe). Snímek režiséra Williama Dieterleho byl nominován na dva Oscary (za hudbu a za zvuk).