Král králů

Výpravný snímek ze série biblických velkofilmů 50. a 60. let je prvním životopisem Krista, natočeným ve zvukové éře. Producent Samuel Bronston v rozhovorech popíral, že by se pokoušel natočit remake stejnojmenného němého snímku (1927), který režíroval mistr spektakulárních podívaných Cecil B. DeMille, a zdůrazňoval moderní přístup k Bibli. Král králů je ovšem typickým, didaktickým produktem Bronstonova "kina pro všechny", kterým se snažil čelit rostoucímu vlivu televize. Místo původně určeného Johna Farrowa (otec herečky Mii Farrowové) se režie nakonec ujal Nicholas Ray, který působivě spojil "komorní" rovinu příběhu Ježíše Krista s výpravnou velkolepostí masových scén (jedné z nejpůsobivějších sekvencí filmu, kázání na hoře, se zúčastnilo 7 000 statistů). Pro hlavní úlohu byl vybrán poměrně málo známý Jeffrey Hunter, kterému producent během natáčení zakázal poskytovat rozhovory tisku, aby byl zachován jistý nádech zbožné úcty, s níž tvůrci přistupovali ke ztvárnění Krista. Natáčení probíhalo ve španělských exteriérech a v Bronstonových studiích u Madridu. Bronstonovo filmové impérium, které dovedně využívalo zmrazených amerických financí, přízně Francova režimu a koprodukčních smluv s hollywoodskými studii, se finančně zhroutilo v polovině 60. let po kolosálním neúspěchu Pádu říše římské.