Cléo od pěti do sedmi
Agnes Vardová /nar. 30. 5. 1928 v Bruselu/ začínala po univerzitních studiích na Sorbonně jako fotografka Národní lidové scény v Paříži. V roce 1954 se s úspěchem pokusila o režii hraného snímku z malého rybářského městečka La Pointe-Courte, který byl sice kritikou kladně hodnocen, ale pro umělkyni skončil finanční katastrofou, jejíž následky ještě dlouho pociťovala. Dnes je tento film označován za předchůdce francouzské nové vlny. Jisté je, že Vardová stála uprostřed jedné ze skupin mladých tvůrců tohoto průbojného uměleckého směru. Alain Resnais, tvůrce filmu Loni v Marienbadu, s ní pracoval jako střihač na jejím prvním filmu, a s Resnaisem opět spolupracoval jako střihač jeho přítel a spolužák z IDHEC Henri Colpi /Tak dlouhá nepřítomnost aj./. Skupinu doplňoval Armand Gatti /Ohrada/ a dokumentarista Chris Marker. V letech 1957-8 natočila Vardová tři krátkometrážní filmy. Mezinárodní věhlas získala svým hraným celovečerním debutem Cléo od pěti do sedmi /1961/. Po dokumentu Kuba očima Francouzky /1963/, o dva roky později, vzniklo milostné drama Štěstí, po němž v krátké době následovalo psychologické drama Bytosti /1966/. Znovu se vrátila ke krátkometrážní tvorbě snímky Elsa la Rose /1966/ a Uncle Yanc /1967/. Podílela se na režii kolektivního filmu Daleko od Vietnamu /1967/ a v USA natočila krátký dokument Black Panthers /1968/ a hraný snímek Lion´s Love /1969/. Ve Francii vznikly dokumenty Nausicaa /1970/ a Daguerréotypes /1975/ i anketa Réponses de femmes /1975/. K hrané tvorbě se vrátila filmem L´une chante l´autre pas /1976/. Následovaly další dokumenty a krátké experimentální filmy, z nichž Ulysse /1982/ byl oceněn Césarem. V roce 1985 realizovala drama Bez střechy i bez zákona, oceněný Zlatým lvem na 42. MFF v Benátkách, tříminutový snímek o francouzské filmotéce T´as de beaux escalier tu sais /1986/.Následoval filmový diptych z roku 1987 věnovaný herečce Jane Birkinové, složený z dokumentu Jane Birkinová očima Agnes Vardové a z hraného snímku Mistr Kung fu.
Svým hraným debutem z roku 1961 se Vardová zapsala do podvědomí filmového světa. Svou originalitou a filmovým viděním vstoupila přímo do proudu nové vlny. Ve filmu Cléo od pěti do sedmi sleduje s dokumentární přesností životní krizové okamžiky mladé populární zpěvačky Cléo. Ta se dozvídá od lékaře, že má možná rakovinu, a pro konečný výsledek se má vrátit po dvou hodinách. Během onoho času, jehož délka je vlastně velmi realtivní, se Cléo snaží najít někoho, kdo by s ní sdílel stav úzkosti a strachu.