Jak se pohnou, zabte je! Legendární americký western (1969). Hrají: W. Holden, E. Borgnine, R. Ryan, E. O’Brien, W. Oates, J. Sanchez, B. Johnson, E. Fernandez a další. Režie Sam Peckinpah

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl.

Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru).

Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes.

Sam Peckinpah (1925–1984) vystudoval dramatické umění na Jihokalifornské univerzitě (USC) a začal pracovat jako režisér a herec na divadle. V 50. letech se stal asistentem režiséra Dona Siegela. Pak nastoupil do televize, kde se záhy uplatnil jako schopný scenárista (seriál Gunsmoke) a později i režisér (seriály The Rifleman, The Westerner). Od počátku šedesátých let režíroval filmy, v nichž se technická virtuozita snoubila se silným osobním zaujetím pro osudy lidí ve vypjatých situacích. Jako potomek prvních osídlenců amerického západu natáčel především westerny – Nebezpeční partneři (1961), Jízda vysočinou (1962), Major Dundee (1965), Balada o Cablu Hogueovi (1970), Pat Garrett a Billy the Kid (1973). Z filmů dalších žánrů, jež natočil, vynikají pozoruhodná studie násilí Strašáci (1971), kriminální drama Útěk (1972) a drsné válečné drama z východní fronty Železný kříž (1977).

Nejlepším dílem jeho kariéry je bezesporu Divoká banda, i když v době svého uvedení nebyl její význam náležitě doceněn. Americká filmová akademie snímek nominovala na Oscara pouze ve dvou kategoriích (původní scénář, hudba); při udílení cen v obou případech zvítězil jiný dnes už klasický a divácky mnohem přístupnější western Butch Cassidy a Sundance Kid. Jediným dalším oceněním Divoké bandy byla Cena Národní společnosti filmových kritiků za nejlepší kameru pro Luciena Ballarda. Peckinpah o filmu velmi výstižně řekl: „Nesnažil jsem se natočit epický film, snažil jsem se vyprávět prostý příběh o zlosynech v měnících se časech. Divoká banda je prostě o tom, co se stane, když zabijáci odjedou do Mexika. Zvláštní je, že máte velký pocit ztráty, když se ti zabijáci dostanou ke svému konci.“

Originální názevThe Wild Bunch
Stopáž139 minut
Rok výroby 1969
 )D( ST HD
ŽánrFilm 15+