Svéráz národního lovu

Vznešené carské hony na koních, panstvo je doprovázeno služebnictvem, dámy v dlouhých pelerínách usrkávají šampaňské a ušlechtilí chrti nahánějí divokou zvěř. Tu zazní konverzace ve francouzštině, tu volání náhončích. Idylické rytiny ze starých knih okouzlily mladého Fina Raiva tak, že zatoužil zažít takový pravý ruský lov na vlastní kůži. Proč ne? Jsou -li peníze, bude i lov. Raivo je přijat do lovecké družiny vedené generálem, loď je naložená a může se vyrazit za Semjonovem - zkušeným loveckým vůdcem. Proč je na lodi několik beden vodky Raivo pochopí až později. Parta je dobrá, nálada skvělá a Raivo se těší na romantický zážitek. On jediný totiž nechápe, kde je. Nechápe, že je v zemi, kde po carovi není vidu ani slechu, kde už nevládnou ani komunisté a kde možné je úplně všechno. Řetěz absurdních situací, který začne zažívat se svými "loveckými druhy", budou vším možným, jenom ne lovem, i když se na scéně objeví i medvídě a pušky, ale taky kráva, japonská zahrada, bombardér, policista a růžolící dojičky. A nade vším kralující carevna vodka. Tolik alkoholu Raivo v životě neviděl, ale aspoň si bude dobře pamatovat, jak vypadá dnešní ruský lov.

Hořká komedie Alexandra Rogožkina je ostrým satirickým obrázkem dnešního Ruska. "Nájemní lovci" rekrutující se z rozpadajících se jednotek nečinné ruské armády neznají nic jiného než melancholii utápěnou v milosrdné vodce, vyděsí se i medvíděte a střílejí zásadně někam jinam, než mají - třeba do nafukovacího člunu. Ryby loví granátem - tedy když se s ním trefí do vody a neuvízne jim třeba na stromě atd. Rogožkin tu podle vlastního scénáře rozehrává ztřeštěnou komedii, která však těm, kdo si pamatují komunistický absurdistán, chvílemi nažene až mrazení. Protože taková crazy je možná jedině v Rusku.