Co dokáže vybičovaná fantazie. Marlon Brando v britském filmovém přepisu povídky Henryho Jamese (1972). Dále hrají: S. Beachamová, V. Harveyová, Ch. Ellis a další. Režie Michael Winner
00:00:01NOČNÍ PŘÍCHOZÍ
00:00:26-Quinte!
-Quinte! Quinte!
00:00:30Quinte, kde jsi?
00:00:33(POHVIZDUJE SI)
00:00:40-Quinte, Quinte, kde jsi?
00:00:47-Hej!
00:03:23(KLEPÁNÍ NA DVEŘE)
-Dále.
00:03:27-Zvonil jste?
00:03:31-Paní Groseová.
-Pane?
00:03:34-Než odjedu, musíme vyřídit pár věcí, takže posaďte se.
00:03:46-Kam zmizel?
-Já ho neviděla.
00:03:48-Jasně, schoval se.
-Ano.
00:04:02-Mám tě!
00:04:06-Quinte!
00:04:12-Když se nám schová, tak mě to nebaví.
00:04:15-S ním je to mnohem lepší.
-Ano!
00:04:18-A proto odjíždím.
-Ale...
00:04:22-Za děti nejsem zodpovědný.
00:04:24Já si nepřál, aby mí příbuzní zemřeli za takových okolností.
00:04:28Ani jsem nechtěl být poručníkem dětí v případě smrti jejich rodičů.
00:04:34-Promiňte, vy jste ale jejich nejbližší příbuzný.
00:04:38-A proto je nechám zde.
00:04:41Patřilo to tady jejich otci, ale já tu nezůstanu.
00:04:45-Ale pane, co bude se mnou?
00:04:48-Jste hospodyně. Musíte plnit své povinnosti.
00:04:52-A co pánův komorník pan Quint?
00:04:57-Je tady už dlouhou dobu, že ano?
00:05:00Bohužel teď nemá co dělat. Později snad pro chlapce.
00:05:03Ale když si tak přeje zůstat, nemohl by dělat na zahradě?
00:05:08-To by šlo.
-A ještě je tu chůva.
00:05:12-Slečna Jesselová.
00:05:14-Zdá se, že od včera jsem ji neviděl.
00:05:16Kde je slečna Jesselová?
00:05:27-Floro!
00:05:31Viděli jsme tě! Viděli jsme tě!
00:05:35No tak. Viděli jsme tě!
00:05:37-Už jsem se lekl, že nepřijdete. Kde jste byli?
00:05:40-Dýchal jsi moc ztěžka na to, abys spal.
00:05:43-Totiž je mi nějak zle.
00:05:46-Viděli jsme tě utíkat po cestě.
-Stejně jsi nespal.
00:05:49-Hele, co jsem vykašlal.
-Kde jsi ji našel, Quinte?
00:05:52-Přece vykašlal.
00:05:58-Z Londýna zařídím nezbytné finanční záležitosti
00:06:01stran údržby domu a všechny platy, ovšem já sám se sem už nevrátím.
00:06:05-Sice o tom pochybuji,
00:06:08ale kdyby se něco stalo nebo jedno z dětí onemocnělo...
00:06:12-Slečna Jesselová je chůva, ať mi okamžitě napíše.
00:06:15-Musí se jí to říci.
-Já jí to oznámím.
00:06:24-Teď vám něco ukážu. Pojďte!
00:06:53-Slečno Jesselová!
-Ano?
00:06:55-Kde jste byla?
-Jen na procházce.
00:06:57-Tak pojď sem! Hodná. Otevři ji! Otevři!
00:07:12Vidíte?
00:07:14-Takže vám tu nechám ty nezbedníky.
00:07:23-Líbí se jí to. Bůhvíproč.
00:07:27Bude to ten horkej vzduch.
-Jak to, že všechno znáš?
00:07:32-Quinte, co se jí stane?
-Počkej a uvidíš.
00:07:39-Nafukuje se.
-Je tlustší.
00:07:42-Čím víc kouří, tím je větší.
-Aha.
00:07:45-Protože se jí to líbí, nechce toho nechat.
00:07:47Asi je spokojená.
00:07:51-A nebudete mít potíže s Florou a Milesem?
00:07:56-Jsou skvělí.
00:07:58-A jejich vzdělání?
-To jim poskytnu.
00:08:02-Dokud nepůjdou do řádné školy.
-To rozhodnete vy, pane.
00:08:06-Co myslíte, slečno Jesselová, řekneme jim, že rodiče zahynuli?
00:08:19-Quinte, prosím tě!
00:08:21Ááááá!
00:08:25-Chci mluvit s Quintem, než odjedu.
-S dětmi taky?
00:08:28-Ne, to nebude nutné. Sotva mě znají.
00:08:31-Takže pošlu Quinta k vratům, když tak spěcháte. -Ano.
00:08:39(PLÁČE)
00:08:42-Nebuď smutná!
-Nejsem.
00:08:44-Vždyť brečíš.
-Chudák žába.
00:08:46-Líbilo se jí to. Quint to říkal. Vždycky má pravdu.
00:08:48-Ano.
00:08:53-Quinte! Quinte!
00:08:55Paní Groseová říkala, že máš jít za pánem.
00:08:58-Jo? To že řekla?
-Ano. Okamžitě.
00:09:02-Hm. To jako kdy?
-Teď hned, pán odjíždí.
00:09:10-Myslíte, že dostanu padáka?
-Možná.
00:09:17-Komorníka už dělat nemůžu.
-Když tu není žádný pán...
00:09:21-A zahradník bejt taky nemůžu.
00:09:24-Nemáš kam jít, jsi bez peněz. Umřeš hlady někde u cesty.
00:09:29-A ty už mě nikdy neuvidíš, viď, Margaret?
00:09:33-Takhle mi neříkej.
-Já zapomněl, jenom po setmění.
00:09:40-Quinte! Běž, nebo ho zmeškáš.
-A co vy? Zůstáváte?
00:09:46-Starám se o děti.
-Tak pojďte se mnou.
00:09:51-Ne, nechci, aby mě s tebou viděli.
00:09:54-Jak je libo.
00:10:03-Té žábě se to líbilo.
-Je mrtvá!
00:10:06-Říkal to Quint, Floro.
00:10:08Říkal, že má tolik ráda kouř, že nedokáže přestat.
00:10:10-To je hrůza!
-Ani ne.
00:10:12Má tolik ráda kouř, že se kvůli tomu zabije.
00:10:15-Já to nechápu.
-Ale je to tak.
00:10:18-Sbohem, paní Groseová.
-Sbohem, pane.
00:10:31-Quinte!
-Dobrý den, pane.
00:10:34S dovolením, pane. Jsem propuštěnej?
00:10:36-Zůstaň, Quinte!
-Ach, děkuju, pane.
00:10:39-Ale komorníka teď nepotřebujeme. Musíš dělat, co je třeba.
00:10:42Pracuj na zahradě!
-Ano.
00:10:45-Ano, pane.
00:10:47-Ach, ano, pane. Díky, děkuju, pane.
00:10:51Jen to nechte na mně, pane.
00:10:53-Stůj! Práce tady bude hodně.
00:10:58Dohlídneš na děti, na hospodyni a na chůvu.
00:11:01To je práce až dost, ne?
-Ano, jistě, pane.
00:11:04-Tak si jí hleď!
00:11:06-Děkuju, pane. Já... Jsem vám zavázaný.
00:11:12-Jedeme!
00:11:15-Sbohem, pane! Jdi se vycpat.
00:12:50-Pusť ji!
-A uteče mi.
00:12:52-Když ji pustíš, usne v koutě.
-Ne.
00:12:57Teď neuteče, když je vzhůru nohama.
00:13:00-Takhle umře.
00:13:03-Ne, neboj. Hned po ránu ji otočím.
00:13:06-Bude ji to bolet.
-Ale neumře.
00:13:09-Kdo to říká?
-Quint.
00:14:13-To stačí, paní Groseová. Slyšíme vás.
00:14:17-Oh!
-Vlastně jsme už tady.
00:14:19-Jestli to sníte hned, bude to ještě horké.
00:14:22-Ano, paní Groseová.
-Přilej si mléko, Floro.
00:14:25-Ano.
00:14:27-A kaše se musí sypat přírodním cukrem.
00:14:29-Ne! -Ne!
-Ale ano! Jistěže musí.
00:14:33Tak dost! To mi vysvětlete. Co to znamená ne?
00:14:37-Dáváme si sůl.
-Jen sůl.
00:14:40-To snad ne. Dejte si cukr. Tak dost! Ticho! Tak...
00:14:43-Prosil bych sůl i pro Floru.
-Ale proč?
00:14:47-Cukr je hnusný, sůl je čistá.
-A kdo vám to řekl?
00:14:58-A ostatní děti?
-Co je s nima?
00:15:02-Hrají si s rodiči?
-Podej mi smetáček.
00:15:05-A s kamarády?
-Možná.
00:15:09-A chodí na večírky do jiných domů.
00:15:12A na oplátku je pozvou sem na Blair.
00:15:16-Hm. Dál?
-A o Vánocích si dávají dárky.
00:15:19A dostanou jich spoustu, protože mají hodně přátel.
00:15:23-Opravdu?
-Ne jako Flora a já, Quinte.
00:15:26-Víš, vaši rodiče byli jiní.
-Ano.
00:15:32-Asi nechtěli ztrácet čas hraním s dětmi.
00:15:38Kdo vás naučil jezdit na koni? Já to byl.
00:15:42A kdo vás učil chytat ptáčka do dlaně jenom na pár drobků?
00:15:46Peter Quint. Podrž to! A kdo vás učil vidět ve tmě?
00:15:52A dívat se skrz stromy a rychle jako sova chytit myš?
00:15:56-Ty!
-Správně.
00:15:58A i když vás měli rádi svým způsobem... -Měli?
00:16:04-Ano, Floro. Teď už je to jedno.
00:16:10-Teď ti řekne, že umřeli, a nikdo tady nechce, abychom to věděli.
00:16:15-Víte, vaše maminka, moc ráda to tady neměla.
00:16:19A váš otec pořád sháněl mechanický přístroj.
00:16:23Víte, že měl rád stroje a hluk. A stejně pořád cestovali po světě.
00:16:29Odjeli do Indie a pak daleko na konec Afriky.
00:16:38A pak se stala ta nehoda. Rozumíte? Zničehonic.
00:16:44Jeli v automobilu vyrobeným ve Francii.
00:16:48Prostě jsou mrtví, Floro.
00:16:52Právě proto se sem musí vrátit a zůstat tu napořád.
00:17:10-Teď vystupování.
00:17:13-B, E, H, A.
00:17:20V, I, O, U, R.
00:17:27-Výborně. Znamená to?
-Jak se chovat?
00:17:31-To je jeden z významů, Floro.
00:17:35Milesi, když dáma vejde do pokoje?
-Vstanu.
00:17:38-A?
-Počkám, až si sedne.
00:17:41-Floro. Dobrý den, madam. Jsem sir Charles Warren.
00:17:46Sedni si, Milesi.
00:17:49-Byl byste tak laskav a šel dál, pane?
00:17:51-Děkuji, slečno. Milesi, sedni si!
00:17:55-Flora Tyrrellová. Těší mě, že vás poznávám.
00:17:58-Dobře.
00:18:00-Společenské chování nám jde dobře, slečno.
00:18:03Neprobereme si něco těžšího?
-Dej návrh.
00:18:07-Třeba matka a otec. Proč se nevrátili?
00:18:11-Nějakou dobu budou pryč.
-Jak dlouho?
00:18:16-Těžko říci.
-To není žádná odpověď.
00:18:21-S drzostí daleko nedojdeš, Milesi.
-Zdvořilost nadevše.
00:18:26-Ano, to se rozumí, Milesi.
-My vám s Florou nevěříme.
00:18:30-Je mi líto, ale nemůžu vám říci víc.
00:18:32-Ne?
-Ne, Milesi. A teď přečti tohle.
00:18:36-Chci se zeptat, slečno Jesselová.
-Ano?
00:18:38-Když mrtví umřou...
00:18:41-Chceš říci, když mrtví jsou mrtví?
00:18:46-Kam odejdou?
00:18:48-Když jsou hodní a slušní, jdou do nebe.
00:18:51Když ne, bohužel zůstanou s ďáblem.
-V pekle?
00:18:55-Správně, kde je velké horko.
-Úplná blbost!
00:19:06Tak jsem se zeptal slečny Jesselové.
00:19:08Poručníka ne, protože jsem si vzpomněl, co jsi mi řekl, Quinte.
00:19:12-Podle mě bys měl vědět, že vaši jsou mrtví.
00:19:17-Ani jsem nebrečel, viď?
00:19:19-Ne, to ne. Flora jen trochu. Ta jo.
00:19:25-A v noci se počurala.
-Chudinka malá.
00:19:29-Víš, ptal jsem se slečny na mrtvé, ale nevěřil jsem jí.
00:19:33Zvlášť po tom, co jsi mi řekl.
-Správně.
00:19:37Řekla ti, že hodný jdou do nebe a zlí do pekla.
00:19:39To se plete. Je to pěknej nesmysl.
00:19:42-Ano, ale kde jsou mí rodiče teď, Quinte?
00:19:47-Až je přivezou domů, položí je do rakví
00:19:52a za pár dní je pohřbí do týhle díry.
00:19:56-Takže paní Groseová nám to musí říci,
00:19:59protože se chci koukat.
00:20:02-Vlastně ani není na co.
-Jo? Ale já chci, Quinte.
00:20:06A ty to zařídíš. Schovám se tamhle za ty keře.
00:20:10-Moc toho neuvidíš. Rakve spouštějí do hlíny
00:20:14a touhle hlínu je obě zahrabou a to je všechno.
00:20:19-Pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl o mrtvých a kam odejdou, Quinte?
00:20:23-Ano.
-Řekni to znovu!
00:20:26-Víš, mrtví neodejdou nikam, protože nemají kam, chápeš?
00:20:31Není žádný nebe ani peklo nebo ty nesmysly.
00:20:33-To je fakt.
-Jistě.
00:20:35A za nějakej čas se k nim taky připojíme.
00:20:38-A dál už nic?
-To je celý.
00:20:42Tak pojď!
00:21:20-No tohle! Hned si sundej ty šaty, Quinte!
00:21:24-Chcete mě vidět nahýho?
-Patří pánovi.
00:21:28-Umřel.
-Nedělej ze sebe hochštaplera.
00:21:32-Myslíte, že mi nepadnou?
-Takovýmu vidlákovi.
00:21:36-Vidlák... Tak vidlák, jo? Já myslel, že jsem komorník.
00:21:41-Do stáje tě vykázal, pokud si pamatuju.
00:21:45A co jsi mu na to řekl?
00:21:48Ano, pane. Ne, pane. Samozřejmě, pane.
00:21:52-Byl úžasný, viďte?
-Záviděl jsi mu, Quinte, že jo?
00:21:58A sundej si to! Nikdo ti to nedovolil.
00:22:01Kdyby bylo po mým, nesměl bys vkročit ani do stáje.
00:22:06-To vám děkuju.
-Jsi chamraď, Quinte.
00:22:09Vrať se radši do stáje, kam chamraď jako ty patří.
00:22:13-A vy jste dáma, paní Groseová.
00:22:20Ale máte veš jako můj prst ve vlasech.
00:22:23Vy mi něco povídejte.
00:22:29-Umíš jen lhát.
00:22:32A už sem nechoď, nebo to napíšu našemu pánovi.
00:22:37-Červy, červy máte v hlavě. Jen se svíjejí.
00:22:40-A ty zase skončíš v hospodě a budeš žebrat o pivo.
00:22:48A sundej si ten oblek!
00:22:50Tenhle dům se obejde i bez vás, pane Quinte.
00:23:05-Ty fuchtle stará.
00:23:21-Pst!
00:23:24-Sem nesmíte!
-Milesi, Floro, jste v posteli?
00:23:29-No jistě.
-No jistě.
00:23:31-Už jste se pomodlili?
-Ano, pomodlili.
00:23:36-Nevěřím vám.
-Pomodlíme se teď.
00:23:40-Dobře. Opakujte po mně.
00:23:44Prosíme tě, bože, na sklonku dne.
00:23:48-Prosíme tě, bože, na sklonku dne.
00:23:52-Abychom s tvou pomocí...
-Abychom s tvou pomocí...
00:23:56-Přestáli dnešní noc.
-Přestáli dnešní noc.
00:24:03-A pod tvou ochrannou rukou...
-A pod tvou ochrannou rukou...
00:24:08-Ať jsme živi a zdrávi.
-Ať jsme živi a zdrávi.
00:24:12-Amen.
00:24:15Amen!
00:24:19-Amen!
-Dál nesmíte! Amen!
00:24:30-To je paní Groseová. Paní Groseová.
00:24:33Zapíchnu do ní špendlíky.
00:24:37-Podobá se jí to.
-To teda jo.
00:24:39-A paní Groseová teď umře?
-Jen když Quint poručí.
00:24:42-A už chce umřít?
-Už má skoro na kahánku.
00:24:47-Tak to musí.
-Dej mi špendlík.
00:24:52-Quinte, proč tě slečna Jesselová miluje?
00:24:55-Doopravdy?
-Jistě, ovšemže ano.
00:24:59-Ale proč se tě tolik bojí?
-Protože ho miluje, ty trdlo.
00:25:04-Aha!
00:25:07-Quinte, co děláš slečně Jesselové, když ji miluješ?
00:25:11-Áááá...
-A co dělá ona tobě?
00:25:13-To je jasné.
-Jak to víš?
00:25:16-Vyděsí se navzájem k smrti.
00:25:22-Flora je moc vtipná, když trochu přemýšlí.
00:25:27Ale Quinte, co opravdu děláš se slečnou Jesselovou?
00:25:30-Jen se škádlíme.
00:25:37To je všecko.
00:25:40-Ach, ti jsou krásní.
00:25:43-Pojďte, pojďte, slečno Floro.
-Pojďte sem, prosím vás.
00:25:53Musíte mě pustit do toho krámu, prosím.
00:25:56-Tak jdeme.
00:25:59-Jestli najdu toho, co chci, dovolíte, abych si ho koupila?
00:26:02-Takže který to je?
-Tady ten.
00:26:07-Ten oranžový.
-Hned vám ho podám.
00:26:13-A znáš jeho název?
-Ovšem. -Panejo!
00:26:16-Je tak překrásný.
00:26:20Tenhle motýl je moc zajímavý. Je to babočka admirál.
00:26:23-Ano, správně. To je ale chytré děvče.
00:26:26-Narodí se a žije jen osmačtyřicet hodin.
00:26:29Pak musí umřít. To není všechno.
00:26:32Musím to vysvětlit blíž.
00:26:34-Ty máš ale vyřídilku. Vůbec se nezastaví.
00:26:37-Tenhle admirálek se narodí bez žaludku.
00:26:39-To není možné.
-A nemá ani ústa.
00:26:42-Floro, všechny...
-Nemůže jíst.
00:26:45Musí si najít samičku, než umře. Chce se jenom pářit.
00:26:49Musí se jenom pomilovat s jiným motýlem
00:26:52a potom už na ničem nezáleží, protože kvůli lásce musí umřít.
00:26:55-Hlupáčku! Samé nesmysly.
00:27:00-To ti řekl Quint?
-Třeba neřekl.
00:27:07-Nevím, kde bereš ty nesmysly.
-Musí to tak být.
00:28:22-Snad bys nekřičela.
00:28:26(KŘIČÍ)
00:28:28-Tak co?
00:28:30-Ne!
00:28:44Ne! Ne!
00:28:47-A je to.
00:29:07-Ty zvíře!
-Zvíře říkáš?
00:29:10Odpros!
00:29:16Dělej! No tak dělej!
00:29:20-Omlouvám se.
-To je lepší.
00:29:34-Prosím, přestaň!
-Sklapni!
00:29:41-Áááá!
00:30:25-Jako kuře na rožni.
00:31:22-Taková hanba.
00:31:27-Taková blbost.
00:31:34-Kdybych to tušila na začátku.
-Další blbost.
00:31:40Člověk miluje, jak umí. To je všechno.
00:31:47-Ale ta bolest, ta trýzeň, ta sprostota, Quinte.
00:31:55-A co sis myslela, když jsme si začali?
00:31:59Že to bude hezký?
-Že to bude něžné.
00:32:05-Ty věříš, že to nebolí, když se narodíš?
00:32:08Nebo když umíráš?
00:32:13Myslíš si, že to nebolí, když miluješ?
00:32:19Tak jsi pokrytec.
00:32:25-Ano.
00:32:31-Margaret.
-Tak mi neříkej.
00:32:34Ne tak důvěrně.
00:32:37Už ne!
00:32:43Nedokážu se takhle dávat.
-Tak co teda?
00:32:49-Já tě potřebuju.
00:33:00(CINKÁNÍ SKLA)
00:33:06-Vy tedy musíte mít žízeň.
00:33:09-V karafě nebyla zátka. Chtěla jsem ji tam dát.
00:33:13-Ovšem.
-Víte, já... Omlouvám se.
00:33:17-Vážně?
00:33:20-Má hlava. Chtěla jsem něco silnějšího.
00:33:23-V půl desáté dopoledne?
-Nevnímala jsem čas.
00:33:31Koukáte na mě, jako by to byl bůhvíjaký prohřešek.
00:33:35-Jak určitě víte, dopoledne se pracuje.
00:33:44Takže zítra je pohřeb pána a jeho ženy.
00:33:47Myslím nebožtíka pána.
00:33:50-A co děti? Nezúčastní se pohřbu?
00:33:53-Chůva jste vy, slečno, ne já. Vy to rozhodněte.
00:33:56-Myslím, že by neměly jít.
-Naopak.
00:34:00Pokud jste je připravila, pak...
-Ne, zatím ne.
00:34:04-Co nevědí, to je nebolí.
-Ano. Ano.
00:34:09-Přece jim nebudu říkat, co mají dělat nebo nemají.
00:34:16Vy děláte své povinnosti a já zas dělám svoje.
00:34:24Má drahá!
00:34:30Má drahá!
00:34:32-Já jsem usnula.
-Ne, ne, seďte!
00:34:37-Odpusťte mi. Asi se mi zatočila hlava.
00:34:46-Už jsem to viděla. Ale proč?
00:34:50Proč jste si chtěla ublížit?
00:35:00-Kdybys mohl, Quinte, vzal by sis slečnu Jesselovou?
00:35:04-Hm. Já nevím.
-Bojíš se s ní oženit?
00:35:09-Ne, ale nejsem blázen, abych se jí ptal.
00:35:13-To nechápu.
-Mohla by mě odmítnout.
00:35:27-Přirozeně, má drahá. Všichni si občas myslíme,
00:35:31že je konec světa a že nemáme budoucnost.
00:35:34A že nezbývá nic než prázdnota. Ale překonáme to.
00:35:39-Paní Groseová, prosím, nechte mě.
00:35:42-Když jsem byla mladá, zamilovala jsem se.
00:35:46Můj otec koval vozy pro statkáře.
00:35:50Láska to byla.
00:35:53Ale neuměla jsem ji dát najevo.
00:35:57Sebral se a jel do Ramsgate, kde poznal Francouzku.
00:36:00Proplakala jsem celé dva dny.
00:36:05Takový dobrák to byl.
00:36:08Farářův nejstarší syn. Oh, jak já naříkala.
00:36:19-Chcete tím říci, myslíte,
00:36:21že jsem zklamaná, zarmoucená, zdrcená.
00:36:25Tak to není.
00:36:27Špatně jste si to vyložila.
00:36:41Peter.
-Jmenuje se Quint.
00:36:51Jeho práce.
00:36:53-Já nevím.
-Ale víte.
00:36:56-Paní Groseová!
-To je vrchol.
00:36:58-Třeba děti chtěly, aby jim udělal panenky.
00:37:01-Nebudu mu říkat, co se sluší. Jedno vám ale slibuju.
00:37:05Sem do toho domu už nevstoupí,
00:37:07kdybych se měla obrátit na poručníka osobně.
00:37:09-Ale...
-Sem už nikdy nevkročí!
00:37:12Zůstane v domku u vrat a tady se už nesmí objevit.
00:37:22-Quinte, řekni nám o tom, jak tvůj táta prodal cikánům koně.
00:37:28-Můj fotřík...
00:37:33Víte, první věc, která mě o něm napadne, je,
00:37:36že byl příšernej zloděj.
00:37:38Věčně se někde toulal. Jednou přišel do města.
00:37:43Carrickfergus se jmenovalo.
00:37:46A rozhodl se ukrást tu starou herku
00:37:50a směnit ji cikánům za velkej peníz.
00:37:55Myslel, že toho ví o koních hodně, ale nevěděl zas tolik co cikáni.
00:38:02Takže šlohnul tu potvoru a táhnul mě a tu starou hajtru
00:38:08přes Belfast Solway do Briuwailu a tam byl koňskej trh tou dobou.
00:38:15No a...
00:38:19Nikdy nezapomenu na den, kdy ji chtěl střelit.
00:38:23Táhnul obrovskej pytel ovsa. Kradený.
00:38:27Přidal do něj trochu sody, zamíchal to svinstvo
00:38:30a nacpal tím koně, aby se nafouknul, asi takhle.
00:38:34A aby mu nečouhaly kosti.
00:38:38A ten chudák měl takhle velký lysiny,
00:38:41a tak je natřel lepidlem,
00:38:45nastříhal králičí kůže a nalepil je na něj.
00:38:49Pak ho černě přibarvil, takže byl jako grošovanej.
00:38:54Jo, a pak vzal hrst... Ne, ne, ne.
00:38:58Byl to kousek zázvoru asi takový a pálil.
00:39:05Strčil ho koni pěkně do zadku, aby kapku ožil.
00:39:08(KOSTELNÍ ZVONY)
00:39:11-Je čas jít do kostela.
00:39:14Zavolal mi a řekl: Pojď! Jdeme k řece a počkáme do večera.
00:39:17Povídám: Proč do večera?
00:39:21A on na to: Ten blbec, co ho koupí, ho uvidí ošklivýho až ráno.
00:39:27A najednou vidí velkýho cikána, jak jde po břehu.
00:39:32Hrozně velkýho. Takhle.
00:39:35Můj táta odvázal koně
00:39:38a šine si to k němu a pěkně se naparuje.
00:39:46Pak povídá: Dobrej večír, pane.
00:39:48Vypadáte jako člověk, co se vyzná v koních.
00:39:51A říká:
00:39:54Nechám vám tohle skvělý zvíře jen za pět šilinků ve stříbře.
00:39:58A dodá: Zrovna připlul z Arábie.
00:40:01Cikán si ho rychle omrknul odshora až dolů a pak koukl na koně,
00:40:06jenže ho v tý tmě neviděl, že jo?
00:40:10(DĚTI SE SMĚJÍ)
00:40:12-Cikán říká: Hele, dám za něj dva.
00:40:18A tak si táta rychle vzal ty dva stříbrňáky.
00:40:23A cikán skočil na koně a vjel s ním přímo do vody.
00:40:28A ta herka sebou začne házet. Prostě vzpínat se, kopat a prdět.
00:40:34(DĚTI SE SMĚJÍ)
00:40:36-Táta se lekl, že útočí kavalerie.
00:40:40Prostě králičí kůže spadly, barva mu tekla po nohou
00:40:46a byly mu vidět ty lysiny a ten zázvor mu vylétnul ze zadku.
00:40:52Jaká to byla rána jako z děla!
00:40:59Kdybyste ale viděli tátu.
00:41:02Celej se klepal, zbělel jako křída a modlil se.
00:41:06Ach, bože, poprvý v životě. A pak ho chytili a nandali mu to.
00:41:10Strhali z něj šaty.
00:41:13A hodili ho do vody.
00:41:17A pak málem ho utopili.
00:41:21Dostal se na druhou stranu a upláchl jim nakonec.
00:41:25A to bylo naposled, co jsem toho blázna starýho viděl.
00:41:30Líbil by se vám. Kdo ví, jak dopadl.
00:41:36No jo. Ten můj táta.
00:41:47Hele! Líbí se ti, Floro?
-Hm.
00:41:52-Má jen jedno ucho. Já ho zlomil.
00:41:56Ale spravím ti to. Chceš ho?
00:42:00-Prosím.
-Pusu na to. Pojď sem!
00:42:05-Tak dobře.
00:42:08-Áááá! Pojď sem!
00:42:11Na, holčičko. Je tvůj.
00:42:26-Tak jaké to je?
-Naprosto hrozné.
00:42:29-Proč?
-Nemůžu se hýbat.
00:42:32-Víš, jenže to je právě ono.
-Určitě?
00:42:35-Je taky možné, že to celé děláme špatně.
00:42:39-Milesi, to bolí!
-To asi musí.
00:42:43-Aha.
00:42:47-Asi to vezmeme zase od začátku.
00:42:51-Milesi!
-Nemusíš křičet, Floro!
00:42:54Má to bolet co možná nejvíc.
-Au!
00:42:57-Quint říká, že když to bolí, je to pravda.
00:43:00-Už mě to nebaví.
-A teď si sundej boty.
00:43:03-Ani za nic!
-Sundej si šaty! -Nikdy!
00:43:06-Floro, jestli se budeš chovat jako dítě...
00:43:10-Nebudu.
-Floro, souhlasila jsi.
00:43:12Vášnivě se milujeme a máme vzrušující poměr.
00:43:15-Vzrušující poměr mě nudí. Není už svačina?
00:43:29Au!
-Nevím, proč tak vyvádíš.
00:43:32Minulý týden jsme se spolu koupali.
-Nech toho! -Áááá!
00:43:41Floro, počkej! Takhle se sex nedělá.
00:43:45Áááá!
00:43:50Floro, to tě bude mrzet.
00:43:59-Au! Prosím tě, Milesi! Přestaň!
00:44:04-Ach!
-Milesi, nech toho!
00:44:07Přestaň! Au!
00:44:10Pusť mě! Nech toho!
00:44:12Au!
00:44:20-Milesi! Floro!
00:44:23-V tomhle domě je zvykem, že se nevchází bez klepání.
00:44:26-Jsem nucena se zeptat, co to tady děláte.
00:44:29A proč slečna Flora křičí.
-Řeknu vám, co jsme tady dělali.
00:44:35Dělali jsme sex.
00:44:41-Uprostřed života jsme přítomni smrti.
00:44:44U koho máme hledat útěchu než u tebe, ó, pane,
00:44:47který se právem hněváš na naše hříchy.
00:44:49Přesto, ó, pane, nejsvětější bože, ó, bože všemohoucí,
00:44:53zbav nás zlého a odpusť nám naše viny.
00:44:57Ty znáš tajemství našich srdcí. Vyslyš naše modlitby.
00:45:02Ale smiluj se, pane nejsvětější. Ó, bože všemohoucí!
00:45:06Ó, svatý a milosrdný spasiteli, který obnovuješ sílu všech,
00:45:10kteří na tebe čekají.
00:45:25-Tamhle, Quinte.
-Co jsi jí řekl, Milesi?
00:45:28-Že je tu Quint.
00:45:30-Nemyslíš, Quinte, že bys měl jít za ní?
00:45:33-Ovšemže ne.
-Tak proč jsi ji tam zval?
00:45:36-Protože se to takhle dělá.
-Co? -Tak se milujeme.
00:45:41-A jak?
00:45:46-Buď zticha, Floro.
-Ale Quinte, ona tě miluje.
00:45:51-To ano.
-Tak za ní musíš jít.
00:45:54Často jí říkáš: Přijď za mnou. A ona jde na to samé místo a čeká.
00:45:57Ale nikdy za ní nejdeš. Proč ne, Quinte?
00:46:01-To se dá těžko vysvětlit, Floro.
00:46:04-Paní Groseová říká, že už prý nesmíš do domu, Quinte.
00:46:08-To že říká? Vážně?
00:46:11-Ty už se nesmíš se slečnou scházet, Quinte?
00:46:15-Tak mi to řekli.
00:46:18-Ale pořád na tebe čeká, viď, Quinte?
00:46:21-Miluje ho.
00:46:24-Quinte, je pravda, že láska je jen samé utrpení?
00:46:28Já se nechci zamilovat.
00:46:32Ty věčné starosti. Ty věčné problémy.
00:46:40-Prostě někdy když nenávidíš, tak miluješ.
00:47:32-Áááá! Potvoro, jedeš!
00:48:28Krysy. Krysy v mé kuchyni. To má na svědomí Quint.
00:48:33-Ale jsem si jistá...
-Kde jsou Miles s Florou?
00:48:37Nejsou s vámi?
-Dneska ne. Quint jim udělal draka.
00:48:41-Ale ne. Dospělej chlap. Takovej nesmysl.
00:48:44-Děti byly tak nadšené. Šli ke křídovému lomu.
00:48:48-K lomu? Řekla jsem jim, že si tam nesmějí hrát.
00:48:52Je to nebezpečné.
-Ale je s nimi Quint.
00:48:55-Ten je neuhlídá. Jdu tam.
00:48:58Nepůjdete se mnou?
-Ještě mám práci.
00:49:08-Já to nedokážu, Quinte. Nevyjde to!
00:49:11-Ale jo, vyjde. Pojď sem!
00:49:16Jdi dál, Floro!
00:49:18Tady se chytni.
00:49:21Až ti řeknu, utíkej. Leť jako vítr!
00:49:27Ještě ne, synku, ne! Teď utíkej!
00:49:30Utíkej! Běž! Rychle utíkej! Přidej!
00:49:36Dělej, Floro! Dej mi to! Podej mi to! Podej mi to! Ukaž!
00:49:40Utíkej! Šikovnej kluk. To je ono.
00:49:48Pozor na sráz!
00:49:50-Ach, bože!
00:49:57Milesi, Milesi! Ne! Ne!
00:50:08-Drž se!
00:50:17-Mladý pane, jste v pořádku?
-Ovšemže ano, Quint mě hlídal.
00:50:20-Quinte, ty darebáku! Ty parchante!
00:50:24-Já jsem jenom chtěl...
-Co jsi to provedl?
00:50:26-Přeletěl jsi útes.
-Samozřejmě.
00:50:29-Jaké to bylo?
-Báječné. Úplná nádhera.
00:52:01-Milesi!
-Ne, Quinte! Dovnitř nepůjdeš!
00:52:10Tak co je? Co od nás chceš?
-Nás?
00:52:15-Chceš peníze?
-To jako že jsem zloděj?
00:52:19-Zabít nás. To chceš?
00:52:23Stůj! Sem do domu nesmíš!
00:52:34-Vystřelte!
00:52:36-Quinte!
00:52:41-Spusťte to!
00:52:45Bojíte se mě zabít, paní Groseová.
00:52:51-Napíšu pánovi a už ji nikdy neuvidíš.
00:53:12-To jsi ty? Myslíš, že budu křičet?
00:53:20Vidíš, nekřičím. Petere!
-Ne! Žádnej Peter!
00:53:29Už nepřijde. Má zákaz. Nesmí.
00:53:33Co to po vás chce?
00:53:37Má vás jako loutku? Tančíte, jak chce.
00:53:42-Spala jsem.
-A vy byste mu to dovolila.
00:53:45Všechno, co by po vás chtěl, každou divokost.
00:53:49-Něco se mi zdálo.
-Takovému lumpovi.
00:53:53-Pokoj každého v tomhle domě je soukromé místo.
00:53:57To je pravidlo.
-Proč, Margaret? Proč?
00:54:05-Všimla jste si někdy v měsíčním světle proudícím oknem,
00:54:11jak bílá jsou ta prostěradla?
00:54:22-Ne, musíš to vzít za konec. Ne za konec šípu.
00:54:25-Takhle?
-Správně, to je ono.
00:54:28Takhle. Natáhni ruku! Drž!
00:54:31Drž! A teď pusť!
00:54:33Dobře, ano.
00:54:35-Ach jo.
-To není špatný.
00:54:38Víš, co říkají v Číně, Milesi?
00:54:42Když se soustředíš na terč co nejvíc, trefíš se i poslepu.
00:54:45-Poslepu?
-Jasně.
00:54:48-Jak to dělají?
-Prostě nejdřív zavřeš oči.
00:54:52Pak usilovně myslíš na terč
00:54:56a v duchu vidíš šíp, jak letí přímo do středu.
00:55:05Pak vystřelíš.
00:55:11-Já to dokázal!
-Panebože, ano.
00:55:14-Jsi chytrý, Quinte!
00:55:22-Floro!
00:55:24-Slečno Jesselová, půjdeme se projít?
00:55:27Můžu s váma mluvit o Quintovi?
00:55:31-To nemá smysl, Floro. K čemu by to bylo?
00:55:34-Nevím, ale měla byste jít za ním.
-Nepůjdu.
00:55:38-Dobře, slečno Jesselová. Rozumím.
00:55:47-Milesi, uděláš pro mě něco?
-Cokoliv, Quinte.
00:55:50-Chci se sejít se slečnou Jesselovou,
00:55:53ale ta škatule to zakázala, jak víš, ale musím ji vidět.
00:55:58-Ty slečnu nenávidíš, že, Quinte!
-Jo, to ano.
00:56:02-V tom případě, jestli ti dobře rozumím, ji miluješ.
00:56:05-Správně. Mám ji rád.
00:56:08-To je snadné. Dokážu zařídit cokoliv.
00:56:12-Uděláš to?
-Jasně!
00:56:14-Hodnej kluk. Tak pojď! Zaber!
00:56:17Zaber! Jedeme! Jedeme! Jedeme! Tak hop! Honem!
00:56:26-Můžu si to nechat, abych se cvičil?
00:56:29-Ale dávej pozor.
00:56:42-Číňané nejdřív vidí terč, pak přesvědčí sami sebe,
00:56:46že se trefili, protože na něj usilovně mysleli.
00:56:50-Správně.
-Pak zavřou oči.
00:56:53-Vystřelí.
00:57:06-Milesi! To může být velmi nebezpečné.
00:57:13-V dětství jsem se neměla jako ty. Žádný velký dům.
00:57:17Žádné nové šaty nebo hračky jako ty.
00:57:20-Kdo byl váš otec, slečno Jesselová?
00:57:22-No přece pan Jessel.
-A co dělal, slečno Jesselová?
00:57:25-Byl kostelník. Tak nesmělý člověk, tak jemný.
00:57:30A matka ho milovala.
-Proč, slečno Jesselová?
00:57:34-Vzali se pět let po mém narození. Nebyl to můj vlastní otec.
00:57:39Byl to jen hodný človíček.
00:57:43-Rozumím, máte ráda hodné a jemné lidi, slečno.
00:57:48-Už ne, Floro.
00:57:51Když pan Jessel umřel, matka se zabila.
00:57:55Tolik ho milovala. Byl tak klidný a hodný.
00:57:59Ale když umřel, matka se dozvěděla pravdu.
00:58:03-Pravdu?
-Svět je velmi kruté místo.
00:58:07Nic není vlastně klidné. Dokonce i mrtví působí bolest.
00:58:14Floro, ne! Floro!
00:58:17-To nic, slečno Jesselová. Celá jste zbledla.
00:58:21-Neumím plavat. Já myslela... Lekla jsem se.
00:58:27-To nic, slečno Jesselová. Umím plavat, zachránila bych vás.
00:58:39-Quint řekl, že už vás nechce vidět.
00:58:42Nikdy a že prý je po všem.
-Milesi, tak ne!
00:58:45-Že prý jste mu lhostejná a ať jdete k čertu.
00:58:49-Milesi, takhle se ten míč neodpaluje.
00:58:51-Takže co se jeho týče, myje si, totiž řekl, že si myje ruce.
00:58:55Co na to řeknete, slečno Jesselová?
00:59:00-Neměl jsi právo odpálit můj míč až do živého plotu.
00:59:04-Jenom tohle?
-Myslíš na Quinta? Nevěřím tomu.
00:59:09-Nezáleží mu na vás, slečno.
00:59:15-Jestli je to tak, ať mi to řekne do očí.
00:59:18Chytej!
00:59:20-To je snadné. Dokážu zařídit cokoliv.
00:59:40-Quinte, Quinte!
00:59:44-Floro! Co ty tady?
00:59:48-Přišla jsem za tebou.
-Za mnou?
00:59:51-Chci ti říci, že jsem s ní mluvila.
00:59:54Miluje tě.
-Uhni tou prdelí.
00:59:57-Miluje tě, Quinte.
-Kdo?
01:00:00-Slečna Jesselová. Řekla, že ti to mám vyřídit.
01:00:03Že myslí jen na tebe a na den, kdy budete spolu.
01:00:05-Nelžeš mi, viď?
-Ne.
01:00:10A že se s ní musíš sejít a ona ti odpustí a bude hodná a laskavá.
01:00:14A že tě miluje celou svou bytostí.
01:00:18-Dovedeš hezky mluvit. A co ještě říkala?
01:00:21Pověz! Co dalšího ti nalhala?
01:00:32-Paní Groseová, pomůžu vám.
01:00:43-Ach, bože! Mám strach z výšek.
01:00:46-Podejte mi ruku, paní Groseová. Je to bezpečné.
01:00:51Dejte mi košík.
-Tu máš!
01:00:58To je dobrý, Milesi. Já už to nějak zvládnu.
01:01:00Jdu za tebou.
01:01:05Dokážeš být tak roztomilý mladík, když chceš pozvat mě sem nahoru.
01:01:11Mockrát děkuju.
-Potěšení je na mé straně.
01:01:15-Tak jsme tady.
01:01:22Že je tu ale hezky?
01:01:24-Stavěl to Quint. Trvalo to čtyři měsíce.
01:01:28-A slečna Flora přijde?
-Ovšemže ano.
01:01:31-Když jsem byla malá, tak jsme taky...
01:01:34(HLUK ZVENKU)
01:01:39-Co to bylo?
-Jsou tady veverky, víte?
01:01:44-Ale něco tu šramotilo.
01:01:49-Asi to bude to...
-Co?
01:01:52-Radši se kouknu.
-Dobře.
01:01:59Vidíš něco? Milesi, buď opatrný!
01:02:04-Jistě.
01:02:06-Kde jsi, hochu?
-Ještě chvilku.
01:02:12-Buď hodný, Milesi, a vrať se a dopij si čaj.
01:02:16-To víte, že ano.
01:02:23-Tak co to zase vyvádíš? Milesi! Milesi!
01:02:30Milesi! Panebože, odnesl žebřík.
01:02:35Ach, Milesi! Milesi, pomoz mi!
01:04:18-Dobrý večer, Quinte.
-Dobrý večer, hochu.
01:04:25-Ty sis učesal vlasy.
-Líbí se ti to?
01:04:40-Říkal jsem, že zařídím cokoliv. Hodně štěstí, Quinte!
01:04:47-Jsou nahoře.
01:05:12-Pěkně vypadáš. Tak čistě.
01:05:17Ani na chvíli jsem nevěřila, že ti na mně nezáleží.
01:05:21Byla to jenom lež, viď?
01:05:26-Lež. Samá lež.
01:05:30-Chtěl jsi mě vidět.
-Ano, chtěl.
01:05:33-A dokonce jsi riskoval, že přijdeš o práci, že?
01:05:42A taky víš, že stačí,
01:05:45aby paní Groseová napsala pánovi, a končíš tady.
01:05:47To přece víš.
01:05:51Tohle ti nesluší. Je to nepohodlné.
01:06:00Jsi rozpálený.
01:06:06Neběžel jsi?
01:06:17-To ne, Margaret.
-Nebojím se, Quinte.
01:06:21Vím, co chceš, a je to v pořádku.
01:06:31Jsi tak silný.
01:06:41Takhle chceš působit?
01:06:45Drsně a chladně, jako bys chtěl provést špatnost?
01:06:49Ano?
01:06:57A stačilo by jen, napadlo tě to někdy,
01:07:00abych jenom jednou zakřičela
01:07:03nebo se rozběhla do vesnice pro policajta.
01:07:06Zavřeli by tě, Quinte. Na dlouho.
01:07:13Mohla bych ti leccos udělat za to, co jsi mi provedl.
01:07:25-Ne.
-Proč ne?
01:07:29Co jsem získala za své mlčení?
-Mě.
01:07:35-Vždyť jsi řekl Milesovi, že je ti to jedno, že to ukončíš.
01:07:40A tohle je naposled, že? Dneska.
01:07:47-Jak chceš.
-Ano, chci.
01:07:52Koukni! Nebojím se tě.
01:07:57Jsem volná. Je konec.
01:08:06Vidíš, Quinte. Ani mi na tom nezáleží.
01:08:18-Chci tě u sebe, Margaret.
01:08:24Chci, abys byla se mnou.
-Žít s tebou v tom chlívku?
01:08:46-Já ti dám chlív.
01:08:59Nejsem žádnej dobytek. Slyšíš? Nejsem dobytek.
01:09:03Nejsem dobytek.
01:09:32-Kdo je to dole? Kdo je to?
-Peter Quint.
01:09:39-Quinte! Quinte! Pomoz mi ihned dolů, slyšíš?
01:09:44Za tohle mi zaplatíš. Quinte!
01:09:48To jste vy, mladý pane. Pomozte mi dolů, prosím.
01:09:53-Žádný strach, paní Groseová. Hned budete dole.
01:09:56-Hodný chlapec.
01:10:04Slečno Jesselová!
01:10:08Slečno Jesselová!
01:10:10Celé dopoledne hledám mladého pána a slečnu Floru.
01:10:14-Vstali brzy. Šli si pro něco k jezeru.
01:10:18-Chci vám říci, slečno, že mám o ně veliké obavy.
01:10:22To jejich chování a co mi včera provedli!
01:10:26A přestože nemám pánovi psát, cítím, že musím.
01:10:31-Ano, jistě. Miles se zachoval hrozně, neměl to dělat.
01:10:37Ale berte to spíš jako uličnictví.
01:10:41-Zlobí vás oči, slečno Jesselová?
-Ne. Proč?
01:10:46-Zajímalo by mě proč...
-Proč co?
01:10:50-Proč nosíte závoj v domě?
01:11:02Ty couro! Takže jste to na mě narafičili.
01:11:07(FLORA KŘIČÍ)
01:11:12(FLORA KŘIČÍ)
01:11:40-Ďábel! Ďábel vás posedl. Bůh vám odpusť.
01:11:45-Pusťte mě!
01:11:47-Uvědomuješ si, co jsem viděla na vlastní oči?
01:11:49Že jsi skoro zabil Floru, ty neřáde!
01:11:52-Čarodějnice, co ses do toho pletla? Zkazila jsi to.
01:11:54-Floro!
-Zkazili jste to, zkazili.
01:11:56Co vám je do toho? Miles má pravdu.
01:11:59A teď vem tě čert!
01:12:01Vy tomu vůbec nerozumíte. Byla to hra.
01:12:04Já jsem měla umřít.
-Hra na smrt?
01:12:07-Zkazili jste to!
-A ty jsi chtěla umřít?
01:12:11-Jo!
01:12:19-Nuže!
-Co chcete slyšet?
01:12:22-Včera v noci vás viděli s ním.
-Ano.
01:12:26-Opakovali přesně to, co jste dělali.
01:12:29-Ne!
-Ale ano, je to tak. Všechno.
01:12:34-To přece nejde, protože nemůžou vědět, že...
01:12:38Jsou to ještě děti.
01:12:42Nemůžou přece chápat, že to, co jsem provedla,
01:12:44i když je to podle vás špatnost, bylo z lásky.
01:12:51-A teď řekněte, když jste na vlastní oči viděla,
01:12:55co z toho vzešlo, je to ještě láska?
01:12:59-Neptejte se!
-Kdyby Flora umřela
01:13:02a Milesovou rukou, Margaret, to vám nedošlo?
01:13:10Jednou jsem se smilovala,
01:13:15ale teď napíšu do Londýna.
01:13:18Buď odejdete a už se nevrátíte, nebo vás jistě vyhodí.
01:13:26To jsem od vás nečekala.
01:13:55-Dnes se neučíme, Floro. Bohužel...
01:13:58-A proč ne? Jste nemocná?
-Jsem unavená.
01:14:02-Vidím, že jste ani nesáhla na tabuli.
01:14:06-Floro!
01:14:08-A oči máte rudé a opuchlé, jako byste plakala.
01:14:11-Co když ano?
-Můžu se zeptat?
01:14:14Hodně se trápíte? Pomůžu vám.
-Už je pozdě.
01:14:19-Proč?
-Jsem nemocná.
01:14:23-Ale já nejsem.
01:14:28Milujete ho.
-Ne.
01:14:31-Prosím. Je to tak.
-Nenávidím.
01:14:35-Tak milujete.
01:14:40Ale pláčete, slečno. Tolik trpíte.
01:14:44-Netrap se kvůli mně.
-Musím.
01:14:47-Ach, kdybys tak tušila, jak krutá jsem k tobě byla
01:14:53a že jsem tě vlastně zavedla na scestí.
01:14:57-To ne! Vůbec ne!
01:15:00-Na tabuli píšu gramatiku, pravopis a hezká slova.
01:15:07Nic jiného jsem ti nechtěla ukázat.
-Myslíte Quinta?
01:15:12-Je mi hanba.
-Ale já vám pomůžu.
01:15:18-Ne, všemu je konec.
01:15:20-Chci vám pomoci. Dovolíte mi to?
01:15:24-Odejdu.
01:15:26-Odejdete? To nesmíte. Musíte zůstat!
01:15:30-Dokážu zařídit cokoliv. Řeknu Quintovi, abyste se sešli.
01:15:34-Ne!
-Aspoň jednou, než odjedete.
01:15:37-Miluji Quinta, ale vy mi nepomůžete.
01:15:43-Mě nechytíš!
-Slepá bábo, chyť si mě!
01:15:46-Tak pojď, pojď, pojď!
01:15:48No pojď!
-Nechytil!
01:15:54-A už tě mám!
-Nemáš!
01:15:57-Pojď!
-Mám ji!
01:15:59-Dej to sem!
-Floro, utíkej!
01:16:01-Dej to sem! Dělej! Já tě chytím. Chytím.
01:16:05Dostal jsem tě. Ach, bože!
01:16:08-Jsem na řadě.
01:16:10-Teď ne! Počkej! Trochu si oddechnu.
01:16:13-Co jsi to říkal o smrti, Quinte?
-Cože? Co?
01:16:18-Kam mrtví odejdou?
-Mrtví?
01:16:22Nikam neodejdou. Nemají kam.
01:16:27Ach!
01:16:31-Jak se s nimi setkáš?
01:16:33-Kdybys to chtěla, musela bys sama umřít.
01:16:37-Takže mrtví se setkají?
-Správně.
01:16:41-Ale mají se rádi?
-Jistě, samo sebou.
01:16:45-Ale živí se taky milují.
01:16:50-No... Řekl bych, že jo, ale někdy je to těžký.
01:16:56Víte, když někoho milujete, chcete ho zabít.
01:17:03-Prosím, zopakuj to, Quinte.
01:17:05-Víte, když někoho moc milujete,
01:17:11někdy ho vážně chcete zabít.
01:17:54-Objednala jsem vozku.
01:17:57Tohle všechno posílám napřed do Londýna.
01:18:03Po ránu tu už nebudu.
01:18:35-Dám zavazadla do kočáru, slečno.
-Děkuji.
01:18:43(HOVOR NENÍ SLYŠET)
01:19:46-Quinte!
01:20:25Ach, Petere, myslíš, že bych odjela bez rozloučení?
01:20:34Ooooh! Petere! Petere!
01:20:37Quinte!
01:20:40Ááááh!
01:20:47Pomoc! Pomoc!
01:20:49Ach! Ach!
01:20:56-Nechceme, abyste odešla.
-Quinte, pomoc!
01:21:01-Chceme, abyste zůstala s námi.
01:21:09Ano, musíte zůstat.
01:21:16Milujeme vás.
01:21:45Aha, už máš jezero.
-Nemá správný tvar.
01:21:48-To stačí.
01:21:50-Tohle všechno jsou stromy.
-Budou kolem jezera.
01:21:53-Polož tam ostrov.
01:21:59-Tohle je rákosí.
-Nepřijde mi to jako rákosí.
01:22:02-To chce fantazii. Loďka.
-Je v ní díra.
01:22:06K čemu je loďka s dírou?
-Aby se potopila.
01:22:10-Co je tohle?
01:22:12-Dej mi to! To je slečna Jesselová.
01:22:17Udělala jsem ji.
-Aha.
01:22:21-Topí se.
-A teď kachny, Floro.
01:22:25-Nechci je tam dávat.
-A proč ne?
01:22:27-Nepovedly se ti.
-Ale to ne!
01:22:30-Kachny jsou bílé.
-Bílá není.
01:22:33-Zelené a červené nepadají v úvahu.
-Nežvaň! Já je udělám.
01:22:37-Nenávidím je!
01:22:41-Floro! Ty jsi tomu dala.
01:22:45-Ani ne.
01:23:08-Quinte, vstávej!
01:23:13Quinte! Už se pakuj, Quinte! A hned! Už jsem napsala.
01:23:18A je po legraci.
01:23:25(ODBÍJEJÍ ZVONY)
01:23:34-A teď když jsem vám všechno řekl, je nutné,
01:23:37abyste odjela na nové místo okamžitě. -Ano, pane.
01:23:41-Když vaše předchůdkyně tak náhle odešla, tuším,
01:23:44že to bylo na naléhavou prosbu její rodiny.
01:23:47Příbuzného, který onemocněl. Děti jsou samy.
01:23:52Prakticky až na hospodyni a zahradníka.
01:23:55-Rozumím.
-Nějaké dotazy?
01:24:00-Pokud děti vážně onemocní nebo se stane nějaké neštěstí,
01:24:05nemám vás za žádnou cenu obtěžovat.
01:24:07-Za žádnou cenu!
01:24:10-Výchova i výuka dětí zůstává v mé péči.
01:24:12-Ano, zcela.
-Budete ale žádat zprávu o...
01:24:16-Čas od času. Asi tak každého půl roku.
01:24:19Jsem zavalen prací.
-Pojedu ihned.
01:24:23-Jsem vám vděčný. Majordomus vás doprovodí.
01:25:52-Na, Milesi, vezmi si kompot.
-Ano, paní Groseová.
01:25:56-Příliš často tu nejíme, viďte?
-Ne. -Ne.
01:26:01-Zvláštní příležitost.
-Nerozumíme.
01:26:05-Tedy Milesi a Floro, tak zaprvé.
01:26:08Jak už jste zjistili, slečna Jesselová náhle odešla.
01:26:12-Opravdu?
-Ano, Milesi.
01:26:15Nečekaně musela odjet k příbuznému, který vážně onemocněl.
01:26:18-Skutečně? A proč nám to neřekla?
-Nechtěla vás znepokojovat.
01:26:24Chtěla jen prostě odejít. Víte, že si vás velice oblíbila.
01:26:29A kvůli tomu se nechtěla rozloučit.
-Pochopitelně.
01:26:35-Chtěla, abych vám za ni popřála hodně štěstí i do budoucna.
01:26:38-Znamená to, že se nikdy nevrátí?
01:26:41-Ano, Floro, přece...
-To je divné.
01:26:44-Co, má drahá?
-Protože se vrátí.
01:26:46-Kdeže.
-Vrátí se.
01:26:50-Floro, to...
-Vždyť nemá kam jít.
01:26:53Nezbývá jí než zůstat. Proto.
01:26:56-Nová guvernantka přijede co nevidět.
01:26:59-A proto slečna Jesselová...
-Co jste říkala, paní Groseová?
01:27:02-Řekla jsem, mladý pane, že přijíždí nová učitelka.
01:27:05-Tomu nevěřím. Slečna Jesselová to nedovolí.
01:27:09-Slečna Jesselová odešla.
01:27:16-Byla byste tak hodná, dal bych si ještě kompot.
01:27:19-A já sýr, prosím.
01:30:09-Promiň, Quinte.
01:30:14Prosím tě, vydrž! Dlouho to nepotrvá.
01:30:19Slečna Jesselová čeká.
01:30:56-Honem, děti, pojďte dolů!
01:31:04-Prrr!
01:31:10-Vítejte u nás, má drahá.
-Děkuji.
01:31:13-Bude se vám tu líbit.
-To jistě ano.
01:31:16-Co cesta? Byla únavná?
-Ne, velmi příjemná.
01:31:20-A tady je máte.
01:31:22Tady máte slečnu Floru a mladého pána.
01:31:27To je nová guvernantka, děti.
01:31:32Určitě jste za celý život nepotkala tak roztomilé andílky
01:31:35jako našeho Milese a Floru.
01:31:38-Dobré odpoledne. Měla jste příjemnou cestu?
01:31:40-Děkuji, Floro, ano, měla.
01:31:43-Milesi!
01:31:52-Dobrý den. Podejte mi ruku, prosím.
01:31:54Pevně ji stiskněte.
-Ááááá!
01:32:28Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2019
Komorní psychologický snímek na motivy povídky Henryho Jamese je působivou studií zvláštního světa anglického venkovského sídla na počátku století. Po tragické smrti svých rodičů tu zůstávají dvě dospívající děti v péči staré hospodyně a mladé vychovatelky. Jejich svět, myšlení i činy ovšem zásadním způsobem ovlivňuje a usměrňuje především svérázný čeledín, v jehož povaze se mísí jak sadistické rysy, tak ohleduplnost a láska k dětem.
