Práskač

Maurice je protřelý kriminálník. Po propuštění z vězení nelení, spáchá vraždu, uloupí klenoty a poté se setkává s přítelem Silienem, kterého podezírá z udavačství.

Melvillův snímek je především dalším výletem do prostředí francouzské galerky. Po obrazové stránce se v Práskači setkává Melvillova láska k noiru a americkým gangsterkám s experimentální hravostí francouzské nové vlny - hra s černobílým obrazem, stíny, světlem a silnou stylizací.

Na 47. ročníku MFF Karlovy Vary byla uvedena retrospektiva Melvillových filmů. V katalogu se k tomuto filmu uvádí:

Slavný Melvillův seznam 63 amerických režisérů, kteří modernizovali kinematografii, se bezpochyby stal východiskem i pro tento snímek. Neuvěřitelně precizně vybudovaný děj se točí kolem neustálých záměn, pronásledování a intrikaření uvnitř zločineckého podsvětí, které je ohroženo také zvnějšku policií. Sledujeme peripetie Maurice Faugela, který se chce pomstít svým kumpánům za zradu, ale postupně je vtahován do labyrintu podezírání a lstí. Ještě zajímavější je forma, kterou si režisér zvolil, aby vyprávěl vcelku banální kriminální příběh. Ten Melville převzal z literatury, ale hned v zárodku přepsal všechny slangové rozhovory do spisovné řeči. Následně se rozhodl, že dekorace budou odkazovat k naprosto konkrétním americkým filmům (např. City Streets, 1931, r. Rouben Mamoulian). Důležitým detailem je mimo jiné i to, že funkci pomocného režiséra na natáčení vykonával Volker Schlöndorff, jehož Melville považoval za svého duchovního syna. Po formální stránce se setkáváme s mistrovským použitím časových elips, na nichž celý příběh stojí, protože jejich smysl vyjde najevo až v závěru filmu. Tradiční záchytné body kriminálního příběhu postupně selhávají a zloduch se jeví zlým jen do určité chvíle. Nejistota a nedůvěryhodnost nejlépe vystihují podstatu děje. Práskač je složitý film a nesnadný k pochopení, protože ústřední zápletkou je stejná výchozí situace zobrazená dvěma různými způsoby.