Cesta na severozápad

Major Robert Rogers (1731-1795) byl skutečnou postavou rané americké historie. Vycvičil zvláštní vojenský oddíl (tzv. Rogers' Rangers neboli Rogersovi rváči), který na straně britské koloniální armády válčil proti Francouzům a indiánským kmenům na území dnešního státu New York. Jeho jednotka, schopná neuvěřitelně rychlých přesunů a vycvičená pro záškodnický způsob boje, byla určitým předchůdcem dnešních speciálních oddílů (např. Zelené barety). Jeho osudy realisticky popsal americký romanopisec Kenneth Roberts (1885-1957) ve své knize Cesta na severozápad, která vyšla poprvé v roce 1937. Ve studiu MGM vznikla v roce 1940 stejnojmenná filmová adaptace, která však pokrývá pouze první část obsáhlého románu (film má podtitul Book I - Rogers' Rangers). K natočení původně naplánované druhé části, v níž autor popsal hledání cesty k Pacifiku z titulu knihy, bohužel nikdy nedošlo, především z důvodů značné finanční náročnosti projektu (první část měla na svou dobu mimořádně vysoký rozpočet dva miliony dolarů). Snímek Cesta na severozápad patřil k prestižním projektům studia, jež jeho režii svěřilo významnému tvůrci Kingu Vidorovi (např. Ecce Homo!, Chléb náš vezdejší, Texaští jezdci), rozhodlo se natáčet na barevný materiál a neváhalo celý štáb včetně převážně mužských představitelů přepravit k jezeru Payette do Idaha, kde se natáčely exteriéry. Děj se odehrává v roce 1759 a popisuje odvážnou akci proti nepřátelským abenakijským indiánům. Film, který zachoval do značné míry drsnou realističnost předlohy (i když na nejkrutější scény jsou pouze odkazy v dialozích), je důkazem Vidorova režijního mistrovství, patrného zejména v dnes už klasické scéně přechodu přes rozbouřenou řeku. Postavu majora Rogerse vytvořil s gustem Spencer Tracy, v jehož výkonu jsou dobře rozpoznatelné i záblesky majorova budoucího šílenství, jež popisuje nezfilmovaná druhá část Robertsovy knihy. Snímek byl nominován na Oscara za barevnou kameru (William V. Skall, Sidney Wagner).