Mstislav Rostropovič
Fenomén violoncella a dirigentského postu; obdivuhodný umělec a velký člověk. Britský dokument.
Před tím, než zemřel ve svých osmdesáti letech, dirigentský diář na rok 2007 měl už zaplněný asi osmdesáti koncerty a smál se, že když s dirigováním později začal, musí také později přestat. "A od koho ze slavných skladatelů minulosti byste si nejraději objednal cellový koncert," zeptal se redaktor. "Od Mistra Beethovena," odpověděl.
"Když hraji na violoncello, připadám si jako pěvec. Mám jedinečný hlas, nejkrásnější, jaký mohu mít. Rozsah tónů tu je mnohem větší než dejme tomu na houslích. A violoncello má nejblíže k lidskému hlasu. Ale nezapomeňte: Svědomí je ta nejpodivuhodnější síla pro umění, ne rozum, nýbrž svědomí."
Mstislav Rostropovič patřil k nejvýznamnějším violoncellistům dvacátého století. Od svých čtyřiceti let se věnoval rovněž dirigování. Celý svůj život toužil poznávat a hrát novou hudbu.
Provedl jako první více než šedesát skladeb, které mu byly věnovány. Když se zastal Alexandra Solženicyna, pocítil nepřízeň mocných. V roce 1974 vycestoval se svou ženou, sopranistkou Galinou Višněvskou, do Velké Británie. Britský dokument nám přiblíží neobyčejný život velkého umělce.