Bláznivý Petříček

Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek – jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, jenž přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera, když zjistí, že je ve skutečnosti jeho milenkou, neunese takové rozčarování. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud se cinéma-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovská témata: na lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, na romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. Drama nebo komedie o lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby, co kdo chce.