… a rozhodněte tak o životě a smrti. Drama osudu žen, odříznutých od světa pevnými zdmi starobylé usedlosti jejich společného manžela. Čínský film, na MFF v Benátkách 1991 oceněný Stříbrným lvem (1991). Hrají: Gong Liová, Ma Jingwu, Cao Cuifenová a další. Režie Zhang Yimou

„Vyvěste červené lampiony“ – příkaz, který u nás, Evropanů, vzbuzuje spíše představu slavnosti či zahradního veselí, znamenal na počátku tohoto století pro mnoho čínských žen otázku bytí a nebytí, úspěchu či zavržení a někdy dokonce i života a smrti.

Osud mladé Sung-lien, která je nevlastní matkou přinucena vdát se za bohatého muže, se podobá osudům ostatních konkubín zámožných mužů.

Jsme v severní Číně, ve dvacátých letech dvacátého století.

Než jí zemřel otec a došly peníze, stačila Sung-lien vystudovat jeden semestr univerzity. Teď přichází do starobylé usedlosti daleko od domova, aby se stala čtvrtou ženou bohatého muže. O tom, co ji za zdmi prastarého dvora, kde vládnou stejně prastaré zákony a rituály, čeká, nemá ani tušení. Každá z pánových žen má svůj vlastní dům a služku. Každý večer se však musí všechny shromáždit na jednom dvoře, aby vyslechly verdikt, se kterou z nich stráví pán domu tuto noc. Zvolená konkubína požívá mnoha výsad – její dvůr a dům se zalije teplou září z rozsvícených červených lampionů a jí samotné je poskytnuta rituální a relaxační masáž nohou ještě před tím než se dostaví manžel sám…

Běda však, poruší-li konkubína kterýkoliv z tradičních zákonů rodiny…

Filmem z roku 1991, který ocenila porota MFF v Benátkách Stříbrným lvem, se ve Filmovém klubu vracíme k tvorbě jednoho z nejslavnějších čínských režisérů posledních let Zhang Yimoua (Čang I-moua)).

Režisér, který patří k tzv. Páté generaci čínských filmařů společně – např. s Čchenem Kchaj-kem (Chen Kaige), od něhož jsme uvedli nedávno vítězný snímek MFF v Cannes Sbohem, má konkubíno a novější Svůdný měsíc – začínal jako kameraman.

Podobně jako ostatní jeho spolužáci absolvoval filmovou školu až po letech nucených prací „na venkově“ v období kulturní revoluce.

Jako kameraman se podílel na filmech svých spolužáků, pak dokonce i jako herec.

Svůj první samostaný film Rudé pole natočil ve Filmovém studiu v rodném městě Xianu v roce 1987. Na MFF v tehdejším Západním Berlíně za něj získal Hlavní cenu Zlatého medvěda. ČT jej uvedla v roce 1992 a 1995.

Za film Vyvěste červené lampiony, který natočil o čtyři roky později, pak získal Stříbrného lva na MFF v Benátkách.

Oba tyto snímky jsou situovány do dvacátých let dvacátého století.

Oba sledují na osudech žen zákony společnosti, svázané řadou tradic a rituálů a přísnou hierarchií uvnitř rodin. Ženy mají v tomto patriarchálním modelu společnosti de facto status otroků bez reálné možnosti zvolit si samostatně svůj osud. Každý přirozený lidský cit znamenající vybočení z přísných tradic má pro jejich život často fatální význam, nezřídka s tragickým vyústěním.

Námětem filmu Rudé pole byl osud ženy, nuceně provdané za starého muže, nemocného leprou.

Námětem filmu Vyvěste červené lampiony je osud mladičké studentky, rovněž donucené okolnostmi stát se konkubínou bohatého muže.

Jejich osudy se liší tak, jak se utvářejí individuální životy, jejich východiska. Možnosti i vyústění se však sobě až tragicky podobají.

Hlavní protagonistkou I-mouových filmů je okouzlující a talentovaná čínská herečka Gong Liovou. Patří mezi superhvězdy čínského filmu, schopná zahrát tu nejprostší venkovanku (Příběh Qui Ju) stejně věrohodně a sugestivně jako mondénní pěveckou primadonu (Šanghajská triáda).

Zvláštností filmu Vyvěste červené lampiony je soustředěnost děje pouze na tři mladší konkubíny a mladou služku.

Pán, manžel všech žen, se vlastně po celou dobu neobjeví v záběru. Vždy je přítomen pouze ve zvuku či za závěsem, jako by zároveň byl a nebyl. Jeho přítomnost je tu vlastně jen symbolická. Pro své ženy představuje vlastně jen majitele a případného otce jejich dětí. Život jim však naplnit nedokáže a ani mu to nepřísluší.

Jejich osudem je denodenní osamělý boj o privilegium jeho přízně, zpodobené červenými lampiony.

Prostředí bohatého dvora se všemi budovami a dvory, postavenými v nádherném tradičním čínském stylu, snímané přesnou a zároveň emotivní kamerou, svou prázdnotou a chladem jen umocňuje dojem chladné klece, v níž jsou tyto mladé ženy, plné potlačovaného životního elánu, vězněny.

Přestože tu I-mou kameru nevedl, je film natočen s fascinujím smyslem pro obraz, ale i rytmus a významové použití barev.

Pro milovníky filmu a východních kultur je tento citlivý, obrazově poutavý a emocionálně sugestivní film opravdovým zážitkem.

Napište nám