Mléčná dráha
Dva chudí poutníci se vydávají na cestu z Paříže do Španělska, kde chtějí navštívit slavné poutní místo Santiago de Compostela. Jejich pouť je provázena řadou podivných příhod: u silnice sedí dítě se stigmaty, vrchní číšník v restauraci zasvěceně diskutuje o dvojí podstatě Krista a prostitutka vyzývá zákazníky, aby s ní zplodili dítě. Dvojice udivených poutníků cestuje i v čase a setkává se tak například s prvními křesťany, dvěma barokními šlechtici polemizujícími o Bohu s kordy v rukou, ale i se svými současníky.
Mléčná dráha patří do skupiny filmů, ve kterých se Buňuel zaobírá otázkou náboženské víry a často se nemilosrdně strefuje do církve a jejích zástupců. Z ostatních Buňuelových filmů s touto tematikou připomeňme snímky Nazarin (1959), Viridiana (1961) či Šimon na poušti (1965). Hravý a výsměšný snímek složený ze série nahodilých epizod a setkání nezapře režisérovy surrealistické kořeny. Spíše než podklad k diskuzi nad problematikou víry podává útržkovitý, záměrně nejasný a silně sarkastický obraz úlohy náboženské dogmatiky v evropských dějinách. Víra však v Buňuelově neuctivém pohledu získává i určité poeticky humorné kvality. Film s Paulem Frankeurem a Laurentem Terzieffem v hlavních rolích poutníků vznikl v roce 1969. Na scénáři s režisérem spolupracoval jeho francouzský kolega Jean-Claude Carriére, který se také podílel na většině Buňuelovy pozdější tvorby.