Dávno, dávno již tomu (Zpráva o pohřbívání v Čechách)

Vlasta Chramostová oslaví 17. listopadu 2016 devadesáté narozeniny. Za svůj na dějinné zvraty bohatý život působila v Národním divadle v Brně, pražském Vinohradském divadle, v Divadle v Chebu a po roce 1989 svou kariéru završila jako členka činohry Národního divadla. Předtím však následoval dvacetiletý zákaz herecké práce. A právě v té době se zrodil fenomén jejího „Bytového divadla.“

Historie „Bytového divadla“ Vlasty Chramostové se začala psát v roce 1976, kdy tato tehdy zakázaná herečka uvedla ve svém bytě na Vinohradech pro okruh svých z veřejného života rovněž vykázaných přátel scénické čtení z knihy Jaroslava Seiferta Všechny krásy světa. Nutno podotknout, že Jaroslav Seifert, tehdy ještě budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu, rovněž nepatřil k režimem propagovaným autorům. Všechny krásy světa se dočkaly v bytovém divadle zhruba dvaceti repríz. I když šlo o utajovaná představení pro zvané diváky, velmi rychle tuto aktivitu zaznamenala Státní bezpečnost. Především pak v souvislosti s Chartou 77, kterou signovala většina tehdejších diváků a také Vlasta Chramostová. Bytové divadlo přes zesílený tlak bezpečnostních orgánů pokračovalo a v roce 1977 uvedla Vlasta Chramostová koláž Appellplatz II. Třetím titulem byl o rok později Shakespearův Macbeth a režírovaný a adaptovaný pro Bytové divadlo Pavlem Kohoutem. Kromě Vlasty Chramostové jako lady Macbeth v inscenaci účinkoval Pavel Landovský (Macbeth), Tereza Kohoutová, Vlastimil Třešňák a Pavel Kohout. Po premiéře Macbetha 13. června 1978 se zásahy Státní bezpečnosti proti aktérům i divákům natolik vystupňovaly, že bylo další uvádění zhruba po 18 reprízách ukončeno. Následně v roce 1979 odešli tři z pěti aktérů inscenace do emigrace (Třešňák, Landovský, Kohout). V tomto roce byla také uvedena poslední inscenace Bytového divadla. Dávno, dávno již tomu (Zpráva o pohřbívání v Čechách). Monodrama na motivy ze života Boženy Němcové napsal pro Vlastu Chramostovou František Pavlíček a režíroval Luboš Pistorius.

„Zpráva o pohřbívání v Čechách je dramatický text vzniklý v okolnostech, které mnoha dramatikům nedovolují publikovat a hercům znemožňují vstup na jeviště. Možná, že právě tyto okolnosti dávají výpovědi o perzekvované, velké umělkyni české minulosti zvláštní ráz. Zpráva byla napsána pro Vlastu Chramostovou – s myšlenkou na její úděl, zkušenost, charakter i uměleckou osobitost. Co je logičtější, než aby dramatik, patřící k „zakázaným“, svěřil svůj text herečce, stejně tak vykázané za obvod divadelních budov? Odevzdávám jí jej místo poděkování za to, jak se jí v těchto časech podařilo dokázat, že divadelní budova a dějiště divadelní kultury nemusí být vždycky jedno a totéž a že obojí může existovat bez vzájemné závislosti“ František Pavlíček, 1979.

V roce 1980 Bytové divadlo Vlasty Chramostové definitivně ukončilo svoji činnost z důvodů stále se stupňující perzekuce diváků Státní bezpečností. Manžel Vlasty Chramostové, kameraman Stanislav Milota, pořídil od dvou posledních inscenací filmový záznam. Zpráva o pohřbívání v Čechách byla poprvé ve zkrácené verzi odvysílaná rakouskou televizí ORF v roce 1983 jako příspěvek českého disentu ke stému výročí otevření pražského Národního divadla. V archivu ORF se ale současně zachoval kompletní filmový materiál, ze kterého nyní Česká televize zrekonstruovala záznam v původní, nekrácené stopáži.