Mladý vězeňský dozorce soucítí s vězni, ale po špatné zkušenosti dá průchod svým sadistickým sklonům.

Jiří Hrzán, který by v těchto dnech dožil 80 let, byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii…

Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.

Napište nám