Jarní píseň
Rudolf Hrušínský byl nejen výborným divadelním, filmovým a televizním hercem, ale také ambiciózním filmovým režisérem. Natočil sice jen dva filmy, oba však mají své místo ve zlatém fondu naší kinematografie. V roce 1944 to byl secesní obrázek "Jarní píseň", o rok později film "Pancho se žení", což byla inteligentní parodie na slaboduché westerny (nezájem diváků však způsobil, že se Rudolf Hrušínský přestal o filmovou režii dále zajímat).
Jeho režijní debut byl výjimečný hned z několika důvodů. Rudolf Hrušínský se v té době stal nejmladším režisérem na Barrandově - třiadvacetiletému mladíkovi dali do rukou štáb, složitou techniku, nemalé finance, vynikající filmové hvězdy a samozřejmě scénář zkušených autorů Josefa Neuberga, Miroslava Rutteho, Julia Schmitta a Marie Russové. Výsledek jeho sebevědomého režírování diváky ani kritiku nezklamal. Natočil překvapivě zralou, citově bohatou a umělecky suverénní filmovou romanci s velmi dobrými hereckými výkony. Přes své mládí dokonale pochopil psychologii postav příběhu. K úspěchu filmu nesporně přispěla i citlivá hudba předního českého skladatele Jaroslava Křičky a kamera nestora naší kinematografie Karla Degla. V milém filmu, který oslavuje dobré lidské vztahy a krásu české jarní přírody, potěší diváky i znamenité herecké výkony Hany Vítové, Františka Smolíka, Svatopluka Beneše, Jindřicha Plachty i mladičké Jany Dítětové.