Moje levá noha
Christy Brown se narodil roku 1932 (zemřel 1981) a jediné, co si přinesl na svět, byla mozková obrna, způsobená komplikacemi při porodu. Nemohl mluvit, nemohl se hýbat, jedinou, ovšem minimálně ovladatelnou částí jeho těla byla jeho levá noha. Do jejích prstů uchopil sedmiletý Christy křídu, aby dal svému okolí najevo, že v zubožené tělesné schránce se skrývá zdravý, normálně fungující mozek. Levá noha se stala Christyho pojítkem se světem. Jí se naučil psát i malovat, jí napsal svou autobiografii, která se stala předlohou filmu, nominovaného na 6 Oscarů. Dva z nich získal. Jedním byl oceněn výkon Daniela Day-Lewise za roli Christyho, druhým Brenda Frickerová za roli jeho matky.
Film je režijním debutem Jima Sheridana (nar. 1949 v Dublinu), který začínal jako divadelní režisér a je také autorem několika divadelních her. Po "Levé noze" natočil např. ještě snímky Pastvina a Ve jménu otce.
Brenda Frickerová má na kontě řadu filmových i televizních rolí, na obrazovce ČT jsme ji mohli vidět např. v černé komedii Vraždit je snadné či v dramatu Cizí příbuzní.
Daniel Day-Lewis - např. filmy: Boxer, Nesnesitelná lehkost bytí, Poslední Mohykán, Pokoj s vyhlídkou, Ve jménu otce atd. atd. Je znám tím, že se na své role mimořádně důkladně připravuje, proto také jeho fantastickému výkonu v "Levé noze" předcházela detailní studie ochrnutí a jeho projevů. A nejen to. Vžíval se do postavy Christyho tak, že trávil každý den svého šestitýdenního natáčení od rána do večera na vozíku, mluvil, resp. nezřetelně mumlal jako Christy a nechával se od členů filmového štábu krmit a ošetřovat, jako kdyby byl skutečně paralyzován. Dokonce se naučil psát a malovat svou vlastní levou nohou tak dokonale, že na "filmové výstavě Christyho děl" bylo vystaveno i několik jeho vlastních obrazů...