Tenkrát na Západě
Bytostně americký žánr westernu se zdál být na začátku 60. let vyčerpaným artiklem, když dostal nečekanou injekci od evropských tvůrců. Zrodil se nový podžánr, trochu pejorativně nazývaný spaghetti-western, podle země, kde se zrodil. Italští tvůrci okořenili skomírající western většími dávkami sexu a násilí, vzdálené americké lokace vyměnili za mnohem bližší španělskou Almerii, jejíž ráz dost přesně odpovídal americko-mexickému pomezí, domácí herce vybavili anglicky znějícími pseudonymy a sem tam dovezli i béčkové americké představitele, kteří za oceánem filmovými nabídkami právě neoplývali (Clint Eastwood, Lee Van Cleef apod.). Evropské westerny rychle zaplnily mezeru vzniklou krizí žánru ve Spojených státech a staly se solidně vydělávajícími projekty. A zcela zákonitě se objevili tvůrci, kteří se nespokojili s pouhou výrobou replik a nebáli se experimentovat. Jeden z nich Sergio Leone (1929–1989) se dokonce stal mistrem svého oboru, který zpětně ovlivnil americké westerny. Jeho první tři westerny (Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý) se staly mezinárodními diváckými hity a udělaly hvězdu z do té doby neznámého Clinta Eastwooda. Pro svůj čtvrtý snímek dostal Leone finanční nabídku přímo z Ameriky. Navýšil se rozpočet, začali se nabízet američtí herci a samozřejmě i fotogenické americké exteriéry.
Leone vyšel z námětu, který napsal s dalšími kolegy režiséry (Bertolucci, Argento), a stvořil skutečně epický příběh, v jehož centru stojí tajemný cizinec bez jména (Charles Bronson), odhodlaný pomstít dávný zločin, nelítostný zlosyn (skvěle proti typu obsazený Henry Fonda), tělesně postižený železniční magnát (Gabriele Ferzetti), krásná ovdovělá farmářka (Claudia Cardinaleová), drsný desperát s dobrým srdcem (Jason Robards) – ti všichni na pozadí rychle se rozvíjejícího městečka v pustině. Dnes už klasický snímek s typickou hudbou Ennia Morriconeho (a nezapomenutelným harmonikovým motivem) sice využil známých exteriérů v Údolí monumentů, ale jinak převážně vznikal ve Španělsku a v římských ateliérech Cinecitta. Už od mistrovské úvodní scény, v níž tři zabijáci čekají v poledním vedru na vlak, je divák vtažen do příběhu a přes řadu dějových smyček a zákrut v něm zůstane téměř celé tři hodiny.
