Marijka nevěrnice

Spisovatel Vladislav Vančura neodolal na začátku 30. let kouzlu stříbrného plátna a jeho první film Před maturitou z roku 1932 představoval velice úspěšný debut. Bezprostředně následující Vančurovy snímky však už tak dobře nedopadly. Film Na sluneční straně z roku 1933 byl velkým zklamáním, a ani Marijka nevěrnice, uvedená v dalším roce, se nesetkala se zájmem či uznáním kritiky a diváků. Přitom rozjezd filmu byl víc než slibný: vedle Vladislava Vančury (režie) se na něm podíleli dva další významní literáti té doby - Ivan Olbracht (námět) a Karel Nový (scénář). Poprvé a naposled byl také k vytvoření filmové hudby přizván skladatel Bohuslav Martinů. A konečně: dostatečně dramatický příběh lásky a nevěry, odplaty a odpuštění, byl zasazen do malebného kraje Podkarpatské Rusi, Olbrachtovi důvěrně známé už z jeho Nikoly Šuhaje loupežníka. Příběh obyvatel krásného, ale drsného kraje, kde rytmus života určuje především příroda, koloběh ročních období. A tak v létě vyrážejí chlapi za prací jako dřevaři, a ženy zůstávají doma a hospodaří. A je-li někdy té dřiny moc a samota dlouhá, mívá pokušení v podobě nevěry snazší úlohu... Trojice spisovatelů s kameramanem se vydala na dalekou cestu do vesnice Koločavy a do údolí Černé Riky s cílem vytvořit co nejpravdivější, realistické dílo. Natočili spoustu cenných záběrů - z hlediska historického, dokumentaristického. Velké drama, které si slibovali, se jim však natočit nepodařilo. Ve své snaze o autenticitu obsadili do všech rolí, včetně hlavních, neherce - místní horaly (s výjimkou postavy českého turisty, kterého si zahrál I. Olbracht). Vančurovi však chyběla zkušenost, jak s neherci pracovat. Film také vznikal mimo oficiální filmovou produkci, potýkal se s omezeným rozpočtem a nedostatkem času. Svým způsobem však byl film Marijka nevěrnice průkopnický: v nadšení autorů investovat svůj kapitál a čas a podílet se aktivně na vzniku díla, a ve snaze o zachycení autentického, svérázného prostředí...