Anatomie vraždy

Americký režisér rakouského původu Otto Preminger (1906-1986) přišel do Spojených států jako řada jeho židovských kolegů na sklonku třicátých let. Prosadil se mistrovským kriminálním dramatem Laura (1944) a jako renomovaný tvůrce se stal producentem svých vlastních děl, v nichž se často zabýval kontroverzními tématy. Přenesl např. na plátno lechtivou divadelní hru F. Hugha Herberta Měsíc je modrý (1953) a natočil jeden z prvních snímků, zabývajících se drogovou problematikou, Muž se zlatou rukou (1955). Jeho filmy pravidelně narážely na cenzurní hollywoodská omezení, specifikovaná v tzv. Produkčním kodexu (Production Code), který vstoupil v platnost už v roce 1934 a v poválečném období stále častěji komplikoval vznik děl, snažících se vycházet z prosté životní reality. K takovým patří i Premingerovo soudní drama Anatomie vraždy (1959), líčící případ pomstěného znásilnění. Jeho hrdinou je venkovský advokát Paul Biegler (James Stewart), který převezme obhajobu poručíka Maniona (Ben Gazzara), obviněného z vraždy muže, jenž znásilnil jeho vyzývavou ženu Lauru (Lee Remicková). V souladu s ožehavou tematikou se na filmové plátno poprvé dostala slova jako kalhotky, znásilnění nebo sperma. Dnes nám problémy s tehdejší hollywoodskou autocenzurou mohou připadat malicherné, nicméně snímek stejným způsobem narazil i v Československé televizi, když byl poprvé zakoupen v sedmdesátých letech k vysílání. Nakonec se na obrazovku nedostal (z tehdejší české verze se díky zásahům našich cenzorů dochovalo pouze torzo), a tak se s tímto průkopnickým dílem můžeme seznámit teprve nyní. I po letech je Anatomie vraždy působivým filmem, postaveným na přehledně vygradovaném scénáři a mimořádných hereckých výkonech. Kromě Jamese Stewarta zaujmou představitelé manželů Manionových Lee Remicková (která nahradila původně určenou Lanu Turnerovou) a Ben Gazzara, pro něž film znamenal začátek hollywoodské kariéry, a také herecký veterán Arthur O'Connell (opilecký Bieglerův asistent) a debutující George C. Scott (uhlazený zástupce státního prokurátora Dancer). Za zmínku rovněž stojí hudební doprovod známého jazzmana Dukea Ellingtona (ve scéně z venkovské hospody ho uvidíme sedět za klavírem). Anatomie vraždy získala sedm oscarových nominací - nejlepší film, scénář podle předlohy, černobílá kamera, střih, mužský herecký výkon v hlavní roli (J. Stewart) a mužské herecké výkony ve vedlejších rolích (A. O'Connell, G.C. Scott) - kvůli rekordnímu vítězství Ben-Hura však nakonec žádnou sošku nedostala.