Nabucco z Veronské arény

Světová premiéra Nabucca se uskutečnila 9. března 1842 v milánské Scale. Děj se odehrává v starozákonních časech v Jeruzalémě a Babylonii, údajně okolo roku 587 před naším letopočtem. Ve starobylém Babyloně drží král Nabucco (Amartuvshin Enkhbat) židovské zajatce, kteří jsou bezmála dva tisíce kilometrů vzdáleni od své vlasti a zbořeného jeruzalemského chrámu. Nabuchodonosor, který toto posvátné místo zničil, se prohlásí za Boha, ve svém velikášství zešílí, je připraven o trůn, ale nakonec porobený národ propustí a sám se obrátí k judaismu. Vysoce obtížnou, dramatickou roli Abigail (v této inscenaci Anna Pirozziová) zpívala prvně Verdiho pozdější družka a druhá manželka Giuseppina Strepponi. Tvrdí se, že tato náročná partie si vyžádala svoji daň a zpěvačka si na ní pokazila hlas natolik, že přerušila slibně započatou kariéru. Ti zlomyslnější dodávají, že to byl dokonce Verdiho úmysl, jak si milovanou ženu vydobýt jen pro sebe. Divadelní prkna přece jen dávají příležitost i prostor k nevhodnému okukování a pro zákulisní flirt není nikdy daleko. Ať již to bylo, jak chtělo, žárlivý a k ženské kráse dost vnímavý Giuseppe Verdi se tímto dílem rázem zapsal do Parnassu nesmrtelných, a to mu ještě nebylo třicet let. Proslavil ho zejména Sbor židů z 3. dějství Va, pensiero, sull'alli dorate (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech), který se stal v dobách italského risorgimenta (národního obrození) symbolem touhy po svobodě. Je založen na 136. žalmu a jsou to údajně první slova, která Verdi spatřil, když poprvé otevřel Solerovo libreto.

V dalších postavách této futuristické inscenace režiséra Stefana Pody z roku 2025 se představí mezzosopranistka Vasilisa Bezhanskaya jako Fenena, italský basista Roberto Tagliavini jako velekněz Zachariáš, tenorista Francesco Meli jako syn izraelského krále Ismael. Orchestr a sbor Veronské arény řídí Pinchas Steinberg.