Richard III.
Příběh Anglie jako jiných zemí tvoří historie a legendy. Zbaveny svých legend by dějiny světa byly suchopárné, jako slova bez poezie, květy bez vůně, mysl bez imaginace.
Děj této legendy, jedné z nejslavnějších i nejhanebnějších zároveň, která se váže k anglické koruně, zavádí svého diváka do druhé poloviny 15. století. Do doby, které předcházela stoletá válka mezi dvěma nejmocnějšími feudálními rody, usilujícími o získání dědičného práva na anglický trůn. V bojích mezi přívrženci Lancasterů (kteří měli ve znaku červenou růži) a Yorků (bílá růže), se stará nejvyšší šlechta Anglie téměř zlikvidovala. Zvítězil Edward IV. (1461-83) z rodu Yorků. Opíral se v duchu raného kapitalismu o města a snažil se vybudovat moc po vzoru renesančních vládců. Po jeho smrti se však na scéně objevuje jeho bratr Richard, muž s duší znetvořenou stejně jako jeho tělo, který se neštítil k dosažení osobních cílů nejodpornějších zločinů.
Laurence Olivier, scenárista, režisér a představitel titulní role navázal Richardem III. na své předcházející filmové adaptace her Williama Shakespeara. Svůj cyklus zahájil v r. 1944 Jindřichem V., o tři roky později začal točit Hamleta a posléze v roce 1955 vytvořil Richarda III. Podle hlasu tehdejší kritiky se v tomto díle nejvíce přiblížil Shakespearovu duchu a přitom nijak nepodcenil výrazové prostředky, které mu otevřel film. K úspěchu filmu přispěl i výrazný podíl českého kameramana Otty Hellera. Dílo také získalo mnoho ocenění, mj. Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně v r. 1956.