Jak ukrást Venuši
William Wyler (1902–1981) patřil od poloviny třicátých let, kdy začal spolupracovat s producentem Samuelem Goldwynem, ke špičkovým hollywoodským režisérům. Často filmoval známé literární či divadelní předlohy a byl proslulý svým perfekcionismem. Jednotlivé sekvence inscenoval v dlouhých záběrech s maximálním využitím hloubky filmového pole. Tato metoda, náročná na vedení herců, přinášela konflikty s některými hollywoodskými hvězdami, ale také skvělé herecké výkony. Měl na svém kontě tři režisérské Oscary (Paní Miniverová, Nejlepší léta našeho života, Ben Hur) a spoustu dalších ocenění. V šedesátých letech už měl vrchol své tvorby za sebou, ale řemeslná zručnost a čich pro dobrou látku ho neopustily. Dokladem toho je i nestárnoucí komedie Jak ukrást Venuši (1966), jež vznikla podle povídky George Bradshawa Zrození Venuše (1962).
Příběh dcery padělatele, která se snaží zachránit otcovu pověst bezúhonného sběratele ukradením jeho skvostného výtvoru z pařížské výstavy, byl původně zamýšlen jako volné pokračování úspěšných Prázdnin v Římě. I zde je zpočátku v centru dění romantické probuzení mladého děvčete Nicole (Audrey Hepburnová), ale postupně se důraz přesouvá na ztřeštěné eskapády promyšlené loupeže. Partnerem Hepburnové v úloze domnělého zločince Simona Dermotta tu není Gregory Peck, ale mnohem mladší, nastupující hvězda Peter O´Toole. Vzájemná chemie obou hlavních představitelů je nepřehlédnutelná a díky ní film ani po letech neztrácí své kouzlo. V postavě mistrného padělatele Bonneta exceluje Hugh Griffith a v menších úlohách se mihnou i další známí herci, mj. Eli Wallach (který těsně před natáčením nahradil indisponovaného George C. Scotta) jako potrhlý milionář a sběratel Leland a Charles Boyer jako obchodník s uměleckými předměty Bernard de Solnay. Svižně realizovaný snímek těží z fotogenických pařížských exteriérů a rozverný hudební doprovod je dílem začínajícího Johna Williamse.
